TDHT - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Vindr

Bylo důležité, aby nikoho z nich, Hazel příliš nerozptylovala. Vindr chápal, jak je to těžké. Hazel byla krásná žena. Samé křivky, s těmi rozkošně rudými vlasy, které mu připomínaly oheň, když se ve slunečním světle třpytily s nádechem zlata a jantaru. Její oči byly jako drahokamy, její úsměv jako duha po bouři. Právě když viděl ženy jako ona, děkoval Vindr všem božstvům, která vládla jeho životu, že ho ženy přitahují.

Ale ona ho jen rozptylovala. Víc než kdy jindy si přál, aby to nebyl on, kdo přišel s možností, že by se k nim přidala. Kdyby to nebyl on, kdo to navrhl, možná by jeho slova měla větší váhu, kdyby teď navrhl, že od té možnosti ustoupí.

Ovšem skutečnost, že k tomu byla vstřícná… to mu to dost ztěžovalo. Vindr ji chtěl. Chtěl ji stejně jako ostatní. Kdykoli na ni pomyslel, jeho plameny hořely o něco víc. Od té doby, co byl tady a hlídal ji v tak těsné blízkosti, se nejednou stalo, že strávil v koupelně o něco déle, než měl, aby si trochu ulevil od tlaku, který se v něm hromadil z neprofesionálních myšlenek.

Nebýt agentů FBI, kteří se kolem něj neustále motali, byl si jistý, že by se to z ochranky změnilo v celodenní sportování. Tedy alespoň tolik, kolik byla Hazel ochotná snést.

Nebyla to však jen fyzická touha, co ho trápilo.

Po týdnu pobytu na chatě byli všichni z FBI odvoláni. Antonio se na draky podezřívavě zadíval, ale naložil své muže a odvedl je, aby odpověděli na volání svého nadřízeného. Vindr je rád viděl odcházet; Hyrr a Watn, zmizeli s Hazel v ložnici a brzy vzduch naplnily zvuky polibků, ale věděl, že to nepůjde dál, než se všichni stanou jeho součástí. Mezitím si potřeboval s Jordem promluvit o několika věcech.

„Vzpomínáš si na naši přísahu, že?“ Vindr se zeptal svého vůdce a opřel se o stěnu, zatímco Jord zíral na dveře ložnice a ve tváři se mu svářila touha s nejistotou. „Pokud se někomu z nás nějaký nápad nelíbí, tak tu ženu nepronásledujeme.“

Jord se k němu otočil. „Cítil jsem z tebe určité váhání. Chceš, abychom se stáhli?“

Vindr sklopil oči. „Připomínal jsem ti to kvůli tobě.“

„Takže ty nechceš ustoupit od Hazel?“

Šokovaný výkřik z ložnice se změnil v záchvaty chichotání. Vindr i Jord vykročili ke dveřím. Touha vlnící se poutem mezi nimi byla jen posílena touhou a rozkoší, kterou prožívali Watn a Hyrr. Vindr zavrčel hluboko v hrdle, frustrovaný, protože se k nim chtěl připojit stejně tak, jako je chtěl zastavit.

„Ptám se, co chceš,“ podařilo se Vindrovi říct a otočil se k Jordovi. „Nelíbí se ti, jak se to vyvíjí?“

Jord se na něj křivě usmál a prohrábl si rukou vlasy. „Problém není v tom, že by mi to bylo nepříjemné, a ty to víš. Problém je v tom, že je mi to až příliš příjemné. Nevím, co přesně cítím, ale je to… hluboké. Hlubší, než by možná mělo být. Ale nechci se vám klukům plést do cesty, zvlášť když je Hazel té myšlence otevřená. Od Anabel uplynulo skoro deset let a masturbace jde jen tak tak.“

Vindr se na to zamračil. Byla to dost velká pravda. „Víš co? Bylo by to mnohem jednodušší, kdybychom byli jenom milenci toho druhého.“

„To už jsem od tebe slyšel.“ Jord se na něj zašklebil. „Bylo by to jednodušší, ne? Ale sex bez fyzické přitažlivosti není o moc lepší než masturbace. Chci říct…“

„Já vím.“ Vindr si povzdechl. I když se mu líbilo, že ho ženy přitahují, v situaci, v jaké se všichni čtyři nacházeli, by bylo jednodušší, kdyby se s ostatními čtyřmi alespoň podělili o přitažlivost mezi muži a ženami. „Bohužel to není nic pro nás.“

Jord ho poplácal po zádech. „Já to zvládnu. S tou situací s Hazel. Dokážu oddělit citovou a fyzickou touhu. Je sexy. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co dokáže s těmi svými ústy.“

Vindr zasténal, jak ho zaplavila touha a ztvrdl mu. „Já taky. Chci vidět, jestli jsou její prsa opravdu tak velká, nebo jestli je pomocí zemských stahů zvětšuje. Zabíjel bych, kdybych ji mohl vidět v šatech a korzetu.“

„Mmm,“ zabručel Jord souhlasně a oči se mu lehce zaleskly. „Možná až se vypořádáme s hrozbami.“

Vindr přikývl. To by bylo vskutku dobré. Do té doby – Hazel se znovu zachichotala a on zatoužil vědět, co dělají – musel si ho držet v kalhotách.

„Do prdele,“ vydechl Jord.

„Co?“ Vindr se otočil a uviděl, jak k chatě přijíždí auto FBI. Zamračil se, když Bruce a Carl vystoupili z vozu. „Ještě se neměli vrátit.“

Ohníčky mu vyšlehly výš a po pažích mu přeběhlo píchání, pocit, že se mu šupiny chystají protrhnout kůži. Něco bylo špatně.

Jord gestem naznačil Vindrovi, aby ho následoval, a lehký puls skrze jejich pouto způsobil, že se líbající zvuky z ložnice zastavily. Oba draci opustili chatu, Vindr zůstal u dveří, zatímco Jord šel za oběma agenty. Nemuselo to nic znamenat, ale ta náhlost, s jakou byl Antonio odvolán, a teď se ti dva vrátili? Vindr už byl v situacích, kdy mu někdo vrazil nůž do zad.

Tohle mu připadalo jako jeden z těch případů.

Bruce vykročil k Jordovi s úsměvem na tváři, zatímco Carl se mírně držel zpátky. Vindr si všiml, že má ruku blízko zbraně u boku.

„Už jsi zpátky?“ Jord se zeptal pečlivě chladným a nenuceným hlasem. „Nezapomněli jste na něco, hoši?“

„Ne.“ Bruce si odhrnul sako a zastrčil palce do poutek opasku. Oči se mu leskly, jak se úsměv rozšiřoval a zkresloval. Bylo v něm něco velmi hrozivého. Jako by se dozvěděl něco, o čem si byl jistý, že mu dá nad draky navrch. „Tohle je náš případ. Hazel je pod naší ochranou. Vás, ještěry, tady nepotřebujeme. Tak proč si nevezmeš své přátele a nevypadnete odsud dřív, než způsobíte víc problémů, než jste už způsobili?“

Antoniova nepřítomnost byla dvojnásob podezřelá. Vindr ho pozorně sledoval. Když se přes pouto ozvalo Jordovo šťouchnutí, málem se nad rozkazem zarazil. Přesto vklouzl zpět do domu. To pošťouchnutí mu stačilo, aby věděl, co Jord chce. Po staletích vzájemné spolupráce to samozřejmě věděl.

Hyrr a Watn už vycházeli z místnosti, jejich výrazy byly napjaté a soustředěné. Když Jord ještě venku mluvil s Brucem a Carlem, Vindr se ujal velení.

„Watne, chci, abys vzal Hazel a vypadl odsud. Hyrre, ty půjdeš se mnou. Doufejme, že to vyřešíme bez násilí, ale…“

„Ale pokud se to stane násilným,“ přerušil ho Watn, „pak tu musím být. Jsem nejlepší v boji a…“

„A nejpravděpodobnější, že někoho omylem zabiješ.“ Vindr chytil svého přítele za rameno. „Kdyby šlo o jakoukoli jinou situaci, nikoho jiného bych raději neměl za zády. Ale práce s lidmi je složitá a ty to víš. Pokud jim ublížíme, mohou to snadno obrátit proti nám.“

Watn otevřel ústa, zjevně připravený se hádat, ale ucukl a přikývl.

„Odveďte Hazel pryč. Jděte na stanoviště alfa.“

Watn znovu přikývl a zmizel zpátky v ložnici. Vindr pohlédl na Hyrra, který na něj kývl. Společně opět vyšli z chaty. Dva agenti FBI stáli s Jordem nosem k nosu. Napětí mezi jejich pouty ukazovalo, jak je napjatý. Napětí se ještě o pár stupňů zvýšilo.

„Co kdybychom prostě počkali, až se Antonio vrátí?“ Jord se neohlížel dozadu. „On všechno vyjasní a…“

„S čekáním jsem skončil,“ zavrčel Carl.

Zevnitř chaty se ozval pohyb, příliš nepatrný na to, aby ho lidé slyšeli, jak se otevřelo okno. Dobře. Watn se plížil Hazel zadním vchodem a pak se bude vzdalovat pěšky, než se vznese do vzduchu. Vindr napjal svaly a přivolal své ohně pro případ, že by jich bylo zapotřebí.

Jord však skrze pouto vyslal důrazný povel. Zůstaň na místě.

Přinutil se zůstat v klidu.

Jord zvedl ruku. „Vím, že je to pro tebe těžké, ale v zájmu dobrých vztahů mezi lidmi a draky…“

„Jdi do hajzlu a jdi do hajzlu se svými příbuznými!“ Carl vykřikl.

Pohyboval se tak rychle, že se Vindr stačil na člověka vrhnout, než měl v ruce zbraň přitisknutou na Jordovu hruď. Vindr vydal přidušený výkřik. Vzduch po jeho pravici rozčísl výbuch ohně. Vzduchem se ozvalo několik prasknutí, každé jako by se ozývalo, vlnilo a zarývalo se do Vindrovy hrudi. Tělem se mu šířila bolest, pevně k němu přiléhající, ale vzdálená.

Jeho pěst se spojila s Carlovou tváří, i když Bruce vydal přidušený výkřik. Muž odletěl a narazil do auta natolik silně, že se zvedl ze dvou kol. Vindr slyšel prasknutí kostí, ale bylo mu to jedno. Otočil se na Bruce, jehož zbraň držel v ruce, ale na nikoho nemířil. Nějaká horoucí část Vindrovy mysli mu říkala, aby tomu muži zlomil vaz. Hyrr zachytil padajícího Jorda.

„Vin…,“ zaúpěl Jord a ze rtů mu bublala krev.

Z Hyrrových zad vyrazila křídla a on vyskočil do vzduchu, Jord se mu choulil v náručí. Bruce vyděšeně vykřikl a zvedl zbraň. Vindr mu ji vytrhl a bylo mu jedno, že Bruceovi při tom zlomil ruku. Odstrčil ho zpátky, takže spadl na zem. Muž na něj zíral s hrůzou vepsanou v bledé tváři.

Jen málokdy měl Vindr takovou chuť zabíjet jako právě teď. Když mu zabili rodiče. Když ho zradili lidé, o kterých si myslel, že jim může věřit. Teď, když hleděl na tu mrňavou bytost, která si myslela, že má právo zabít draka? Ruce ho svrběly, aby se potřísnily krví.

Ale Bruce nebyl ten, kdo zmáčkl spoušť. I kdyby to udělal, byl teď před dračím hněvem bezmocný. A navíc bylo třeba myslet na vztahy mezi Zemí a Byrelmorem.

Vindr se otočil a vytáhl svého draka na povrch. Než v něm mohla potřeba pomsty zesílit, silně udeřil křídly a odletěl za dvojčetem Hyrra a Watna. V hrudi ho pálila bolest, ozvěna Jordova stavu. Srdce mu začalo bušit, zrychlené námahou a úzkostí. Myslí mu proudily obavy a on se upnul k tomu poutu, aby se ujistil, že cítí, že Jord stále žije, když tvrdě letí.

Rychle dohnal ostatní a ujal se vedení, když je vedl na místo, které si předtím vybrali pro případ nebezpečí. Jeskyně byla ochranou před živly a oni ji zásobili spoustou nekazících se potravin a zdravotnických potřeb spolu s komfortními věcmi, jako byly spací pytle a nafukovací matrace.

Hyrr spustil Jorda na podlahu jeskyně a popadl lékařskou brašnu. Vindr se přikrčil vedle něj a zhodnotil škody. Hrudník měl nasáklý krví a tvář bledou. Měl však otevřené oči, a to bylo dobré znamení.

„Watne,“ nařídil Vindr, aniž by vzhlédl, „rozdělej oheň a uvař vodu. Hyrre, budu potřebovat obvazy, skalpel a pinzetu, abychom dostali kulky ven.“

Přidušený vzlyk ho přiměl vzhlédnout. Hazel klečela na zemi, ruce přitisknuté k ústům. Jord otevřel ústa, ale Vindr zavrtěl hlavou.

„Zůstaň v klidu. Zatracené kulky. Bude v pořádku,“ ujistil Hazel a začal Jordovi rozpárat hruď. Poškození bylo vážné, ale měli i horší. „Potřebuju, abys pomohla Watnovi, dobře?“

Chvíli bylo ticho, pak Hazel vyrazila další vzlyk. Ale když se na ni Vindr znovu podíval, už sbírala dřevo na oheň. Projel jím nával vděčnosti, pak se znovu soustředil na svou práci. Musel dostat kulky ven, aby se Jord mohl uzdravit. To byla první věc, kterou musel udělat… a právě teď to byl jeho jediný úkol.