TC - 31. kapitola

Překlad: Marťa

Hannah

Let, který mi Cord zařídil mi let až v polovině odpoledne. Protože už se tou dobou bude na kluzišti připravovat na zápas, nabídl se jeho otec, že mě vyzvedne, abych nemusela čekat na Uber. Když mi Cord zavolal, aby mi to řekl, skoro jsem jeho obavy cítila. To, co jsem věděla o jeho otci, jsem mohla spočítat na jedné ruce. Byl to profesionální hokejista. On a Rachelin otec byli přátelé. Zněl sebevědomě. Kromě toho jsem nic dalšího nevěděla.

Neodbavovala jsem zavazadla, takže jakmile jsem vystoupila z letadla, zamířila jsem k východu. Na terminálu jsem Cordova otce okamžitě poznala. Vypadal přesně tak, jak jsem čekala, že bude Cord vypadat za třicet let. Vysoký, hezký, s nějakými těmi šedinami ve vlasech a vráskami, ale se stejnou postavou. Držel cedulku s mým jménem, tak jsem k němu zamířila s nataženou rukou. „Pan Spellman? Jsem Hannah Marshallová.“

Usmál se, ale nebyl to Cordův úsměv. Byl uhlazenější a méně jeho, ale stále okouzlující. „Hannah. Rád tě poznávám. Tolik jsem o tobě slyšel.“

Nebyla jsem si jistá, jestli to byla pravda, ale přikývla jsem. „Já o vás také, pane.“

„Prosím, říkej mi Jone.“

„Dobře.“ Neměla jsem v úmyslu mu tak říkat.

„Parkuji blízko, tudy. To je vše, co sis sebou přivezla?“ Podíval se na moji příruční tašku.

„Ano.“ Měla jsem si zabalit víc? V příštích několika dnech budu létat sem a zpět domů. Kolik věcí jsem potřebovala?

Natáhl ruku.

„Ach, ponesu ji.“

Kdybych se chtěla hádat, pohled, který mi věnoval, by změnil můj názor. Podala jsem mu tašku a dusila v sobě úsměv. Myslím, že Cordova potřeba nosit všechno vzešla od jeho otce.

Pokynul mi, abych šla první, což byla opět zjevná podobnost mezi nimi. Kráčela jsem vpřed, jako bych věděla, kam jdu, s vědomím, že mi to řekne, až se dostaneme k autu.

Přesně, jako jeho syn, mě provedl garáží a zastavil se za tím, o kterém jsem předpokládala, že bych si za něj mohla koupit dům. Byl to Mercedes, ale na poznávací značce měl napsáno Pensylvánie, přestože žil v Tennessee.

Poté, co mi uložil tašku do kufru, otevřel mi dveře a vyzval mě k nasednutí. O pár minut později jsme byli na dálnici.

„Tak mi řekni, Hannah. Jak jste se s mým synem seznámili?“

Zuby jsem se kousala do rtu a vzpomínala na Mikea Dischenského, jak zvrací v mém autě. „Jsem asistentka pedagoga v jeho hudební třídě.“ To nebyla tak úplně lež…

„Říkal mi, že jsi muzikantka.“

„Ano.“ Odolala jsem nutkání říkat mu „pane“. „Hraju na klasické piano a kytaru a fušuji do hrstky dalších nástrojů.“

Přikývl a oči stále upíral na silnici. „A zpíváš. Můj syn říkal, že jsi nedávno předskakovala populární rockové kapele.“

„To je pravda. Mám zpívat před jejich vystoupením i zítra, proto mi sem Cord zařídil let.“ Měla jsem pocit, že to už věděl.

„Jsem rád, že jsme tě sem mohli dostat. Byla by škoda, kdyby sis to nechala ujít.“ To „my“ mě zarazilo.

„Nenechala bych si to ujít. Jen bych se hodně najezdila.“

Projeli jsme tunelem a já ho v blikajících světlech pozorovala. Nebyla jsem naivní a lidi už jsem sledovala dlouho. Chtěl něco říct, tak jsem čekala, až přejde k věci.

„Vyrostla jsi v Chesterboro, že?“

„Ano.“ Naklonila jsem hlavu. „Cord vám to řekl?“

Zajímalo by mě, jak k tomu v rozhovoru došli.

„Ne, vlastně ne.“ Odmlčel se a svíral volant. „Nechal jsem přítele, aby mi tě proklepnul.“

„Přítele?“

Mlčel, než pokračovala a moji otázku ignoroval. „Můj syn letos v létě podepíše smlouvu s národním ligovým týmem. Potřeboval jsem se ujistit, že nehledáš jen někoho, na koho by ses pověsila.“

„Ví Cord, že jste si mě prověřoval?“ Váhal, což mi potvrdilo mé tušení. Cord by byl naštvaný. Založila jsem si ruce na hrudi.

„Co jste zjistil?“ Napjala jsem se.

Když jsme vyjeli z tunelu, zíral ven čelním sklem. „Tvůj otec spravoval sklad dřeva. Objevila se obvinění z podvodu a praní špinavých peněz. Spáchal sebevraždu.“ Zarazil se a vrhl na mě pohled, jako by potřeboval potvrzení.

Prudce jsem přikývla a on pokračoval. „Tvá matka měla několik sporů s úřady. Žádní další příbuzní.“

Moje rodinná historie zněla ponuře, když ji tak popisoval. Ani jsem nevěděla o matčině záznamu, ale nepřekvapovalo mě to. Přesto to nevyžadovalo odpověď, tak jsem jen přikývla.

„Jsi v Chesterboro na stipendiu a finanční výpomoci. V květnu odpromuješ, magna cum laude s dvojím oborem hudba a obchod. Pracuješ na zastávce kamionů, v kampusu a zpíváš.“ Mávl rukou. „Pravidelně máš problémy splácet účty a máš dva měsíce zpoždění s pronájmem pozemku.“

„Jeden měsíc,“ opravila jsem ho. Měla jsem měsíc zpoždění tak dlouho, jak jsem si pamatovala.

„Aha.“ Zakroutil rukama na volantu. „Za pár měsíců bude můj syn v NHL. Buď podepíše s New Jersey, nebo někde jinde.“

Rozuměla jsem hrdosti v jeho hlase, i když mě zasáhlo do žaludku to, co se mi snažil říct. „A vy nechcete, aby něco zasahovalo do budoucnosti vašeho syna.“

„Přesně tak.“ Sevřel ústa. „Velmi dlouho na sobě tvrdě pracoval. Jen doufám, že si uvědomuješ, co je pro něj v sázce. Teď není čas, aby se rozptyloval.“

„Rozumím.“ A byla to pravda. Ve skutečnosti, kdybych byla nezaujatým pozorovatelem, jeho obavy by se zdály rozumné. Po všech letech podpory Corda se nechtěl dívat, jak ho dívka, kterou právě potkal, vykolejí nebo v tak klíčový bod jeho kariéry vnese do jeho života závan skandálu.

Nemyslela jsem si přesně ty samé věci, když jsme souhlasili s naším falešným randěním? Věděla jsem, že pro něj nejsem správný typ dívky. Proto jsme se dohodli na ukončení k play-off. On půjde do NHL, já půjdu dál studovat a bude to. Až na to, že mě blížící se termín naplňoval hrůzou.

Bez ohledu na to všechno jsem to věděla od začátku. Ale z nějakého důvodu mi to během posledního týdne tak nějak vyvanulo z mysli. Tohle byla dobrá připomínka.

„Nemusíte si dělat starosti, pane Spellmane. Neudělám nic, abych Corda držela zpět.“ Neudělám. Zasloužil si to nejlepší. Ale pokud nebude Cord připravený jít dál, strávím s ním čas, který mi bude ochotný věnovat, i když jeho otec nebude souhlasit.

„Děkuji.“ Usmál se na mě. „A říkej mi Jone. Prosím.“

„Jasně.“ Po zbytek cesty do hotelu jsem zírala z okna ven.