OC - 12. kapitola

Překlad: Marťa

Aspen

„Jsi si jistý, že jsou ty šaty v pořádku?“ Přejela jsem si rukama po sametových šatech a vychutnávala si ten pocit na holé kůži.

Byly to krásné šaty, ale já nebyl zvyklá nosit tak krásné věci nebo být, jako panenka. Vlasy jsem měla stále jemně zvlněné od chvíle, kdy mi je česal kadeřník a moje líčení bylo v podstatě stále nedotčené.

„Nesnáším ty šaty.“ Srdce mi po jeho slovech kleslo. Dívala jsem se, jak schoval telefon do kapsy kabátu. Seděli jsme vzadu v SUV a mířili k jeho matce na sváteční večírek.

„Co?“ Vyprskla jsem a snažila se nepropadnout panice. Nemohla jsem uvěřit, že čekal, až odjedeme, aby mi řekl, že se mu ty šaty nelíbily.

Poté, co mě Hunter vytáhl z postele poté, co mi dal další dva orgasmy, jsem si vyzkoušela spoustu šatů. Klitoris jsem z jeho úst měla stále trochu citlivý. Rozhodně jsem nebyla na takovou pozornost zvyklá. Nebo vůbec na nějakou, když na to přišlo.

„Odhalují tě víc, než bych chtěl,“ zabručel. Důvod, který uvedl, mě ve skutečnosti trochu rozesmál. Díky němu jsem se cítila děsně sexy. Bylo to něco, co by mě ani za milion let nenapadlo.

„Vlastně neodhalují,“ snažila jsem se ho uklidnit. Naplňovala mě potřeba rozesmát ho. Byla jsem si jistá, že to často nedělal.

Vlastně jsem byla dost zakrytá. Měla jsem dlouhé rukávy a šaty mi končily pár centimetrů nad koleny. Obula jsem si ale ty roztomilé černé kozačky, které mi sahaly téměř ke kolenům. Nejen, že jsem si je vybrala, protože mi perfektně sedy, ale podpatky byly silné a já věděla, že mě z nich nebudou bolet nohy.

Některé z dalších krabic, které jsem otevřela, byly plné bot, o kterých jsem věděla, že bych ze sebe jejich nošením udělala blázna. Nebyla jsem ten koordinovanější člověk na světě a hádala jsem, že patnácticentimetrové podpatky by tomu nepomohly.

Ve skutečnosti tam pro mě bylo mnohem více věcí, než pro Huntera. Oba jsme se oblékali a navzájem si přitom kladli otázky, abychom se lépe poznali.

Bylo mu jedno, co si ostatní pomyslí, ale já před jeho blízkými nechtěla vypadat, jako úplný blázen. Zvlášť, pokud by se mě někdo zeptal na něco jednoduchého, jak kam můj nový manžel chodil na vysokou, a já bych neznala odpověď. Myslím, že nám naše malá sekce otázek a odpovědí pomohla vybudovat základy.

„Jakákoli odhalená část tvé kůže je podle mého názoru příliš velká.“

Úsměv na mé tváři se s jeho odpovědí zvětšil.

„Na tom není nic vtipného.“

Nemohla jsem zabránit zachichotání, které mi uniklo při lehkém náznaku zloby na jeho tváři. „Miluji ten zvuk.“

Naklonil se a otřel se rty o mé. Zavřela jsem oči a nemohla si pomoct, abych nepřemýšlela, kde ještě jeho ústa byla. Bylo šílené, že jsem se mu za tak krátkou dobu cítila blíž, než k jakémukoli jinému člověku. Vlastně to bylo trochu smutné.

„Byl jsem informován, že moje matka pozvala několik lidí z představenstva. Nevím, co si myslela. Tenhle večírek je větší, než jsem si myslel,“ řekl mi poté, co přerušil náš polibek. Proto byl kvůli mým šatům tak podrážděný? Teď už tam nebude jen rodina. Nebyla jsem si jistá, jak jsem se měla cítit. „Zvládneš to. Moje matka může být panovačná, ale bude na tebe hodná. Vždycky to myslí dobře.“

„Opravdu ji miluješ.“

„Ano. Poslední dobou jsem nebyl nejlepší syn. Ne od té doby, co jsme ztratili mého otce. Myslím, že jsem se od ní trochu odtáhl.“

Jeho přiznání mě překvapilo. Myslím, že to na mém výrazu poznal, ale nesnažil se ode mě odtáhnout, tak jsem se k němu přitiskla víc.

„Myslíš si to?“

„Vím, že to tak je.“

„Chápu to. Máš strach. Dělám to samé se svou vlastní matkou, ale z jiných důvodů. Nechci být zraněná, až zase odejde. Určitě se bojíš pocitu, že ztratíš i druhého rodiče. Když jsem ztratila babičku, zdrtilo mě to. Ona byla vše, co jsem kdy měla. Byla jedinou stabilní osobou v mém životě.“ Potlačila jsem vlnu emocí. Neuplynul den, abych na ni nepomyslela.

„Teď máš mě.“ Pohladil mě po tváři. „I kdyby mě něco vzalo z této země, bude o tebe víc, než dobře postaráno. Už si nikdy nemusíš dělat starosti.“

„A co kdybys v brzké době tuto zemi neopustil?“ Přinutila jsem se k trapnému smíchu. Nelíbil se mi temný ráz našeho rozhovoru.

„Jen chci, aby sis byla jistá, že ti tvá matka nemůže vniknout do života a zase tě nechat bez prostředků.“

Když jsme mu řekla o své matce, nezdál se být šokovaný. Měla jsem pocit, že do mě trochu rýpl. Ne, že bych mu to mohla vyčítat, protože jsme se sotva znali a pak tu byly okolnosti, jak mě našel. Přesto jsem viděla, jak v jeho očích blýskl hněv, když jsem o ní mluvila.

„Co je moje, to je tvoje.“

„Počkej. Co?“ Nemohla jsem přimět svou mysl, abych se snažila pochopit, co říkal, protože to bylo šílené. Možná byl blázen. Pak bych mohla být taky, protože jsem s ním tou šílenou cestou šla.

„Jsme tady.“ Neodpověděl na moji otázku. Místo toho vystoupil z vozu a nabídl mi ruku.

Vzala jsem ho za ni, když jsem vystoupila z auta a se zalapáním po dechu si prohlédla pozemek. Věděla jsem, že byl Hunter bohatý. Příjmení Hoffman bylo velmi známé, ale vidět to bylo něco úplně jiného. Tohle nebyl dům. Nebylo to ani sídlo. Zírala jsem na celé panství, které křičelo penězi. Něco tak velkolepého jsem v životě neviděla.

„Tohle místo by mohl být hotel,“ zašeptala jsem Hunterovi, když si mě přitáhl k boku.

Držela jsem se ho a prohlédla si ostatní drahé vozy na velké kamenné příjezdové cestě. Stranou čekala řada mužů v černých oblecích, kteří byli bezpochyby ochrankou. Dveře lemovali číšníci držící tácy se šampaňským. Jakkoli to bylo zastrašující, nemohla jsem si pomoci, abych se neusmívala při pohledu na to, jak bylo to místo vánočně vyzdobené.

„Tohle je vlastně majetek matčina manžela. Koupil jí ho, jako svatební dar.“

„To je pořádný svatební dar.“

„Opravdu si myslím, že ji miluje. Musíme zjistit, jestli si ji nechá.“ Vedl mě k předním dveřím. „Drž mě za loket. Líbí se mi, když to děláš.“ Na jeho žádost jsem pustila jeho ruku a zavěsila se do jeho rámě.

„Kdy jsem to udělala?“

„Když jsme opouštěli hotel.“

Jasně.

Stále jsem se trochu bála, že mě uvidí zaměstnanci hotelu. Navrhla jsem, abychom vyklouzli zadními dveřmi, ale Hunter na to nepřistoupil. Přitiskla jsem se k němu, vyděšená, že někdo něco řekne. K mému překvapení nikdo neřekl ani slovo, ale viděla jsem několik šokovaných pohledů od obsluhy parkování, kteří mě spatřili. Nemohla jsem jim to vyčítat. Během čtyřiadvaceti hodin jsem se z hadrů dostala k bohatství. Byla jsem si jistá, že o tom všichni mluví.

Hunter na jednoho zavrčel a zeptal se ho, jestli zíral na jeho ženu a zda ho baví pracovat pro něj, protože to tak už brzy nebude. Musela jsem ho uklidnit, což bylo vlastně jednodušší, než jsem si myslela. Pár polibků v zadní části auta udělalo hotové kouzlo. Hunter byl přesvědčený, že sluha Joey se na mě nedíval proto, že jsem byla s majitelem hotelu, ale proto, že mě chtěl pro sebe. Řekla jsem mu, že je směšný.

„Pokud ti to nevadí.“ Nic bych zbytek noci nedělala raději, než se k němu tiskla.

Byl pro mě štítem. Neměla jsem ponětí, jak jsem se měla chovat nebo jsem měla dnes večer dělat. Snažila jsem se působit klidně, ale uvnitř jsem propadala panice. Nikdy jsem nebyla na něčem tak extravagantním a obávala jsem se, že si o tom budou všichni vyprávět. A ještě hůř, že Huntera ztrapním. To bylo to poslední, co jsem chtěla.

„Nevadí mi, že se ke mně tiskneš, anděli.“ Bouřila ve mně touha.

„Huntere.“ Sevřela jsem mu paži.

„Pokusím se to urychlit. Musíme dokončit, co jsme předtím začali.“ Zastavil se, když jsme došli na vrchol schodiště, které vedlo do domu. Podívala jsem se na něj zpod řas. Rozpaloval nejen mé tváře, ale i ostatní části mého těla.

Chtěla jsem to.

Chtěla jsem jeho.

Stále jsem měla strach, že mi to všechno zase vezmou. Každou vteřinou, kterou jsem s ním strávila, jsem věděla, jak moc chci, aby to bylo skutečné. Chtěla jsem být jeho manželkou ve všech směrech.

„Kurva, jsi tak krásná, andílku.“ Sklonil se a přitiskl své rty na mé.

Ten muž mě rád líbal. Jako pokaždé, když se jeho ústa setkala s mými, zapomněla jsem na zbytek světa. Dokud jsem neuslyšela známý hlas – ten, který patřil Hunterově nevlastní sestře a také mojí šéfové.