C+C - 28. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Byznys

Pohled ze strany Cece

Zatímco se Cece proplétala davem lidí – davem velice známých tváří, které měly velice hluboké kapsy a až příliš mnoho tajemství, než aby je bylo možné vyjmenovat, svou kabelku si držela blízko u těla. Práce v tomto byznyse, kdy od svých osmnácti let dealovala drogy bohatým,slavným a rozmazleným, ji naučila jednu velice důležitou věc: každý měl tajemství, která musel skrývat.

A prostě se stalo, že Cece a drogy, které dodávala, představovaly tajemství, které si drželo až příliš mnoho lidí v elitních kruzích.

Přesto, i když už mnoho tváří z New Yorských afterparty znala, se necítila příliš pohodlně, aby spustila hranice své ostražitosti. Bylo jí dvacet dva, ne čtrnáct. Nebyla naivní dívkou, která by žila s přesvědčením, že držela veškerou moc.

Tuhle lekci jí dala máma.

Nikomu nedůvěřovat. Nikomu podat ani jediný zkurvený prst.

Žena nabídla prst a muž si vzal celou ruku. V tomhle byli muži tak zatraceně předvídatelní. Když přišlo na to, co chtěli, byli stvořeními svých zvyků. Nebo ještě lépe, když jim bylo odepřeno to, co chtěli, pak došlo k následné reakce, která z toho pramenila.

Cece by už ani nedokázala spočítat, kolikrát dostala od mužů, kterým dealovala - nebo od někoho z jejich vnitřního kruhu – nabídku, aby poskytla víc než jen drogy. Dokonce jen zřídka dělali ze své otázky tajemství. Spíše vypadali, že shledávali nějaké podivné, zvrácené potěšení v tom, že se jí ptali tak, aby to mohli slyšet i všichni ostatní.

Neměla problém s tím, aby řekla ne. Ona vždycky řekla ne. Tak jako tak to moc dobře věděli.

Její tělo - sex - nebylo předmětem obchodu, když se objevila, aby vyhověla některému z jejich telefonátů. Byla tam, aby předala drogy, které chtěli, a krátce poté zatraceně vypadla pryč.

Být jejich krásným duchem, říkávala máma ráda. Mělo to být o tom, nic víc, nic méně.

Někteří však nechtěli ducha. Někteří chtěli od Cece něco mnohem hmatatelnějšího.

Tenhle konkrétní klient byl tím…

„Cece!“

Cece nasadila na rty svůj nejfalešnější úsměv, ale i tak to vypadalo, že stále prošel sračkoimetrem Macka Gordana. Slavný fotbalista byl stavěný jako cihlová zeď a měl k tomu i odpovídající dunivý hlas. Podle toho, co Cece věděla, před pár lety ukončil svou kariéru, protože po ošklivém zranění kolena zůstal prakticky k ničemu.

Měl však rád party.

Jeho pověst ho předcházela. Všechno, co o něm lidé kdy řekli, byla pravda, a ještě něco víc. Ten chlap byl panovačný, až trochu příliš nedůtklivý, a nevypadal, že by pochopil náznaky toho, že Cece nebyla na jeho trhu.

Nebo upřímně, na trhu žádného zkurveného muže.

Byl to však klient. A tak se Cece musela vysrat na své problémy a nepříjemné pocity, a kdykoli dostala další hovor, kdy chtěl dodávku něčeho, musela jít a odvést svou zatracenou práci. Nechtělo se jí jít za mámou a říct, že tohoto chlapa nedokázala zvládnout.

Koneckonců, Mack ve skutečnosti nikdy hranici nepřekročil. Tak jako tak ne způsobem, který by Cece nedokázala zvládnout.

S jeho přáteli všude kolem, velkou party a svědky… pochybovala, že by pro ni mohl být velkou hrozbou. Opravdu neškodný.

„Ahoj, Macku,“ řekla Cece.

Přijala jeho objetí, ale na oplátku mu nenabídla víc než rozpačité poplácání po rameni. Pokud si toho všiml, nic neřekl.

Na druhou stranu byl až příliš zaměstnaný tím, že sjel svou rukou na její zadeček v černých přiléhavých šatech a svou dlaní spočinul přímo na jeho pravé půlce.

Ne.

Cece ustoupila o velký krok zpět a musela Mackovy ruce ze svého těla prakticky sundat.

V pozadí mohla cítit, jak na ni dopadal spalující pohled. Cece měla práci, kterou musela udělat, takže místo toho, aby hledala muže, o kterém věděla, že tam byl a zezadu ji sledoval, se soustředila na ni. On by udělal svou práci a vložil se do toho pouze v případě, že by to bylo opravdu nutné.

Ale i tak stále přemýšlela...

„Nechceš se k nám dneska večer na party připojit, Cece?“ zeptal se Mack.

Jeho úsměv byl až příliš široký.

Oční panenky měl malé jako špendlíkové hlavičky.

Ten chlap už byl vysoko. Už byl úplně v prdeli. A očividně ne na drogách, protože ona dorazila teprve teď.

Proč tu vůbec byla?

„Vlastně -“

Mack nenechal Cece její prohlášení dokončit. Svou svalnatou dlaní ji popadl za zápěstí, ještě dřív, než domluvila, a stáhl ji na koženou pohovku.

Měla co dělat, aby ve svých střevíčkách neklopýtla, nemluvě o tom, aby si nějak uchovala svou cudnost, když byla na gauč stažena.

Na Mackově klíně. Ani náhodou.

Ne, ne, ne. Kurva ne.

Pokusila se z této situace dostat s tolika důstojností a respektem, který v sobě vůči Mackovi dokázala najít, ale to bylo to jediné, co mohla muži nabídnout. V tomhle okamžiku už zašel příliš daleko.

Nevěděla, zda to bylo proto, že tu někomu předváděl show, nebo zda to bylo proto, že už byl díky něčemu na vysoké vlně.

Znal pravidla.

Stále se je snažil překročit.

„Omlouvám se, Macku, ne -“

Když se Cece pokusila zvednout, Mackovy ruce ji sevřely kolem pasu téměř bolestivým způsobem. „Ne, můžeš zůstat přesně tam, kde jsi. Pozdrav.“

Cece se rozhlédla po lidech na party. Slavné tváře – další fotbalisté a lidé z vysoké společnosti. V podstatě lidé, kteří by byli více než ochotni odvrátit své tváře od čehokoli, co se dělo, protože nechtěli, aby byly jejich tváře nebo jména spojována s tímto druhem problému. Nemluvě o jejich vzácné zkurvené reputaci.

Do prdele.

Cece se snažila být milá.

Snažila se to udělat čistě.

Ale s tím skončila.

Skončila s Mackem.

Skončila jako dívka, která vyřizovala jeho hovory a produkty.

Skončila s vyhýbáním se jeho předností.

Skončila s jeho hrami.

Cece vyjela rukou po svém stehně výš a zatímco Mackova hlava a pozornost byla právě otočena na někoho jiného, z pochvy vytáhla nůž. U některých klientů Cece nikdy necítila potřebu chránit samu sebe. Byli to opravdu slušní lidé – až na příležitostné užívání drog. Nikdy se díky nim necítila jinak než v bezpečí, nikdy nevstupovali do jejího osobního prostoru a nikdy neměli nenechavé ruce. Nic takového, co Mack zas a znovu dělal.

Bylo to opravdu zvrácené.

Švihnutím ruky nůž vytáhla a v dlani si ho rychle otočila, že teď svými prsty svírala jeho jílec - roztomilý malý trik, který ji máma naučila, když jí bylo patnáct – a čepelí se už opírala o Mackovo hrdlo tak, že to nikdo z jeho hostů nemohl vidět. Viditelná strana nože směřovala k oknu, ne k lidem.

Mack ztuhl.

Stisk, kterým ji svíral, se napjal.

Cece zatlačila ostří nože na puls v krku silněji. „Vykrvácíš ještě dřív, než se sem vůbec dostane sanitka. Teď víš, že nemám zájem. Víš, že se mě neměl dotknout. Teď ze mě sundej své ruce, jinak se ujistím, že to poslední, co uvidíš, bude můj jehlový podpatek, kterým ti rozdrtím lebku.“

Celou dobu se jí dařilo udržet tón hlasu na uctivé a klidné hladině. Ani na na okamžik jí z tváře nezmizel její falešný úsměv.

Opravdu talent.

Tohle všechno vyžadovalo talent.

Cece slyšela, jak Mack tvrdě polkl, a o okamžik později ji pustil. Až trochu tvrdě a s rychlým odstrčením, nicméně byla znovu rychle pevně na nohou. Jestli ji ten kretén chtěl překvapit, tak ona už takový tah plánovala.

Znovu…

Muži byli předvídatelní.

Cece se otočila tváří v tvář Macovi a jeho teď zmateně vypadajícím přátelům, a čepel nože rychle skryla za svou paží. „A tohle je doba, kdy naše noc - a náš byznys - skončil, Macku. Dám regině vědět, aby tě odstranila ze seznamu klientů.“

„Nemůžeš -“

„Vlastně si můžu dělat, co chci,“ řekla Cece. „Co, myslíš si, že mě regina nahradí nějakou jinou ubohou dívkou, kterou bys mohl sexuálně obtěžovat? Nepravděpodobné. Užij si svůj život. Jsem si jistá, že za pár let tě uvidím v nové sérii pořadu Celebrity na rehabilitační klinice pro odvykání.“

S tím se Cece odvrátila. Možná to byla chyba.

Ne to, že tam šla. Ne to, že nechala Macka dostat se příliš blízko. Ne, to, že se k němu otočila zády.

Ještě dřív, než stihla udělat druhý krok, Cece zezadu někdo sevřel rukou kolem krku. Věděla, že to byl Mack, ale její instinkt uteč nebo bojuj ji při tom, jak jí někdo takhle popadl, silně nakopl.

Nikdo se jí takhle nedotkl.

Ne bez jejího svolení.

Konečně ty oči, které cítila, že ji sledovaly od okamžiku, kdy vešla na party, daly najevo svou přítomnost.

Juan.

Jediný muž, kterého máma posílala, aby ji sledoval, když pracovala. Její jediný bodyguard, tak říkajíc.

Ale byl také mnohem víc než jen to.

Byl pro ni vším.

Občas to bylo matoucí. Občas byli spolu a občas nebyli. Občas nevěděli, zda spolu byli nebo nebyli.

Nezáleželo na tom.

Juan na ni dohlížel.

Juan byl její.

Byl téměř dva metry vysokým a sto deset kilo svalů vážící Latinoameričan, který procházel davem. A ten muž dokázal rozdělit dav byť jen zatraceným pohledem. Vůbec nechápala, jak se mu s jeho tak božskou tváří a těma tmavýma očima stejně tak dobře dařilo do davu i vmísit.

Cece ho vždy našla.

Nikdy by se před ní nemohl skrýt.

Cece se vteřinu setkala s Juanovým pohledem a pak jednou rukou vklouzl kolem jejího pasu.

A pak jeho pěst narazila do Mackovy tváře.

Fotbalista neměl oproti Juanovi žádnou šanci.

Cece se na okamžik uvolnila.

Juan nic neřekl, prostě jen ukázal na Macka, který teď krvácel na zemi, jako by to bylo jeho jediné varování. Nebo jako by možná toho chlapa vyzýval, jen ať se odváží zvednout se. Pokud by jí na Mackovi skutečně záleželo, řekla by mu, že by bylo chytré zůstat na zemi a hrát si na mrtvolu přesně tak, jak ten hloupý sráč právě byl.

Pokud by se zvedl, zemřel by.

Prostě tak jednoduché.

Party už dál nebyla zábavná.

Hosté vypadali jako ztuhlé sochy. Někdo dokonce vypnul hudbu.

„Pojď,“ zamumlala Cece Juanovi do ucha. „Pojďme odsud pryč.“

Paže kolem jejím pasu se napjala.

Držel se kolem ní už od doby, kdy jí bylo třinácti let a jemu patnáct. Opravdu ho měla stále za zády. Také vlastnil její srdce a vždycky s ním byl tak opatrný.

„Pojď,“ zopakovala.

Tehdy ji Juan vyslyšel. „Jo, zlato, pojďme.“

Brzy byli oba venku a Juan jí podržel otevřené dveře, aby mohla nasednout do jeho Rolls-Royce, které mělo stále zapnutý motor. Opravdu Cece nikdy nepřestával ohromovat více způsoby, než kdy chápala.

Ohledně tohoto neřekl jediné slovo.

Ne o tom, co se stalo, nebo jak moc ho to vyděsilo. A ona věděla, že ho to vyděsilo.

Nikdy by ji nepožádal, aby s tím přestala.

Nikdy by ji nenutil držet se zpátky.

Jak by mohl?

Jak by to mohl udělat, když on byl tím jediným, koho kdy měla za svými zády?

„Juane?“ zašeptala Cece.

Její láska s tmavýma očima se na ni podívala. „Jo, zlato?“

„Miluji tě.“

Usmál se. Pravděpodobně to už bylo příliš dlouho, co mu to řekla naposledy. Teď už to bylo pár měsíců, co byli oficiálně znovu spolu.

Co vlastně teď byli? Nevěděla to.

„Víš, že tě miluji, C.“

Jo, věděla to.

„Juane?“

„Hmm?“

„Chci se za tebe provdat.“

Jeho tmavé oči se trochu rozšířily a jedno obočí zvedl do výšky. „To je nabídka? Protože takhle to nemá fungovat – já mám požádat tebe.“

„Jo, no...“

„Je to to?“

„Co?“ zeptala se.

„Nabídka.“

„Už jsi někdy přemýšlel o tom, že se se mnou oženíš?“

Juan o tom nemusel ani přemýšlet. „Ode dne, kdy ti bylo osmnáct, každý den. Dokonce jsem už požádal tvého tátu, abych to nemusel dělat později.“

„Opravdu?“

Přikývl.

Hm.

„Takže... proč ses nezeptal?“ zeptala se Cece.

Juan ukázal na náhrdelník, který měla Cece na sobě. Byl to kovový přívěsek srdíčka v kmenovém stylu, které jí dal k jejím osmnáctým narozeninám. Uprostřed srdce byl osamělý diamant. Nikdy ho nesundávala. Vůbec nikdy.

„Co?“ zeptala se.

„Ukaž mi ho, zlato.“

Cece si dlouhý řetízek přetáhla přes hlavu a pak mu ho předala. Juan sevřel přívěsek v ruce, silně ho stiskl a ona uslyšela prasknutí.

Prasknutí, jako by ho zlomil.

„Juane!“

Otevřel dlaň.

Přívěsek byl na dva kusy. Uprostřed seděl prsten.

Ten nejkrásnější a nejnádhernější diamantový prsten. Prsten její mámy.

„Celou tu dobu?“ zeptala se.

Juan přikývl. „Celou tu dobu, zlato.“