TDHT - 13. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hyrr

Hazel si stále třela ruce, jako by jí byla zima. Hyrr i Vindr ji objímali, ale Hyrr chápal, že pro její zahřátí může udělat jen málo. Ne, když to nebyla teplota, co ji studilo. Jeho vlastní žaludek se svíral v křečích, jeho ohně vzplály horkem a pak hořely slabě, když znovu sledovali video, na němž Jord četl únoscovy požadavky.

Hyrr nespouštěl z Jorda pohled, nedíval se na obraz Watn v rohu, v bezvědomí a bledý jako smrt. Jeho pohled se na Watna upíral už při prvním sledování a hledal v jeho bledém, nehybném těle jakoukoli známku života. Jeho hruď se zvedala a klesala, ukazovala dech a pouto mezi nimi mu říkalo, že je stále naživu… ale kdyby se podíval znovu, tak by ho pohltily pochybnosti, jestli je Watn skutečně naživu, že by mu uniklo, jestli se jim Jord snaží poslat zprávu.

Nebylo však nic, co by mohl vidět. Vidět byla jen jeho hlava a mluvil bez intonace. Bylo jasné, že ho nutí číst – dokonce i na konci, když řekl: „Prosím, v zájmu Watna a nás všech, přerušte laické linie.“ Bylo to nepřesvědčivé.

Hyrra zamrazilo, když si vzpomněl na výbuchy bolesti, které z Jorda vycítil po skončení přenosu. Na to, že byl potrestán za to, že únoscům nedal přesně to, co chtěli.

„Vypni to,“ řekl Vindr.

Hazel zaklapla obrazovku počítače a opřela se v křesle. Přitiskla si ruce na obličej a celé tělo se jí chvělo. Hyrr si ji přitáhl blíž k sobě. Teprve když ho její paže objaly kolem pasu, uvědomil si, že se třese stejně silně jako ona.

„Aspoň víme, že jsou naživu,“ zašeptala. „Ať už přijde cokoli… jsou naživu. Můžeme najít způsob, jak se z toho dostat. Dostat je zpátky.“

„Ale nemůžeme únoscům dát to, co chtějí.“ Vindr přecházel po místnosti, oči měl vytřeštěné, jak si drápy rval vlasy. „Přerušit položené linie? To je nemožné. Museli bychom vyhodit do vzduchu malou zemi, abychom to dokázali. To jako čekáš, že vypustíme několik desítek atomovek, aby magie přestala proudit v žilách Země? Vždyť ani neudali časový plán… nemají v úmyslu nechat Watna a Jorda odejít živé.“

Hazel se zarazila, ale přikývla. „Já vím. Viděla jsi, jak se ten jeden člověk pohnul před kamerou?“

„Viděli jsme jenom zátylek,“ namítl Hyrr.

„Ale Jord viděl jeho obličej. Neskrývají svou identitu… což znamená, že se nebojí, že by je někdo identifikoval. A Watn…?“

Hyrr věděl, na co se ptá. Zabořil jí tvář do vlasů a neochotně vyslovil to, co si všichni mysleli. „Takhle už dlouho nevydrží. I kdyby se s ním Jord dokázal podělit o své ohně… Nebude to stačit. Potřebuje magii, a to už brzy…“

„Souhlasím.“ Vindr přestal přecházet.

Jeho spalující oči se obrátily k Hyrrovi. Pouto mezi nimi pulzovalo a Hyrr přesně věděl, na co myslí. A souhlasil – pokud nebudou jednat, a to rychle, pak se jejich skupina rozdělí napůl.

„Co máš v plánu?“ Hazel si všimla jeho pohledu a teď se mezi nimi zahleděla, oči jí zářily.

Hyrr zaváhal. „Jord se stahuje z pouta, ale když budeme dost tlačit, možná ho najdeme. Vydejte se na záchrannou akci. Když se stahuje, znamená to, že má důvod. Takže můžeme předpokládat, že ať je kdekoli, bude nebezpečné se k němu dostat.“

Podělil se o další pohled s Vindrem. Bude to přinejmenším složité… To, že Jord stáhl pouto, znamenalo, že budou muset pěkně přitlačit, aby ho posílili natolik, aby našli místo, kde je. Možná by bylo jednodušší soustředit se na pouto s Watnem. V jeho současném stavu by ho to však nakonec mohlo příliš zatížit. Nevěděli, jestli se také nestáhl z pouta. Každopádně to mělo i fyzickou složku a oni nechtěli, aby ho nakonec náhodou přetížili. Nejlepší bude soustředit se na Jorda. Třeba by kvůli Watnovi ustoupil…

„Ale zvládnete to?“ zeptala se Hazel, jako by byla zasvěcena do myšlenek, které se vznášely mezi oběma lovci.

Hyrr obrátil pozornost zpět k ní. Přinutil se k úsměvu, který byl sebevědomější, než se cítil. „Ano. Zvládneme to.“

Hazel se na něj zamračila, zjevně nepřesvědčená. „Jsi si jistý?“

Vindr k nim přistoupil zezadu, objal ji kolem ramen a políbil ji zezadu na krk. „Přesně vím, jak přimět Jorda, aby se uvolnil. Stačí, když se tady budeme trochu líbat… vycítí to a natáhne k nám ruku, bude se chtít zapojit do akce.

„Já nevím.“ Hazel se zamračila. „Opravdu to bude stačit? Jako bych cítila jeho zoufalou snahu udržet vás dva v bezpečí… Nemyslím si, že by se nechal nachytat na trochu líbání.“

„Chceš říct, že chceš víc?“ zeptal se Vindr.

Ale i když mluvil, Hyrrovi přišel na mysl nápad. „To je ono!“

Vindr i Hazel vyskočili. Nejistě na něj hleděli. Nevěnoval jim pozornost, obě ruce zvedl do vzduchu, aby nejasně vytvaroval prostor mezi nimi, když si plánoval, jak by to mohlo fungovat. Pouto mezi čtyřmi draky bylo magické, ale každý z nich měl zvláštní pouto i s Hazel… Polibek by možná nestačil k tomu, aby přitáhl Jorda dopředu, ale mohl by existovat jiný způsob…

„Co je to?“ Hazel naléhala. „Jaký nápad tě napadl?“

Hyrrovi klesly ruce. Ušklíbl se na ni. „No… chceš se stát drakem?“

Hazel na něj nechápavě zírala. „Cože?“

„Existuje jedna věc, kterou můžeme udělat…“

„Nikdy to nebylo vyzkoušeno na člověku,“ namítl Vindr. Čelo se mu svraštilo, ale v očích měl naději. „Musíme udělat další výzkum.“

Hyrr zavrtěl hlavou. „Na to není čas. Musíme se do toho pustit hned. Tedy… pokud je Hazel ochotná…“

Odtáhla se od obou, ale stále je držela za ruce. Zvedla bradu a odhodlaně se zadívala. Tváře měla trochu červené, ale odhrnula si ohnivé vlasy a přikývla. „Uděláme to. Teď. Řekni mi, co přesně ‚tohle‘ znamená.“

***

Všichni tři leželi v posteli a jejich těla byla k sobě přitisknutá tak těsně, že kdyby se příliš pohnula, mohla by se spojit. Ačkoli byli všichni tři nazí, nedocházelo k žádnému líbání ani sexuálním dotykům. Pouze se k sobě tiskli a Hazel byla mezi oběma muži. Po kůži se jí už teď řinul pot a Hyrr jí přejel rukou po paži. Kdyby to nevyšlo, mohlo by ji to bolet… Ale i poté, co se dozvěděla podrobnosti o tom, co má v plánu, byla Hazel naprosto odhodlaná. Vůbec o tom nepochybovala.

To samé se však nedalo říct o Vindrovi.

„Kdyby věděl, co se chystáme udělat, Jord by nás zabil. Odmítl by to dopustit,“ zamumlal s tváří zabořenou do Hazeliných vlasů.

„Máš pravdu, to by udělal.“ Hazel trochu pohnula nahým tělem a nějak se přivinula blíž k oběma najednou.

Hyrrovy ohníčky se v něm rozhořely ještě víc, jak ožily třením, které její tělo způsobilo. Nejraději by to zkusil při milování s ní a jejím dokonalým tělem, ale bude to vyžadovat veškerou jeho i Vindrovu koncentraci, aby ani jeden z nich neztratil kontrolu a neublížil jí. Na milování – ne že by to vyžadovalo velkou mozkovou kapacitu – neměl mozkové kapacity nazbyt. Vlastně naopak, a to byl vlastně ten problém.

„Ale nemůže nás zabít, dokud ho nezachráníme,“ pokračovala Hazel. Oči jí hořely odhodláním. „A já je potřebuju zpátky. Potřebuju je zpátky stejně jako vy oba. Prošli jsme si rizika a já jsem ochotná je podstoupit.“

Hyrr se setkal s Vindrovým pohledem. Teď, když byli tady a chystali se zahájit nebezpečnou proceduru, která může, ale nemusí vyjít… nebyl si jistý, jestli je to riziko, které je ochoten podstoupit. Byl si jistý, že kdyby to nevyšlo, dokážou to včas zastavit, aby Hazel neublížili. Ale co když ano? Co když to zašlo příliš rychle a ztratili kontrolu?

Co když ji nakonec zabijí?

„Chápu tvé pochybnosti,“ vyhrkla Hazel a přitáhla jeho pozornost zpátky k ní. „A já si toho vážím. Vím, že vy dva to zvládnete. Vím, že to bude fungovat. A taky vím, že je to jediný způsob, jak získat Watna a Jorda zpět.“ Hlas se jí zachvěl, zhluboka se nadechla a ňadra se jí tlačila do Hyrrovy hrudi. „Potřebuju je zpátky,“ zopakovala. „Miluju je. A já miluji vás. Už teď je mezi námi pouto. Stačí, když na tom poutu budeme stavět.“

Vděčnost v něm vzplanula. Hyrr ji pevněji sevřel, chytil její ústa svými a hluboce ji políbil. Vindr mu položil ruku na rameno. Na to znamení Hyrr přivolal svůj oheň. Pálil ho v hrdle a mihotal se mu v ústech, když Hazel přitiskl hlouběji. Jeho ruce se přesunuly k jejím vlasům a přitáhly si ji ještě blíž, zatímco Vindr jí sevřel nos, aby se plameny nerozlévaly po jejich tvářích.

Hyrr do ní začal vdechovat své ohně. Zadržel je a vyslal do ní jediný plamen. Hazel se zachvěla a z hrdla se jí vydralo zakňučení. Hyrr se instinktivně začal stahovat. Nedovolila mu to. Její ruce se sevřely kolem jeho hlavy a ona přitiskla svá ústa těsněji k jeho.

Nebyl prostor pro zaváhání. Kdyby zaváhal, měl by větší šanci ji spálit. A tak pokračoval a vdechoval do ní svůj oheň, dokud ho necítil na jazyku. Teprve když bylo její tělo stejně horké jako jeho, přestal.

Hazeliny oči se zbarvily do jantarově zlaté barvy. Když jí Vindr uvolnil nos, z nosních dírek se jí vyvalil kouř. Když otevřela ústa, unikl z nich jediný plamenný jazyk. Hyrr ucítil, jak z jeho duše do její putuje korálek světla. Spojení tam bylo, v pořádku, a silnější pro ni, která držela jeho ohně. Nebude to trvalé… ale vydrží to tak akorát dlouho.

Hazel se s úsměvem otočila čelem k Vindrovi a přitiskla svá ústa na jeho. Jak do ní vdechoval své ohně, Hyrr cítil, jak jejich pouto ještě více sílí. Cítil, jak se v Hazel probouzí drak… a ještě intenzivněji cítil Jorda a Watna, jako by byli přímo s nimi.

Ušklíbl se. Fungovalo to!