TBCB - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Vejdu do kanceláře, odložím aktovku a jdu do kuchyňky pro kafe.

„Čau Juliane.“ Kevin mě poplácá po zádech. „Jsem překvapený, že tu dnes jsi.“

„Proč bych tu neměl být?“

„Kvůli Elle. Kde je?“

„Doma.“

„Nechal jsi ji tam samotnou?“ Nalívá si kávu do hrníčku.

„Samozřejmě, že ne. Je s Georgiou.“

„S kým? Kdo je sakra Georgia?“

„Holka, kterou jsem včera večer potkal v Targetu.“

„Cože?“ Vyplivne kafe. „Nechal jsi své dítě s cizí ženskou, kterou jsi poznal v Targetu?“

„Je to komplikované. Poznal jsem ji, zatímco jsem se díval na plenky. Pomohla mi je vybrat, je s Ellou dobrá a Ella ji má ráda, takže jsem ji najal jako chůvu, dokud si nepotvrdím, že Ella není moje.“

„Počkej chvíli.“ Zvedne ruku. „Najal jsi nějakou náhodnou kočku, kterou jsi potkal v Targetu, aby byla Ellinou chůvou?“

„Jo.“ Zvednu hrneček k ústům.

„Zbláznil ses, chlape?! Co o ní vůbec víš?“

„Znám její jméno, a že je dobrá s dětmi. Bydlela v hostelu a já ji dočasně najal a přestěhoval k sobě.“

Znovu vyplivne kafe.

„Nastěhoval jsi ji k sobě? Co to s tebou kurva je?“

„Zoufalé časy si žádají zoufalé činy. Každopádně, jak jsem vyjasnil, jedná se pouze o dočasnou záležitost.“

„Kolik té ženě je?“

„Nevím, pětadvacet, šestadvacet.“

„Je aspoň žhavá?“

Věnuju mu pohled, jako že na to se snad ani nemusí ptát.

„Až tak jo?“

„Jo, je to krásná žena.“

„Tak jaký je její příběh? Proč by se prostě jen tak nastěhovala k chlapovi s dítětem?“

„Přestaň pořád říkat, že Ella je moje. Jsem si jistý, že Georgia potřebuje peníze a můj penthouse je lákavější, než hostel, ve kterém byla.“

„A proč si to myslíš? Pokud jí je pětadvacet, šestadvacet a zůstává v hostelu, očividně nedala svůj život dokupy. Tohle je pro tebe tak nezvyklé. Nechodíš po ženských, jako je ona.“

„Nejdu po ní. Stará se o Ellu, takže nemusím já. Tak to je. Za pár dnů přijdou výsledky testu otcovství, které prokážou, že nejsem otcem Elly a obě mi vypadnou ze života.“

„Uvidíme. Kdy si necháš udělat test otcovství?“

„Laboratoř pošle někoho dnes odpoledne.“

„Nepotřebuješ k tomu i Ellu?“

„Kurva, o tom jsem nepřemýšlel. Sakra.“

„Tak Georgii zavolej, ať ji sem přivede.“

„Nemůžu, nemám její číslo.“

„Ty nemáš číslo na svoji chůvu?“

„Ne, zavolám do své budovy a řeknu dveřníkovi, aby ji informoval.“

„Brácho.“ Položí mi ruku na rameno. „Začínám se o tebe bát.“

***

Georgia

Jakmile Ella dopije lahev, usne. Opatrně ji zanesu nahoru, položím ji na postel, všude kolem ní nastrkám polštáře a dám si tu nejrychlejší sprchu v dějinách. Díky Bohu si nemusím umývat vlasy. Poté, co vystoupím ze sprchy, ji zkontroluju. Stále spí. Takže se rychle namaluju, učešu vlasy, obléknu si legíny a dlouhý vínový svetr. Protože tu chvíli zůstanu, rozhodnu si vybalit kufr a dám své oblečení do šuplíku prádelníku. Pokoj pro hosty, který jsem si vybrala, má nejlepší výhled na město, nemluvě o výzdobě. Velká postel, bílá skříň, dva shodující se noční stolky a bílá komoda. Stěny jsou nabarveny světle šedou s bílou lištou po obvodu. Pokoj je vážně elegantní a moc pohodlný. Škoda, že jsem se v něm moc nevyspala, ale dnešní noc bude jiná. Julian se možná o svojí dceru nestará, ale já ano. On určitě neměl problémy se spánkem.

Ella se zavrtí, a když se na ni podívám, oči má otevřené a usmívá se na mě.

„Ahoj Ello.“ Zakřením se na ni. „Hezky ses prospala? Vyměníme ti plenku a převlékneme tě do něčeho čistého. Dneska musíme na nákupy.“

Zavrká a usměje se na mě. Zdá se, že je šťastným dítětem, navzdory všemu, co se děje. Poté, co ji převléknu, ji zvednu z postele a vezmu ji dolů. Výtah zacinká a zatraceně mě vyděsí.

„Haló? Georgio?“

„Zdravím Louisi.“ Zmateně na něj hledím.

„Pan Cambridge volal na recepci a chtěl, abych za vámi zašel a řekl vám, že potřebuje, abyste dítě okamžitě přivedla do kanceláře.“

„Říkal proč?“

„Ne, omlouvám se.“

„Díky Louisi, stejně jsem se právě chystala vyrazit ven.“

„Ahojky, ty jsi mi ale pěkná holčička.“ Usměje se na Ellu. „Jak se jmenuje?“

„Ella.“

„Pěkné jméno pro pěknou holku.“

Ella se na něj celá rozzáří.

„Překvapilo mě, když pan Cambridge včera večer nakráčel do budovy s dítětem.“

„Neslyšel jste to ode mě, Louisi, ale Ellina matka mu ji hodila do klína a zdrhla. Zřejmě o ní ani nevěděl.“

„No, nejsem překvapený.“ Protočí oči. „Ženy sem neustále přicházejí a odcházejí. Upřímně netuším, jak o všech může mít přehled.“

„Nejsem překvapená.“ Protočím oči.

„Vy dva nejste –“

„Och Bože, ne. Jen jsme se potkali včera večer v Targetu a on mě najal jako Ellinu chůvu, dokud se vše nevyřeší.“

„Co by chtěl řešit? Pokud nevadí, že se ptám.“

„Nevěří, že je Ella jeho dcera, ale já vím, že je. Má jeho oči a nos. Jsem si jistá, že si všiml, ale odmítá tomu uvěřit.“

„Asi ano. Když dáte Ellu do autosedačky, tak ji vezmu dolů.“

„Jsi nejlepší, Louisi. Vydrž chvilku.“

***

Jakmile vejdu do budovy, kde sídlí Cambridge International, dostanu pokyn vyjet výtahem až do dvacátého patra. Poté, co se otevřou dveře, mě laskavě přivítá starší žena sedící za mahagonovým stolem.

„Dobré odpoledne, jak vám můžu pomoct?“ Příjemně se usmívá.

„Pan Cambridge pro mě poslal. Jmenuji se Georgia.“

„Ach ano. Touto chodbou až nakonec a jsou to dveře po levé straně.“

„Děkuji vám.“

Když dojdu na konec chodby a zahnu doleva, narazím na další ženu za stolem.

„Můžu vám pomoct?“

„Už bylo na čase, abys sem dorazila.“ Promluví Julian podrážděně, když otevře dveře své kanceláře.

„Omlouvám se, provoz. V tomhle městě je hrozný.“

„Pojď dovnitř. Tohle je Martin, je z laboratoře, která provádí testy otcovství. Potřebuje výtěr z Elliny tváře. Kdy myslíš, že budou výsledky, Martine? Zítra?“

„Omlouvám se, pane Cambridgi, ale zítra je Den Díkuvzdání a v pátek máme zavřeno. Nejdříve, kdy budete mít výsledky je úterý.“

„To je nepřijatelné, potřebuju je co nejdříve.“

„Omlouvám se, ale je prázdninový víkend.“

„Kolik?“

„Kolik co, pane?“

„Kolik mě bude stát, aby byly výsledky do pátku?“

„Omlouvám se.“ Řekne, začne si balit tašku a zamíří ke dveřím. „Výsledky budete mít v úterý.“ Vyjde ven a zavře za sebou dveře.

„Zatraceně!“ Vykřikne Julian.

„Okej, je jasné, že jste naštvaný, takže půjdu. Musím jít koupit nějaký sunar.“

Hledí na mě a vrtí hlavou, zatímco odcházím.

„Myslím, že tvůj táta má potíže se vztekem. Doufám, že jsi to nezdědila.“ Zašeptám Elle.