TBCB - 14. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

„Máte krásný byt, pane Cambridgi.“

„Děkuju, paní Connorsová. Prosím, posaďte se.“ Ukážu na pohovku, když dojdeme do obývacího pokoje.

Ella je ve své interaktivní židličce a vydává veselé zvuky.

„Vypadá šťastně.“

„Zdá se, že je šťastné dítě.“

„Možná je to proto, že ví, že jste její otec a postaráte se o ni.“

„Nemůžu se o ni starat způsobem, jaký potřebuje, paní Connorsová. Dala byste si kávu?“

„To by bylo milé, děkuju.“

Vstanu ze židle a jdu do kuchyně. Když se otočím, jde za mnou paní Connorsová a drží Ellu.

„Vyzdobil jste to tu vánočně. Vypadá to moc hezky.“

„To jsem neudělal já, ale žena, kterou jsem najal, aby hlídala Ellu.“ Naliju kávu.

„A kde je teď? Ráda bych se s ní seznámila.“

Ella se začne rozčilovat a natahuje ruce, jako by chtěla, abych ji vzal.

„Odešla.“ Položím hrneček s kávou na ostrůvek a vezmu ji od paní Connorsové.

„Proč?“ Zeptá se a zvedne hrneček.

„Upřímně netuším.“

„Ještě jste za ní nenašel náhradu?“

„Ne, skončila jen před pár dny. Ještě jsem neměl šanci.“ Jdeme zpět do obývacího pokoje a já se zase posadím s Ellou v klíně.

„Budu k vám upřímná, Juliane. Trochu jsem si vás proklepla a vaše dětství nebylo úplně nejlepší. Po Garrisonových jste až do osmnácti žil v patnácti různých rodinách.“

„Vím, v kolika domovech jsem byl. Co to má s tím co společného?“

„Chápu vaše zdráhání vychovávat vaši dceru. Neměl jste zrovna ty nejlepší vzory a předpokládám, že vaše názory na rodinu jsou poskvrněné.“

„Ella si zaslouží to nejlepší a já pro ni nejlepší nejsem. Neplánuju se s někým usadit a mít vlastní rodinu. To není to, co bych chtěl. Zaslouží si mít milující rodiče, kteří jí dají nejlepší možný život.“

„A vy říkáte, že jí nemůžete takový život dát?“

Na okamžik se podívám dolů na Ellu a ona vzhlíží ke mně a snaží se mě chytit za tvář.

„Ne, nemyslím.“

„Dobrá tedy, zabalte Elle všechny její věci a já si ji hned odnesu. Mám rodinu, která si ji dočasně vezme k sobě, dokud nebudou hotové papíry.“

„Teď? Ne. Nemůžete si ji hned vzít.“ Vstanu z křesla a položím Ellu na hrací podložku.

„Proč ne?“

„Protože stále potřebuje oběd a brzy si půjde zdřímnout.“

„A rodina, se kterou bude, to pro ni udělá. Je to milá rodina, hezky se o ní postarají. Můžu se jich zeptat, jestli ji můžete navštívit.“

Položí hrneček na stůl, přejde k Elle a zvedne ji. Pocítím nevolnost.

„Dohlédnu na ni, zatímco jí budete balit věci. Chceš jet na projížďku, Ello?“ Usměje se na ni sociální pracovnice.

Postavím se, zatnu ruce do pěstí a na okamžik pomalu zavřu oči. Zhluboka se nadechnu.

„Položte moji dceru, paní Connersová.“ Řeknu autoritativně.

Podívá se na mě s pozvednutým obočím. Ella si mezitím hraje s jejími perlami kolem krku.

„Nebudu vám to říkat znovu. Položte moji dceru.“

„Dobrá. Znamená to tedy, že nechcete, abych vyplnila papíry pro vaši dceru?“

„Nevím.“ Třu si zadní část krku.

Položí Ellu, přejde ke mně a položí mi ruku na rameno.

„Věřím, že už jste se rozhodnul, Juliane. Učinil jste první krok k ochraně vašeho dítěte. To znamená být otcem. Pokud budete něco potřebovat, zavolejte mi.“

Jakmile odejde, podívám se na Ellu, která se zvedne na kolena a začne se pohupovat sem a tam. Usměju se, přejdu k ní a zvednu ji.

„Poslouchej dítě, tohle nebude snadné a mám spoustu problémů, které musím vyřešit. Problémů, které nechci, aby se odrazili na tobě. Takže se mnou musíš být trpělivá. Ujednáno? Musím zařídit spoustu věcí, pokud zůstaneš tady. První je koupit ti další pleny a kojeneckou výživu.“

Obléknu Ellu a zamíříme do Targetu. Vezmu několik balení plen a sunaru a zamířím do uličky s hračkami. Po cestě k hračkám se dívám do různých uliček a zastavím vozík, když spatřím Georgii stát v sekci s vlasovými produkty.

„Georgie?“

***

Georgia

Otočím se a ztěžka polknu, když uvidím Juliana, jak na mě zírá.

„Juliane.“

„Ty jsi pořád v New Yorku?“

„Umm, jo,“ promluvím s jasně patrnou nervozitou v hlase. „Ahoj zlatíčko.“ Usměju se na Ellu, podám jí ruku a ona mi úsměv oplatí.

„Proč jsi mi nebrala telefon? Nebo ještě lépe, proč jsi odešla tak, jak jsi odešla?“ Řekne nasraně.

„Nejdřív ze všeho, jsme uprostřed Targetu, tak na mě nemluv tímto tónem a za druhé, dal jsi jasně najevo, že mě nechceš okolo.“ Musela jsem něco rychle vymyslet.

„To jsem nikdy neřekl, ani jednou.“

Žena v uličce se na nás stále ohlíží a předstírá, že si prohlíží šampóny, ale vím, že je jen vlezlá.

„No, takový dojem jsem měla.“

Zamračeně na mě hledí.

„Jak jsi ten dojem dostala? A kde teď bydlíš?“

„V levném motelu, dokud se nerozhodnu, kam půjdu dál.“

Dívá se na ženu, která poslouchá náš rozhovor.

„Musíme si promluvit. Mohla bys přijít ke mně za hodinu?“

„O čem si musíme promluvit?“

„Neodpovídej mi na otázku otázkou.“

„Fajn, budu tam za hodinu.“

„Dobře, musím dokončit nákup, uvidíme se brzy.“

Odejde, já se otočím na ženskou, která nás poslouchala.

„Přehlídka skončila, milá paní. Teď se můžete zase vrátit k nákupu.“ Protočím oči.

Nechám svůj vozík v uličce a nenápadně sleduju Juliana, abych viděla, co dalšího ještě nakoupí. Zamíří do uličky s hračkami, které začne házet do vozíku. Znamená to to, co si myslím? Tiše se zasměju. Vrátím se zpět k vozíku a zavolám Kevinovi.

„Georgio, je všechno v pořádku?“

„Právě jsem v Targetu narazila na Juliana.“

„V Targetu? Proč tam je?“

„Zdá se, že kupuje plenky a sunar. Uviděl mě a chce, abych za hodinu dorazila k němu.“

„Neřekla jsi mu, že zůstáváš u mě, že ne?“

„Ne, řekla jsem mu, že bydlím v levném motelu, ale sledovala jsem ho do uličky s hračkami, kde Elle kupoval hromadu hraček. Myslím, že už se rozhodnul. Myslím, že si ji nechá, Kevine.“

„Bože, to doufám. Poslouchej, musím na schůzku. Zavolám ti, až se dostanu domů. Hodně štěstí s Julianem.“

„Díky, dám ti vědět, jak to šlo.“