pátek 17. února 2023

C+C - 13. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka


Odloučení

Pohled ze strany Crosse

Tohle je to, jak musí být cítit peklo.

Crossovy vnitřní myšlenky byly jako neustálá forma mučení, která mu  prostě nedovolila odejít. Měl pocit, že nezáleželo na tom, co dělal, nebo kde byl. Jeho mysl a jako dehet černé srdce ho stále dokázaly nějak stáhnout ještě níž.

Emocionálně, tak to bylo. Takový byl teď i jeho život.

Chicagský noční klub, naplněný na maximální kapacitu, měl být tím nejžhavějším místem ve městě. Přinejmenším to říkali všichni, když se Cross zeptal. Rozhodně bylo uvnitř na party tolik lidí, aby se dalo říct, že byl populární.

Dobré místo k úniku.

Někam, kde se jich život nemohl dotknout.

Přesně to bylo to, co si Cross myslel, že potřeboval.

Přesto tam seděl v zadním boxu, před sebou plnou, nedotčenou sklenicí whisky, kdy byl plně uvízlý ve své vlastní hlavě a srdci. Dokonce ani rozhovor mezi jeho dvěma přáteli ho nedokázal vytrhnout z myšlenek natolik, aby se k nim zapojil. Skvělá hudba a krásné tančící ženy s tak krátkými šaty, aby předváděly náznak pohledů na své zadečky – nic z toho s ním nic nedělalo.

Šest měsíců v Chicagu - šest měsíců bez Catherine - a člověk by si možná myslel, že Cross konečně nechal New York i ji za sebou. Život nebyl tak jednoduchý. Jeho srdce bylo tak nestálou děvkou.

„Hej, Crossi.“

Cross se se zamrkáním vytrhl ze svých depresivních myšlenek a podíval se na svého kamaráda. Zeke seděl v boxu vedle něho, Tommaso zatím seděl sám naproti nim. Oba muži se na něj dívali tak, jako by mu vyrostla druhá hlava nebo tak něco.

„Co?“ zeptal se Cross.

„Člověče, dneska v noci jsi naprosto mimo, hm?“ zeptal se Zeke.

„Takový je ve skutečnosti hodně často,“ řekl Tommaso.

Cross věnoval nejmladšímu muži z nich tří varovný pohled. „Nevzpomínám si, že se tě někdo na něco ptal, Tome.“

„I tak to říkám.“

„Buď opatrný, Tome,“ řekl Cross s ušklíbnutím, „nebo bych možná mohl dát jednomu z vyhazovačů vědět, že tvůj doklad totožnosti je falešný.“

„Klub vlastněný mafií,“ namítl Tommaso. „S tím si nemusím dělat obavy.“

To si Cross myslel. Místo toho se obrátil k Zekemu a řekl: „Prostě to byl jen dlouhý den, člověče.“

„Jistě,“ odpověděl Zeke.

Zeke však nezněl, že by tomu opravdu věřil. Upřímně, ani Cross se příliš nesnažil skrýt svou sračkoidní náladu. V poslední době byly jeho problémy viditelné pro kohokoli, kdo se jen podíval.

„Je to tvoje první noc ve městě,“ řekl Cross Zekemu, „takže si nedělej starosti se mnou, chlape.“

Zeke se ušklíbl. „Za prvé, jak na tebe vůbec můžu dávat pozor, když se mnou nebudeš mluvit o sračkách, hm? A co se za druhé týče - mám na to pár týdnů na to, abych je z tebe vykopal, pokud to chceš po zlém, Crossi. Raději bys s tím teď měl skončit sám.“

Cross se uchechtl. „Táhni do prdele.“

„Svým způsobem musím, když teď můj nejlepší kamarád žije ode mě o pár států dál.“

„Líbí se mi,“ řekl Tommaso a kývl svou sklenicí směrem k Zekemu.

Cross Tommasa ignoroval a znovu se podíval na Zekeho. „Jsem v pohodě.“

„Vážně?“

Nehodlal - a ani ho to nezajímalo - dostat od svých kamarádů přednášku. Kromě toho o citech nemluvil. Prostě nebyl ten typ. Nebyl to jeho styl.

Cross nehodlal dát Zekemu šanci dál se ho vyptávat, takže se z boxu zvedl. „Musím na záchod.“

Ani jeden z mužů se nepohnul, aby Crosse následoval. Muži nebyli jako ženy, které vypadaly, že vždycky potřebují používat toaletu ve skupinách. Jako by byly toalety zkurveným knižním klubem.

Cross se před odchodem neobtěžoval se svými kamarády dál mluvit, a vydal se proplétat se davem tančících lidí na hlavním patře klubu. Místo bylo tak plné, že to začalo být trochu klaustrofobické.

Dokonce dusivé.

Brzy se Cross ocitl na pánských toaletách. Ulevil si u pisoáru, který byl nejvzdálenější od opilce, který se snažil zjistit, kam by měl svůj čůrák nasměrovat.

Opravdu zkurvená ostuda.

Muži jako on - zločinci - byli označováni za skvrny společnosti, ale tu představoval ten hloupý opilec. Byl namol opilý a zkurveně klopýtal jako blázen. Muži jako on se přinejmenším tak nezmazali a nedělali veřejné scény.

Měli své standardy.

Cross se zapnul a zamířil k umyvadlům. Umýt ruce mu trvalo trochu déle, ale prostě jen proto, že zatím nebyl připravený vrátit se zpět ke stolu. Zeke by měl další otázky. Dál by tlačil, dokud by od Crosse nedostal něco, co ho uspokojilo. Bylo to prostě tak, jak jejich vzájemné přátelství fungovalo.

Tentokrát si přál, aby to Zeke vůbec nedělal. Nechtěl mluvit.

Ne o tom, co ho poslalo do Chicaga. Ne o New Yorku. Ne o Catherine. O ničem z toho.

Cross zíral na svůj odraz v zrcadle.

Modřiny z Danteho výprasku byly konečně pryč - trvalo to jen pár týdnů, aby zežloutly a pak se zahojily. Potřeboval kurva ostříhat, ale holič, kterému dával přednost, byl v New Yorku a on zatím v Chicagu nevěřil nikomu tolik, aby to udělal.

Když tam teď Cross nebyl, trochu závisel na Zekem, aby na Camillu dohlédl za něho. Jako nic jiného mu chybělo mámino nedělní vaření. Přál si, aby telefonáty s Calistem stačily na uspokojení jeho potřebu mít svého nevlastního otce blízko, ale ani zdaleka to nestačilo.

Nic nebylo dost dobré.

Chicago nebylo New Yorkem.

Lidé tady mu nikdy nemohli nahradit lidi tam.

Hlavně mu chyběla Catherine.

Cross se v zrcadle setkal se svým vlastním pohledem. Ale znovu, připomněl sám sobě, že tohle bylo nejlepší.

Pro ni.

Dokonce i když ho to kurva zabíjelo...

Je jí lépe .

Potřebuje, aby jí bylo lépe.

S tebou to udělat nedokáže.

To bylo jeho mantrou, kterou si stále opakoval.

Cross zamířil ven z toalet a když našel Zekeho čekat tam na sebe, nepřekvapilo ho to. Jeho kamarád se opíral o zeď naproti toaletám. Cross se k němu přidal.

„Jsem v pořádku,“ zopakoval.

Zeke přikývl. „Vím, že nejsi.“

„Jo, no...“

„Jo,“ zopakoval Zeke.

Kolem prošla dívka s hezkou tváří a podívala se na Crosse. Ani v nejmenším se nesnažila skrýt svůj zájem.

„Možná, že potřebuješ něco takového,“ zamumlal Zeke a očima prodléval na dívčině zadečku. „Pokud se nechceš ze svých sraček vymluvit, tak proč se je nepokusíš ze sebe s někým vyšukat?“

„Možná,“ odpověděl Cross.

Zamířil opačným směrem, než kterým odešla ona dívka.

„Ale ne, díky,“ dodal.


72 komentářů:

  1. Děkuji moc ❤️🌞 Lucka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělou kapitolu 😊🥰

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další kapitolu 🌸💜

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji, doufám že bude víc Kapitol z doby, kdy byl CROSS pryč. Děkuji ☺️

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad a korekciu 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji překlad kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za kapitolu🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za pokračování 💖💖💖

    OdpovědětVymazat
  9. Milada Kostelníková17. února 2023 v 15:52

    Děkuji moc za další část super překladu a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za skvělou kapitolu ❤️ Eva

    OdpovědětVymazat
  11. ďakujem veľmi krásne za ďalšiu kapitolu ❤❤❤❤

    OdpovědětVymazat
  12. ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  13. ďakujem za kapitolu 😍

    OdpovědětVymazat
  14. 💕💕💕💕💕ďakujem

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  16. Chudák chlapec 😯! Ďakujem za super preklad a korekciu 😁.

    OdpovědětVymazat
  17. Moc děkuji za nový překlad.Jana

    OdpovědětVymazat
  18. Dakujem za preklad kapitoly

    OdpovědětVymazat
  19. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  20. Skvělá kapitolka moc děkuji 💜💜💜Jana

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  22. Ďakujem za super preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :-)