C+C - 6. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Rozhovor

Pohled ze strany Catherine

Catherine si opřela ruce o kolena, doufala, že je tak přiměje přestat poskakovat. Nefungovalo to. Místo toho, aby se jí nervozitou chvěly jen nohy, se jí teď chvěly i ruce.

Z druhé strany obývacího pokoje ji přes okraj svého časopisu sledovala svým ostrým pohledem její máma. Catherine se za každou cenu vyhýbala tomu, aby se s jejím pohledem setkala. Tak to bylo jednodušší – vypadala tak, jako by nebyla otevřená pro rozhovor.

Catrině to však podle všeho bylo jedno.

„Víš,“ řekla její máma, „předpokládala jsem, že buď máš sex, nebo jsi dělala... jiné věci, ale do dnešního dne jsem si tím nebyla jistá. Proč se mnou nemluvíš?“

Catherine jen pokrčila rameny. „Neměla jsem co říct, mami.“

Catrina zvedla jedno dokonale upravené obočí. „Nic?“

„Ne.“

„Jak dlouho?“

Catherine se zašklebila a dál se vyhýbala mámině pohledu. „Pár měsíců.“

„Zhruba od doby tvých narozenin?“

„Musíme o tom mluvit?“

Catrina se suše zasmála. „Catherine, myslíš si, že jsi připravena mít sex, když ohledně toho všeho nejsi schopna vést dospělou konverzaci?“

Catherine zatínala zuby tak pevně, až jí bolely stoličky. V tom měla máma dobrou připomínku, ale to ještě neznamenalo, že si to chtěla přiznat.

„Už jsme mluvily o sexu dřív,“ řekla Catherine tiše.

„Samozřejmě, že jsme mluvily o logistice, bezpečnosti a takových věcech. Nikdy jsme mluvily o intimních věcech nebo čemkoli jiném.“

„Neměly by být tyhle věci soukromé?“

„Měly by?“ zeptala se Catrina. „Je ti šestnáct. Myslím, že by ode mě bylo bezohledné, pokud by mě ty věci nezajímaly, Catherine.“

„No, jaké věci, mami?“

„Pro jednou, užíváš si intimitu?“

Catherine zrudly tváře. „Mami.“

„Je to jednoduchá otázka. Pokud je sex nebo jakýkoli druh intimity nějakým způsobem traumatizující - ať už proto, že bolí, je strašidelný, nebo dokonce nepříjemný – pak je to něco, co je třeba vzít v úvahu. Moje otázka zůstává stejná, dolcezza.“

„Je to...“

„Hmm?“

„Dobré,“ řekla nakonec.

To nemuselo nutně odpovídat popisu, jak báječné a úžasné to bylo, nebo jak opatrně s ní Cross svými rukama a dalšími věcmi zacházel, ale stačilo to. Co se toho týče, nehodlala zacházet do podrobností. Některé věci by měly zůstat soukromé.

„Dobře,“ pronesla Catrina.

Catherine mrkla pohledem na mámu a trochu se usmála. „Je to opravdu dobré, mami. Je... ohleduplný? Jo, to je dobrý způsob, jak to říct.“

Catrina našpulila rty. „Dobře.“

„Co dalšího?“

„Cítila jsi tlak - předtím, teď... kdykoli?“

„Ne,“ rychle řekla Catherine. „Nikdy.“

„Jak často cítíš potřebu chovat se intimně na místě jako je škola?“

Jo...

Tady to bylo.

Catherine věděla, že to přijde.

Její tváře znovu zrudly.

„Tohle bylo poprvé,“ připustila.

„Beru to, že chápeš -“

„Jak hloupé to bylo? Jo, chápu, mami.“

„To se vsadím,“ povzdechla si Catrina a pak dodala: „ale chtěla jsem říct, že to beru tak, že chápeš, jak nezodpovědné to bylo.“

„To taky.“

Catrina odložila svůj časopis stranou. „Podívej, sex může být úžasný, Catherine. A nikdo by tě nikdy neměl nutit stydět se nebo být zahanbena za to, že si sex užíváš. Ať už to někteří z nás v tohle domě rádi připouštíme nebo ne, jsi stejná jako každý jiný člověk, který vstupuje do fáze dospělosti. Cítíš ty samé věci - potřebuješ a chceš ty samé věci. Některé z těch věcí jsou intimní a fyzické povahy. Možná nejsi ve věku, kdy je jednodušší přijmout to, co děláš, ale předstírat, že je neděláš, rozhodně s ničím nepomůže.“

„Táta je na mě hodně naštvaný.“

„Ano, to je.“ Catrina s pokrčením ramen dodala: „Po pravdě řečeno, nejdřív byl pravděpodobně v šoku z toho, že si uvědomil, že jeho dcera není ta samá malá holčička, která odmítal nosit cokoli jiného než svou tutu sukýnku. Poté, co ten šok opadl, se jeho hněv přesměroval a teď je u toho, co jsi udělala a kde jsi to udělala.“

„Jo, já vím.“

„Je takový kvůli svému hněvu, Catherine. Musíš pochopit, proč to tak cítí.“

Catherine si skousla vnitřní tvář a pak se zeptala: „A co ty, mami?“

„Hmm?“

„Hněv, který cítí vůči tobě, že jsi mu neřekla, že si myslíš, že jsem sexuálně aktivní, nebo proto, že jsi pomohla zařídit antikoncepci, aniž bys to probrala s ním. Chápeš, proč je naštvaný?“

Catrina se usmála. „Chápu – ale nesouhlasím. V tom je ten rozdíl mezi okolnostmi ohledně tvého táty. Ty ses zmýlila. On si jen myslí, že já jsem se zmýlila.“

„Nemyslíš si, že by nebyl tak naštvaný nebo šokovaný, pokud by sis s ním promluvila o... mně a sexu?“

„Pravděpodobně.“

„Ale i tak si myslíš -“

„Že musí slézt ze svého vysokého koně, jinak ho z něj srazím sama, ano.“

Dokonalé.

Catherine už teď mohla říct, že bude těžké žít v domě v té teď nepředvídatelné budoucnosti. Rozhodně to nebude zábava, když vezme v úvahu všechny ty věci. Její rodiče byli ti dva nejtvrdohlavější lidé, které znala, a ani jeden z nich v bitvě nikdy neustoupil.

Nechtěla být důvodem, proč spolu bojovali.

Přesto jím byla. Byla přesně tím. Jo. Dokonalé.

Ani ne o pět minut později Catherine zaslechla řev známého motoru. Motoru tátova auta. Znovu jí až po okraj naplnilo ponížení a v srdci cítila tíhu.

A bylo to ještě horší, když táta vešel do domu, našel ji v obývacím pokoji a nic neřekl.

Ne, jen na ni zíral. V jeho pohledu se odráželo zklamání.

„Catherine,“ řekl táta.

Podívala se na něj. „Ano, tati?“

„V tuto chvíli chci vědět jen dvě věci.“

„Dobře.“

„Jsi v bezpečí?“ zeptal se.

Catherine se podívala na mámu a pak zpátky na Danteho. „Ano.“

„Měla jsi někdy pocit, že musíš udělat něco, co jste nechtěla udělat?“

„Ne,“ řekla Catherine rychle.

„Dobře.“ Její otec mávl rukou ke dveřím. „Běž do svého pokoje.“

Stěží se jí podařilo dostat ven z obývacího pokoje a její rodiče už na sebe začali křičet. Svůj vlastní pokoj až do rána neopustila.