C+C - 17. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Dcera

Pohled ze strany Crosse

„Jsi v pořádku?“

Cross při zvuku hlasu svého tchána zvedl hlavu. Zjistil, že Dante konečně dorazil do jejich domu. Jak dlouho se Cross prostě jen opíral o zeď v jakémsi zatraceně šíleném omámení, které ze sebe prostě nedokázal setřást?

Hodiny. Musely to být hodiny.

Cross zamrkal. „Jo, já jsem jen -“

„Unavený,“ řekl Dante. „Vím, že je to zatraceně dlouhý proces.“

Cross přikývl a napřímil se. Přitom ucítil zapraskání své páteře. Bože. Svým způsobem to bolelo, ale zároveň to bylo dobré. Jak to bylo kurva vůbec možné?

To je ale den. Nádherný den. Ale i tak…

„Běž si rychle zdřímnout,“ řekl mu Dante a kývl hlavou ke straně, jako by tak chtěl povzbudit Crosse k pohybu. „Do rezervní ložnice nebo kamkoli jinam. Cat dole ohřívá jídlo, které přinesla s sebou, takže si nemyslím, že by si Catherine byť jen všimla, že jsi pryč.“

Cross se zamračil. „Nemyslím si, že bych měl. To by vůči ní nebylo příliš fér, že?“

Dante zvedl obočí. „Poslouchej, ty potřebuješ také spát. Protože až ta malá holčička bude tady, Catherine nebude. Tohle je vyčerpávající – ona právě teď jede na adrenalinu. Ale jakmile přijde dítě na svět, všechen adrenalin zmizí a její mysl bude potřebovat dobít. Na koho si myslíš, že zbude úkol postarat se o dítě?“

„Ach.“

„Jo, ach. Běž - každopádně tě kryji.“

Při tom, jak jeho tchán téměř zněl... skoro spiklenecky, když mluvil, aby si Cross kurva zdříml, zatímco se Catherine musela propracovávat porodními bolestmi, se Cross usmál. Bolesti už teď měla osm hodin - celou zatracenou noc. Na předporodním kursu, který absolvovali, aby se na dnešek připravili, jim říkali, že celý proces může trvat hodiny, nebo dokonce i den nebo dva, než se porod dostane do další fáze, kdy by doporučili odjet do nemocnice.

Catherine s tím byla v pořádku. Pak hodlala požadovat epidurál.

Její plán byl jasný. Cross tam neviděl žádný problém. Vůbec žádný.

„Nenuť mě ti to opakovat,“ řekl Dante a palcem kývl ke straně. „Tohle bude chvíli trvat, Crossi.“

„Dobře.“

I když vklouzl do rezervní ložnice, která byla přes chodbu od jejich hlavní ložnice, zaslechl zvuky tekoucí sprchy, kterou Catherine poslední hodinu používala pro uvolnění od napětí. Nevěděl, na jak dlouho ještě vydrží zásoba horké vody v zásobníku, když vzal v úvahu, že v okamžiku, kdy vešel do koupelny, bylo tam takové horko, že se musela pod tou sprchou téměř opařit.

Ale cokoli, co jí udělalo radost. Bože, právě teď to bylo to jediné, na čem mu záleželo. Brzy tu bude jeho holčička. Jeho principessa. Dokonalá malá Cece Catherine. Další dívka Donati.

Crossova hlava narazila do polštáře v rezervní posteli a on si byl jistý, že usnul ještě dřív, než stihl plně zavřít oči.

I tak se stále cítil špatně. Měl zůstat vzhůru. Jeho tělo bylo hotové.

*******

Cross probudilo zapípání. Známé pípnutí, které ho nutilo chtít zaklít a zcela ho ignorovat. Trvalo jen vteřinu, než se vzpamatoval z paniky, která se mu usadila na hrudi, a připomněl si, proč by zatraceně na prvním místě vůbec neměl spát.

Catherine. Porod. Kurva.

Cross vyskočil z postele a současně popadl svůj mobilní telefon – to uražené zařízení, které vydávalo všechny ty pípavé zvuky. Zamířil ven z ložnice a přitom zkontroloval obrazovku mobilu.

Nějaké novinky? Jeho táta.

Další zpráva, kterou zmeškal, byla od Zekeho. Je už tady moje kmotřenka nebo jak?

Kurva. Jak dlouho vlastně spal?

Cross zamířil po schodech jejich domu v New Portu dolů, bral je po dvou a přitom zkontroloval čas na telefonu. Když uviděl hodiny, které se na něj na jeho obrazovce odrážely, na okamžik zamrkal.

Spal jen něco málo přes hodinu. Připadalo mu to jako mnohem víc. No, možná by si tedy neměl stěžovat.

Cross rychle odepsal tátovi i Zekemu. Zatím pro ně neměl žádné novinky, a jakmile se něco změní, dá jim vědět.

Nohou narazil na dřevěnou podlahu v přízemí a při zvuku smíchu smíchu vycházejícího z kuchyně se zarazil. A také hudba.

Co to kur-

„No tak,“ zaslechl Catrinu, „nedívej se na mě takhle, Catherine. Přísahám, že tohle je to, co pro mě udělal tvůj táta – fungovalo to jako kouzlo, zlato.“

„To ano,“ souhlasil Dante.

„Opravdu si myslíš, že právě teď chci tancovat, mami?“ zeptala se Catherine se smíchem.

„Tanec posouvá dítě dolů. Tanec pomáhá. Tanec tě dělá šťastnou.“

„Takže tancuj,“ dodal Dante.

Cross tiše přešel chodbou a nakoukl do kuchyně. Jistě, jeho velice těhotná manželka začala pomalu tancovat na velice rychlou moderní píseň, kterou znal z rádia.

Ach, ona hudbu zbožňovala. Zbožňovala tanec.

Opřený o vchod do kuchyně sledoval nádherný, široký úsměv, který rozkvetl v rysech Catherine, když vzala máminy ruce do svých a začala tancovat. Rychlé tempo, ve kterém se její nohy pohybovaly, a přitom pohupovala boky.

Bože. Byla tak nádherná.

A teď, když byla těhotná s jeho dítětem a tak plná života, ještě nádhernější. Bylo úžasné, jak něco takového dokázalo člověka změnit.

I když celý jejich život byl takový. Oni byli vždycky takoví.

Úžasní. Dech beroucí. Šílení.

Dokonalí.

Dante, od stolu na druhé straně místnosti, se podíval na Crosse a směrem k němu přikývl. Cross mu to tiše vrátil. Catherine a Catrina si zatím nevšimly, jak tam stál.

A pak…

„Ach, kurva,“ vydechla Catherine.

Její tanec přestal.

Poznal ten bolestivý pohled v jejích očích, který se tam objevil těsně předtím, než jednou rukou sevřela hranu pultu a druhou zápěstí své mámy. Catrina už před svou dcerou poklekla na jedno koleno - Cross si byl dost jistý, že tohle bylo poprvé, kdy viděl svou tchyni oblečenou pod její běžnou úroveň, bez make-upu a kdy na nohou neměla střevíčky na vysokých podpatcích.

„Dýchej,“ zamumlala Catrina.

„Dýchám,“ zakňučela Catherine.

Kontrakce byly jasně silnější.

Předtím s nimi byla v pořádku.

Možná, že tancování pomohlo.

„Jen chci... kde je -“

Věděl, co chtěla říct, ještě dřív, než to udělala. Dřív, než stihla vyslovit ta slova, přešel přes místnost k ní.

„Tady, zlato,“ řekl Cross.

Catherine pustila pult a místo toho se chytila Crosse.

******

„Mohl bych ...?“

Dante natáhl ruce po zabaleném růžovém balíčku, který Cross konečně přišel ukázat své čekající rodině. Stiskl svou dceru o trochu pevněji – zatím zcela neochotný pustit ji.

Malá Cece klidně spala. Teď už po porodu celá umytá a šťastná, jak jen mohla být. Naducané tvářičky se jí nafoukly ještě víc, když si do úst strčila svou pěstičku, která se jí nějak uvolnila ze zavinovačky.

Měla stejně tmavé oči jako on, i když právě teď byly zavřené. Tmavé vlasy stejně jako on. Ale ty rty ve tvaru luku, tvar její tváře a další... To byla celá její máma.

A byla dokonalá.

Ach, tak dokonalá.

„Já jen, ehm...“

„Nejsi zcela připravený ji pustit, synu,“ řekl Calisto se zasmáním.

Emma na místě vedle svého manžela se zazubila. „Calisto byl s Cam úplně stejný.“

„A stejně tak i Dante s Catherine,“ dodala Catrina.

Dante se podíval na svou ženu. „Nebyl.“

„Takže jsi opravdu neodmítl dovolit svým bratrům pochovat Catherine, když přišli na návštěvu. Ach, a také své mámě. Teprve tehdy, když na tebe tvůj táta vyštěkl, jsi jí dovolil Catty pochovat. Přísahám, že bylo roztomilé -“

„To stačilo,“ zabručel Dante.

Rodinnou čekárnu rozzářil smích.

Zeke přistoupil trochu blíž a podíval se Crossovi přes rameno. „Podívej se na ni, člověče.“

„Já vím,“ zamumlal Cross.

„Vypadá jako její máma.“

„Já vím.“

A dobrý bože, to samo o sobě bylo dost úžasné i děsivé zároveň. Ve svých rukou držel celý svůj život. Všechny dobré části jeho srdce i duše byly v tomhle dítěti.

On nebyl dobrým člověkem.

Byl zločincem.

Žil v šedi.

Co udělal, že si tím zasloužil dokonalost, kterou držel?

Jaký anděl na něj dával pozor?

Cece se zašklebila a pak se jí začaly trochu chvět řasy. Řasy dlouhé jako celé dny, opravdu. Otevřela oči a zamkla svůj pohled s pohledem svého táty.

Svět se na vteřinu přestal otáčet.

Bylo to, jako by to ona věděla. Cítil to. Věděla, kdo on byl.

Na předporodním kurzu jim říkali, že nějakou dobu po narození novorozenci nevidí moc dobře. Že jejich vidění potřebovalo čas na přizpůsobení, takže většina věcí pro ně byla prostě zamžená.

Cross o tom nevěděl. Jeho dcera se na něj dívala tak, jako by musela čekat, že tam najde svého tátu.

„Ahoj, principessa,“ zamumlal. „Podívejme se na tebe, mia bambina. Jsi tak dokonalá.“

Konečkem prstu škádlil její malou zaťatou pěstičku a ona ho rychle a instinktivně celou rukou kolem prstu sevřela. Svírala ho pevně, dokonce i o pár minut později, když ji Cross poprvé předal Dantemu.

Jeho matka řekla, že to musí udělat.

Cece se však stále držela jeho prstu.

„Někdo tady ví, kdo je její táta,“ zamumlal Dante a pohled dělil mezi svou vnučku a Crosse. „Bože můj, vypadá jako její máma.“

„Déjà vu?“ zeptala se Catrina.

Dante přikývl. „Ano, Cat. Přesně jako déjà vu.“

Nevěděl, o čem ti dva mluvili, ale tichý pohled, který spolu sdíleli, mu řekl, aby se neptal.

Něco bylo soukromé. A mělo to tak zůstat.