TDHT - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Watn

Prvních několik dní proběhlo bez incidentů. Jord vytáhl Hyrra ven a pořádně mu vynadal, ale Hyrr přesto každou noc chodil k Hazel a spal s ní v posteli. Agenti FBI se na ně vědoucně ušklíbli. I když Watn chtěl ležet v posteli s nimi, usoudil, že Jord má pravdu. Nechtěli to Hazel ztěžovat. Dohodli se tedy, že v její posteli stráví noc jen Hyrr. Všichni z toho byli frustrovaní, ale Hyrr je ujistil, že Hazel ani nelíbá, aby ho to nelákalo k něčemu většímu.

Watnovi by nevadilo, kdyby se mu dostalo pocitů z druhé ruky. Nevadilo by mu, kdyby si Hyrr a Hazel užívali. Ostatním by to také nevadilo. Tedy kromě Jorda, ale jen proto, že byl naštvaný, že Hyrr ignoruje jeho pokyny.

Co mu ale opravdu vadilo, byl způsob, jakým na to všechno reagovali lidé. Jako by bylo něco špatného na tom, že Hyrr a Hazel spolu spí v jedné místnosti. Každou chvíli se vyměňovali a ten jeden, Bruce, měl na sobě pokaždé, když se vrátil, pach jiné ženy. A přesto se na Hazel díval svrchu?

„Zatracení draci,“ zabručel jednou ráno, když Watn všem připravoval snídani. „Myslí si, že můžou jen tak přijít a všechno si přivlastnit.“

Watn si toho brblání nevšímal, stejně jako posledních několik dní. Trpělivost mu s těmi lidmi docházela, ale nehodlal dělat problémy. Lidé, kteří Hazel vyhrožovali, zřejmě poslali několik prohlášení, v nichž bylo velmi konkrétně uvedeno, co s ní chtějí udělat. Watn nevěděl, jaké jsou podrobnosti, ale nehodlal riskovat, že si znepřátelí lidi, kteří to věděli.

„Počkej a uvidíš,“ bručel Bruce dál. „Jen počkej a uvidíš. Je jen otázkou času, kdy nám začnou krást ženy. Zavírat je do věží. Hnusná zvířata.“

Watn obrátil párky a kousl se do jazyka. Nedokázal to však zadržet. „Slyším tě, víš to, že?“ Podíval se na agenty FBI, aby viděl zděšení v jejich tvářích. „Zřejmě jste to nevěděli. A pokud jde o draky, kteří unášejí vaše ženy… Proč bychom někoho unášeli, když už se na nás vrhají?“

Bruce zúžil oči.

„Ale když pak vidím, jak se vy, pozemšťané, chováte ke svým ženám, chápu, proč se bojíte, že o ně přijdete… koneckonců, proč by si vybírala vrčícího psa, který se považuje za jejího pána, když může mít za partnera muže, který ji podrží?“

Bruceovi se zablesklo v očích. Vyrazil vpřed a zvedl pěsti, ale stačilo, aby Watn trochu roztáhl postoj, a člověk ustoupil. Bylo to téměř k smíchu. Měl spoustu řečí pro své kamarády, ale ty řeči nemohl podpořit, když čelil skutečné hrozbě. Watn byl jen rád, že tu Hazel nemusí sedět a poslouchat to všechno sama… nedokázal si představit, co by na ni ti bastardi mohli zkusit.

„No, hádám, že tu máme feministku,“ ušklíbl se Bruce a zřejmě se rozhodl, že jeho hrdost nesnese mlčení.

Watn to slovo už někdy slyšel. Feministka. Nebyl si přesně jistý, co znamená, jen to, že někteří lidé ho používají jako odznak cti a jiní jako sprostou urážku. Stejně jako slova jako gay a buzna. Nerozuměl úplně všem drobnostem, které se za tím skrývaly, ale bylo mu to jedno. Bruce se ho snažil urazit, to bylo z jeho tónu dost jasné, ale jeho pokusy byly přinejlepším směšné.

„Jestli to znamená, že nejsem krysí pokrytec, pak jistě, jsem feministka.“ Watn na agenta mrkl. „Tak mi řekni, ví tvá žena o prostitutkách, které si najímáš?“

Bruceova tvář zbledla. „O co se to sakra snažíš?“

„Asi navázat konverzaci. Prosím, odpověz na otázku. Včera večer jsi Hazel oslovoval slovy jako ‚děvko‘.“ Bylo zapotřebí, aby ho Jord i Vindr udrželi, aby na ta sprostá jména nezaútočil. „A to za to, že jsi chtěl zavřít dveře, zatímco ji Hyrr hlídá, když spí. Taky sis stěžoval, že ti tvoje žena říkala, že už roky předstírá orgasmus. Takže. Ví, že jsi děvkař, který platí ženám za sex s tebou, protože nevíš, jak ji uspokojit?“

„Ty hajzle!“ Bruce vydal ze sebe výkřik, když se na Watna houpavě vrhl.

Watn se téměř ušklíbl. Rozkročil se a tlumil náraz Bruce, který do něj vrazil. Pak využil váhy druhého muže, zkroutil ho a shodil na podlahu. Bruce zavrčel a znovu vyrazil. Tentokrát Watn popadl pěst, převrátil ho a kolenem do zad ho přišpendlil tváří k zemi.

„Pusť ho!“ Jeden z ostatních, Carl, vytáhl zbraň a namířil ji na Watnovu hlavu. „Hned, draku!“

Watn se na agenta zadíval. „To on mě napadl.“

Dveře ven a do ložnice se otevřely. Dovnitř vešli Jord, Hazel, Vindr a Antonio. Při tom pohledu Hyrr popadl Hazel za ramena, otočil ji a zatlačil zpátky do ložnice. Zabouchl za sebou dveře. Watn skrze pouto vycítil, jak dává ostatním najevo, že zabarikáduje dveře a ukryje Hazel, pokud dojde k násilí.

„Co se to tady sakra děje?“ zavrčel Jord.

Pistole stále mířila na Watnovu hlavu. Zaváhal jen o chvilku déle, než Bruce pustil, aby se Carlovi nezvedla spoušť. Bruce se vyškrábal na nohy, zrudl a vypadal rozzuřeně. Carl stále neskláněl zbraň.

„Watne!“ Vzduchem se rozlehl Jordův hlas. „Co to má znamenat?“

Watn se postavil na nohy a ohlédl se po Jordovi. „Mlel držkou, tak jsem mu vrátil, co dával. Ten kluk to nevydržel a vrhl se na mě a máchal pěstmi. Jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem ho složil na zem. Ani se mu neudělají modřiny.“

„To se nestalo,“ přerušil ho Bruce. „S Carlem jsme si hleděli svého, když ten ještěr začal pomlouvat mou ženu. Co jsem měl dělat, prostě ho ignorovat? Byla chyba přivést sem tyhle plazy, Antonio. Víš to stejně dobře jako my. Zbav se jich už dřív, než tuhle misi pokazí a nechají zabít cíl.“

Cíl. Ani ne jméno, jen cíl. Koho si Bruce myslel, že si dělá legraci? Na Hazel mu nezáleželo. Nehnul by ani prstem, aby jí pomohl, kdyby byla skutečně v nebezpečí. Začaly mu drkotat zuby, ale ostrý šok skrz pouto ho umlčel. Jord na něj byl rozzuřený, a ne bezdůvodně. Neměl to nechat takhle vyhrotit.

„Bez ohledu na to, kdo co řekl,“ vložil se do toho Antonio, „udělal jsi chybu, když jsi na něj zaútočil. A ty, Carle. Vytáhl jsi zbraň, když Want Bruce očividně omezoval?“

Watn se zamračil. Vyslovil ten člověk jeho jméno špatně schválně? To ‚n‘ se nepíše, vy tupci. Proč je to pro vás tak těžké?

„A ty.“ Jord šťouchl Watna do hrudi. „Co jsi dělal, znepřátelil sis naše spojence? Tvé chování je hanebné. Hned se omluv.“

Watn vztekle zasyčel. Za co se měl omlouvat? Jediné, co udělal, bylo, že řekl pravdu!

„Udělej to!“ Jord zavrčel. „Nebo tě sejmu…“

„Možná,“ vložil se do toho Vindr, „bychom to měli vzít ven?“

Jord i Watn se na něj zadívali, ale ani jeden z nich neprotestoval. Jord se otočil na podpatku a vypochodoval zpátky ven, zjevně očekávaje, že ho Watn bude následovat. Ten to udělal neochotně a jen proto, že nechtěl, aby ho Jord před takovými jako Bruce a Carl odváděl z jejich mise. Sevřel ruce a jeho ohně zařvaly, když vypochodovali několik metrů od domu.

Jord se na něj otočil. „Víš, jak je to důležité, proč se aspoň jednou v životě nedokážeš chovat slušně?“ zeptal se ho.

„To on na mě zaútočil.“

„Ty sis pustil pusu na špacír.“

Watn si odfrkl. „Taky bys to udělal, kdybys slyšel, co říká. Dělá z nás všech draků násilníky lačnící po chtíči a já mám být zticha a nechat si to líbit?“

„Ne.“ Jordův postoj ztratil část své agresivity. Zhoupl se na patách a prohrábl si rukou vlasy. „Ne, nemáš si to jen tak nechat líbit. Ale musíš tu myslet na širší souvislosti, Watne. V současné atmosféře nemůžeme Hazel ochránit. Víš to stejně dobře jako já. Lidé, kteří po ní jdou, by mohli zjistit, kde je, a co pak? Musíme věřit lidem, že nám budou krýt záda, a my musíme krýt záda jim.“

„Sami bychom si vedli lépe.“

„Možná,“ připustil Jord s polovičním úsměvem. „Ale je to politická záležitost.“

„Politika,“ ušklíbl se Watn.

„A proto se musíme chovat co nejlépe. Nemůžeme změnit postoje ve velkém měřítku, pokud nebudeme ochotni spolupracovat s jednotlivci. Teď už vím, že je to těžké. Vím, že tihle lidé nás rádi vábí a nezdá se, že by existoval jediný dobrý důvod, proč s nimi vycházet. K čertu, nejraději bych vzal Hazel a odletěl daleko odsud, kde si můžeme být jistí, že bude v bezpečí. Ale je fakt, že když to uděláme, tak jsme ji unesli. Král má už tak dost potíží. Musíme hladce spolupracovat s FBI.“

Watn si strčil ruce do kapes a stále se mračil. Chápal, co Jord říká, ale s jednou podstatnou částí nesouhlasil; nemyslel si, že tito lidé změní svůj názor na draky, a proto nebyl důvod se o to pokoušet. Byla to jen ztráta času.

„A teď,“ pokračoval Jord a jeho hlas opět ztvrdl. „Já vím, že je to na nic, ale budeš se muset omluvit.“

„Řeknu, že mě mrzí, že je to pytel sraček, ale…“

„Budeš se muset omluvit.“ Jord zavrtěl hlavou. „Nechci tě z toho případu odvolat, Watne, ale udělám to.“

Mluvil vážně a Watn to věděl. A bylo to na nic. Víc než omluva ho štvalo, že ho Jord k omluvě nutí. To by neměl! Ale… ale jestli to bylo to, co musel udělat, aby se ujistil, že tu může zůstat a udržet Hazel v bezpečí, pak neměl moc na výběr. I když Bruce si zasloužil spíš kopanec do zubů než nějakou omluvu.

„Tak co?“

Watn se zhoupl a zazubil se. Ohníčky mu žhavě vzplály, ale přinutil se přikývnout. „Dobře. Omluvím se.“

Jord ho studoval, než přikývl. Společně se vrátili do chaty. Antonio vypadal naštvaně, skoro stejně jako Bruce. Carl vypadal rozzuřeně a čtvrtý člen týmu FBI, jehož jméno Watnovi prozatím unikalo, měl pečlivě prázdný výraz.

Vydrbat ze sebe omluvu byla jedna z nejtěžších věcí, které musel Watn udělat. Bruce se na něj ušklíbl, když skončil, ale byl to Antonio, kdo omluvu přijal. Pak Watn vyzvedl nyní spálenou snídani a naložil ji celou do jednoho hlubokého talíře. Odnesl ji do ložnice pro Hazel, přestože jí připravil dost pro všechny.

„Je všechno v pořádku?“ zeptala se ho váhavě, když se posadil na postel.

Hyrr mlčky zamířil ke dveřím, vycítil, že potřebuje čas o samotě.

„Je to v pořádku.“ Watn se zadíval na jídlo. „Spálila jsem ti snídani.“

„To je mi jedno.“ Hazel mu položila ruku na rameno, její pohled byl intenzivní. „Řekni mi, co se stalo.“

Jedna jeho část chtěla odmítnout, ale jemná naléhavost jejího hlasu byla příliš velká na to, aby ji odmítl. Řekl jí všechno, včetně své frustrace z Jordovy reakce. Když skončil, objala ho. Nic neřekla, ne že by to po ní chtěl. Jen ho objala. A pomalu se mu uvolňovaly uzly v žaludku. Jord měl pravdu – věděl to.

Přesto byl rád, že Hazel může obejmout. Bylo příjemné… příjemné vypovídat se ze svých pocitů, místo aby je automaticky poznal. A bylo hezké, že ho utěšovala, aniž by ji o to požádal. Bylo to prostě… milé.