TDPSC - 15. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Warmund

Trvalo měsíc, než se jim podařilo vypátrat rodiče, u kterých Katrina vyrůstala. Byli starší, než si Warmund uvědomoval, ale to, co při jejich sledování viděl, bylo pozitivní. Vztah a láska mezi nimi byly jasně patrné. To samo o sobě stačilo, aby utišilo téměř všechny pochybnosti, které mu zůstaly. Přesto procházet všemi těmi kroky, aby se oficiálně vzdal Wildref a stala se Katrinou, bolelo.

Držel svou drahou sestru pevně v náručí, zatímco Penny s ním kráčela k domu. Manželé už na ně čekali. Tohle bylo ono. Tohle bylo to, že se vzdal své sestry, aby žila ve finančních potížích a normálním životě, místo aby měla všechno, co potřebuje, princeznu s královstvím u nohou. Jeho kroky se vlekly. Bylo to v rozporu se vším, o co se snažil posledních několik století svého života. Penny mu položila ruku na paži a povzbudila ho. Šlo to proti všemu, ano, až na jednu věc.

Chtěl, aby Wildref vyrostla s tím, co si zaslouží. A ona si zasloužila život plný štěstí. Tohle byl ten život.

Všechny papíry byly podepsány. Pracovník adopční agentury čekal v autě s dalšími třemi dětmi. Penny a Warmund si přáli, aby to udělali sami. Srdce ho bolelo při každém kroku. Když se podíval na Penny, viděl, že i ona má na tváři slzy.

„Tohle je správná věc,“ zašeptal spíš pro sebe než pro ni.

Maria, Wildrefina nová matka, se držela svého manžela za ruku, v očích měla tolik lásky a touhy, že Warmund vydechl znovu, tentokrát úlevou. Něco si s Marií a Devonem povídali. I teď bylo jasné, že ti dva už Wildref milují.

„Vím, jak to pro tebe musí být těžké,“ zabručel Devon, když Warmund neochotně předal Wildref Marii. „A slibuji, že se o ni postaráme. Budeme ji milovat. Dáme jí všechno, co bude v našich silách.“

„Já vím.“ Warmundovi se zachytil hlas a nedokázal říct nic dalšího. Políbil Wildref a ustoupil, srdce jako by mu puklo vejpůl.

Penny ze sebe vydala tichý vzlyk. Její pohled však nesměřoval na Wildref, ale na něj. Slzy jí volně stékaly po tváři, když ho objala kolem ramen a pevně si ho k sobě přitáhla. Opětoval její objetí, vděčný za její péči a také za to, že ji může utěšit. Kdyby dokázal myslet jen na svou vlastní bolest, nebyl si jistý, jestli by to zvládl.

Ale musel přestat být sobecký. Všechno, co dělal, dělal pro svůj vlastní klid. Snažil se zmírnit pocit viny, který cítil, že nedokázal zabránit únosu Wildref, a pak se snažil zabránit tomu, aby se někdy vzbouřil proti svému otci. Myslel si, že to potřebuje ke štěstí. Ne to, co si myslel, že potřebuje ona. Všechno se to točilo kolem něj a jeho bolesti.

Už takhle nedokázal přemýšlet. A také už to nedělal.

„Miluju tě,“ zašeptal Wildref. „Navždy.“

Maria mu věnovala rozechvělý úsměv, zatímco jí samotné se do očí draly slzy. „Děkuji ti. Nedokážu si představit, jak moc tě to bolí.“

Warmund jí přikývl, hrdlo měl stažené. „Pomáhá mi, když vidím, jak moc ji už teď miluješ.“

„Milujeme,“ ujistila ho Maria. „Miluji ji celým svým srdcem.“

Devon svou ženu objal kolem ramen. Warmund se na sestru ještě dlouho díval, než se neochotně otočil. Už neměl co říct. Držel se Penny za ruku a odcházel od minulosti, o níž si myslel, že ji musí zachránit, k budoucnosti, kterou se chystal vytvořit.

***

Když se vrátili do hotelového pokoje, který dostali, Warmund dlouho jen držel Alexe v náručí. Už dlouho si nedokázal představit, že by byl otcem. Teď, když věděl, že má syna, se ho zmocnil zcela nový druh úzkosti. Podařilo se mu pustit Wildref, nechat ji být Katrinou.

Ale Alex? Jak měl to dítě chránit, udržet ho v bezpečí a šťastné? A nešlo jen o Alexe. Musel zajistit bezpečí i ostatním dětem. Když sledoval Penny, jak se stará o Marka a Lisu, srdce se mu rozbušilo tak, že málem puklo.

„Penny,“ zašeptal.

Penny se na něj podívala. Sebrala dvojčata, každé pod paží, a přešla k němu. Usadili se na posteli, všech pět, a ona mu položila hlavu na rameno. „Já vím, že to bolí.“

„Jo, bolí.“

„Ale jsem na tebe pyšná. To, co jsi udělal, bylo velmi dobré. Jsem na tebe moc pyšná.“

Warmund ji políbil. Její rty byly měkké a teplé. Po měsíci, který tu strávil, jeho ohně téměř úplně vyhasly, ale nezdálo se, že by na tom příliš záleželo, dokud tu byla ona. Teplo na hrudi mu to vynahradilo. Polibek se prohloubil. Věděl, že teď se nemůže nic stát, ne když jsou děti vzhůru, ale chtěl jí ukázat hloubku svých citů. Zavřel oči a opřel se čelem o její.

„Vím, že je to pro ni správné, i když to bolí. A pro mě je to taky správné… Ale než se vrátíme, musím ti něco říct.“

Penny mu pohladila paže a vtiskla mu na ústa dalších několik lehkých polibků. „O co jde?“

„Já… já tě miluju.“

Odmlčela se.

„Miluju tě, Penny. Od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl, mě to k tobě táhlo. Teď, po tom všem… jsi pro mě jako slunce. Hřejivé a jasné. Kdybych měl žít navždy bez svého draka, zvládl bych to, dokud bys byla se mnou. Miluji tě,“ řekl to všechno ve spěchu a nejistě. Nikdy předtím žádné ženě neřekl, že ji miluje.

Jako odpověď mu stačil Pennyin úsměv, ale slova, která vyslovila, v něm přesto šířila teplo a jas. „Já tě taky miluju. Líbí se mi, jak jsi silný a statečný. Líbí se mi, že jsi ochotný vzdát se toho, co chceš, pro to, co je nejlepší pro ostatní. Miluji tě.“

Warmund jí dlaní sevřel tvář a přitáhl si ji k sobě k dalšímu polibku. Alex vrněl a kopal mu v náručí, zatímco dvojčata poskakovala kolem nich a žvatlala si. A Warmund věděl, že ať už budoucnost přinese cokoli, vyjde to. Stačilo jen věřit v sílu lásky.

***

Otevřít portál bylo pro Penny obtížné, ale s přístrojem držícím magii to nebylo nemožné. Warmund ji při otevírání portálu držel a snažil se do ní vnést svou vlastní sílu a magii, aby jí pomohl portál vést. Když byl portál otevřený, pronesli jím děti. Tentokrát to nebyla žádná bolest, jen jasné barvy a spěchající zvuk.

Prošli portálem a naskytl se jim známý pohled na trůnní sál. Byl úplně prázdný, až na jednu osobu. Thonis, kterému tekla krev z nosu, zavrčel, když na něj skočil. Warmund o krok ustoupil a otočil se, aby chránil děti, které držel, před jakýmkoli útokem, který Thonis plánoval.

„Vzdávám se,“ vykřikl.

Thonis se zastavil. „Jako ses vzdal na Zemi?“

Warmund mu nakoukl přes rameno. Druhý drak měl na sobě kromě zlomeného nosu stejné oblečení jako v den, kdy Warmund prošel portálem do vzdálené minulosti. Úlevou se téměř nahlas rozesmál. Fungovalo to – byli ve správném čase.

„Sundej ten úsměv z tváře.“ Thonis se na něj zamračil. „Proč ses tak namáhal, abys utekl, když jsi tu chtěl jen tak postávat a držet Pennyina dvojčata?“

„To je dlouhý příběh.“ Warmund se tentokrát opravdu zasmál. „Velmi dlouhý příběh.“

Penny souhlasně přikývla. „A my se musíme hned podívat za Indulfem. Warmund potřebuje…“

„Ale ne, nepotřebuje.“ Thonis se ušklíbl a mávl Warmundovi před obličejem provazem. Přišla dvojice strážců a Thonis jim gestem ukázal. „Jednou jsi mi utekl, protože jsem si myslel, že spolupracuješ. Znovu ti na to neskočím. Teď dejte ty děti těmhle dvěma,“ škubl palcem na stráže, „a dejte ruce za záda.“

Lisa i Mark zapištěli a protestovali, když je předával strážím. Penny otráveně zafuněla, když si upravovala Alexe v náručí.

„Tohle není nutné. Od té doby, co jste nás viděli naposledy, se toho hodně stalo.“

Warmund si dal ruce za záda a usmál se na ni. „To je v pořádku, Penny. Musí dělat, jak byl vycvičen, musí udržet krále v bezpečí. To je jeho práce. Mně teď nemůže věřit, to je v pořádku. Ale já jsem zpátky a jsem připraven čelit všemu, co mě může čekat. Minulost se měnit nebude.“

Penny zavrtěla hlavou a čelist se jí stáhla. „To neznamená, že bys měla být svázaný!“

„Odkdy jsi jeho obhájce?“ Thonis se zeptal a utáhl provaz na Warmundových zápěstích.

„Od té doby, co ho miluju,“ vyplivla Penny. „Okamžitě ho rozvaž, nebo se ti nebude líbit, co se bude dít dál.“

Všichni na ni šokovaně a překvapeně zírali. Warmund se musel zasmát. Zavrtěl hlavou a naklonil se dopředu, aby Pennyinu šňůru výhrůžek přerušil hlubokým polibkem. To, že byl zpátky tady, i když byl svázaný, mu nějak uvolnilo veškerý tlak z ramen. Poprvé po… no, co si pamatoval, se cítil volný.

„Máš divoký jazyk,“ zamručel, když přerušil polibek. „Ale myslím, že bych byl radši, kdybys ho používala jen na mě, jestli víš, co tím myslím.“

Penny zrudla jako řepa. Zadívala se na něj, i když se jí koutky úst zvedly. „Ty… za to zaplatíš.“

„To určitě.“ Warmund jí věnoval poslední úsměv, než se obrátil k Thonisovi. „Jsem připraven. Odveď mě pryč.“