CP - 25. kapitola

Překlad: Marťa

Cord

Zatímco jsem čekal na Hannah za bočními dveřmi, přecházel jsem sem a tam a nechal chladný vzduch, aby mě uklidnil. Částečně to fungovalo, ale všechno ostatní mi zůstalo.

Po zpěvu byla tak šťastná a nadšená z nabídky Zealotů pomoci jí s manažerem. Chtěl jsem se jen ujistit, že je opatrná. Pak jsem jí v podstatě řekl, že mi na ní záleží a ona odešla.

Pokud jsem předtím pochyboval, zda by se mnou chtěla mít něco skutečného, nemohla mi odpovědět jasněji, než tím, že utekla. Zpráva přijata.

Ale překvapila mě natolik, že jsem ji hned nesledoval. Když to udělala, viděl jsem rudě.

Už to ze sebe dostala a to bylo pro toho pitomce dobře, protože by nechtěl, abych to udělal za ni. Sotva jsem se držel, abych mu jednu nevrazil do obličeje.

Nejsem násilný. Hrál jsem jeden z nejfyzičtějších sportů na světě a bylo o mě známo, že jsem vyrovnaný. Ale když jsem na ní viděl jeho ruce, ztratil jsem hlavu.

Dveře se otevřely a ven vyšla Hannah v bundě s taškou přehozenou přes tělo. „Jsem připravená.“

„Zaparkoval jsem o pár bloků dál.“ Pohnul jsem se tím směrem, ona přikývla a vykročila vedle mě.

Míjeli jsme ulice a ani jeden z nás nepromluvil. Když jsme dorazili k autu, to ticho mě ničilo.

Zastavil jsem se s rukou na klice. „Jsi naštvaná.“

„Naštvaná zrovna ne,“ řekla.

Pokračoval jsem. „Měla jsi pravdu. Na tom, že jsi potřebovala trochu vzduchu, nebylo nic špatného. Neměl jsem to říkat.“ Neměl jsem jí stavět do pozice, kdy měla pocit, že potřebovala utéct. Budu si to pamatovat.

Přitáhla si bundu blíž k sobě a zvedla bradu. „Měla jsem to pod kontrolou. Dostala jsem ho ze sebe. Ale vlastně máš pravdu. Měla jsem hledat vyhazovače. Ale to bylo kvůli tomu předtím, Corde. Dříve. Uvnitř.“

Proč mi prostě nemůže říct, co jsem pokazil, abych to mohl napravit? Můj mozek zběsile projížděl minuty předtím, než odešla. Sebastian jí dal své číslo, což bylo upřímně trochu otřepané, udělat to před jejím přítelem. Falešným přítelem, ale to on nevěděl. „Chceš nového manažera.“ Můj mozek pracoval. „Říkal jsem ti, že moje rodina má spoustu kontaktů. Můj agent. Můžu ti dát spoustu kontaktů na lidi…“

Zavrčela a přerušila mě. „Nepotřebuji, abys za mě řešil moje problémy,“ řekla a tvář se jí v pouličním světle zarděla. „Potřebuji tě…“

Její hlas utichl, ale ta slova mě probudila a přilila palivo do plamene, který ve mně pomalu hořel posledních dva a půl týdne, co jsem ji znal.

„Co přesně potřebuješ, Hannah?“ Zabořil jsem si ruce do vlasů, abych se po ní nenatáhl. Takhle blízko, ve světle veřejného osvětlení, byla éterická. Ale netroufnul jsem si. Když jsem jí naposledy vyjádřil své pocity, utekla. „Nevím, co ode mě chceš. Nepotřebuješ, abych ti pomáhal. Nelíbí se ti, když za tebe platím. Pomohl bych ti udělat cokoli, jakkoli budu moci. To musíš vědět.“

Její oči pátraly v mých a vzduch mezi námi ztěžkl. Nakonec vykročila vpřed a položila mi ruku na hruď. „Snažíš se mi se vším pomáhat a to je opravdu milé, ale já tvou pomoc nepotřebuji. Potřebuji jen tebe.“

Ta slova byla zničující. Naklonil jsem se dopředu, objal ji jednou paží kolem pasu a druhou jsem jí sevřel zezadu kolem krku. Takhle blízko jsem skoro cítil její lapání po dechu. Moje prsty se zapletly do jejích vlasů a zatahaly, abych mohl naklonit její obličej k mému. Můj pohled setrval na jejích ústech. Na těch zatraceně plných rtech, které byly, jako pokušení. Přejel jsem palcem podél její čelisti. Její kůže byla šíleně jemná a tak jsem to udělal znovu a nemohl jsem se zastavit.

Sklonil jsem své čelo k jejímu. Náš dech se spojil a já musel zavřít oči, protože jsem se stěží držel na uzdě. „Hannah, vím, že jsem ti řekl, že tě nepolíbím, dokud mě o to nepožádáš, ale nikdy jsem nic nechtěl tolik, takže…“

Její ústa mě umlčela. Byl to ten nejjemnější tlak. To bylo veškeré povolení, které jsem potřeboval.

Pohladil jsem ji po tváři a svými vlastními rty jsem sevřel její horní ret. Chtěl jsem na to jít pomalu a jemně, ale kurva… chutnala tak dobře a její ústa byla tak správná a způsob, jakým mě k sobě chtivě svírala, byla ta nejsladší věc, jakou jsem kdy cítil. Celé mé tělo vřelo touhou. Naklonil jsem její hlavu a její jazyk se setkal s mým.

Její ruce zatahaly za moji košili a vytáhly ji z kalhot. Pak její prsty zatlačily do kůže u mého pasu. Její hlad mě dostal ještě víc. Tiše jsem zavrčel a jemně ji zatahal za vlasy, abych jí zaklonil hlavu dozadu. Odtáhl jsem svá ústa od jejích a sklouzl rty podél její čelisti a pak dolů na krk. Její pokožka byla hladká, jak jsem čekal, a lehce slaná.

Zasténala a rukama na mých zádech si mě přitahovala blíž. Byla vysoká, tak štíhlá a jemná, že bych nikdy nečekal, že bychom k sobě tak dobře pasovali. Ale nějak to fungovalo, protože způsob, jakým vyplňovala tvrdé hrany mého těla, bylo něco, co bych nikdy nečekal. S ní v náručí, jsem nechtěl být někde jinde.

Možná tento polibek začala, ale teď byl můj. Byl o mém vlastnictví a nárokování.

Hovor za námi mě rozptyloval. Nebyli jsme tu sami. Zvedl jsem hlavu a vynořil se z chtíče, který mnou zuřil. Hannah byla zatlačená mezi mnou a autem. Vlasy měla rozcuchané a rty růžové a oteklé. Stálo mě to veškerou sebekontrolu, abych se na ni znovu nevrhnul. Zasténal jsem a přejel jí rukama po vlasech, abych je uhladil. „Nemůžeme tady zůstat.“

„Kde to tedy můžeme udělat?“ Zašeptala s rukama na mých ramenou.

Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. „Děvče, teď když jsem tě políbil, mám v plánu tě líbat kdekoli a kdykoli budu moci.“ Zamumlal jsem zpět. Sklonil jsem hlavu, sevřel její spodní ret mezi zuby a přejel po něm jazykem.

„Víc,“ povzdechla si. Otevřela oči, medově zbarvené v měkkém pouličním světle. „Dnes večer chci víc, než jen polibky.“

Hledal jsem v jejích očích a ona udržela můj pohled. Barva na jejích tvářích značila vzrušení nebo rozpaky a byla díky ní nádherná. Tahle dívka byla tou, která řekla, že se do mě nezamiluje, že jsme spolu jen na oko. Ale touha, kterou jsem četl v její tváři, byla skutečná.

„Chci tě, Corde. Chci s tebou strávit noc.“

Už jsem jí řekl, že dnes v zůstaneme ve městě, protože jsem předpokládal, že dnes večer bude příliš pozdně na to, abych řídil domů. Technicky vzato, už jsem předpokládal, že s ní dnes strávím noc.

Musel jsem to jen víc specifikovat. Znovu jsem tedy vzal její tvář do dlaní. Nebyl jsem drsný, jen naléhavý. „Nechci s tebou jen strávit noc, Hannah. Chci tebe. Líbat tě, ochutnávat tě, být uvnitř tebe. Celou noc. Jakýmkoli způsobem tě mohu mít.“

Strávil jsem tolik času přemýšlením, jak přesně jsem si s ní stál. K tomu jsem potřeboval být křišťálově jasný. Potřeboval jsem, aby přesně věděla, co jsem chtěl.

„Ano,“ řekla a povzdechla si. „Já to chci také.“

Díky Bohu. Vtiskl jsem jí tvrdý polibek na rty, otevřel jsem dveře auta a strčil ji dovnitř.