TDGP - 3. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Thonis

Jakmile se král, královna, princ a princova družka vrátili ze schůzky a dozvěděli se o protestujících, kterým se podařilo proklouznout lidskou ochrankou, Indulf všechny přinutil vrátit se do Byrelmoru. Bylo to dříve, než zamýšleli, ale Indulf nehodlal riskovat svého malého syna a vnoučata. Pokud mohli proklouznout demonstranti, pak mohli proklouznout i lidé s mnohem zlovolnějšími úmysly.

Thonis nerad nechával Katrinu za sebou, ale ona důsledně odmítala pozvání k odchodu ze Země, a on by ji nedokázal dobře ochránit, když by se nemohl proměnit. Vrátil se tedy do Byrelmoru, aby doplnil své plameny. Teprve o týden později ho myšlenky na Katrinu a nebezpečí, které by jí mohlo hrozit, přešly.

Nervózně se blížil ke králově pracovně, kde věděl, že Indulf a Warmund budou diskutovat o možnosti přemístění portálů nebo možná o odkoupení celé té čtvrti, aby kolem ní vybudovali bezpečnější zařízení. Věděl, co si o tom myslí Indulf, ale věci se měnily. Lidé na Zemi možná nevěděli, že je jeho dcera, ale to neznamenalo, že je v bezpečí. Protestující by po ní jako po člověku s vazbami na královskou rodinu mohli jít i tak.

Na zaklepání na dveře odpověděl Warmund, který se na něj zadíval, ale princ mu gestem naznačil, aby vstoupil. Nebylo to tak, že by se někdy přátelili, ale Thonis chodil do Warmundovy třídy, když vyrůstali a trénovali se v boji.

Indulf vzhlédl od mapy, kterou měl rozloženou na stole. „Ještě máš týden, než se ti plameny úplně doplní. Pak se můžeš vrátit na Zemi.“

Thonise nepřekvapilo, že král předpokládal, že přišel požádat o dřívější přeložení. Už to udělal mnohokrát předtím. „Kvůli tomu jsem nepřišel.“

„Tak proč?“

Thonis polkl a zaváhal. Indulfovi se pod očima rozmazaly tmavé kruhy a Warmund nevypadal o nic lépe. Nejspíš měli o Katrinu stejný strach jako on. Ale to, co mu chtěl říct, bylo příliš důležité, než aby to ignoroval. „Jde o Katrinu.“

Warmundův zachmuřený výraz se prohloubil.

„Když Erik při poslední návštěvě prskal jiskry, zdálo se mi, že jsem v ní něco viděl. Nějakou záři. A je toho víc,“ pokračoval s vědomím, že to nestačí, aby krále přesvědčil o svém názoru. „Všiml jsem si na ní dalších změn. Poslední dobou se chová víc jako drak. Riskuje, je neklidná ve stísněných prostorách. Řekla mi, že má pocit, jako by měla víc energie a byla silnější na těle.“

Warmundův zachmuřený výraz zmizel a narovnal se. Oči se mu rozzářily. „Penny začala rozvíjet svou magii ještě před příchodem do Byrelmoru díky blízkosti portálů. Možná, že Wildref – chci říct Katrina – dělá totéž. Možná se její drak probouzí díky magii, která prosakuje z Byrelmoru na Zemi.“

Thonis přikývl, ulevilo se mu, že to alespoň pochopil. „Přesně tak. Přesně to mě napadlo. A jestli se u ní začínají rozvíjet plameny, znamená to, že by se dříve nebo později mohla proměnit. Aby pochopila…“

„Chceš tvrdit, že teď je ta správná chvíle jí to říct?“ Indulf se sesunul na židli za stolem a vypadal ještě vyčerpaněji.

„Samozřejmě.“ Warmund se k němu otočil. „Pokud má projít tou změnou, musí pochopit, co se děje s jejím tělem. Dovedu si představit, jak děsivé to jinak bude. Otče, vždycky jsi říkal, že pokud se to stane nutností –“

„Ale je to tak?“

Warmund zavřel ústa.

Thonis vykročil vpřed. „Domnívám se, že se v ní začínají rozvíjet plameny.“

„A já bych byl rád, kdyby se jí to podařilo.“ Indulf sevřel prsty a dlouho Thonise studoval. „Rozhodl jsem se jí to neříct, protože mi to vůči ní nepřipadalo fér. Protože má život, který miluje, a rodiče, které miluje. Už jsem se jí v minulosti ptal a ona netouží po tom, aby poznala své biologické rodiče. Mám jí to říct, když to nechce vědět, jen proto, aby se dozvěděla, že její matka je mrtvá?“

Thonisovi se sevřelo srdce. Ale ona to přece musí vědět! „Nedávno jsem s ní mluvil a byla otevřená myšlence, že by ji její biologičtí rodiče mohli vyhledat.“

Warmund přistoupil k oknu a vyhlédl ven, teď už neřekl ani slovo.

„To bych ji musel slyšet říkat sám,“ řekl Indulf a jeho hlas zhoustl. Jeho výraz byl strhaný, když se podíval na své ruce. Po chvíli přikývl a znovu vzhlédl. „Vím, že mi chceš naznačit, že je to otázka bezpečnosti, aby to věděla. A možná k tomu dojde. Zatím však mé rozkazy zůstávají stejné. Katrině se to neřekne.“

Thonis otevřel ústa, připravený argumentovat.

„Nicméně.“

Thonis zavřel ústa a přinutil se být trpělivý.

„Pokud je pravda, co předpokládáš, a její blízkost portálům a magii způsobuje, že se z ní vynořuje drak, pak to musí vědět.“

Warmund se otočil. „Otče, mohu…“

Indulf se otočil a Warmund ho přerušil. „Já vím. Pokud se jí to řekne, pak to budeme my dva, kdo jí to řekne. Ale nejdřív si musíme být jistí. Nechci ji vystavovat tomu zmatku a rozčilení, pokud to není nutné. Až se příště otevřou portály, pošlu Audiv, aby tvoje pozorování překontrolovala, Thonisi. Ale Katrině to neřekneš, dokud nerozhodnu, ano?“

Thonis chtěl mít možnost říct ano. Chtěl poslechnout svého krále a ujistit ho, že neudělá nic proti jeho vůli. Ale tohle bylo jiné. Ve většině případů věděl, že Indulf ví, co dělá. Že má na mysli to nejlepší pro království a nikdy by neudělal nic, co by ho ohrozilo. V tomto případě však věděl, že jde o citové rozhodnutí. Nechtěl riskovat vztah, který si s Katrinou vybudoval, tím, že by jí řekl, že jí už téměř šest let neřekl celou pravdu.

„Chápu, z čeho vycházíš, ale jak je to vůči ní fér? Nevíš, jaké to je, když ti tam umírají plamínky. Nevíš, jaké to je být bez svého draka. Upíráš jí část toho, kým je.“

„Thonisi, dávej si pozor na jazyk,“ zavrčel Warmund. „Mluvíš se svým králem.“

Thonis odolal nutkání na Warmunda pohlédnout. Princ souhlasil se vším, co říkal. Thonis to věděl, protože slyšel, jak se o tom ti dva dost často hádají. Warmund byl prostě příliš dychtivý dokázat, že si zaslouží druhou šanci, kterou mu Indulf dal, dychtivý dokázat, že si zaslouží titul prince, i když jako nemanželské dítě nebyl v řadě na trůn.

„Má být naší princeznou a budoucí královnou,“ začal Thonis.

Indulf se postavil a tyčil se nad ním. „Je šťastná. Nechápeš, co by s ní ten tlak udělal. Může být bezstarostná, může mít sny. Jakmile se stane následnicí trůnu, tohle všechno zmizí. Už nikdy nemůže myslet na sebe, musí se neustále starat o království a image. Už tak je dost špatné, že moji synové musí žít pod takovým tlakem, nehodlám Katrinu uvrhnout pod drtivou tíhu toho, že je moje dcera.“

Thonis na to nereagoval. Jak si myslel – emocionální rozhodnutí.

„Otče.“ Warmund mu položil ruku na rameno a stiskl ji. Jestli ho utěšoval, podporoval nebo něco jiného, Thonis nevěděl. Možná měl v paláci vysoké postavení, ale královskou rodinu neznal.

Ale pokud by Katrina znala pravdu, pak možná… Možná co? Možná bych jí mohl vyfouknout nohy a oženit se s ní? Vysmál se vlastní představivosti. Jako by se to mohlo stát. Ale možná by jí mohl alespoň říct, že je krásná a že ji chce. Něco, co se prostě nemohlo stát, když jí lhal kvůli něčemu tak velkému.

V hrudi se mu znovu začala hromadit frustrace, jako když kolem bzučí žhaví sršni. Zatnul zuby, když se jeho plameny rozhořely o něco víc. Tlak vem čert – Katrina se nemusela stát korunní princeznou. Mohla se toho titulu vzdát ve prospěch malého Erika dost dobře. A pokud to byl příliš velký tlak pro ni, proč by to nebyl příliš velký tlak pro pětiletého chlapce?

Thonis se obrátil k Warmundovi se zaťatýma rukama. „Souhlasíš se mnou. Měli bychom jí to říct.“

Warmundovi se rozšířily nozdry.

„Zaslouží si, aby se rozhodla sama. Katrina nebo Wildref, člověk nebo drak, princezna nebo ne. Měla by dostat šanci rozhodnout se sama. Tím, že jí tu volbu upíráte, je to…“

„Podpořím svého otce v jeho rozhodnutí. Katrině to neřekne, dokud to nebude nutné.“

„Ale…“

Než mohl Thonis dál argumentovat, země se začala třást. Natáhl se ke stolu, oči se mu rozšířily, jak se snažil udržet rovnováhu. Otřesy během několika vteřin skončily a on pohlédl mezi krále a prince. Vypadali šokovaně a Indulfova tvář zvážněla.

„Thonisi, jdi k mágům a zjisti, co to bylo.“

Thonis chtěl zůstat a argumentovat, ale nikdy předtím takový třes nepocítil. Palác byl postaven na pevných základech. Čelist se mu stáhla, přikývl, otočil se na patě a zamířil ven. V polovině chodby mu pod nohama proběhl další otřes. Zdálo se, že se celá budova otřásá, jak ze stropu padaly kusy omítky. Další otřes, tentokrát dost silný na to, aby ho shodil z nohou.

Výkřiky se ozývaly z chodby nahoru i dolů. Několik sluhů padlo na ruce a kolena, jak se dveře otevřely nebo zavřely. Thonis si zakryl zátylek, jak na něj dopadaly trosky, a jeho plameny se rozhořely, připravovaly se na změnu. Pochodně spadly z držáků a vzplál gobelín.

Co se to u všech čertů děje?