C+C - 24. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Rande

Pohled ze strany Crosse

„Ehm... Crossi?“

Cross zvedl pohled od práce, kterou měl rozloženou na stole. Plány pro dodávku nelegálních cigaret a alkoholu do Kanady. Co se toho týče, byl to zatraceně dobře výdělečný podnik.

Nesnášel, když ho někdo odváděl od jeho práce, ale tak jako tak se vždy objevil někdo, kdo to udělal.

Cross našel stát ve dveřích své kanceláře Juana – osmnáctiletého chlapce, který měl oči jen pro Crossovu šestnáctiletou dceru. I když aby byl fér, co se týče Cece, Juan opravdu nikdy nevystoupil z lajny.

Vzájemný zájem obou mladých lidí o sebe byl velice jasný. Bylo to tak už od doby, kdy bylo Cece třináct let nebo tak nějak.

Juan byl vychovaný jako slušný muž. I když byl o dva roky starší než Cece, nikdy se nad ní nijak nevytahoval. A ani na ni netlačil.

Přesto bylo jasné...

Byla tam znamení...

Všechno vedlo k tomuto.

Cross to věděl.

Čekal na to.

„Pojď dál, Juane,“ řekl Cross. „Nevěděl jsem, že jsi ve městě.“

Juan pokrčil širokými rameny – Latino Američan s uvolněnými rysy a dědictvím dvou ras vypadal jako jeho otec, nicméně nesl v sobě i nádechem po své mámě. Rozhodně pohledný. Sebevědomý mladý muž zabořený do svého vlastního byznysu.

I to měl po svém tátovi.

Catherineině pravé ruce, Miguelovi.

„Když jsem měl volný víkend, vyrazil jsem z Kalifornie pryč,“ řekl Juan a posadil se na druhou stranu Crossova stolu. „Táta mi nikdy nedá volno, takže mě napadlo vzít si ho, dokud můžu.“

„Mmm, já vím,“ odpověděl Cross. „I Cece to ví.“

Juan zajel pohledem k oknu a pak zpátky ke Crossovi. „Jo, to tuším.“

„Když jsi dlouho pryč, trochu jí chybíš.“

„Opravdu nemám na výběr.“

„Mohl by ses pokusit udělat z toho výběr.“

Juan se podíval na Crosse, který na něj hleděl s jedním zvednutým obočím, a pak přikývl. „Rozhodně to tedy udělám.“

„Dobře. Co pro tebe mohu udělat?“

„Vzpomínáš si, když jsem si s tebou přišel promluvit loni?“ zeptal se Juan.

„Prakticky jsem sledoval, jak vyrůstáš, Juane, takže ano.“

„Konkrétně, když jsem tě požádal o to, abych mohl vzít Cece ven.“

Cross si odkašlal. „I na to si vzpomínám, ano.“

Nehodlal to tomu dítěti ulehčit - dobře, vzhledem k Juanově věku bylo použití slovo dítě tak trochu urážkou. Ale i tak, co Cross řekl, platilo. Sledoval, jak Juan vyrůstal. Bez ohledu na vše ostatní pro něj bude vždycky tak trochu dítětem.

To byl život.

A opravdu jen proto, že znal Juana - a jeho rodinu – nebyla pro Crosse celá ta věc tak těžká, jak by mohla být, pokud by proti němu seděl jakýkoli jiný mladý muž. Někdo jiný a Cross by ani nebyl ochotný zabývat se myšlenkou ohledně jeho náklonnosti vůči své dceři.

Cece byla... speciální.

Nádherná.

Chytrá.

Nakopávající zadky.

Drsňačka.

Až příliš podobná své mámě.

To nejlepší z něj.

Byla jejich.

A také ji chtěl udělat svou i někdo jiný.

Juan.

„Říkal jsem ti, abys počkal, až jí bude šestnáct,“ zamumlal Cross.

Juan se usmál. „Ve středu má narozeniny.“

„To ano.“

„Chtěl bych ji vzít v sobotu ven, tuším, že pokud by ti to nevadilo.“

Cross se suše zasmál. „To je otázkou sémantiky. Vždy mi bude vadit pomyšlení na to, že někdo randí s mojí dcerou, ale... také chápu, že dospívá a dělá si své vlastní věci.“

„Během posledních pár let jsi ji nechal randit s jinými lidmi.“

Nemohl by mu uniknout žár v Juanových slovech, i kdyby se snažil. Žárlivost, pokud ji Cross kdy slyšel. Jeho slova byla silně zabarvená Juanovou žárlivostí.

Mladý muž si neuvědomoval, že opravdu neměl žádný důvod proč žárlit. Ano, Cece bylo dovoleno mít chlapce... ale bylo lepší, když se naučila cenit zuby na chlapci, kterého mohla zlikvidovat, než na muži, který ji miloval už od okamžiku, kdy byla jen dívkou.

Protože Cross nebyl hlupák.

On to věděl.

Juan jeho dívku miloval.

Miloval ji už dlouho.

„Ne takhle,“ vrátil mu Cross. „S chlapci jejího věku - pod dohledem mých mužů, když bylo potřeba. Nikdy ne v prostředí, kde by ji chlapec mohl kamkoli odovézt. Koneckonců, žádný z nich nebyl dost starý, aby měl řidičský průkaz. Myslíš si, že to z mé strany nebylo úmyslné? Nejsem hlupák, Juane. Na téhle zemi žiji mnohem víc let než ty. Ty chlapce jsem nazýval jejím hračkami, protože ona s nimi tak zacházela, a to je v pořádku. Je to to, čím chceš být i ty - její hračkou?“

Juanovým pohledem problesklo cosi temného.

Cross se ušklíbl.

„Ne, nechci být její hračkou,“ odpověděl Juan tiše.

„To jsem si myslel.“

„Takže...“

„Takže?“ zeptal se Cross.

Juan se zasmál. „Nehodláš mi to usnadnit, hm?“

„Ani v nejmenším. Požádej správně. “

„Mohl bych Cece vzít příští víkend ven, Crossi? Ocenil bych tvé požehnání a svolení.“

„Myslíš rande.“

Juan se s potřesením hlavy zazubil. „Jo, rande.“

„Kam?“

„Vlastně jsem myslel na Niagarské vodopády.“

Cross přikývl. „Hezké.“

„Je to tedy ano?“

„Okamžik.“

Cross otevřel zásuvku ve stole, ve kterém měl bezpečně ukryté své zbraně. Všechny z nich, které měl uvnitř - glock, eagle, i další malou zbraň, která byla prakticky k ničemu, pokud nebyla použita z blízka – vytáhl ven.

Každou z nich, jednu po druhé, vyrovnal na druhou stranu stolu. Tak přiměl Juana každou z nich si dobře prohlédnout. Při té činnosti si Cross skutečně užíval svůj sladký okamžik.

„Jednu z nich si vyber,“ řekl Cross a opřel se o stůl.

„Prosím?“

„Vyber zbraň. Kteroukoli, která se ti z nich líbí nejvíc.“

Juan zvedl obočí, nicméně ukázal na eagle. „Tahle.“

„Dobrá volba.“

„Je to nebezpečná zbraň.“

„To je,“ souhlasil Cross. „A pokud mému dítěti ublížíš, nebo pokud jí vrátíš - v jakémkoli okamžiku jejího života - v méně než zcela dokonalém stavu, tohle je zbraň, kterou ti nacpu do krku a pak stisknu její spoušť.“

Juan se ve svém křesle napřímil.

Cross se usmál. „Rozumíš mi?“

„Jo, pochopil jsem.“

„Určitě?“

Tmavě hnědé oči se zvedly, aby se setkaly s Crossovým pohledem.

„Pravděpodobně bych to za tebe udělal sám,“ zamumlal Juan.

Jo, i to Cross věděl.

„Dobrý hovor, Juane,“ řekl. „Dobré popovídání.“

*******

„Crossi?“

Cross odvrátil oči od karet, které právě teď hrál se svým tátou a tchánem. Svou manželku našel stát ve dveřích kuchyně jejich domova. Catherine se s úsměvem naklonila trochu dál a mírně přikývla.

„Venku je Juan,“ řekla Catherine. „Chceš si s ním jít znovu promluvit, nebo jsi v pohodě s tím, že dovolíš Cece -“

„Je to v pohodě, může jít,“ řekl Cross s mírným mávnutím. „S Juanem jsme si už promluvili.“

Muži u stolu si vyměnili úšklebky. Všichni až na jednoho, ale ten ještě nebyl zcela mužem.

Nazio, to byl on.

Jejich vytrvalý dvanáctiletý génius se jen zamračil.

Cross svého syna ignoroval a znovu se vrátil ke své ženě. „Řekni Cece, aby se za mnou před odchodem zastavila a rozloučila, zlato.“

„Dobře.“

Cross chtěl svou dceru před tím, než vyrazí na své první rande s Juanem, opravdu vidět. Dát ji pusu. Ujistit se, že byla v pohodě.

Samozřejmě, že Cece bude v pořádku. Až příliš se podobala své mámě a babičce - a k tomu v sobě měla i nutný nádech ze svého táty – než aby byla jinak než v pohodě. Cece by jakoukoli špatnou situaci dokázala víc než zvládnout.

A... dobře, bylo jí šestnáct.

Crossova dcera začala chodit s chlapci kolem čtrnácti let, ale nic, co by kdy bylo vážné, a ani ona nikdy nevypadala, že by o někoho měla přílišný zájem. Vypadalo to, že jeho jediná dcera na něco čekala.

Nebo spíš na někoho.

Juan Lopez.

Cross si nedělal přílišné obavy ohledně toho, že Juan a Cece konečně začnou svou… věc. Ti dva rozhodně čekali dost dlouho a Cross si byl víc než dost vědom toho, že Juan byl velice opatrný, aby respektoval Crossova rozhodnutí a požadavky ohledně jeho dcery. Sakra, občas spolu pracovali dohromady – stejně jako to dělali Miguel a Catherine - ale Juan se zajímal o byznys Catherine pouze tehdy, když přišlo na zapojení Cece.

Zvláštní, jak to fungovalo.

Když Catherine odešla z kuchyně pryč, karetní hra pokračovala.

„Mluvil jsi s tím chlapcem, že?“ zeptal se Dante s úšklebkem.

„Něco podobného, jako jsi ty mluvil se mnou,“ odpověděl Cross.

Svým způsobem.

Calisto přejel oba muže pohledem. „Omlouvám se – když byl můj syn teenager, ty sis s ním v jistém bodě popovídal?“

Dante ani na okamžik nespustil oči z karet ve svých rukách. „Ano, pronásledoval mou dceru a měl svou aroganci... dobře, ty víš, jaký byl, Cale.“

„A jak přesně tohle popovídání proběhlo?“

„Vzal mě do zvukotěsné místnosti v suterénu,“ řekl Cross, „a vyhrožoval mi.“

Dante se zazubil. „Zábavné časy.“

To byl jeden ze způsobů, jak to vyjádřit. Teď byl Cross mužem na druhé straně této rovnice - otec dcery, která je pronásledovaná – a přesně chápal, proč to Dante tehdy jeho mladšímu já udělal.

A toho muže z toho neobviňoval.

„Každopádně,“ řekl Cross a složil své karty, „pokud nic jiného, tahle vzpomínka na Danteho a mě mi, když si Juan přišel vyžádat svolení vzít Cece ven, vnukla nápad.“

Kolem stolu se ozval smích.

Všichni až na stále se mračícího Nazia.

„Tohle se mi stále nelíbí,“ zabručel Naz.

Cross obrátil oči v sloup. „Nemusíš to mít rád, Nazi.“

„Ani nebude mít garde!“

„Žádné nepotřebuje.“

„A co když -“

„Sklapni, Nazi,“ přerušil ho Cross s úsměvem. „Co se týče toho, zda může tvá sestra chodit na rande nebo s kým, když na to přijde, ty do toho rozhodnutí nemáš co mluvit. Mluvili jsme o tom zas a znovu. To, co jsem ti tehdy řekl, stále platí.“

„Ano, ale -“

„Ne.“

„Ale -“

„Ani nezačínej,“ varoval ho Cross.

Jeho pro své vlastní dobro až příliš chytrý syn se zamračil. Kuchyní se znovu ozval smích ze strany ostatních mužů u stolu.

Všechny utišil teprve klapot podpatků, který se ozýval na podlahy z tvrdého dřeva. Do místnosti brzy vešla šestnáctiletá Cece a každým coulem vypadala jako princezna, která bude už téměř královnou. Catherine byla své dceři hned v patách.

Když se Cece zastavila u jeho židle – v čele stolu tak jako vždy – Cross se na ni usmál. Očekával, že jeho dívka bude mít načančané šaty, plně upravené vlasy a make-up tak, jako vždy.

Místo toho byla stejně krásná ve svých úzkých džínách, halence, s vlasy volně rozpuštěnými ve vlnách a s na rtech jen mírným dotekem červeně.

„No?“ zeptala se Cece.

Cross se natáhl po své dceři a přitáhl ji k sobě tak blízko, aby ji políbil na čelo. „Vypadáš nádherně. Užij si to.“

Cece se rozzářila. „Díky, tati.“

Před domem v Newportu se ozvalo zatroubení klaksonu.

„Běž,“ řekl Cross. „Myslím, že ty -“ A já, dodal mlčky. „- jsi ho už pravděpodobně nechala čekat víc než dost dlouho.“

„Dobře.“

Cece ho políbila na tvář a pak zamířila ven z kuchyně, kde ve dveřích stále čekala její máma. Právě, když se tam dostala, Cross přes rameno zavolal: „A ujisti se, že Juan nezapomněl na ten drobný rozhovor, který jsem s ním měl.“

Jeho dcera si povzdechla. „Ano, tati.“

Cece nebyla pryč z domu ani dvě vteřiny a Naz se s odfrknutím zvedl se své židle. Pak beze slova odešel z kuchyně ven.

Místo svého syna u stolu zaujala Catherine. „Opravdu není šťastný s celou tou věcí, že jde Cece ven na rande, že?“

„No, přinejmenším se mu podařilo nic neříct před Cece,“ řekl Calisto.

Cross se podíval na svého tátu. „Počkej.“

„Co?“

Svého syna dobře znal.

Až příliš dobře.

Kdysi byl Cross Nazem... svým způsobem.

Cross zvedl jednu ruku a na prstech začal pozpátku tiše odpočítávat, jako by šlo o vteřiny.

Pět.

Čtyři.

Tři.

Dva.

Jedna.

Bouchnutí zadních dveří.

Catherine se se zvednutým obočím podívala na Crosse. „On právě -“

„Počkej,“ zopakoval Cross.

Přes zeď se ozval zvuk otevření vrat od garáže.

Cross to musel přiznat svému synovi k dobru.

Naz se nesnažil být potichu.

„Vážně nehodlá ukrást jedno z vašich aut, že?“ zeptal se Dante.

Cross se na svého tchána ušklíbl. „Já to udělal.“

„A také poměrně pravidelně,“ dodal se zamumláním Calisto.

„A,“ řekl Cross, „Naz umí auta rozebrat - myslíš si, že je také neumí řídit?“

„Bude tak naštvaný,“ řekla Catherine.

Jo.

Cross začal znovu odpočítávat - tentokrát nahlas. „Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva… jedna.“

Bouchnutí předních dveří. A ještě dřív, než do kuchyně vpochodoval Naz, bylo slyšet hlasité dupání. Téměř dva metry vysoký a naprosto nasraný.

Bylo to zábavné.

Svým způsobem…

„Co jsi udělal s těmi zkurvenými auty, tati?“

„Vymontoval zapalovací svíčky,“ vrátil mu Cross. „Možná jsi zatracený génius, ale pocházíš ze mě, principe. Na to, abys mě obelstil, bys musel přijít s vyšší hrou.“

Naz se mračil. „Kde jsou ty zapalovací svíčky?“

„Správně - to ti neřeknu.“

Jeho syn se dál mračil.

Cross se jen usmál. „Říkal jsem ti to – nech svou sestru, aby měla své rande. Pokud si tímhle peklem musím projít já, pak i taky.“

„Crossi!“ napomenula ho Catherine.

Jen pokrčil rameny.

Vždyť nelhal.