TDPSC - 16. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Penny

Oba strážníci zjevně nevěděli, jak uklidnit osmnáctiměsíční děti. Než se dostali do pokojů Anny a Indulfy, Lisa i Mark už křičeli. Král a královna se přišli podívat, co se děje. Anna vypadala šokovaně a spěchala zachránit Lisu, zatímco Indulf se vydal za ní a vzal Marka. Přes zvuky pokračujícího pláče se nedalo mluvit, a tak Indulf propustil stráže a pak uvedl Penny do jejich komnat.

Když dvojčata uviděla známé tváře, rychle se uklidnila. Penny musela vyměnit Alexe za Lisu. Její dcera se k ní přitiskla a zakňourala. Penny zabolelo u srdce, když políbila Lisu na hlavu.

„Posledních pár dní bylo velmi, velmi těžkých,“ povzdechla si a klesla na nízkou pohovku. „To vám povím.“

„Dobře.“ Anna povytáhla obočí, když Alexe pohoupala. „Ale co tady děláš?“

Kde začít? Penny zaplavila úleva. Po všem tom zmatku, strachu a nejistotě posledních dní se jí tady s přáteli chtělo vyprsknout smíchy. Všechno jí to připadalo jako zlý sen, vtažení do minulosti, jednání se zabijáky a portály a zjištění, že má magii. Jen pomyšlení na to bylo tak zdrcující, že Penny nevěděla, jak to vlastně dokázala přežít.

„Nebudete věřit, co se stalo,“ ujistila kamarády vesele.

Anna na ni upřela přísný pohled. „Dobře, tak jo. Nebudeme tomu věřit. Ale stejně bys nám to měla říct. Protože podle toho, kde sedíš, ses rozhodla s Warmundem prostě přeskočit, když napadl Thonise, a teď tvrdíš, že ho miluješ?“

„Ale ano, miluju. A on mě taky miluje.“ Penny se podívala na Indulfa, aby zjistila, jak toto odhalení přijal.

Hluboce se na ni zamračil a zvedl ruku. „S tím se nehodlám přít. Co ale namítat budu, je, že nám musíš říct, co se stalo. My se rozhodneme, jestli tomu budeme věřit, nebo ne.“

Z ložnice vyšel jejich malý chlapec Erik a protřel si oči. „Co se děje? Liso!“

Jeho tvář se rozzářila, stejně jako tvář Lisy a Marka. Přispěchal k nim a za chvíli si děti hrály na podlaze, zatímco Penny stála tváří v tvář Indulfovi a Anně. Stále si nebyla jistá, kde má začít. Ta noc, kdy byl Alex počat? Ne, dnem, kdy Warmund dorazil do domu a začal s ní flirtovat, zatímco se snažila vyloudit ještě pár týdnů květin.

Přesně jak si myslela, jejich oči se nevěřícně rozšířily, když jim vyprávěla o tom, co se stalo. Když jim vysvětlila Warmundův plán, Indulf se zatvářil zaraženě.

„Mohl se nechat zabít!“

„Málem byl zabit…“ Pokračovala. Když se dostala k části, kdy ji Thonis zatkl, Indulf si ho zavolal spolu se dvěma muži, kteří byli s ním, Watnem a Jordem. Chvíli trvalo, než si vzpomněli, co se stalo, a když se jim to podařilo, Penny spokojeně přikývla a gestem na ně ukázala. „A tady to máte. Zatkli mě a pak došlo k útoku. Roztavila jsem vězeňské mříže a vydala se najít dětský pokoj. Dorazila jsem včas, abych zachránila Warmunda.“

Skončila a vysvětlila, jak otevřela portál a co všechno se stalo v roce 1995. Když skončila, napila se vody, usmála se na své děti a opřela se na pohovce. „Pak jsem mu řekla, že Alex je jeho dítě a…“

„Cože?“ Indulf prakticky vyskočil z kůže.

„Aha… jasně. Alex je Warmundův syn… to je další dlouhý příběh.“

Indulf se otočil k místu, kde se Alex choulil v Annině náručí. Posadil se a vypadal omámeně, ale i přesto se mu na tváři rozlil úsměv. Potřásl hlavou a zašklebil se na Penny. „To je… docela dobrý příběh. Máš pravdu. Skoro tomu nevěřím.“ Úsměv se vytratil. „Takže celou tu dobu to byl Warmund, kdo unesl Wildref…“

„On ji zachránil,“ pohotově podotkla Penny. „Zabijáci by ji zabili.“

Přikývl. „To mi pomáhá.“ Bolestně si povzdechl. „Jak se mu mám postavit?“

„Jako muž,“ odpověděla Penny bez obalu. „Půjdeš tam dolů, řekneš mu, že ho miluješ a že ho nepopravíš. A pak ho propustíš z vězení a vezmeš ho zpátky na Zemi, abys ho seznámil s Katrinou.“

Indulf se znovu usmál, když se Anna zasmála. „Ty už to máš všechno promyšlené, že?“

„Samozřejmě, že ano.“ Penny mrkla.

Anna zavrtěla hlavou a mrkla zpátky. „No, ještě si musíme o něčem promluvit… takže říkáš, že Warmunda miluješ, jo?“

„Ano.“ V hrudi jí zabublalo teplo. „Miluji. Vím, že je to opravdu náhlé a tak, ale miluju ho. Nikdy jsem si nemyslela, že se takhle zamiluju. Ale on je všechno, co chci. Všechno, od hlavy až k patě a všechno mezi tím.“

Královna vstala a gestem ukázala ke dveřím. „Tak jdi za ním. Jdi, miluj se bláznivě, divoce, vášnivě. Věř mi, v příštích týdnech na to nebude moc času.“

„Hej.“ Indulf se na ni zamračil. „Copak jsem ti nedopřál dost bláznivé, divoké, vášnivé lásky?“

„Samozřejmě, že ano. Ale má tři děti, o které se musí starat, a vykoupeného prince, kterého musí podporovat, zatímco se znovu začleňuje do paláce. Tyhle věci budou vyčerpávající.“

Ale Penny nebyla nablízku, aby si vyslechla jejich hádku. Už byla za dveřmi a říkala Thonisovi, aby ji odvedl tam, kde drží Warmunda. Byl v pohodlném pokoji, ne v kobce. Ne že by na tom nějak zvlášť záleželo. Bylo by jí jedno, jestli je obklopují pevné zdi nebo zamřížované dveře. Jakmile vstoupila do místnosti a uviděla Warmunda sedět na posteli s omámeným výrazem ve tváři, vrhla se na něj.

Warmund ji s překvapeným výkřikem zachytil. Dveře se za nimi rychle zavřely a Penny zatlačila Warmundovi do ramen, takže ležel rozpláclý na posteli.

„Mám předpokládat, že to znamená dobré zprávy?“ zeptal se, když z něj začala svlékat oblečení.

Penny se nad ním sklonila a olízla mu krk, než ho tvrdě políbila na ústa. „Dobré zprávy.“

To bylo vše, co potřeboval slyšet. Jeho ruce ji chytily za zadek, stáhly ji dolů a přitiskly se k ní. V jejím nitru vzplálo horko, napjaté a připravené. Jako by to byla celá věčnost, co se naposledy milovali. Co to na něm bylo, že ji tak rychle připravil?

Byla to láska?

Warmund jí sáhl pod tričko a rozepnul jí podprsenku, než jí tričko i podprsenku společně sundal. Jeho ruce pak zamířily k jejím ňadrům a on políbil vrcholky nejprve jednoho, pak druhého, než jí horkým jazykem přejel po bradavce. Zabručel, když se napjala, jako by se mu ta chuť líbila, a pak se přesunul dolů. Zasténala a zabořila mu prsty do vlasů. Převrátil ji tak, aby ležela na zádech, a jedním plynulým pohybem jí stáhl kalhoty.

Její milenec se posunul dozadu, na tváři úsměv, když si začal rozepínat košili. Penny se zavrněla, když se centimetr po centimetru odhaloval tvrdý, svalnatý trup. Když si ji sundal, naklonila se dopředu a přejela mu rukama po prsních svalech, milujíc pocit jeho horké kůže pod svýma rukama.

„Takže, Penny,“ zavrčel, když si stáhl kalhoty. „Musíme si spolu promluvit o něčem velmi důležitém.“

„O čem?“

Lehl si na ni a sevřel ji svým horkým tělem. Roztáhla nohy na obě strany jeho boků, zatímco on ji hladil po stehně. Vzala ho do ruky. Zachrčel rozkoší a znovu ji políbil, hluboce a bolestivě. V jejím nitru vzplál oheň, který se napjal potřebou být naplněn.

„O čem si musíme promluvit?“ zaúpěla, když si jeho prsty pohrávaly kolem svého cíle.

„Máme spolu dítě.“

Srdce se jí naplnilo teplem, když pomyslela na malého Alexe. Musela by se sem přestěhovat – chtěla, aby její syn vyrůstal a měl přístup ke svému drakovi. „Ano, máme.“

Warmundův pohled zvážněl, když do ní zasunul prst. Byla už tak vlhká, že do ní hladce vstoupil. Její záda se při tom jednoduchém pohybu prohnula. „Chci být otcem všech tvých dětí.“

„Ano,“ zasténala. „Kolik jich chceš?“

Warmund se nad ní sklonil, jeho ústa byla jen pár centimetrů od jejích. „Zatím mi stačí tři.“

„Tři…“ Najednou si uvědomila, co tím myslel. Chtěl být otcem všech jejích dětí. Nejen těch budoucích. Přitiskla mu ruce na ramena, jen tolik, aby se mu mohla dál dívat do očí. „Co to říkáš?“

„Vezmi si mě.“ Strčil se do ní. „Buď mou družkou, mou ženou. Nech mě být tvým.“

Jako by o tom bylo pochyb. V očích ji pálily slzy, když si ho přitáhla k sobě a tvrdě ho políbila. V tu chvíli byli víc než jen propletená těla. Začal přirážet, zaplavoval ji horkem a rozkoší, ale bylo to víc než jen fyzické. Její duše zpívala v harmonii s jeho. Když se postavila na nohy a pomáhala mu, křičela jeho jméno, zatímco se jí zuby zakusovaly do ramen a klíční kosti, věděla, že nic lepšího než tohle už nikdy nebude. Přirážel stále silněji, až se oba svíjeli a křičeli rozkoší.

„Warmunde,“ křičela Penny a prsty se mu zarývala do zad.

Hlava jí klesla dozadu a záda se jí prohnula. Dál do ní přirážel, i když ho svírala tak pevně, že se sotva mohl pohnout. Zaplavila ji vlna rozkoše, pak další a další, až zůstala lapat po dechu na matraci.

Warmund do ní vnikl, chrčel při každém pohybu a pak se zastavil. Zalapali po dechu, když mu Penny rukama pročísla vlasy, tak plná uspokojení a toho poskoitu, že už cítila, jak se nechává unášet ke spánku. Její milenec zvedl hlavu a usmál se na ni. Znovu ji políbil, něžně a sladce.

„Vezmi si mě,“ zašeptal.

„Ano,“ odpověděla mu šeptem. „Ano, vezmu si tě. A ty budeš otcem všech mých dětí… a ani nevíš, jak moc se těším na to, až budeme budovat náš společný život.“

Warmund se na ni usmál. Přitáhl si ji k sobě a držel ji pevně. Jejich srdce divoce tloukla, opakovala si rytmus, protože oba byli naplněni myšlenkami na budoucnost a všechnu radost, kterou přinese. Penny ho pevně objala a zabořila mu tvář do ramene. Měla rodinu. Konečně měla rodinu.