King - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

King

Nemohu přihlížet tomu, jak je žena znevažována. Je mi sice líto, jestli tento pouhý rytířský akt překročil Ronnieniny hranice, ale udělal bych to znovu. Nikdo by se neměl chovat k ženám neuctivě, a pokud to udělá, čeká ho peklo. V zadní kanceláři bouchnu pěstí do stolu. Přesně tohle mě před pěti lety dostalo do problémů. Ale já nejsem ten typ muže, který by dokázal přihlížet, jak někdo vyjebává se ženou. Ne. Ne v mém domě.

Dneska jsem přijel dřív, potřeboval jsem nějaký čas na rozptýlení, než se setkám s Ronnie. Ta ženská je tak tvrdohlavá, a i když by mi mělo vadit, jak nevděčná byla, když jsem jí zachránil zadek, je to přesně naopak. Líbí se mi, jak je divoká a bojovná. Nezávislost je jedna z nejvíc sexy ženských vlastností a Ronnie ji má v hojné míře.

Včera večer jsem se sotva ovládal. Rozpálený a naštvaný jsem vklouzl do sprchy a nechal si po těle stékat vodu. Než jsem se nadál, byl jsem tvrdý jako skála a myslel na Ronnie. Na její dokonalou postavu, andělskou tvář, na to, jak sebevědomě vycházela ze dveří. Pumpoval jsem se do zničení a myslel na ni, hladil jsem se nahoru a dolů, dokud mi po kloubech nevytrysklo horké sperma. Ztuhl jsem, jen jsem na to pomyslel.

Sakra, ta ženská se mnou něco dělá! Věděl jsem to hned, jak jsem ji uviděl. Ronnie je moje spřízněná duše a já ji musím přesvědčit, že má být moje. S ženami, jako je ona, se to však snáze řekne, než udělá. Není to žádná uvadající květinka, je to silný laserový paprsek síly a je čím dál těžší jí odolat.

Klouby prstů zabuší na dveře a vytrhnou mě z myšlenek. „Pojď dál.“

Do kanceláře nakoukne Ronnienina tmavá hlava. Po plných rtech jí přejíždí jazyk z žvýkačky. „Jdu do kavárny na kafe. Můžu ti něco přinést?“ Její pevný tón mi připadá nucený. Jestli je na mě pořád naštvaná, skrývá to pod stoickým zevnějškem. Trhnu zipem.

„Jdu s tebou.“ Její oči mě sledují, když se zvedám ze židle.

„To nemusíš.“

„Já chci, Ronnie. Nic jiného si teď nepřeju než jít s tebou na kafe.“

Její obočí se srazí do linky. Z nosních dírek jí unikne drobné zafunění. Když otevře ústa, aby promluvila, chvíli jí trvá, než najde slova. Než otevře dveře dokořán, abych se k ní mohl připojit, plácne rukou do zadní části dveří. „Vypadni.“

Vepředu už vrčí tetovací strojky. Bone, Phoenix a Titus už mají na svých křeslech klienty, a to je sotva poledne. Pro někoho to zní pozdě, ale pro tetovací salony je to v době, kdy se otevírá, úplný rozbřesk.

„Kávu?“ Oznámím.

„Americano, černé.“ Titus nezvedne oči od své práce.

Phoenix si hřbetem ruky otře horní ret. „Překapávanou s trochou mléka.“

„Trojitý panák latté.“ Řekne, Bone, a jeho klient se zavrtí, jak se mu přístroj zaryje do žeber.

„Tak jdeme na to,“ řekne Ronnie. Následuju ji do letního vzduchu, soboty se stejným zabarvením jako ta z dětství, teplé a doširoka otevřené. Vyrazíme do kavárny o dva vchody dál. Je to newyorský řetězec, který právě vstoupil na národní trh a jmenuje se Grind’r. Dost útulné, řekl bych. I když ceny jsou vysoké.

Ronnie zpaměti objedná a přidá ledovou kávu pro sebe. Otočí se ke mně a její oči jsou tak jasné a jiskřivé, až se mi z toho málem zatočí hlava. „Udělejte dvě,“ řeknu a barista odejde.

Ronnie se opře o pult, až se jí prsa vysypou z horní části tílka. Snažím se odtrhnout oči, ale je zatraceně dokonalá. Zajímalo by mě, jestli jsou tak hebká, jak vypadají. Přistihne mě, jak na ni zírám, a já si odkašlu.

„Ronnie, chtěl jsem ti říct.“

„Mmm-hmm?“

„Omlouvám se, že jsem tě včera nenechal vyřešit tu situaci.“

„To bys měl. Nežádal jsem tě o pomoc.“

„Ti kreténi mě naštvali, jak se k tobě chovali.“

„Jsem na to zvyklá.“

„Přijít tam a chovat se, jako bys jim něco dlužila.“

„Znovu opakuji, je to běžný jev.“

Než se stihnu zarazit, jemně ji chytím za paži. Dech se jí zadrhne v krku. Oči se rozšíří jako zatmění měsíce v úplňku – dokonalá kombinace temnoty protínající světlo. „Teď už ne. Dokud budu nablízku, nikdo se tě nedotkne.“

Napětí mezi námi drhne a já si uvědomím, že čekám na její odpověď. „Právě teď se mě dotýkáš.“ Její oči zalétnou ke konečkům mých prstů, které se stále dotýkají jejího hebkého předloktí. Uvolním sevření.

„Fajn, nikdo jiný než já.“ Pronesu skrz zaťaté zuby.

„A proč jsi si tak jistý, že chci, aby ses mě dotýkal, Kingu?“ Její hlas je tichý, vyzývavý.

Přistoupím o krok blíž a zkouším její hranice. „Ty nechceš, abych se tě dotýkal?“

Konečky prstů se opřu o křivku jejího boku. Když udělám krok blíž, nadechne se nosem. Dělí mě centimetry, kdybych se teď sklonil, její rty by se přitiskly k mým. Její oči mi tančí po tváři. Jsem tak blízko, že i přes indie rock z reproduktorů nad hlavou slyším, jak polyká.

„Podívej se.“ Přitiskne mi obě ruce na hruď a odkloní se ode mě. „Jsem si jistá, že jsi zábavný povaleč, a bůh ví, že tvoje tělo je pod tím oblečením nejspíš dokonalé.“ Svléká mě očima a já ožívám. „Ale něco si ujasněme. Jsem alergická na bývalé vězně.“ Postaví se čelem k pultu a odnáší si s sebou nahromaděnou sexuální energii. „Takže odpověď zní: ne, děkuji.“

„To zní, jako bys mě trochu odsuzovala.“

„Ne, Kingu. Vím to z první ruky, z vlastní zkušenosti.“

„Cože, ty jsi chodila s malým podvodníčkem? Byl to blbec? Ukradl ti kabelku? Já takový nejsem.“

Její hlava se otočí mým směrem, oči zúžené. „Vím, jaký jsi. Četla jsem tvůj příběh. Vím přesně, za co jsi šel do vězení.“

„Takže to chápeš. Nejsem zlý člověk. Jen jsem se dostal do špatné situace.“

„Tak to chápu.“ Nakloní se blíž. Když promluví, její rty se dotknou mého ucha a do žaludku mi vnikne vlna horka. „Ale můj táta, je Clyde Hawley. Slyšel jsi o něm?“

„Ano.“

„Takže není možné, abych se zapletla s někým, kdo je mu alespoň vzdáleně podobný.“

Chystám se jí říct, že nejsem. Vražda prvního stupně a pokus o vraždu jsou dvě velmi odlišné věci. Ale nemám šanci, přicházejí kávy a Ronnie bere tác, aniž by mi věnovala jediný pohled. I přes šok z toho, že jsem se dozvěděl, že její otec je odsouzený vrah, si nemůžu pomoct a sleduju její úžasný zadek, jak míří ze dveří kavárny.