TDGP - 17. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Thonis

Kavárna byla světlá a živá. Lidé se věnovali svým životům, aniž by si všímali dvou draků v jejich přítomnosti. Uplynulo několik týdnů od chvíle, kdy Katrina přivedla Byrelmore do budoucnosti, a i když to bylo stále aktuální téma, zdálo se, že na každodenní život většiny lidí má jen malý vliv.

Vedle něj Katrina pevně objala jeho ruku, zatímco čekali. Jedna z prvních věcí, kterou udělala, když ji propustili z nemocnice, bylo, že letěla za rodiči (bez letadla) a řekla jim o všem, co se stalo. Určitě byli v šoku, ale slíbili jí, že až bude čas, přijedou za její biologickou rodinou.

Dnes byl ten den a Thonis si nebyl jistý, jestli je Katrina víc nervózní, nebo vzrušená. Pořád se vrtěla, uhlazovala si zlatožlutou sukni a kontrolovala, jestli složité copy, které měla zapletené do vlasů, jsou pořád na svém místě. Pokaždé, když se otevřely dveře, nadskočila a podívala se na ně, aby se zhroutila, když to nebyl ani Indulf s Warmundem, ani Devon s Marií.

Po páté ji Thonis vzal za ruku a přiblížil si ji ke rtům. Popáleniny, které utrpěl, když držel Katrininu hořící podobu, byly zcela zahojené. V žaludku mu opět hořely ohně a magie ve vzduchu chutnala jako sám život.

„Půjde to dobře,“ ujistil svou družku a oči mu zajiskřily. „Je to ta samá dívka, která se pokusila vylézt z okna jedoucího auta? Jsi nervózní jako kočka v továrně na houpací křeslo.“

Katrina se na něj zadívala. „Možná jsem se jen pokoušela obnovit pocit z létání. Je to vzrušující… Támhle jsou!“

Vyskočila na nohy a zamávala. Thonis se ohlédl a uviděl, jak do kavárny vchází Warmund a Indulf. Rozhlédli se, usmáli se, když ji uviděli, a zamířili k ní. Thonis se v minulosti několikrát setkal s jejími rodiči a nedělal si z toho starosti, ale viděl, že jeho král a princ jsou stejně nervózní jako Katrina. Vstal a každému z nich nabídl ruku, když se k němu přiblížili.

Byl zvyklý vídat je na Zemi v oblecích, ale díky ležérnímu oblečení, které měli na sobě teď, vypadali nějak ještě nepatřičněji. Oba měli na sobě košile na knoflíky a džíny, k tomu lesklé lakované boty. Když vklouzli do boxu naproti Katrině a Thonisovi, Indulf si pohrával s manžetou jednoho z rukávů.

„Doufám, že jsme vhodně oblečeni,“ řekl. „Požádal jsem Annu o radu, ale řekla, že je příliš mimo módní smyčku, než aby mi mohla být nápomocná… a že ona vlastně nikdy nebyla v módní smyčce.“

„To je v pořádku,“ ujistila ho Katrina s širokým úsměvem. „Oba vypadáte skvěle. Moji rodiče nejsou nafoukaní nebo tak něco, takže je ani nebude zajímat, co máte na sobě.“

Zvonek nade dveřmi se znovu rozezněl. Tentokrát Katrina vypískla, jak vyskočila na nohy. Vrhla se k rodičům, aby je přivítala, když vešli, a objala otce kolem ramen, než políbila matku na tvář. Warmund i Indulf vypadali, že se jim trochu svírá žaludek, ale ten strach a obavy se vyhladily, když Katrina přivedla rodiče.

Její úsměv zářil jako slunce, když gestem ukázala na stůl. „Mami, tati, tohle je Indulf a Warmund, můj biologický otec a bratr. A tohle je Maria a Devon, moji adoptivní rodiče. Jsem ráda, že jste všichni souhlasili, že sem můžete přijít.“

„Samozřejmě,“ řekli Indulf i Devon najednou.

Katrina se zachichotala.

Úsměvy byly mírně napjaté, ale přesto upřímné, když si všichni podávali ruce. Katrina se posunula vedle Thonise a její rodiče se posadili vedle ní. Objal ji kolem ramen, když začali zdvořile konverzovat. Když se na něj usmála, viděl, že jí z očí vyzařuje čirá radost. Jakékoli napětí, které mohl cítit, se rozplynulo. Vypadalo to, že si ti čtyři budou docela dobře rozumět.

A on byl rád. Už dlouho neviděl Katrinu takhle šťastnou. Vědomí, že je šťastná, ho však potěšilo. Po tom všem, co se za posledních pár měsíců stalo, by měla, bůh ví, plné právo být zdrcená. Kdyby to byl on? Nebyl si jistý, jestli by se dokázal vyrovnat se zjištěním, že má víc příbuzných, než o kterých věděl. Katrina je však všechny vítala. Její srdce bylo tak plné lásky, že by jí nikdy nedošla.

Doufal, že se jí bude líbit diamantový prsten v jeho kapse. S jeho výběrem mu pomohla Anna a ostatní pozemšťanky a navzdory některým rozporuplným radám si myslel, že bude přijat dobře. Byla pravda, že pozemské tradice týkající se žádostí o ruku a sňatků ho stále mátly, ale protože Katrina přijala své postavení dávno ztracené princezny (ačkoli odmítala jakékoli řeči o tom, že by se jednou měla stát královnou; to byla pozice, o kterou nestála), bude muset mnohé dračí zvyky nadřadit těm, které znala.

Thonis jí to chtěl dát, takovou nabídku, o které by snila odmalička.

„Takže… už jsme se potkali,“ řekla Maria a podívala se na Warmunda. „Katrina nám vyprávěla o tom, jak jsi… cestoval v čase?“

Warmund jí věnoval drobný úsměv. „Uh… ano. Je to… komplikované. Hm… možná někdy jindy…“

Katrina se zasmála, ať už proto, že jí jeho nervozita připadala legrační, nebo proto, že to bylo uvolnění její vlastní nervozity. „Je to složité, ale většinu jsem už vysvětlila. Mami, moc ho neotravuj, ano?“

Indulf to vzal jako pokyn, aby zasáhl. „Devone, Katrina mi řekla, že pracuješ ve školství. Knihy jsou tady o dost jiné, než na jaké jsme byli zvyklí v Byrelmore… Měl bys nějaké návrhy na zlepšení našeho vzdělávacího systému na Byrelmore? Je toho hodně, co musíme dohnat, pokud chceme přispět ke globálnímu… jak se tomu říká?“ obrátil se na Katrinu.

„Trh? Hospodářství? Systému?“

Indulf pokrčil rameny. „Žádné z nich nezní úplně správně, ale zvolme systém.“

Devon se naklonil přes stůl a strčil Indulfovi prst do obličeje. „Chceš dobrý vzdělávací systém? Malé třídy, spousta zdrojů pro učitele i studenty a vzdělání. Nebude ti nic platné, když učitelé sotva rozumí tomu, co učí. Chceš v těch místnostech víc než těla, chceš lidi, kteří vědí, o čem mluví, a odvedou svou práci. Ale především musí být na prvním místě vzdělání. Ne výsledek hospodaření. Nestrkejte do tříd plných třiceti nebo čtyřiceti dětí a neočekávejte, že jeden učitel bude schopen je všechny naučit.“

„Třicet?“ Indulfovi se rozšířily oči. „Proboha, to ne. Ve venkovštějších oblastech to bylo těžké, ale my máme rádi poměr jeden učitel na pět žáků.“

Devonovi se zamžily oči a chytil Indulfa za ruku. „Bůh vám žehnej, pane. Tak tenhle poměr můžu podpořit. Děti potřebují individuální přístup k učení. Standardizované kecy zabíjejí mysl a budoucnost mladé generace a…“

„Dobře,“ přerušila ho Maria a poplácala manžela po rameni, „nechme si ty řeči na jindy, ano?“

Devon se opřel. „Když na tom trváš.“

Večeře byla příjemná. Občas trochu trapná, pravda, ale přesto příjemná. Když se všichni rozešli, Indulf s Warmundem zamířili zpátky do paláce Byrelmore a Devon s Marií se vydali do hotelu, zatímco Katrina s Thonisem vyšli na pláž a povídali si o nejzajímavějších okamžicích večera. Katrina se stále smála tomu, jak Warmund, zjevně cítící nervy, vyprávěl Marii o tom, jak nechal Katrinu na dvě minuty uprostřed výměny plenky, aby se vrátil a zjistil, že se z ní vykroutila a roznesla bobky po celém pokoji.

„Šlo to mnohem lépe, než jsem čekala,“ vzdychla Katrina a propletla prsty s jeho. „Myslela jsem si, že to skončí příliš formálně, ale bylo to hezké. Myslím, že spolu budou dobře vycházet.“

Thonis souhlasně přikývl. Vlny oceánu šplouchaly o pláž a čerstvý vzduch mu plnil plíce. Se světly města za zády a hvězdami nad nimi si nedokázal představit lepší chvíli. Diamant v jeho kapse jako by s každým krokem těžknul.

„Takže si pamatuješ, co jsi říkala? O tom, že se vdáš a budeš mít tucet dětí?“

„Samozřejmě.“

„Pořád to chceš?“

Katrina se zastavila a otočila se k němu. „Samozřejmě. Vždyť jsem těhotná. Už jsme na dobré cestě, ne?“

Při pomyšlení na to, že mu nosí dítě, se mu na tváři rozlil úsměv. V hrudi se mu rozhořelo teplo lásky a Thonis jí sevřel tvář, aby ji něžně políbil. Pak se zhluboka nadechl a poklekl na jedno koleno. Katrinin úsměv zmizel, jak se jí rozšířily oči, a pak se jí vrátil s dvojnásobnou silou, když vytáhl z kapsy prsten a podal jí ho.

„Tak si mě vezmeš?“

Katrině začaly po tváři stékat slzy. Thonisovy oči se rozšířily. Vyskočil zpátky na nohy a přitáhl si ji do náruče. „Co jsem udělal špatně?“

„Nic. Samozřejmě, že si tě vezmu.“ Zavrtěla hlavou a zasmála se. Natáhla ruku, aby jí navlékl prsten na prst. Nejistě se díval na její slzy, ale nejistota zmizela, když si ho přitáhla k sobě a vtiskla mu polibek na ústa. „Všechno jsi udělal správně.“

 

Konec 5. dílu…