TDPSC - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Penny

„Mami!“ Lisa s pištěním ukázala z okna.

Penny si povzdechla, když dokončila výměnu další špinavé pleny. Už třikrát musela požádat hostinského o čerstvou vodu, aby Alexe umyla. Všechny děti byly plné energie, protože spaly déle než obvykle a pak byly celý den zavřené uvnitř. Během deseti minut to bylo už popáté, co Lisa požádala, aby mohla jít ven.

„Teď ne, zlatíčko. Vidíš, venku je tma. Musíme si hrát uvnitř.“

V hlavě jí začínalo pulzovat, jak jí kručelo v břiše. Hostinská jim přinesla jídlo k snídani, ale řekla jí, že za oběd a večeři se připlácí. Protože neměla z čeho zaplatit, rozhodla se, že sama jíst nebude a místo toho ušetří co nejvíc jídla pro svá dvojčata, aby byla přes den spokojená.

Zčásti doufala, že se Warmund vrátí. I když věděla, že je to směšné, cítila, že jí lže, ten odporný pocit v břiše a šimrání v zátylku ji nenechávaly na pochybách, přesto doufala. Když hodiny ubíhaly a ona se místo toho soustředila na to, aby zabavila děti v této malé místnosti, dovolila si na něj, jeho opuštění rozzlobit.

Několikrát ji napadlo zeptat se hostinské, přívětivé šedovlasé ženy, na ženské útulky, o kterých jí Warmund mluvil. Nemohla tu zůstat donekonečna, její děti tu nemohly zůstat donekonečna. Potřebovala pomoc.

Ale pořád tu byla naděje. Ten zrádný pocit, že by se za ni Warmund mohl cítit trochu zodpovědný, když ji do téhle situace vůbec dostal. Přestože na něj křičela, odsekávala a celkově se k němu chovala krajně nepříjemně.

Možná v ní skutečně poznal ženu, která s ním před rokem sdílela auto.

Možná pochopil, že Alex je jeho syn.

„Aaaaaa!“ Mark vyjekl a ukázal na okno. „Aaaaa!“

Vzduchem se rozlehl záblesk barevného světla a rozptýlil obě dvojčata. Zatleskali si a rozesmáli se, zírajíce na světlo. Penny na něj zoufale zírala. Jako by situace nebyla už tak dost šílená, teď se musela vypořádat s těmito náhodnými výbuchy magie – které zřejmě vycházely od ní. Shrbila se, paže si objala kolem pasu, když ji Alex kopl do stehna.

Ráno se zeptám hostinského na ženské útulky.

Pro dnešek bude spát a doufat. Přinejmenším by se pokusila usnout. Podle toho, jak byly děti rozverné, si nebyla jistá, jestli v dohledné době usnou.

Ozvalo se lehké zabušení na dveře a ona šla rychle otevřít. Na druhé straně stál hostinský, v jedné ruce držel svazek a v druhé lucernu. „Dobrý den, drahá. Je všechno v pořádku?“

Penny se přinutila k úsměvu. „Ano, děkuji.“

„Celý den jsi neopustila svůj pokoj.“

„Byli jsme na cestách,“ řekla rychle. Prokoukne ji hostinský? „Byla jsem unavená. Děkuji za zájem.“

Hostinský zabručel. „No, tady je pár buchet, které mi zbyly od večeře. Nemůžete žít jen ze snídaně, víte? Kde je tvůj mladík? Utekl se všemi penězi?“

„Ne.“ Penny rychle zavrtěla hlavou. „Obávám se, že teď toho moc nemáme. Dneska si hledal práci. Jsem si jistá, že se každou chvíli vrátí.“

„No… kdybys něco potřebovala, dej mi vědět.“

„Dám. Děkuji.“ Penny si vzala jídlo a lucernu a vděčně se usmála. Jakmile se zavřely dveře, postavila lucernu na krátký stolek, nakrmila děti vším, co snědly, a pak sama dojedla zbytek. Pokud by nechali jídlo venku, usoudila, mohly by se do místnosti dostat myši, a to nechtěla.

Zdálo se, že čas poté rychle ubíhá. Dvojčata začala zívat, Alex usnul a zanedlouho zůstala vzhůru jen ona. Dívala se na své tři děti, uložené v malých postýlkách, které jí dal hostinský. Mohla by se tomu postavit čelem. Warmund se už nevrátí. Což bylo ostatně jen dobře… jak mu měla říct, že má syna, aniž by si myslel, že se mu jen snaží zabránit v dokončení jeho mise?

Zrovna když rozprostírala látkové pleny, které vyprala, na krb, aby uschly, otevřely se dveře. Z konečků prstů jí vystřelila jiskra magie a ozářila místnost jasem jako v pravé poledne.

Warmund zasténal a přejel si rukou přes oči. „Zhasni to, ženská!“

„Promiň!“ Světlo zhaslo. Penny tam stála a srdce jí bušilo, když si uvědomila Warmundův stav.

Nebylo to dobré. Byl celý od krve. Kolem trupu měl omotaný špatně udělaný obvaz, ale kalhoty měl nasáklé krví. Zhluboka se nadechla a popadla vědro čisté vody, aby naplnila konvici, kterou pak přiložila do ohně. Vykročila vpřed, svlékla mu plášť a pomohla k ohni, kde ho položila a hned zkontrolovala obvaz. Rána pod ním byla hrozivá, ale mělká. Vypadalo to, jako by ho někdo naporcoval.

„Co jsi to dělal?“ zeptala se ho a nevšímala si krve, když začala pracovat.

Byla zdravotní sestra. Už se vypořádala s horšími věcmi, než je tohle.

Warmund zasténal a vytáhl z kapsy kožený vak. „Sháněl jsem ti peníze. Tak bys měla být vděčná.“

„Říkal jsi, že si najdeš práci.“

„Byla to tak trochu práce.“

Možná to bylo adrenalinem z této situace, ale Penny se tomu skutečně zasmála. Rychle přitiskla čisté pleny k ráně – zřejmě teď měli peníze na další. „Podrž to tady. Už se nebudu na nic ptát.“

„Dobře,“ zabručel a pak se na ni chabě usmál. „Ale hele,“ opáčil vítězoslavně. „Znamená to, že mi paní víla dá důstojnou odměnu?“

Penny protočila oči a spěchala ke stolu, kde ležela nit a jehla, které si půjčila, aby opravila Markovu trhlinu na košili. Přinesla je zpátky a strčila jehlu do plamenů, aby ji sterilizovala. Voda v konvici začínala vřít, tak ji vytáhla a nalila zpátky do kbelíku, kam dala zbytek čistých plen, aby se ujistila, že jsou extra sterilizované. Budou muset fungovat jako obvazy.

„Krvácíš po celé podlaze a myslíš na sex. Očividně nejsi člověk.“

Navlékla jehlu; očistila ránu, jak nejlépe uměla, a pak se natáhla, aby začala šít. Warmund vydal roztřesené zasyčení a natáhl se, aby ji zastavil.

„Jsem drak. Tohle nic není. Potřebuju se jen dobře vyspat a do rána se uzdravím. A abych odpověděl na tvou otázku, ne, nejsem člověk. Sex nám drakům pomáhá rychleji se uzdravit. Rozproudí to ty správné hormony nebo co.“

Zaváhala a pak jemně přerušila jeho stisk. „Pořád tě zašívám. Ztrácíš hodně krve. Kdybys teď dostal erekci, nejspíš bys omdlel.“

Začala ho zašívat. Ruce měla celé od krve, takže se jí jehla špatně držela, ale nějak se jí to podařilo. Warmundova tmavá tvář byla tou dobou už bledá. Při každém vpichu jehly se mu zadrhl dech. Žasla nad tím, jak je silný, když zůstává při vědomí. Jakmile byla hotová, očistila krev, znovu mu obvázala trup a strčila všechny zakrvácené šaty a látku do vědra se studenou vodou.

Včetně jeho kalhot. Penny věděla, že je neuvěřitelně neprofesionální mít sexy myšlenky na pacienta. Nikdy předtím s tím neměla problém. Když však viděla polonahého Warmunda, vybavila se jí vzpomínka na jeho paže, které ji pevně objímaly, když do ní divoce vnikal s vyceněnými zuby a lesklýma očima.

Teď se na ni díval něžně a vypadal uvolněně.

Vyhnula se jeho pohledu. „Běž spát.“

„To je rozkaz?“

„Ano.“

Warmund se zasmál. „Škoda, že v tomhle vztahu dávám rozkazy já.“

Penny se na něj teď zadívala. „Jdi spát. Nezapomeň, že mám magii. Nenuť mě, abych se tě pokusila uspat a omylem ti ustřelila hlavu.“

Warmundovi se mírně rozšířily oči. Pokrčil ramena a zavrávoral. „Dobře. Ale přines mi polštář a přikrývky. Je mi zima.“

Sakra. Samozřejmě, že mu byla zima. Rychle sebrala z postele deku a rozprostřela ji přes něj, aby byl přikrytý a v teple. Jakmile byl, chtěla odejít, ale jeho ruka se vymrštila a chytila ji za zápěstí.

„Kam si myslíš, že jdeš?“

„Já –“

„Je mi zima.“ Warmundův hlas byl jen o málo víc než hrdelní vrčení. „A není nejlepší způsob, jak se zahřát, tělesné teplo?“

Vydala přidušený protest, ale srdce jí to nedovolilo. Zadívala se na něj, i když se jí zrychlil tep. Podle toho, jak ji držel za zápěstí, musel cítit, jak na ni působí. Odvrátila pohled, zrudla a vklouzla do přikrývek. Usadila se na něm a náhle zjistila, že je jí zima. Cítila, že ji příjemně hřeje, a přitulila se k němu.

„Připomíná ti to poprvé, co?“ zeptal se.

Srdce jí vyskočilo až do krku.

„Když jsem poprvé přišel na Zemi, tak jsi mě ošetřila.“

Její tep se zklidnil. „Aha, to. Jasně. Málem jsem na to zapomněla. Netrvalo to moc dlouho, že?“

Warmund zabručel. „Ne, to opravdu ne. To bylo v době, kdy jsi ještě čekala dvojčata, že?“

„Jo.“

Penny zatajila dech. Teď by byla ideální chvíle připomenout mu jejich další setkání. To, které stvořilo Alexe. Ale co měla říct? Vzpomínáš na tu náhodnou cizinku, se kterou ses vyspal v jejím autě před barem? Co ona věděla, měl takových zážitků tucet. Jejich nebyl v ničem výjimečný, nebo snad ano? Pro ni ano, protože z toho měla Alexe.

Ale on?

Warmund jí prsty prohrábl vlasy. „To mi připadá jako před celou věčností.“

„Mně taky.“

Jeho ruka sjela dolů a pohladila ji po rtu. V nitru jí zajiskřilo, jak se jí rozechvěla kůže. Warmundovy oči se ve světle ohně zaleskly. „Nezdá se, že bys na mě teď byla tak zlá a nenávistná.“

Penny se roztřeseně nadechla. „Jo, no… předtím jsem se na tebe vrhala. Nejsem na to pyšná,“ dodala, „ale prostě jsem se hrozně bála a byla jsem zmatená. Chápeš…“

„Jo, chápu. A nevadí mi, že se na mě vybíjíš. Jen to raději dělám jinak.“

Mírně se zavrtěl a přitiskl svá ústa na její. Chtěla namítnout, že si potřebuje odpočinout a uzdravit se. Že na tohle není ve stavu. Že už spolu mají dítě a to poslední, co by teď chtěla, jsou čtyři děti, mladší tří let. Ale jak v ní narůstalo horko, zjistila, že na nic z toho nedokáže myslet. Chtěla rozptýlení, chtěla teplo.

Chtěla jeho. A tak ho objala kolem krku a nechala se unášet pocity.