TE - 34. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

O měsíc později

Se Stellou jsme se nakonec přestěhovaly ke Cadenovi. Nechal ji vybrat barvy pro její pokoj a nový nábytek. Zatímco jeho piano zůstalo v pracovně, její postavil do obývacího pokoje k oknu s výhledem na město. Je šťastná, že je tady a já také. Nikdy jsem nebyla šťastnější.

Jsme ve vodě plné bublinek, záda mám přitisknutá k jeho tělu a jeho ruce omotané kolem mě.

„Je tu něco, o čem bych s tebou chtěl mluvit.“

„O čem?“ Nakloním hlavu a podívám se na něj.

„Chci adoptovat Stellu, chci jí dát své jméno a chci, aby byla moje.“

„Och, Cadene, nevím, co říct.“

„Mělo by to být snadné, protože Daniel ji nikdy neuznal a nebyl součástí jejího života. Opustil vás obě.“

„Ano, rozhodně. Chci, abys ji adoptoval, a vím, že ona bude také ráda. Och můj bože, bude nadšená.“

„Nejdřív se budeme muset vzít, než budeme moct pokračovat. Takže jsem si myslel, že bychom mohli stanovit datum svatby ode dneška za šest měsíců. Nechci čekat, Brielle. Už jsem kontaktoval svatební koordinátorku, tedy pokud souhlasíš.“

„Samozřejmě, že ano. Nemůžu se dočkat, až si tě vezmu.“ Usměju se. „Vzala bych si tě i zítra na radnici.“

„Stejně, jako bych to miloval, chci, abys měla tu největší svatbu všech dob. Koneckonců bude to tvá první a jediná.“

***

O měsíc později

„Sněz si snídani, sluníčko, jinak přijdeš pozdě do školy. Cadene, přestaň ji rozptylovat.“

„Brielle, prosím, vedeme tu inteligentní konverzaci.“ Odpoví on.

Protočím oči, otevřu ledničku a uklidím mléko. Caden přejde ke mně a položí mi ruce na boky.

„Musím jít. Miluju tě. Hezký den.“

„Taky tě miluju.“ Obejmu ho kolem krku a vášnivě se políbíme.

„Ew. Ne před dítětem.“ Řekne Stella.

„Tak si zavři oči,“ odpoví Caden, přejde k ní a políbí ji na vršek hlavy. „Pěkný den, mrně. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“

Vezmu Stellin batoh ze stolu a zamíříme dolů do haly. Jakmile vyjdeme z budovy, ztuhnu, když za sebou zaslechnu hlas.

„Ahoj, Brielle.“

Pomalu se otočím a uvidím tam stát Daniela.

„Stello, nastup si do auta.“

„Kdo je to, mami?“

„Bene, vezmi Stellu do auta a odvez ji do školy. Ujisti se, že vejde dovnitř.“

„Samozřejmě, Brielle.“

„Co chceš, Danieli?“

Vzhlédne k budově a pomalu kývne hlavou.

„Vypadá to, že ses vyšvihla nahoru. To je ona? Má dcera?“

Stojím na místě, srdce mi prudce buší a rukou svírám popruh kabelky.

„Zeptám se tě znovu. Co tady děláš?“

„Viděl jsem článek, ve kterém Juilliard přijal vůbec nejmladšího studenta všech dob: Stellu Winters. Přišel jsem se setkat se svojí dcerou.“

„Na to je už pozdě.“

Podívá se mi na ruku a uvidí prsten s tříkarátovým diamantem.

„Jsi vdaná?“

„Zasnoubená.“

„Není příliš pozdě. Jsem její otec a mám právo ji vidět.“

„Ztratil jsi všechna práva ten večer, kdy jsi vyšel ze dveří a nikdy se nevrátil,“ promluvím skrz zaťaté zuby.

„Je moje dítě.“

„Ne, není tvé dítě.“ Ukážu na něj prstem. „Možná ji tvé sperma pomohlo stvořit, ale nejsi o nic víc jejím otcem, než kterýkoli cizinec procházející kolem. Je šťastná, klidná a úspěšná. A ty nevpadneš do jejího života o šest let později a neobrátíš ho vzhůru nohama. Stejně se s tebou nechce setkat.“

„A jak to víš?“

„Protože jsem jí od narození říkala, jak jsi ji opustil. Ona má otce. Muže, který ji miluje a chce s ní trávit čas, stará se o ni a dává jí všechno, co potřebuje. Ve skutečnosti ji adoptuje, jakmile se vezmeme.“

„To si nemyslím. Je moje dítě a já se nevzdám svých práv. Přišel jsem sem, protože jsem hodně přemýšlel a chci být součástí jejího života.“

„Proč? Protože jsi viděl článek a myslíš si, že se ocitneš ve světlech reflektorů? Mám pro tebe novinku, nedovolím ti být v jejím životě, takže ti navrhuju, aby ses vrátil do té díry, odkud jsi vylezl a nechal nás na pokoji!“

„Ještě jsme neskončili, Brielle. Nemůžeš mi zabránit ji vídat. A jestli se o to pokusíš, budeš toho litovat.“ Ukáže na mě prstem a pak odejde.

Třesu se, mávnu na taxík, vlezu dovnitř a nařídím, aby mě odvezl do Cadenovy kanceláře. Jakmile dorazím, okamžitě vyjedu výtahem nahoru a jeho sekretářka Louise mi řekne, že je v zasedačce.

„Řekni mu, že je to naléhavé. Potřebuju ho okamžitě vidět.“

Zvedne telefon a vytočí zasedací místnost.

„U telefonu Louise. Můžeš prosím říct panu Cadenovi, že je tu Brielle a je to naléhavé?“

Během pár vteřin je ve své kanceláři.

„Jsi v pořádku? Co se děje?“ Lehce mě popadne za paži.

Stojím před ním a po tvářích mi stékají slzy.

„Brielle, co se stalo?“

Tvrdě polknu.

„Daniel se vrátil a chce se setkat se Stellou. Řekl, že chce být součástí jejího života.“ Brečím a položím mu ruce na hruď.

„Co? Kdy jsi ho viděla?“

„Hned potom, co jsi odešel do kanceláře. Se Stellou jsme vyšly z budovy a šly k autu, když mě zastavil. Okamžitě jsem posadila Stellu do auta a Ben ji odvezl do školy. Řekl mi, že viděl článek v novinách, jak nastoupila na Juilliard a teď chce být v jejím životě. Nevěřím mu, Cadene, nechci ho nikde blízko ní.“

Obejme mě a přitáhne k sobě a drží mi hlavu u jeho hrudi.

„To bude v pořádku, miláčku. Mám nejlepší právníky v New Yorku. Hned jim zavolám.“

Přeruší objetí, vytáhne telefon a vytočí svého právníka. Poté, co s ním několik minut mluví, ukončí hovor.

„Zítra ráno v deset s ním máme schůzku.“

„Dobře, děkuju.“ Obejmu ho kolem pasu.

„Nechci, aby sis s tím dělala starosti. Všechno bude fungovat v náš prospěch.“ Políbí mě na hlavu.