FPWC - 15. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

VRAX’TON

Viděl, jak přistáli mezi ním a Harper a tak se vylekal, že málem hodil po nejbližší postavě sekeru dřív, než si uvědomil, co se dělo.

„Vehnt!“ Na jeho ostrý rozkaz všichni tři strnuli a ti dva, co mu byli nejblíž, na něj zírali překvapeně s otevřenými ústy a velkýma kulatýma očima. Ignoroval je. Nyní byla nejdůležitější Harper. A ta se nacházela v patové situaci s třetím mužem.

„Eeekeh rur da!“ Jeho příkaz byl tvrdší a hlasitější než obvykle, když spatřil meč na hrdle Harper. Trochu špatný pohyb a ona by… Ani to nechtěl domyslet.

Scéna jakoby na sekundu zamrzla. Poté ten muž pomalu odsunul meč z hrdla Harper, udělal krok dozadu a narovnal se.

Harper byla stále napjatá a Vrax’tona zahřálo u srdce, když uviděl, jak svírá ty své malé směšné zahrádkářské nůžky, jakoby to byla dýka a mířila s ním přímo na srdce muže. Každá zbraň byla samozřejmě lepší než žádná zbraň, a byl rád, že si to uvědomila. Měla dobré instinkty.

Zastrčil sekeru zpátky za opasek a vyrazil k ní. Všichni tři mladí muži ho s údivem ve tvářích obklopili a své krátké meče si upevnili za opasek.

„To jsi udělala dobře. Harper skvělá strach nahánějící bojovnice z planety Země, zkušená bojovnice se zahradnickými nůžkami. Naštěstí pro mladého muže, který je přítelem Vrax’tona. A tím pádem přítel Harper.“

Narovnala se a objala ho. Přitáhl si ji do náruče a nasál její osvěžující, ženskou vůni. Z radosti z toho, co se právě stalo, ji k sobě přitiskl obzvlášť pevně. Došlo jí, že jsou teď zachráněni?

„To jsem si mohla myslet“, řekla Harper a objetí mu oplatila. Cítil její rychlý dech, bušící srdce a horkost celého jejího těla. „Ten meč vypadal docela ostrý.“

Vrax’ton jí opatrně zkontroloval kůži na krku. Nebyl tam žádný flek, jen zdravá kůže. „Nevypadá to, že by chlapec mou Harper poranil. Kdyby Harper poškodil, musel by mladý bojovník absolvovat zkoušky bez hlavy na ramenou.“

Pohlédla na něj očima, o kterých si myslel, že zářily a poté upřela pohled na mladé muže. „Takže to jsou bojovníci tvého kmene, kteří absolvují zkoušku?“

Byla chytrá a to se mu líbilo. „To jsou oni.“ Mávl na mladíky a ti samou horlivostí uposlechnout málem zakopli o vlastní nohy. Pravděpodobně si mysleli, že jde o něco zvláštního a budou poctěni. Nebo si mysleli, že jsou jejich zkoušky u konce. Narovnal se a prohlížel si jejich mladistvé tváře. Duchové, taky byl někdy tak mladý? Bylo to teprve před deseti lety.

„Chlapci, jak dlouho už tu jste?“

Technicky vzato, dokud nesplnili válečnické zkoušky a nestali se plnohodnotnými muži, byli to ještě stále chlapci.

„Dvacet šest dní, Veličenstvo“, odpověděl jeden z nich jasným hrdým hlasem.

To znamenalo, že měli ještě tři dny času, než budou vyzvednuti. Dvacet devět dní byla posvátná lhůta, která jim byla utajena, dokud zkoušku nesplnili. Pokud se každý den posunuli dál, přežili a unikli tak zvířatům i velkému ohni.

Vrax’ton byl ve stejné situaci. „Kde jsou vaši kamarádi?“

„Mrtví, Veličenstvo.“

To samozřejmě tušil. To, že tři z nich přežili tak dlouho, byl dobrý výkon. Vrax’ton byl posledních deset dní své zkoušky úplně sám. „Hergové?“

„Ano, Výsosti. A ohnivý pták a nepovedené ohniště.“

Zamračil se. „Ohniště?“

Mladíci si vyměnili pohledy. „Veličenstvo, první noc byla zima. Jeden z nás zatoužil po teple. Zapálil křoví.“

Ach, samozřejmě. „Zřejmě to bylo křoví Smehl.“

„Ano, pane. Explodovalo a vystřelilo hořící bodliny do všech stran. Většina z nás unikla, ale jeden zemřel.“

Prohlížel si je. Byli hubení, špinaví a mladistvé obličeje měli poznamenané vyčerpáním. Po týdnech pobytu tady jim narostly vousy. Všichni měli nějaké to zranění, některá čerstvá, ale většina stará několik dní. Tito skoro už bojovníci teď byli ve stadiu, kdy už planetu znali. Věděli, čeho se mají obávat a co nesměli dělat. To nejhorší měli za sebou. Pravděpodobně by všichni tři přežili a byli by vyzvednuti.

„No dobře. Předpokládám, že jste překvapení, že mě tu vidíte. Obvykle na tuto planetu nelétám. Ani jsem to neplánoval. To je Harper, lidská žena z planety Země. Je to má zajatkyně.“ Udělal dramatickou pauzu. „A má Mahan.“

Jejich prudké zalapání po dechu, překvapené obličeje a zmatené pohledy, těkající z Vrax’tona k Harper a zpátky, ho naplnily spokojeností. Ano, když tak nad tím přemýšlel, byla to velká věc.

„Nemají mě rádi, nebo v čem je problém?“, zamumlala Harper s obavou v hlase.

Přitiskl ji k sobě pevněji. „Není žádný problém. Vrax’ton chlapcům právě vyprávěl, kdo je ta fantastická Pozemšťanka.“

„Ano? Protože to vypadá, jakoby… já nevím. Byli zmatení. Nebo udivení.“

„To musí být tím, že je Harper fantastická. Když tak nad tím přemýšlím, Vrax’ton s nimi souhlasí.“

„Jistě, ale spíš si myslí, že to ty jsi ten nejskvělejší. Nemůžou od tebe odtrhnout oči. Jsi na své planetě slavný nebo tak něco?“

Vrax’ton opatrně přikývl. „Vrax’ton je vážený bojovník. Chápe Harper, co to znamená?“

Harper se usmála a krása její tváře způsobila, že by jí nejraději strhl šaty z těla a vzal si ji přímo před očima těchto mladých, brzy plnohodnotných bojovníků.

„Že budeme zachráněni? Chlapce přiletí vyzvednout, my se svezeme s nimi a opustíme planetu.“

Úsměv jí oplatil. „Tři dny. Poté se přidáme ke statečným bojovníkům Acerex a odletíme.“

„A opravdu nás vezmou s sebou?“

Musel se soustředit, aby nevybuchl smíchy a dával pozor, aby si udržel vážnou tvář. Nemohla to vědět. „Šance jsou pro Harper a Vrax’tona dobré.“

Využili mrtvého Herga a rozdělali oheň, který na vařeném masu zanechával nepříjemný chemický pach, ale bylo to lepší než nic.

Jeden z mladých kandidátů na bojovníka držel stráž a ostatní seděli na hořlavé trávě. Mladíci byli velmi mlčenliví a odpovídali pouze na otázky, aniž by sami nějaké kladli. Přitom jim zvědavost koukala z očí. Kdyby byli plnohodnotní bojovníci, nebyli by tak zdrženliví.

„Taky jsi tady takhle pobíhal, že?“, Harper si lokla z primitivního poháru, který Vrax’ton vyrobil z listí jednoho křoví. Jejich tři společníci pár dní stanovali poblíž a věděli, kde by mohli najít vodu.

Vrax’ton hodil kost do ohně. „Ano. Bohužel už byli v této fázi zkoušky všichni ostatní chlapci mrtví. Vrax’ton byl sám. Být ve třech je mnohem lepší. Vedli si dobře. Sleduj, jak fantasticky spolupracují, aniž by pronesli jediné slovo. Vytvoří se mezi nimi pevné pouto na celý život. Jsou si bližší než bratři. Společně prošli zkouškou a znají své slabosti a přednosti.“

Harper si ukousla další sousto jemného masa. Její váhání, jestli Herga jíst, bylo zapomenuto. „Dostanou sekery, až budou zase doma?“

„Až budou doma, ostatní bojovníci kmene je budou oslavovat a přitom vzpomínat na mrtvé. Poté si ukovou své vlastní zbraně. Většina si udělá meče. Sekery nejsou tak běžné.“

„Proč sis tedy zvolil sekeru?“

Odvrátil zrak. Protože je to v mém společenském postavení tradicí. „Tato volba padla ještě předtím, než se Vrax’ton narodil. Herg je snězen. Je čas jít. Chlapci se zachovali statečně, když se zdržovali na jednom místě. Možná příliš statečně. Ale Vrax’ton se jejich konáním souhlasí. Je tu voda. V blízkosti ohně je Hergů a jiných hrozeb mnohem víc.“

Shromáždil kolem sebe všechny tři mladíky. „Je čas rozbít tábor a vzdálit se od ohně. Harper a já zůstaneme s vámi, dokud nás všechny nevyzvedne velitel zkoušky. Dosud jste si vedli velmi dobře. Pokračujte tak až do konce. Mohu vám prozradit, že konec se už blíží. Ještě tři dny.“

Když si uvědomili, že už brzy budou moci domů, vážné tváře skoro bojovníků se roztáhly do úlevného úsměvu.

„Děkujeme, Veličenstvo. Budeme se snažit.“

Pokračovali dál, ale teď, když měli Harper s Vrax’tonem před sebou dva skoro bojovníky a za sebou dva skoro bojovníky, postupovali mnohem rychleji. Dva před nimi by zahnali většinu nebezpečí a větší problémy by zvládl Vrax’ton a jeho sekera.

„To je pěkné“, řekla Harper a zobla jednu Herlee bobuli. „Je to, jako kdybych měla eskortu.“

„Víc společné obrany. Chlapci jsou v mnohem větším bezpečí, když jsou s námi.“

Pokračovali tak celý den a jen tu a tam se zastavili u nějakého křoví nebo malého potůčku. Terén byl kopcovitý, ale ne tak hornatý, jak se Vrax’ton obával. Při této rychlosti se drželi před ohněm a vzdálenost od něj byla dostatečná.

Ale Vrax’ton byl příliš zkušený, než aby se nechal ukolébat myšlenkou krásné budoucnosti, která teď vypadala mnohem růžověji než dnes ráno. Budoucnost, ve které bude mít svou družku u sebe. Co řekne Rada starších na to, že je jeho družka cizinka? Mimozemšťanka? To se jim líbit nebude, to věděl. Nejraději by vzal Harper za ruku, aby cítil její chladnou, měkkou, ženskou pokožku, ale jelikož za nimi kráčel mladý bojovník a chránil je před nebezpečím zezadu, nebylo by to dobré. Musel zůstat chladný a rezervovaný. Přesto ji chtěl Vrax’ton co nejdřív odvést na nějaké dostatečně bezpečné místo a znovu si užívat její nádherné tělo. Už jen to pomyšlení způsobilo v jeho kalhotách nedostatek místa.

Stíny se prodloužily a už brzy bude příliš tma, než aby byl další pochod bezpečný. Hergové byli za dne dost těžko rozeznatelní, ale v noci byli doslova neviditelní. Zastavil na kopci, který jim umožňoval výhled na džungli a oheň za nimi. Nyní už bylo nepravděpodobné, že by se přátelé Harper objevili a vlastně už to ani nebylo důležité. Přesto chtěl mít volný výhled na nebe ve směru, ze kterého by se mohli objevit.

„Dnes večer nebudeme ohniště potřebovat“, prohlásil. „Velký oheň bude poskytovat dostatek světla, abychom na dravce viděli. První hlídku si vezmu já. Vy tři si můžete odpočinout. Od teď.“

Mladíci se vypjali a poté se uklonili. „Děkujeme, Veličenstvo!“

Poté z respektu poodstoupili, lehli si na zem a okamžitě usnuli.

Vrax’ton se usmál. Pro ně to musel být pocit, jakoby byli konečně v bezpečí. Budou spát tvrdě.

Posadil se vedle Harper, která sledovala džungli pod nimi. Položil jí ruku kolem ramen. Zhluboka si povzdechla. „Po člunu ani památky. Myslím, že jsem je přecenila. Víš, měla jsem pocit, že jsme byly docela přítelkyně. Na základně. Ale asi jsem očekávala příliš.“

Stiskl jí rameno. „Možná. Je těžké předpovídat jednání druhých. Harper neví, co se stalo. Možná se objevily nějaké technické problémy. Možná nemá loď dostatečný dolet, aby se dostala na Bosh. Mohlo se stát cokoliv.“

Popotáhla a jemu se nelíbilo, že ji něco rozesmutnilo. Hrál si s jejími vlasy a políbil je. Líbily se mu na dotek a i jejich sladká vůně. „Ještě dva dny na planetě, poté z Boshe odletíme na Acerex. Vrax’ton si myslí, že se tam Harper bude líbit. Bude první Pozemšťankou, která tam přistane.“

Znovu popotáhla, ale pomalu se rozveselovala. „Věděl jsi o naší základně a o Zemi?“

Přikývl a pohladil ji přes zvláštní látku jejího overalu po prsou. Nedokázal si pomoct. „Věděli jsme o vás. Normálně mimozemšťany, kteří jsou pro život na Acerex irelevantní, ignorujeme. Není dobré každou mimozemskou rasu kontaktovat. Příliš mnoho mimozemšťanů chce vést s Acerex hloupou válku.“

Aby mu umožnila lepší přístup, stáhla zip overalu dolů. Hned na to mu bez okolků položila ruku na jeho penis, schovaný v kalhotách. „Už jste zažili hodně válek?“

Vsunul jí ruku do overalu a nahmatal měkké, ženské tělo. Ztěžka polkl. „Pár.“

Vsunula mu ruku do kalhot a prsty obepnula jeho ptáka. „Vyhráli jste?“

Měl potíže jasně myslet. „Pár.“

Uvolnila zavazování kalhot a vytáhla jeho mužství ven. „Proti mimozemšťanům?“

Přetáhl jí overal přes ramena a štípl ji do bradavky, což jak věděl, měly ženy rády. „Proti mimozemšťanům“, potvrdil, aniž by pořádně věděl, co říkal. Všiml, že je fascinovaná jeho penisem a to ho nažhavilo ještě víc. Políbila ho na špičku a klekla si před něj. „Máme trochu času. Řekni mi, co si myslíš o tomto.“

Rty ho vtáhla do úst až po jílec a on málem okamžitě vyvrcholil. Pohled na svůj penis, mizící v jejích krásných ústech, její submisivita, oční kontakt, zatímco ho uspokojovala a horko spolu s vlhkostí jejích úst bylo málem příliš. To nebylo něco, co by ženské příslušnice Acerex dělaly. Ale teď je pevně přesvědčen, že by měly.

„Vrax’tonovi se líbí“, lapal po dechu a soustředil se na to, aby jako nezkušený mladíček nevystříkl už během pěti sekund. „Senzační. Neuvěřitelné.“

Na moment jeho penis vytáhla z úst ven a v očích se jí zablýsklo. „Možná fantastické?“

Znovu ho vcucla do sebe a rukama objala délku, která už se jí do úst nevešla – nemohl uvěřit svým očím – poté ho začala šukat svými ústy.

„Fantastické“, souhlasil a byl bez sebe rozkoší. „Harper je fantastická.“

Udělala další pauzu. „Taky nejsi špatný.“

Byl to ten nejkratší sex a vyvrcholení, které kdy zažil. Nevydržel ani celou minutu. Ale to nebylo důležité. Rozplýval se štěstím. Jeho vlastní Mahan ho pozvedla do výšin, které ještě nikdy nezažil. A byla jeho zajatkyní.

Jak je možné, že měl takové štěstí?