TBCB - 19. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Uslyším cinknutí výtahu, tak vejdu do foyer právě ve chvíli, kdy Kevin vystupuje.

„Takže, čemu vděčím za potěšení z tvého zavolání?“

„Přestaň, ty chytráku. Skotskou?“ Zeptám se a on mě následuje do obývacího pokoje.

„Jistě. Wow, Juliane. Ty máš tento rok opravdový vánoční stromek? Je krásný.“

„Díky, nemůžu nemít stromek s dítětem v domě. Jakého by to ze mě dělalo otce?“ Podám mu skleničku.

„Otce na hovno. Ne moc daleko od těch, které jsme měli my.“

„Pravda.“ Usrknu skotské.

„Kde je Ella?“

„Přímo tady.“ Usmívá se Georgia, zatímco schází schody a přechází k němu.

„Georgio? Co – co tady děláš?“ Šokovaně ji políbí na tvář.

„Kevine, rád bych ti představil Ellinu novou chůvu.“

„Vážně?“ Zakření se.

„Julian mi zavolal, když jsem byla na autobusovém nádraží a panikařil, protože Ella nepřestávala brečet a měla teplotu přes čtyřicet. Tak jsem hned přišla. Dnes mě požádal, abych zůstala a já souhlasila.“

„To je skvělé, jsem tak rád, že zůstaneš v New Yorku.“

„Díky, Kevine, já taky. Vezmu Ellu zase nahoru, abyste si vy dva mohli promluvit. Budeme si číst pohádku, že Ello?“ Řekne a polechtá Ellu.

„Wow, dobře pro tebe, že jsi ji dostal zpět. Jsem na tebe hrdý, chlape.“

„Poslouchej, chci se omluvit. Byl jsem naštvaný a –“

„Nemusíš to vysvětlovat. Odpouštím ti.“ Řekne Kevin a bratrsky se obejmeme. „Jsem jen rád, že všechno fungovalo. Takže to znamená, že jste vy dva… však víš.“

„Ještě ne, beru to teď velmi pomalu. Nikam nejdu a ona taky ne. Mimochodem, najal jsem Jane jako moji stálou sekretářku na plný úvazek.“

„Dobře. Mám ji rád. Je velmi výkonná. Půjdeš zítra do kanceláře?“

„Jo, ale jen na půl dne. Zítra se chystáme s Georgiou na nákup barvy a nábytku do Ellinýho pokojíčku.“

„Pěkný, vyvíjí se ti to dobře, tak to neposer.“

„To se nestane.“

„Poslouchej, rád bych zůstal, ale jdu na rande.“

„Na rande? S kým?“ Zacukají mi koutky.

„Se ženou, kterou jsem poznal. Jmenuje se Kate a je jí osmadvacet a je nádherná.“

„A kde jsi ji poznal?“

„Nebudeš tomu věřit, ani já nevěřím.“

Přimhouřím na něj oči. „Kde jsi ji poznal?“

„V Targetu v sekci s toaletním papírem.“

„Cože?“ Rozesměju se. „V sekci s toaletním papírem?“

„Měli jen jedno balení značky, kterou používám, a oba jsme ho popadli ve stejnou chvíli. Podívali jsme se jeden na druhého a rozesmáli se. Pak jsme mluvili o tom, že je každý toaletní papír jiný. Pak jsem jí to balení nechal. Zeptala se mě, jestli by mi nemohla koupit kafe, tak jsem jí poděkoval a souhlasil. Tak jsme se posadili do Starbucksu v Targetu a mluvili spolu dvě hodiny. Je to zvláštní chlape. Jako by mezi námi bylo okamžité spojení.“

„To není zvláštní, kámo. Úplně tomu rozumím. Tak kam ji bereš?“

„Do taverny na Zelené ulici. Je to její oblíbená restaurace.“

„No, tak si to užijte.“ Řeknu, obejmu ho kolem ramen a odvedu k výtahu.

„To uděláme. Díky, Juliane. Zítra ti řeknu všechny podrobnosti.“ Vejde do výtahu a stiskne tlačítko přízemí.

„Slyšel jsem, že jsi mě nazval debilem?“ Řeknu, než se dveře zavřou.

„Jasně, že jo.“ Zakření se a ukáže na mě. „Rozluč se za mě s Georgiou.“

Přikývnu a dveře se zavřou.

„Kevin už odešel?“ Zeptá se Georgia, jakmile sejde ze schodů.

„Jo, má dnes večer rande.“

„Wow, dobře pro něj.“ Usměje se a zamíří do obývacího pokoje.

„Jo, setkali se v sekci toaletního papíru v Targetu.“

„Co?“ Otočí hlavu a rozesměje se.

„Vážně se to nějak liší od sekce plen?“

„Hádám, že ne.“

„Ella spí?“

„Jo, ani nezvládla celý večerníček. Změřila jsem jí teplotu, má 37,5.“

„Dobře, to je dobře.“ Naliju Georgii skleničku vína. Poté, co jí ji podám, sednu si vedle ní se skotskou.

Sedíme tu jen tak, koukáme na stromek a popíjíme.

„Řekneš mi, proč jsi nechtěl opravdový stromek?“

„Nesnáším jeho vůni kvůli tolika špatným vzpomínkám. V každé náhradní rodině, ve které jsem byl, jsme jeden měli, včetně domova, kde jsem žil se svojí matkou. Sotva si něco pamatuju ze soužití s ní, ale dodnes můžu cítit vůni skutečného stromku.“

„Tomu rozumím.“

„Řekni mi o své zkušenosti.“ Řeknu a přiložím sklenici k ústům.

„Moje babička se o mě starala až do čtyř let. Když umřela, byla jsem umístěna do systému. Po její smrti jsem rok nepromluvila a stalo se ze mě vzteklé a neukázněné dítě. Většina náhradních rodičů, ke kterým jsem byla umístěna, mě poslali zpět, protože mě nezvládali. Myslela jsem si, že když budu dost zlobivá, vrátí mě zpět do domu babičky. Pak si mě vzal jeden hodný pár, když mi bylo osm a já s nimi žila rok, dokud žena nepřišla o život při autonehodě a její manžel to nezvládal. Tak mě poslal zpět a odstěhoval se. Pak jsem byla umístěna do další rodiny, kde si brali děti jen kvůli prachům, aby ani jeden z nich nemusel pracovat. Hodně pili a já se musela starat o mladší děti, zatímco oni se celou noc bavili. Po nich jsem byla umístěna do další rodiny. Ti byli docela v pohodě, ale mě bylo patnáct a oni věděli, že za mě budou zodpovědní jen do osmnácti. Takže jsem s nimi zůstala po tři roky, ve škole se mi dařilo, měla jsem práci, někdy dvě a ušetřila jsem si každou korunu až do dne, kdy jsem odešla.“ Hledí na stromeček.

„Vždycky jsem milovala Vánoce, bylo to mé oblíbené roční období.“

„Proč?“

„Protože to bylo jediné období v roce, kdy jsem mohla utéct z reality.“

„Co tím myslíš? Nevím, jestli rozumím.“

„Se všemi těmi ozdobami, krásnými stromky a světélky se změní obyčejný dům či město v magické místo. Aspoň na měsíc jsem mohla předstírat, že jsem někde jinde. Na místě, plném magie, kde všechny problémy zmizely.“

„Myslím, že chápu.“ Lehce se usměju a položím jí ruku na rameno.

Podívá se na skleničku a přejede prstem po okraji.

„Byl to dlouhý den a já už jsem unavená. Zamířím do postele.“

„Jistě, samozřejmě. Ráno půjdu do kanceláře, ale kolem poledne se vrátím a půjdeme nakupovat barvu a nábytek do Ellina pokoje.“

„To zní dobře.“ Koutky úst se jí stočí vzhůru. „Dobrou noc.“ Vstane z gauče.

„Dobrou, hezky se vyspi.“

***

Georgia

Vlezu si do postele, přetáhnu přes sebe deku a sevřu její okraj.

Část mě je neuvěřitelně šťastná, že tu můžu znovu být, ale současně část uvnitř mě křičí, abych utekla, ale s každým dalším přesunem během všech let přišla neutuchající nespokojenost. Miluju Ellu a ráda se o ni starám. Pokud jde o Juliana, už jsem mu propadla a to mě zatraceně děsí. Nikdy jsem k žádnému muži necítila to, co k němu. Je mi tu s ním a Ellou dobře, a když jsem předtím stála v hale a poslouchala každé slovo, co řekl, odvážila jsem se zůstat. Zůstat na jednom místě se dvěma lidmi, na kterých mi záleží nejvíc a čelit obavám, před kterými jsem všechny ty roky utíkala.