SWM - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Caleb

Naliju Brynn do kávy smetanu a odnesu ji na terasu. Leží v jednom z mnoha plyšových křesel, která stojí na obrovském prostranství hned vedle domu mého bratra Dominika v Toskánsku.

Tohle je poslední den našich líbánek a já jsem rozhodnutý, že dnes bude odpočívat a já se s ní alespoň stokrát pomiluju, než se zítra vrátíme do skutečného života.

I když přiznávám, že se těším, až uvidím naše holky. Dva týdny bez nich byly příliš.

„Děkuju, zlato,“ zamumlá a usrkne kávy, když se posadím do křesla vedle ní. Je velmi brzy ráno. Kam až oko dohlédne, pokrývají zelené a hnědé kopce, které se právě probouzejí pod měkkým světlem ranního slunce, řádky a řádky vinné révy.

„Je tu krásně,“ zamumlám.

„Mmm,“ souhlasí a soustředí se na svůj telefon.

„Bylo od rodiny hezké, že se složila a pronajala nám letadlo, abychom sem mohli přiletět. Netušila jsem, že když Dom říkal, že má v Itálii dům, že je to obrovské sídlo s několika tisíci akry vinic.“

„Mmm,“ souhlasí znovu a nezvedne oči od telefonu.

„Co to děláš?“ Zeptám se, se smíchem.

Sklopí telefon do klína, zastrčí si vlasy za ucho a napije se kávy, pak se na mě podívá. „Mám zpoždění.“

„Jsme na dovolené, Legs. Na nic nemáme zpoždění.“

„Ne,“ zavrtí hlavou, zachichotá se a pak se na mě ostře podívá těma svýma velkýma hnědýma očima. „Já mám zpoždění.“

Dlouho na ni zírám a pak mi to dojde.

Ona má zpoždění!

„Chceš říct…?“

„Myslím, že jo,“ usměje se a přikývne. „Před měsícem jsem vysadila prášky, a už je to tady.“ Zavrtí hlavou a pokrčí rameny. „Šílenství.“

„Potřebujeme test!“ Vyskočím ze židle a poplácám se po těle. „Kde mám peněženku?“

„V kapse,“ odpoví suše.

„Hned se vrátím!“ Vyběhnu z domu a urazím krátkou vzdálenost mezi Domovým sídlem a nejbližší vesnicí. Poté, co najdu lékárnu a koupím jeden od každého druhu těhotenského testu, který mají, uháním zpět za svou, doufejme, těhotnou ženou.

„To bylo rychlé,“ zamumlá s úsměvem. Stále sedí v křesle a usrkává kávu.

„Měla bys pít kafe?“ Zeptám se.

„Neblázni,“ odpoví. „Potřebuju kafe.“

„Mám od každého druhu jeden,“ oznámím a rozhrnu tašku, čímž se malé bílé a modré krabičky rozletí.

„Ehm, Calebe, potřebujeme jen jeden.“

„Co když je nedokážeme rozluštit?“ Zeptám se a jeden zvednu, abych ho prozkoumal. „Všechny instrukce jsou v italštině.“

Hystericky se zasměje a pak vstane a otře si oči.

„To není vtipné.“

„Ale je. Těhotenské testy jsou dost univerzální, Calebe. Vyčůráš se na něj a čárka se buď objeví, nebo ne.“ Sladce mě pohladí po ruce a políbí mě na rameno, než mi vytrhne krabičku z prstů. „Hned se vrátím.“

„Jdu s tebou.“ Začnu ji následovat, ale ona se rychle otočí s napřaženou rukou, aby mě zastavila.

„Ale ne, to neuděláš. Nebudeš se dívat, jak čůrám na tenhle klacek.“

Zamračím se na ni a zkřížím ruce na prsou. „Pomáhal jsem ti koupat se a oblékat a vůbec se vším, když jsi byla zraněná. Zvládnu se dívat, jak čůráš.“

„V žádném případě.“ Zavrtí hlavou, ale pak se nakloní a políbí mě na bradu. „Ale děkuju ti, že jsi mi pomohl, když jsem byla zraněná.“

Otočí se a odběhne do koupelny a připadá mi to jako věčnost, než se vrátí s bílou tyčkou v ruce.

„Tak co?“ Zeptám se.

„Trvá to asi tři minuty, zlato.“ Sedí v křesle a dívá se na vinici. „Jsi si jistý tou věcí s dalším dítětem?“

Nakloním se, zvednu ji, posadím se do křesla a usadím si ji na klín.

„Chci další děti,“ zašeptám a políbím ji na tvář.

„Dobře,“ zašeptá zpátky a stydlivě se usměje. Bože, ona mě dokáže zničit pouhým pohledem. Už jsem čelil hrůzám, které by neměl vidět žádný muž ani žena, a čelil jsem jim bez výčitek svědomí, ale tahle žena a její dvě dcery mě dostávají na kolena.

„Miluju tě, Legs.“

„Já tebe taky, námořníku.“ Usměje se a políbí mě, obtočí mi ruce kolem krku a otočí tělo, až se mi rozkročí na klíně.

„Počkej. Zkontroluj tu tyčku,“ přeruším ji dřív, než jsme oba nazí a zpocení a tyčka bude jen vzdálenou vzpomínkou.

Podívá se dolů. „Ještě to není hotové.“

„Běž se vyčůrat na jinou,“ poučím ji. „Tenhle trvá moc dlouho.“

„Já už čůrat nemusím!“ Zasměje se. „Ty se vyčůrej na jednu! Říkají, že jsme těhotné, takže by to mělo fungovat v pohodě.“

„Chytráku,“ zamumlám a přitáhnu si její obličej ke svému, abych ji mohl pořádně políbit. Bože, ona je tak úžasná.

Nakonec se odtáhne a nabídne mi líný úsměv.

„Podívej se ještě jednou,“ zašeptám a opřu se čelem o její.

„Je to pozitivní, zlato.“

Srdce se mi zastaví, když se zadívám do jejích hlubokých čokoládových očí.

Budeme mít dítě.

„Vážně?“ Zeptám se.

Přikývne, když se jí v očích objeví slzy.

„Ach, zlato,“ vzdychnu a přitisknu ji k sobě, kolébám nás sem a tam a tisknu se k ní. „Děkuju.“

„Jsi tak dobrý táta,“ zašeptá.

Usměju se a nakloním jí bradu dozadu, abych jí viděl do tváře.

„Je mi velkou ctí být tvým manželem, lásko. Být otcem našich dětí. Když jsem odešel od námořnictva, myslel jsem si, že ztrácím všechno, na čem mi záleží, ale teď vím, že mě to vedlo k tobě. Nic bych neměnil. Miluji tě.“

Usměje se a přitáhne si můj obličej ke svému, přitiskne se svým tělem blíž k mému a zašimrá mě na nose. „Já tě taky miluju.“

 

Konec 5. dílu…