C+C - 19. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Matka

Pohled ze strany Cece

„Stýská se mi po době, kdy jsi byla mladší,“ řekla Catherine.

Cece zvedla hlavu od tabletu ve svých rukou a našla mámu, jak se na ni přes uličku soukromého letadla dívala. Až na tmavé vlasy a hnědé oči, které podědila po svém tátovi, při pohledu na mámu měla pocit, jako by se dívala do zrcadla na své starší já. Odraz jí samotné - ty samé rty prohnuté do tvaru luku, jemné rysy, vysoké lícní kosti a široké oči.

„Proč?“ zeptala se Cece.

Catherine se jemně usmála. „Věci byly jednodušší – možná snazší. Když jsem se musela vypravit kvůli byznysu pryč, mohla jsem tě prostě vzít přímo s sebou. I ty jsi byla vždycky šťastná, že jsi mohla jít. Teď je ti třináct, máš školu, a -“

„Vždycky jsi mě mohla učit doma,“ navrhla Cece.

Její máma zvedla své dokonale upravené obočí do výšky. „Opravdu?“

Cece se zašklebila. „Možná, že ne. Tuším, že bych většinu svých kamarádů neviděla ani zdaleka tak často, jako teď.“

„Pokud vůbec,“ dodala Catherine.

„Jo.“

Catherine si trochu povzdechla a zadívala se ven z okénka letadla.

„Vím, že jsi docela připravená... dělat tohle se mnou. Být jako já, myslím.“

Její máma byla při výběru svých slov vždy opatrná. Každé své prohlášení, které pronesla, pečlivě zvažovala, jako by ho mohl někdo zaslechnout. Cece byla zvyklá na užívání téhle formy komunikace se svou mámou - a dokonce i s tátou – celé roky. Tohle byly prostě jejich způsoby. Jejich život.

„Tohle je všechno, co jsem kdy chtěla, mami,“ řekla Cece.

Být jako její máma. A stejně tak před ní i její babička. Královna Pojistka - královna. Cece to měla v krvi. To bylo to, pro co se narodila. Tohle bylo v její krvi. Vyrůstala pod nohama jedné z nejmocnější a nejúžasnější ženy, kterou kdy poznala. Své mámy a vedením své babičky. Ony vládly. Ony byly obávány. Respektovány.

„Možná je to to jediné, co jsi kdy chtěla dělat,“ odpověděla Catherine, „protože je to také ta jediná věc, kterou jsi kdy poznala, Cece. Uvažovala jsi už někdy o téhle straně mince?“

Cece pokrčila rameny. „Takže?“

Máma se lehce zasmála a pak zvedla oči. „Takže, má malá chytračko, mám pocit, že bys mohla být trochu zaujatá.“

Znovu… takže?

Cece se jen dívala na mámu a mlčela. Catherine, zcela neovlivněna, se dál zcela stejně dívala na ni.

„Víš, že se ti snažím umožnit dát normální život tak, jak jen ti můžu?“ zeptala se její máma. „Střední škola, ples, kamarádi, chlapci... chci, aby sis tyhle věci užívala, Cece. Chci, abys ocenila, že máš tyhle zkušenosti, a to dřív, než se tvé soustředění zcela zaměří na byznys.“

Protože se to stane. Nakonec.

Cece slyšela, co její máma neřekla.

„Já vím, mami,“ řekla Cece.

Catherine se znovu podívala ven z okénka. „Dobře.“

„I když není to divné?“

„Hmm?“

„Že se ti stýská po době, když jsem byla malá, a ty jsi mě mohla vzít všude s sebou. Ale teď si svým způsobem přeješ, abych zpomalila. To tím myslíš, že?“

Když se Catherine ohlédla znovu po své dceři, ve tváři měla jemný úsměv. „Jo, to je to, co myslím.“

„Je to - divné?“

„Myslím, že normální. Vzhledem k tomu všemu.“

I Cece se usmála. „Víš, mami, kdybys mě požádala, abych si vybrala jakoukoli normální věc nebo možnost být s tebou... vybrala bych si tebe.“

„Jo, hm?“

„Vždycky. Jsi moje máma.“

Catherine byla po dlouhou dobu zticha, ale ani na okamžik nesjela pohledem z Cece. Ta věděla, že když se na ni máma dívala, snažila se najít něco - něco, co nebylo jasně viditelné, ale přesto tam muselo být.

Nebylo to poprvé, co máma něco takového udělala. Občas, když Cece skrývala tajemství, to bylo, jako by máma věděla, že v sobě něco držela jen díky prostému pohledu na ni.

„Co?“ zeptala se Cece.

Catherine potřásla hlavou. „Jen jsem přemýšlela, že před lety jsme tohle mohly být já a tvoje babička. I když jiné okolnosti. Zcela jiné.“

Ach. Teď byla opravdu zvědavá.

Máma s babičkou nemluvily moc o tom, jak přesně se Catherine dostala do byznysu s Catrinou. Cece vždy jen předpokládala, že je bylo podobné jako ona a její máma – že ve všem tom vyrůstala, viděla byznys, který se kolem ní děl a přirozeně tak tíhla ke stejné cestě, protože pro to byla určena.

Bylo to stejné i u její mámy?

Cece se ve svém sedadle mírně předklonila, nedokázala skrýt svou zvědavost. „Proč je to jiné?“

Catherine mezi nimi mávla rukou. „Když jsem byla ve tvém věku, musela jsem slídit v mámině kanceláři a v jejích věcech, jen abych našla něco málo detailů o jejím životě, který žila mimo to, že byla ženou, která řídila naši domácnost. Byla moji mámou - manželkou mého táty. Byla ženou, která mě ukládala do postele a četla mi pohádky.“

„Ale?“

„Ale také jsem věděla, že to nebyl konec jejího příběhu. Věděla jsem, že byla víc než jen to - něco úplně jiného, když na několik týdnů opouštěla náš domov. Ale kdykoli jsem se zeptala, sestřelila mě. Nechtěla, abych věděla, co dělala nebo kým byla.“

Cece se zamračila. „Ale proč?“

To vůbec neznělo jako její babička.

„Myslím, že moje máma pro mě chtěla být jen jednou věcí, Cece. Prostě jen mojí mámou. A myslela si, že schovávat přede mnou věci nebo odmítat uspokojit mou zvědavost ohledně tohoto byznysu bude stačit, abych se od něho držela dál.“

Cece svraštila obočí. „Očividně to nestačilo.“

„Ne.“

„Takže, ona... tuším, že změnila názor?“

„Ne,“ zasmála se její máma. „Do svého byznysu mě přivedli moji bratranci. Celé roky jsem dealovala za zády svých rodičů. Pravděpodobně zhruba deset let, než to zjistili. Bylo mi už přes dvacet, když má máma konečně pochopila, že tohle je to, v čem jsem byla dobrá – vysoká škola pro mě nebyla a já nehodlala být jen hloupou manželkou v domácnosti, která by vůči byznysu obracela tvář na druhou stranu. Ne, měla jsem být ... něco jiného. Něco jako moje máma.“

„Královna,“ řekla Cece.

Catherine mlčky zírala na svou dceru. Cece jí pohled oplácela.

„Jako já a ty,“ dodala Cece tiše.

„Je to jako já a ty?“

„Vím, co chci, mami.“

A Cece mohla jen doufat, že jednoho dne bude jako její máma - že bude stát vysoko a pyšně jako její máma.

Nádherná. Velkolepá. Úžasná. Silná. Mocná. Odolná. Chytrá. Rafinovaná. Elegantní.

„Budeš,“ řekla Catherine, jako by dokázala číst dceřiny myšlenky.

„Co, mami?“

„Úžasná - jako ty, které přišly před tebou, Cece.“

Cece měla velké boty, do kterých musela dorůst. Ani trochu ji to neděsilo.