DS - 5. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bailey

VYPADÁŠ JAKO JISKŘIVÝ podivínský elf.

Střílím dýkami na svůj odraz v zrcadle. Mám na sobě zelené flitrované minišaty, které jsem si neoblékla od Silvestra před třemi lety. Je to směšné.

Tohle je už čtvrté oblečení, které jsem si dnes ráno zkoušela. Vůbec netuším, co si vezmu na vánoční večeři s Gagem. Nemluvě o tom, že jsem z nedostatku spánku unavená, protože jsem včera večer dokončila zdobení stromečku s Addi, nachystala mléko a sušenky pro Santu, dostala ji do postele a pak nachystala Santovy dárky pod stromeček (a snědla sušenky), než jsem se dneska kolem druhé hodiny konečně dostala do postele.

Ne že bych v tu chvíli usnula, samozřejmě. Docela dlouho jsem s nervózním očekáváním přemýšlela o tom, že dneska přijde Gage, než se mi nakonec podařilo odpadnout.

Addi mě vzbudila v šest čtyřicet pět, abychom rozbalili dárky – zkrátila jsem tím patnáct minut z našeho pravidla, že se nesmí před sedmou, ale rozhodla jsem se, že to tentokrát nechám plavat. Rozbalily jsme Santovy dárky a dárek od jejího otce (samozřejmě koupený a zabalený mnou). Oba jsme se shodli, že si dárky necháme na dobu, až tu bude Gage. Udělala jsem jí její oblíbenou snídani, čokoládové palačinky – jen pro zvláštní příležitosti. Teď je Addi ve svém pokoji a hraje si s novými věcmi. A já jsem ve svém pokoji a snažím se předstírat, že nevyšiluju z toho, že k nám na štědrovečerní večeři přijde ten nejžhavější muž, jakého jsem kdy viděla.

Sundávám ze sebe ty směšné šaty a přehrabuju se ve skříni, abych našla něco, co mi nepřijde tak přehnaně formální a slavnostní. Celé dopoledne přemýšlím, jestli byla chyba dnes Gage pozvat. Na jednu stranu jsem teď z toho dne naprosto nervózní, a to z důvodů, které jsem si zavinila sama. Na druhou stranu se zdá, že jeho návštěva působí na Addiinu pochmurnou náladu jako kouzlo. Když Gage včera večer odešel, trvala na tom, že dokončí věnec na stromeček, a pak se stáhla do svého pokoje, aby pro něj vyrobila tajný dárek. Dokonce ho sama zabalila, přitáhla krabici s vánočním balením a zavřela dveře, abych nic neviděla. Jediné vodítko, které mám, je, že v tom mohly být třpytky – což vím jen proto, že jsem potom viděla na jejích prstech poznávací znamení.

A pak mi přišlo neuvěřitelně smutné, že Gage bude trávit Vánoce sám, i když se nezdálo, že by ho to nějak zvlášť trápilo. Prostě si to nedokážu představit. Nevím, co bych dělala, kdybych s sebou neměla Addi a musela trávit svátky sama. Takže i když jemu je to jedno, mně ne. Kdybych ho nepozvala, celý den bych se dívala z okna na jeho dům – představovala bych si, jak je tam sám a chová se jako každý jiný den.

Problém je ale v tom, že teď trávím Štědrý den s mužem, z jehož pouhé přítomnosti mám pocit, že se mi rozteče kůže na těle. Jsem si jistá, že se mi včera, když byl poblíž, zvýšila teplota o několik stupňů. Pokaždé, když se jeho oči upřou do mých, stane se mi něco takového. Od temene hlavy až po konečky prstů na nohou mi projede elektřina. A co hůř, horko, které mi narůstá mezi nohama, když se na mě upírají jeho oči, mě nutí nepříjemně si uvědomovat své vzrušení. Je to neuvěřitelně rozptylující, a ještě horší je, že jsem si jistá, že ví, jak moc mě přitahuje. Což mě uvrhne do spirály úvah, jestli mě taky považuje za přitažlivou. Což mě nutí přemýšlet, jestli měl někdy takové myšlenky o mně, jaké mám já o něm.

A to prostě nepřispívá k tomu, abych se dneska držela pohromadě a chovala se, jako by šlo jen o příjemnou vánoční večeři se sousedem.

Nakonec se u pátého možného oblečení rozhodnu pro jednoduchý červený svetr. Nevypadá příliš vánočně a poměrně dobře lichotí mé postavě. Obléknu si ho k zeštíhlujícím tmavým džínům a černým balerínám. Nalíčím se tak akorát, abych zakryla unavené kruhy pod očima, rtěnku sladím jen o odstín tmavší než svetr a vlasy si stáhnu do volného drdolu, aby mi při vaření večeře nebylo příliš horko.

Právě vycházím z ložnice, když Addi vyjde ze své a v ruce drží něco, co vypadá jako náramek přátelství, který si právě vyrobila pomocí náramkovače, který dostala od Ježíška. „Pomůžeš mi ho uvázat, mami?“

„Samozřejmě, zlatíčko.“ Addi si zvedne zápěstí. Obtočím náramek kolem dokola a oba konce svážu na uzel.

„V kolik přijde Gage?“ ptá se a oči jí září vzrušením.

„Říkal, že se objeví někdy v půlce odpoledne.“

Addi vystrčí spodní ret a našpulí ústa. „To je odteďka věčnost. Co budeme do té doby dělat?“

„Vánoční filmy a tvá nová hra, samozřejmě!“

Ježíšek vždycky na Vánoce přinese Addi nějakou hru nebo hlavolam, takže můžeme strávit odpoledne jako rodina, místo aby se s novými hračkami stáhla do svého pokoje. Letos je to nová karetní hra, kterou jsem našla na internetu. Poté, co nám oběma udělám šálky horkého kakaa, jdeme do obývacího pokoje a sedneme si kolem konferenčního stolku a hrajeme. Ujistila jsem se, že hra bude dobře fungovat jen pro dva lidi, a strávíme dobré dvě hodiny učením pravidel a hraním na tři nejlepší z pěti.

Vyhrávám, ale ne o moc; Addi je chytrá jako rybička a má soutěživou povahu, kterou zdědila po otci.

Po hře nechám Addi vybrat film, na který se bude dívat, zatímco já se věnuji přípravě jídla a kontroluji jídlo, které se peče v troubě. Místo krocana nebo šunky letos připravuji pečeni. Zdá se, že to postupuje v pohodě, a já si v duchu procházím výpočty všech ostatních věcí, které musím stihnout, když zazvoní zvonek. Když se podívám na hodiny na mikrovlnce, zjistím, že už jsou skoro tři. To musí být Gage. Žaludek se mi nervózně obrátí.

„Já to zařídím!“ Addi vykřikne a vyletí z gauče.

Běží ke vchodovým dveřím a v punčochách se před nimi zastaví. Rozrazí je a objeví Gage v kožené bundě se záplatami. V jedné ruce nese papírovou nákupní tašku.

„Ahoj, Gagei! Veselé Vánoce!“ usměje se.

„Tobě taky veselé Vánoce, dítě.“ Podívá se na mě a hlas mu klesne o pár tónů níž. „Veselé Vánoce.“

„Tobě taky veselé Vánoce,“ řeknu a jsem si jistá, že slyší, jak mi v hrudi hlasitě buší srdce. „Pojď dál.“

Gage překročí práh a položí tašku na zem. Stáhne si koženou bundu a rozhlíží se, kam by ji položil.

„Addi, mohla bys, prosím, pověsit Gageovu bundu do přední skříně?“ Nasměruji ji. Poslušně si ji od něj vezme a opatrně ji pověsí. Gage zvedne nákupní tašku a přejde přes obývací pokoj do kuchyně, kde stojím já.

„Jak je na tom pračka?“ zeptá se, když položí tašku na kuchyňský ostrůvek.

„Je opravená,“ usměju se. „Včera večer jsem v ní bez problémů projela mokré ručníky. Ještě jednou děkuju.“

Gage mi pomalu přejíždí očima po těle, až se zachvěju. Když dojde k mým nohám, jeden koutek úst se mu zvedne. „Dneska nemáš opičí pantofle?“ zeptá se a v očích mu zajiskří.

„Dneska ne,“ souhlasím a zbarvím se stejně jako můj svetr. „Dáš si něco k pití?“

„Přinesl jsem si vlastní.“ Sáhne do tašky a vytáhne šest balení piva. „Nebyl jsem si jistý, co budeš mít po ruce. Na víno moc nejsem.“

„Chceš se jít podívat do mého pokoje?“ Addi se objeví po Gageově boku. „Včera jsi ho neviděl!“

„Ehm, jistě?“ Gage odpoví a podívá se na mě. Otočí lahví piva a já na něj pokrčím rameny.

„Nejspíš si taky prohlédneš všechny dárky, co dneska ráno dostala od Ježíška,“ upozorním ho.

„No jo!“ Addi vykřikne. Ušklíbnu se nad Gageovým mírně znepokojeným pohledem.

„Tak jo, jdeme.“ Ohlédne se na mě, když Addi vede před sebou. „Jestli se nevrátím do patnácti minut, zavolej úřady.“