TDHT - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hazel

Bylo tam tolik krve. Hazel už násilí viděla. Krvavé situace už viděla. Ale to množství krve tady a pohled na Vindra, který na Jordovi prováděl jen základní sterilizaci? To už na ni bylo příliš. Watn ji po vyvaření vody odvedl pryč z jeskyně a utěšoval ji přes suché vzdechy a vzlyky, které hrozily, že ji udusí.

Když se vrátili do jeskyně, operace byla hotová a Jord odpočíval. Hyrr, Vindr a Watn očistili krev i sebe, pak nafoukli několik nafukovacích matrací, na jednu z nich Jorda přenesli a přikryli ho teplými přikrývkami. Hazel trvala na tom, že mu pomůže připravit večeři, aby mu vynahradila svůj předchozí trapný kolaps. Myslela si, že nakonec probdí celou noc, ale jakmile Vindr trval na tom, aby si lehla a odpočinula, byla mimo.

Když se druhý den ráno probudila, cítila se o něco lépe. Šumění hlasů jí připomnělo, proč je tady uprostřed ničeho, a ne v chatě… Jestli proti ní Bruce a Carl něco chystali, nebo jestli to nakonec byl jen nějaký strašný omyl, nevěděla.

Věděla však, že se s těmi čtyřmi cítí mnohem bezpečněji než s lidmi přidělenými k její stráži.

Převalila se na nafukovací matraci a pohledem zabloudila k místu, kde spal Jord. K jejímu překvapení byla postel prázdná. Vyskočila a trochu klopýtla, jak se jí spacák lepil na nohy. „Jorde!“

„Tady!“

Otočila hlavou. Byl tam, stále ještě bledý, s obvazy přehozenými přes hrudník, ale byl tam. Úleva ji zalila, když k němu doběhla. Objala ho kolem krku a bez přemýšlení ho tvrdě políbila.

Jordovy ruce se přesunuly k jejím bokům a on si ji přitáhl blíž k sobě, jeho rty okamžitě dráždily ty její otevřené. Tělem jí zajiskřilo horko. Zdálo se, že jí pod kůží vře oheň, když se k němu přitiskla těsněji. Zavrčel a Hazel si vzpomněla na jeho zranění. Odtáhla se, oči vytřeštěné. Než se však stačila zeptat, ozval se kolem nich jásot a výskot.

Do tváře se jí nahrnula horkost. Hazel se ohlédla přes rameno a uviděla, jak ji ostatní tři sledují s úsměvem na tváři, i když Vindrův nebyl tak velký jako Hyrrův nebo Watnův.

„Jsi nadšená, že ho vidíš živého, co?“ Hyrr si ji dobíral. Něco nad ohněm zamíchal, než si přišel kleknout vedle nich. „My draci jsme odolní.“

Jord přikývl. Jeho ruce stále svíraly její boky a prsty jí hnětly kůži. V očích měl jasný pohled a v obličeji lehce zrudl. Hazel se na něj zadívala. Téměř cítila touhu, která z něj vyzařovala, ale nemohla si pomoct, ale byla v tom i trocha váhavosti. Hyrrova ruka jí přejela po zádech a ona se zachvěla. Otevřela ústa s úmyslem zeptat se Jorda, jestli mu to nevadí.

Nedal jí k tomu příležitost. Jeho ústa se s lehkým zasténáním znovu zmocnila jejích. Pevněji se mu zavinula do náruče a snažila se dávat pozor na jeho zranění. Síla jeho paží ji obepínala. Jeho svaly se pod jejím dotykem napjaly, když mu lehce přejížděla rukama po postavě. Hyrr ji začal líbat na zátylek, až jí po páteři přeběhlo mravenčení, a ona zasténala.

Pak se k prvním dvěma rukám přidala třetí. Watn sledoval křivku jejích boků, pak se dostal kolem jejího břicha až k ňadrům. Zdálo se, že se obě pod jeho pozorností zvětšují, jak se jí brousil o zadek. Byl tlustý a tvrdý a Musela zasténat, když si představila tu délku v sobě. Vindr se k nim připojil jako poslední, ale nebyl o nic méně vášnivý než ostatní tři. Naklonil její hlavu svým směrem a tvrdě ji políbil, zatímco Hyrr se mírně posunul, aby Jord měl přístup k jejímu krku. Čtyři páry rukou ji hladily. Čtyři páry rtů ji líbaly.

Přecházela od jedněch úst k druhým, sotva se mezi nimi nadechla, ale bylo jí to jedno. Tělem jí proudilo horko, plná touha, která ji nutila pohupovat boky a mnout se proti Jordovi v rytmu toho, jak se Watn mnul proti ní. Hyrr se jí otřel o jednu nohu. Vindr vzal její ruku a vedl ji ke své vlastní značné bouli v kalhotách.

A pak jediné slovo.

„Počkej.“

Všechno ztuhlo. Všichni se podívali na Jorda, který promluvil. Hazel se zachvěla, touha ji zaplavila tak důkladně, že sotva dokázala myslet. „Ubližuju ti?“

Jord se přiškrceně zasmál. „Právě naopak. Ale musíme naplánovat, jak odtud budeme pokračovat.“

„Pokračovat?“ To museli sestavit choreografii, kdo kam půjde a co bude dělat?

„FBI bude mít jen Carlovo a Bruceovo slovo o tom, co se stalo v úkrytu,“ pokračoval Jord a Hazel si uvědomila, že vůbec nemluví o jejich nadcházejícím milování. „Musíme se vypořádat s tím, co se stalo, a také se posunout dál.“

Vindr se mírně odtáhl. Zdálo se, že to je pro ostatní spouštěč. Teplo jejich těl se odtáhlo, jejich ruce opustily její tělo a Hazel málem zasténala zklamáním a frustrací. Přikývla, když se roztřeseně vysoukala z Jordova klína, ačkoli – pokud tohle nechtěli, nebo pokud by i jeden z nich raději dělal něco jiného, pak to nemohli udělat. Všichni museli být nejen ochotní, ale i nadšení.

To neznamenalo, že by nebyla zklamaná, ale nehodlala na ně tlačit. Kromě toho bylo důležité, aby vymysleli další plán akce. Koneckonců, nemohli jen tak sedět a mnout si palce… tenhle incident by mohl mít pro Byrelmore dlouhodobé negativní následky.

„Nejdřív to nejdůležitější,“ řekl Jord, „musíme podat zprávu Indulfovi. Musí vědět, co se stalo. Ať už to byla hrozba pro Hazel, nebo ne, byli to oni, kdo vystřelil jako první.“

Hazel se zavrtěla, ale přikývla. „Já se taky musím spojit se svými nadřízenými. Když jsem takhle zmizela… Nevíme, co na to řeknou Bruce a Carl.“

Vindr sebou trhl a odvrátil pohled. „Nebo jestli to Carl vůbec přežije.“

Všichni se napjali a upřeně se na něj zadívali. V jeho výrazu byl vepsaný stud, když se roztřeseně nadechl. Nejdřív se na nikoho z nich nepodíval, ale narovnal ramena a setkal se s Jordovým pohledem. V jeho pohledu se zračilo znechucení nad sebou samým a hněv. „Poté, co tě Carl postřelil, jsem… jsem ho odstrčil. Silněji, než jsem měl v úmyslu. Narazil do auta opravdu tvrdě a slyšel jsem, jak se lámou kosti. Je docela možné, že ho zabil už jen ten náraz. Pokud ne, tak vnitřní zranění… poškození páteře…“

Watn uchopil Vindrovo rameno a stiskl ho. „Každý z nás by udělal to samé.“

„Jsem Jordův sekundant, měl bych se lépe ovládat než tohle.“

Jord na něj tvrdě hleděl, ale když promluvil, jeho hlas byl nesmírně jemný. „Každý z nás by udělal totéž. Kdyby tě Carl takhle postřelil, myslím, že bych udělal víc než jen to, že bych ho odstrčil. Za tu reakci si nemůžeš nic vyčítat. Říkal jsi, že jsi Bruce nechal nedotčeného?“

„Se zlomenou rukou.“

„Velmi dobře opravitelná. Ale bez ohledu na to se musíme dostat k Indulfovým a Hazeliným nadřízeným, aby věděli, co se doopravdy stalo.“ Začal měnit polohu, což znamenalo postavit se. Když se svalil zpátky, s bolestným výrazem, Hazel se natáhla, aby mu pomohla.

„Nejsi ve stavu, abys mohl letět,“ řekla mu.

„Můžeme…“ začal.

Vindr mu položil ruku na rameno a odstrčil ho zpátky. „Ne, nejsi ve stavu, aby ses někam dopravil. Potřebuješ si odpočinout. Hodně odpočinku. Ty kulky napáchaly spoustu škody a já jsem to nejspíš ještě zhoršil, když jsem je vyhrabal tak, jak jsem to udělal. Z toho, co víme, bys mohl dostat infekci.“

Jord se na něj znechuceně podíval. „Od dětství jsem žádnou infekci nedostal.“

„Ale s tímhle cestováním v čase jsou teď jiná pravidla. Přinejmenším nevíme, jestli jsou stejná.“ Vindr se na něj přísně podíval. „Zůstaneš tady a budeš odpočívat.“

Nějaké stísněné obavy v Hazelině hrudi polevily. Byla si jistá, že se Jord bude dál hádat. A také to dělal, ale ostatní jeho protesty ignorovali. Bylo to téměř směšné. Nenapadlo by ji, že tito muži se svou hierarchií budou mluvit přes svého vůdce, a přece to dělali. Byli spíš jako bratři než jako vojenská jednotka. Následovali Jorda, protože k němu přirozeně vzhlíželi, ale nebáli se ho přehlížet, pokud se ostatní shodli na jiném způsobu jednání.

Nakonec se však stále dohadovali, jaký bude jejich další postup, dokud Hazel nezvedla ruce a neupozornila na sebe.

„Řešení je jednoduché,“ řekla. „Jeden z vás zůstane tady s Jordem a zajistí, aby si odpočinul a zotavil se. Ostatní dva se mnou odletí zpátky do Byrelmoru, abychom mohli Indulfovi říct, co se stalo, a já se mohla spojit se svými nadřízenými.“

Draci se na sebe podívali. Nakonec začali všichni přikyvovat.

„Já zůstanu s Jordem,“ nabídl se Hyrr. „Jsem dost silný na to, abych s ním odletěl, kdyby na to přišlo.“

Vindr a Watn se zamračili, ale zřejmě se rozhodli, že se nebudou hádat o narážce, že nejsou dost silní. Jord se zamračil, když se opřel o skalní stěnu jeskyně, ale napjatě přikývl. Hazel si tiše povzdechla. Dobře. Nechtěla si dělat starosti o Jordův stav spolu se vším ostatním. Jeskyně byla dobře zásobená a neměli by mít problémy s tím, aby se najedli a zahřáli, zatímco budou čekat na jeho uzdravení.

„Až se dostaneme do Byrelmoru, můžeme poslat mága, aby tě vyléčil,“ dodala.

Jord přikývl a zachytil její pohled. „A jen abys věděla… nevadí mi, že si užiješ Watnem a Vindrem, zatímco budeme odloučeni. Nebo mi spíš nevadí, že si oni užívají tebe.“

„Mně taky,“ dodal Hyrr a pak mrkl. „Dokud budeme mít s Jordem vlastní soukromou audienci, až budeme zase spolu.“

Hazel se kousla do rtu, jak jí tělem projelo horko. Při pomyšlení, že by se mohla zaplést s Vindrem a Watnem, se jí tajil dech, ale bylo tu něco, co se jí nelíbilo – myšlenka, že by měla opustit Jorda a Hyrra. Nechtěla říct ne, bála se, že by si mohli myslet, že říká ne Vindrovi a Watnovi. Ale musel přece existovat způsob, při kterém by polovina z nich nebyla vynechána…

„Takže jsme rozhodnuti?“ řekla a nespouštěla z Jorda oči. „To je náš další krok? Je ještě něco, co je třeba udělat?“

„Myslím, že ne.“

Zhluboka se nadechla a přisunula se o něco blíž. Do tváří jí stoupalo horko, ale znovu se k němu přitiskla. Už je to docela dlouho, co takhle převzala iniciativu. „Tak co kdybychom pokračovali tam, kde jsme skončili? Carl a Bruce by se už dávno vrátili a my se stejně budeme muset zabývat jejich verzí událostí… Nelíbí se mi představa, že bychom tebe a Hyrra nechali bez…“

Nejistě se kousla do rtu a objala Jorda kolem krku. Nedívala se na něj, bála se, že by mohla vidět něco, co nechce. Jordovy ruce se přesunuly na její stehna. Ostatní tři zůstali na místě, nehybně se dívali. Čekají na ni, nebo na něj? Nebo na oba?

„No…“ Jordův hlas byl tichý a zastřený. „Myslím, že je něco, co se dá říct o tom, že si můžeme na chvíli užít, než se to zase rozjede…“

Hazel to považovala za dostatečné. Políbila ho a pohledem zabloudila k jeho očím. Touha, kterou v nich viděla, jí vyrazila dech. Všechny pochybnosti se rozplynuly, když polibek prohloubila.