CHCTT - 5. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Budula

Star

Pokaždé, když se otočím, najdu nedaleko Nicka. Říkám mu tak od té doby, co mi to jeho kamarád nabídl. Dělám to pokaždé, když ho vidím. Nejdřív jsem si tím do něj snažila jen rýpnout, ale nefungovalo to. Jen mi věnoval okouzlující úsměv a teď tak nějak miluju, že jsem jediná, kdo mu tak může říkat. Nevím proč, ale nebudu nad tím přemýšlet.

Na muže, který dělá od rána do večera, je dnes pořád někde kolem. Kdyby to nebylo šílené, myslela bych, že to dělá schválně. Proč by ale dělal něco takového potom, co mě vyhodil?

„Z tohoto jsi extra nadšená,“ řekne Kenny, zatímco zastavuje před komunitním centrem.

Hodně stromů, které jsem za posledních pár týdnů ozdobila, bylo pro firmy a luxusní byty. Ujistila jsem se, že všechny jsou stylové, aby zapadly, ale tento bude zábavný a mix všeho. Řekla jsem dětem, že si některé z jejich oblíbených ozdob pak budou moci vzít domů. Není nic lepšího, než na Vánoce vidět rozzářené dětské tváře. Ne každý tu možnost má, a pokud jim nějakým způsobem můžu dopřát trochu kouzla, udělám, co můžu.

„Jsem nadšená, že uvidím tváře dětí. Myslím, že mojí nejoblíbenější částí této práce je ukazovat stromky lidem, když s nimi skončím.“

„Chceš šířit vánoční veselí.“

„Jo.“ Vyskočím z auta a zamávám Kennymu na rozloučenou.

Jsem překvapená, když vejdu dovnitř a uvidím tam Nicka. Normálně se ukáže, až když jsem skoro hotová. Jsem zmatená z toho, že ho vidím už teď. Natáhnu ruku ke sponě ve vlasech a nadechnu se.

„Nicky.“ Zvednu bradu, snažím se vypadat vzdorně, ale s ním to nikdy nevydrží. V kanceláři lidé vždycky říkali, že dokáže být trochu chladný, ale tomu nevěřím. Ve skutečnosti je vše, co kolem něj cítím, horko.

„Od snídaně jsi nejedla, viď?“ Přistoupí ke mně s hnědou papírovou taškou. Tu tašku znám. Je z mého oblíbeného pekařství, a když mi ji podá, vytřeštím oči. „Něco, co tě udrží na nohách.“

„Nemáš práci nebo tak něco?“ Vezmu si od něj tašku a uvědomím si, jaký mám hlad.

„Jo, ale toto komunitní centrum pro mě hodně znamená. V dětství jsem tu strávil hodně času.“

„Vážně?“ zeptám se překvapeně.

„Jo, jeden z místních koordinátorů má velkou zásluhu na tom, kým jsem teď. Viděl ve mně potenciál a pomohl mě nasměrovat. Bylo mi dvanáct, když jsem mu tady pomáhal s financemi. Tehdy bylo centrum v jedné malé místnosti v kostele.“

Vím, že toto místo má co dočinění se systémem pěstounské péče a pomáhá rodinám v nouzi. Když mě požádali, abych pro ně ozdobila vánoční stromeček, nabídla jsem jim své služby zdarma, ale nesouhlasili. Mám v plánu jim peníze vrátit formou daru, až bude po všem.

„Byla jsem v systému.“ Vytáhnu šunkovosýrový croissant.

„Já vím.“ Nevím proč, ale natáhnu k němu sendvič, aby si kousl a on tak učiní.

„Jo?“

„Četl jsem tvoji složku,“ mrkne na mě.

„Správně.“ Položí mi ruku na záda a vede mě na místo, kde stojí stromeček. Vstoupíme do místnosti, kde je spousta lidí otevírajících krabice s dekoracemi. „O co tady jde?“

„Poté, co jsem zjistil, co máš v úmyslu se zdejším stromkem, myslel jsem, že by děti chtěli jeden vlastní. Nechal jsem udělat sady, které si můžou vzít domů a ozdobit si vlastní mini stromečky,“ poplácá jednu z krabic.

Nakouknu dovnitř. „To je tak sladké, Nicky.“

„Zažil jsem pár Vánoc bez stromečku. Až donedávna jsem si neuvědomil, jak moc mě to trápilo.“

Otočím hlavu od krabice a dlouze se na něj zadívám.

Jeho výraz mi říká, že je to kvůli mně. V tomto muži je toho víc, než jsem si uvědomovala a začínám se na něj dívat v úplně jiném světle.

„Vadilo by ti, kdybych ti s tímto pomohl? Slibuju, že budu postupovat podle tvých instrukcí.“

Rozesměju se. „Víš, jak to dělat?“

„Už je to nějakou chvíli, ale jsem si jistý, že to zvládnu.“ Sundá si sako a položí ho na jeden ze stolů, pak si začne vyhrnovat rukávy košile a rozepne knoflíčky. „Obzvláště, pokud pocházejí od tebe. Ty jsi tady odborník a já poznám, když je někdo lepší.“

„Dobře.,“ řeknu a oba se dáme do práce. Chci to mít hotové, než přijdou děti.

Nemůžu si pomoct a při práci Nicka zasypávám otázkami, na které mi ochotně odpovídá, aniž by se naštval. Dokonce se ptá i on sám a já si uvědomím, že za dnešek jsem toho namluvila nejvíc za velmi dlouhou dobu.

„Máme toho hodně společného,“ řekne v jednu chvíli to, co si sama myslím. „Při své první investici jsem byl hodně nervózní a skoro jsem ji vzdal. Tehdy pro mě každá koruna znamenala hodně a mohl jsem všechno ztratit, ale měl jsem na to cit a byl to můj sen. Když jsem se narodil, tak jsem toho moc neměl, ale byl jsem hodně dobrý na čísla. Musel jsem chytnout příležitost za pačesy a –“

„A zvládl jsi to,“ dokončím za něj. Vlastní jednu z největších investičních firem, pokud ne největší, ve městě, takže jasně, že dostal, co měl.

„Jo. Dostal jsem to, co jsem si myslel, že chci v životě nejvíc. Dokázal jsem to a nemusím se bát, že bych někdy znovu přišel o střechu nad hlavou nebo o jídlo na talíři.“

„Co tím myslíš, že sis myslel, že je to to, co jsi chtěl?“ zeptám se, zatímco slézám ze žebříku. Stromek je téměř hotový a já jsem překvapená, jak rychle ten čas uplynul, když jsem si s Nickym povídala. Naše konverzace byla tak přirozená, že jsem měla pocit, že jsme staří přátelé.

„Práce byla mým životem, ale je tu něco jiného, co jsem nikdy neměl.“ Natáhne ruku, aby mi pomohl při posledních pár šprušlích a já ho za ni vezmu.

„Rodina,“ řeknu za něj, když to pochopím. Přitáhne si mě k sobě a já mu položím ruce na hruď.

„Teď nevím, proč jsem celý ten zatracený čas pracoval. K čemu to bylo?“

„Jsi úžasný muž. Jsem si jistá, že si najdeš ženu.“ Nesnáším slova, která právě opustila mé rty.

„Nechci za manželku jen tak nějakou ženu. Pojď se mnou dnes na večeři,“ překvapí mě.

„Nicky,“ kousnu se do spodního rtu, opravdu chci souhlasit.

Myslím, že už jsem to pochopila. I když jsem si myslím, že je tak trochu pitomec, stejně jsem do něj poblázněná. Teď vím, že bych se do něj mohla vážně zamilovat. Nicky možná chce rodinu, ale je posedlý prací. Nikdy nechci být na druhém nebo třetím místě a nechci ani to samé pro své děti.

„Musíš jíst.“

„Dobře, nechám tě mě nakrmit.“ Jeho tvář se rozzáří jako tvář dítěte o Vánocích. Nevím, co to do mě vjede, ale stoupnu si na špičky a políbím ho na tvář. Zaboří prsty do mých vlasů, otočí hlavu a otře se ústy o má.

Zavřu oči a ucítím horko vycházející z jeho těla. „Star,“ vydechne mé jméno proti mým rtům, „chystám se tě políbit.“

Mé tělo křičí, aby to už udělal. Chtěla jsem to už tak dlouho, ale než to udělá, ozve se dětský křik. Uskočím od něj jako dítě, které nachytali s rukou v dóze s bonbóny. Místnost se naplní dětmi a dokonce i rodiči a spousta dětí volá Nickovo jméno, jakmile ho uvidí.

„Nicku! Tohle je úžasné,“ zvolá krásná blondýnka, která se k němu žene. Myslím, že už jsem ji předtím viděla v kanceláři. Prakticky se na něj vrhne a děti ho také obklopí. Všichni vědí, kdo to je, takže sem musí chodit často.

Otočím se, nechci se dívat na něj s jinou ženou v náručí, takže proklouznu davem dětí a pomyslím si, že večeře bude muset počkat. Na okamžik Nick zapomněl, kým je. Je zaměstnaným mužem, který pro mě nemá žádné reálné využití.

Už jednou mě vyhodil a já si tím nemíním projít znovu, tentokrát se svým srdcem.