FCII - 45. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Můstek Mocova meče, ukradený Planetoid,

Soustava Shifte Telur

„Kde se ta ženská s těmi svými spratky schovává? Najděte ji! Okamžitě!“, řval Zulor na své lidi na můstku. „U Moca, přece se nemohli vypařit! Najděte je!“

„Pane, interní senzory byly deaktivovány“, ozval se jeden z důstojníků.

„Co?“ Zulor vyskočil ze svého křesla jako neřízená střela. „Jak je to možné?“ Poté se na chvíli odmlčel. „Interní senzory jsou podsystém. Hlavní počítač!“

S těmito slovy vyrazil ke stanovišti vedoucího technika a okamžitě všechny hlavní a vedlejší systémy zablokoval.

„To“, nadával přitom neustále, „snad není možné! Ženská něco takového přece nedokáže. Nemožné! Je to jen žena. Hodí se akorát tak do postele a jinak je k ničemu!“ Zkřivil tvář a potlačil nutkání dotknout se rukou svého zuboženého mužství. Sice ho léčitelským scanerem zahojil, ale i tak byl stále citlivý. Malá žena, slabá bytost. Jak mu mohla uniknout a navíc osvobodit i své děti? Ten podělaný robot taky zmizel. Pravděpodobně ho obsluhuje pomocí dálkového ovládání.

„Za to ta děvka zaplatí“, přísahal tiše, zatímco zabezpečil hlavní počítač pomocí svého neurálního interface. Nyní Sonyu nenáviděl stejnou měrou jako Kilaka. Od prvního dne, kdy se setkali, v něm doutnala závist a lačnost. Potomek Domu Hanada měl všechno: rodinu, postavení, moc, obrovský majetek a lásku. Nikdy nepoznal pohrdání a odmítnutí. Za sebou měl láskyplné dětství a před sebou zlatou budoucnost. Přítomnost byla plná štěstí, dobrodružství a krásných žen. Navíc se tento následník trůnu opovážil chovat se k Zulorovi bez jakékoliv zášti a zahrnovat ho otevřeným přátelstvím skoro jako vlastního bratra. To bylo neslýchané. To nesměl. Teď ho dokonce jeho malá choť zneškodnila a přivodila mu v jeho legendární kariéře první opravdovou porážku. Toho bude hořce litovat. Hned, jak ji chytí.

„Všechno prohledejte!“, vyrazil ze sebe. „Chci, abyste zkontrolovali každé místečko na Planetoidu. Najděte ji!“ Řval tak hlasitě, že to rezonovalo po celém můstku a dokonce i jemu z toho zvonilo v uších. Pár přívrženců se rozhlédlo kolem sebe. Ve tvářích měli strach.

Zulor se snažil ovládnout. Byla chyba zabít ze vzteku toho neschopného strážce před očima ostatních. Jeho běsnění vyděsilo i jeho. Ale jak se jí podařilo omráčit jeho muže? Tu hádanku musí vyřešit. Závěrečná zkouška na Akademii a síť intrik, které ho měly dostat na trůn Fasad Clusteru, byli proti tomu dětská hra.

„Takový nesmysl!“ Zulor prudce zatřepal hlavou. „Je to jen ženská! Až ji dostanu do rukou, hravě si s ní poradím. Pak jí nepomůže ani Kilak, ani Moc, natož Velká Bohyně, ochránkyně žen!“ Zhluboka se nadechl. „Jděte a najděte ji!“

„Pane“, začal váhavě důstojník, „jsme jen základní posádka Planetoidu, než budete mít pod svým velením celou flotilu. Kde máme začít?“

Zulor z reflexu uchopil blaster, upevněný na opaku. S potěšením by toho muže, který se ho odvážil ptát, zastřelil. Ale ovládl se. Pro Mocův meč měl opravdu příliš málo mužů. Původní posádku nechal pozabíjet. Nechal ruku klesnout a rozvážně se vrátil k velitelskému křeslu. Znovu se posadil.

„Převeďte vnitřní kamery Mocova meče na hlavní obrazovku“, rozkázal. „Nebudeme plýtvat naším časem zbytečným prohledáváním. Existuje jednodušší cesta! U Moca, mnohem jednodušší cesta! Stáhněte muže ze strojovny a ze zbytku lodi. Všichni nechť se shromáždí v sekcích, které sdělím.“ Rychle označil pár oblastí. „Z neoznačených oddělení vysajeme všechen vzduch!“ Pohodlně se rozvalil v křesle, spojil k sobě špičky prstů a jemně s nimi o sebe poťukával.

„No, malá Sonya, uvidíme, jak to ty a ti tvoji spratci zvládnete bez vzduchu k dýchání. Bohužel to nebude tak zábavné, jak kdybych ti stáhl zaživa kůži z těla. No, ale konečný výsledek bude ten stejný. Budeš mrtvá!“