TBCB - 12. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Probudí mě Ellin pláč. Ležím v posteli a čekám, až ji Georgia utěší, ale Ella nepřestává. Frustrovaný pohlédnu na hodiny, je sedm.

Odhodím deku, jdu do pokoje Georgie, otevřu dveře a první, čeho si všimnu je, že má postel ustlanou.

„Ššš… ššš… to je v pořádku, Ello.“ Položím jí ruku na bříško.

Rozhlédnu se po pokoji, otevřu dveře do skříně a zjistím, že kufr je pryč. Zuřivě začnu otvírat šuplíky komody, abych našel pouze Ellino oblečení. Běžím do koupelny, všechny její věci jsou pryč. Možná jde o noční můru. Musí to tak být. Nenechala by tu Ellu jen tak. Pořád myslím jen na to, že se musím vzbudit, ale už jsem vzhůru. Ella dál brečí a já nevím, co dělat. Tak po ní sáhnu a zvednu ji, držím ji u sebe a lehce s ní pohupuju tak, jak to dělala Georgia. Její pláč se utiší, než přestane úplně.

„Tak, všechno je v pořádku. Myslím, že potřebuješ vyměnit plínu.“ Cítím tíhu na ruce.

Chytnu plínu z tašky a položím ji na postel. Usmívá se a kope malinkýma nožičkama a zvedá si ruku k ústům. Vyměním ji plenu, tentokrát správně, protože jsem mnohokrát sledoval Georgii. Zvednu ji z postele, zamířím dolů a rozhlížím se kolem. Hledám Georgii, dopis, vzkaz, cokoli, co by mi řeklo, kam šla a proč. Ella začne znovu brečet, vím, že má hlad. Připravím jí láhev podle instrukcí na obalu. Vezmu ji k pohovce a držím ji, zatímco jí dávám najíst. Zírám přímo před sebe, protože pokaždé, když se podívám dolů, ona hledí na mě. Nechci, aby se na mě dívala.

„Přestaň na mě zírat, dítě.“

Usmívá se, zatímco jí po bradě stéká mléko.

„Ne, nemůžeš se na mě usmívat. To nechceš. Věř mi.“

Jakmile dopije láhev, nevím, co s ní dělat, tak ji umístím na deku na podlaze, kde má hračky.

„Budeš hodná holčička a budeš si hrát s hračkami. Mám něco, co musím udělat.“

Hodím její láhev do dřezu, popadnu telefon a vzbudím Kevina.

„Chlape, víš, kolik je hodin?“ Ozve se ospale.

„Potřebuju, abys přišel.“

„Proč? Co se stalo?“

„Georgia je pryč.“

„Co? Co tím myslíš, že je pryč? Vzala dítě?“

„Ne, dítě nechala tady.“

„Budu tam tak brzy, jak jen budu moct.“

Uslyším Ellu brečet z vedlejší místnosti. Jdu jí zkontrolovat a zdá se v pořádku. Má své hračky, takže nevím, co má za problém.

„Co je špatně? Proč brečíš?“

Pak mi to dojde, Georgia jí v tuto dobu dává snídani.

„Předpokládám, že ti láhev nestačila. Chceš pořádnou snídani?“ Zvednu ji z podlahy.

Dám ji do její židličky a ona okamžitě znehybní. Ví, že to znamená, že dostane jídlo. Je to chytrá malá holka.

Vezmu krabici dětských cereálií a přečtu si návod. Poté, co je zamíchám, vzpomenu si, že ji Georgia krmí také přesnídávkou. Otevřu skříňku, kde jsou sklenice plné dětské výživy vyskládané v řadě a popadnu tu s banány.

Přesunu její židli blíže ke stolu a začnu ji krmit.

„Tady, mnohem lepší, než láhev, že?“ Zapiští a mává ručičkama. Otočí hlavu a dívá se z okna na město, zatímco se jí snažím nakrmit.

„Líbí se ti, co tam vidíš? Poskytnu ti lepší výhled.“

Otočím celou židličku, aby lépe viděla, a já si přesednu, abych ji mohl krmit, zatímco se bude dívat ven.

„Dost cool, že? Taky se mi to líbí.“ Řeknu a krmím ji lžicí s banánovou přesnídávkou.

Uslyším, jak cinkne výtah. Vyskočím ze židle a doufám, že je to Georgia.

„Čau chlape, co se to sakra děje?“ Řekne Kevin.

„Čau, myslel jsem si, že jsi možná Georgia.“

Vrátím se do kuchyně a on mě následuje.

„Takže prostě jen vstala a odešla? Zdravím holčičko.“

„Jo ráno jsem se probudil a Ella brečela, když jsem šel do jejího pokoje, všechny věci byli pryč. Je pryč, Kevine. Opustila nás.“

„Snažil ses jí dovolat?“

„Samozřejmě, asi stokrát. Šlo to rovnou do hlasovky.“

„Co se stalo včera, když ses vrátil domů?“

„Křičel jsem na ni ohledně vánočních dekorací a ona pak s malou odešla a já usnul na gauči. Když se vrátili, řekl jsem jí, že nejsem způsobilý být otcem a že Elle bude lépe s párem, který ji bude moct dát to, co já ne.“

„Ježíši, Juliane.“

„Řekla mi, že ji chce vychovávat sama, já řekl něco, co jsem neměl a pak jsem jí řekl, že o tom popřemýšlím. Když jsem se vzbudil, byla pryč.“

„Brácho, nevím, co zrovna teď říct. Tak co budeš dělat? Půjdeš do Targetu a najdeš jinou ženu, který bude dělat Elle chůvu?“

„Velmi vtipné.“ Zamračím se na něj. „Sociální pracovnice sem za pár dní přijde. Řeknu jí, že Elle bude lépe někde jinde, ale zůstane u mě, dokud nenajdou adoptivní rodiče a já se s nimi neseznámím. Nenechám ji zařadit do systému, ne potom, čím jsme si prošli.“

„Jestli to tak opravdu cítíš.“

„Podívej.“ Věnuju mu malý úsměv. „Miluje se dívat ven na město.“

„To vidím, myslím, že se jí tu líbí, člověče.“

„Je jí jen půl roku, bude se jí líbit kdekoli, kam půjde.“

„Jasně, musím jít ještě něco zařídit. Můžu přijít později a podíváme se na zápas, začíná ve čtyři.“

„Dobře, můžeme objednat pizzu.“ Řeknu a jdu s ním k výtahu.

„Fajn, uvidíme se později.“

Vrátím se do kuchyně a Ella stále hledí ven. Snažím se jí dát více jídla, ale odmítne, tak jí utřu ruce a obličej a zvednu ji ze židle.

„Převlečeme tě a já si pak musím dát sprchu.“

***

Georgia

Přecházím po místnosti a je mi špatně. V hlavě mi běží milion scénářů o všem, co by se mohlo pokazit. Slyším, jak se otevřou dveře, otočím se a dovnitř vejde Kevin.

„No? Tak jak se má? Jak to šlo?“

„Je v pohodě. Když jsem přišel, byla ve své židličce a Julian ji krmil.“

„Krmil čím?“

„Já nevím, měl něco v misce a sklenici s dětskou výživou. Řekl, že se ráda dívá z okna, takže měl její židli otočenou tak, aby viděla z okna na město.“

„Vážně?“

„Jo, půjdu tam později sledovat hru, takže se lépe dozvím, jak si s ní vede. Myslím, že tvůj plán bude možná fungovat.“

„Musí, vím, že čím víc času s ní stráví o samotě, uvidí, že potřebuje svoji dceru tak moc, jako ona jeho.“

„Doufám, že máš pravdu.“ Povzdychne si.

„Mimochodem, ještě jednou děkuju, že jsi mě nechal u sebe. Vím, že tě to staví do svízelné situace ohledně Juliana.“

„Nemáš zač a s tím si hlavu nelámej, Juliana zvládnu.“