TDBV - 15. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Sylvia

Sylvie naskládala poslední autobaterie na hromadu a pak se ujistila, že jsou všechny navzájem propojené. Poslední den do nich sypala magii a vytvářela si zásobu magie, kterou by mohla použít k otevření portálu. Srdce jí bušilo očekáváním a nervozitou. Nebylo to tak, že by neměla záložní plán, „oficiální“ portál se měl otevřít už za několik hodin. Ale ten portál by ji přenesl do doby daleko po čase, který opustila, a kdo věděl, jestli Hendric a Warmund budou tehdy ještě naživu?

Znovu se ocitli na stejném poli, jenže dnes jí do obličeje šlehal silný vítr. Brýle jí sklouzly z nosu a ona si je zlostně strčila zpátky do obličeje. Teď nebyl čas, aby ztrácela nervy!

Vedle ní ji Avas chytil za ruku a odhodlaně se na ni podíval. „Jdu s tebou.“

„Ne, nepůjdeš.“

„Ale tatí…“

„Chtěl by se ujistit, že jsi v bezpečí.“ Sylvie na něj upřela svůj nejpevnější pohled. „Počkáš, až se otevře portál z Byrelmoru. Tak se můžeme ujistit, že jsi v bezpečí. Tak by si to přál tvůj tatínek.“

Avasovy drobné pěsti se sevřely. „Ale já jsem vycvičený válečník. Potřebuješ někoho, kdo tě ochrání!“

Sylvie zavrtěla hlavou. „Ne, to je konečná.“

Avas dál protestoval, ale nebránil se Penny, když ho přišla odvést. Oběma se tváře leskly obavami. Sylvie se snažila věnovat mu uklidňující úsměv, zatímco popadla jeden z propojovacích kabelů a cítila, jak jí proudí síla a magie v bateriích. Přišla na to, jak přimět baterie, aby udržely magické projekce, ale bude to fungovat?

Muselo to fungovat.

Přidržela si ruce a pomalu vydechla. Nemohla si vzpomenout na slova, která Myleesa použila, když otevírala portál. Naštěstí Anna, její stálá šprtka, seznámila Sylvii nejen s Posledním vládcem větru. Byla tu také Hvězdná brána, která byla postavena na předpokladu portálů a červích děr. Sylvie si začala pobrukovat její znělku a přitom myslela na Hendrica, což jí posloužilo jako kotva k soustředění magie.

Portál se otevřel hrubě, jako by se vzduch roztrhl vejpůl. Na okrajích se mihotal, ale Sylvie si nedovolila myslet na nic jiného než na Hendrika. Představila si, jak se portál ukotvuje k bateriím auta, a pak se do něj vrhla.

Vír zvuků a barev skončil, když Sylvie narazila do něčeho tvrdého a širokého. Nějaký hlas zachrčel, a když vzhlédla, uviděla zelené kočičí oči, oči napůl proměněného draka. Zachrčel a chytil ji za paži.

Na okamžik se rozhostilo ticho. Dost času na to, aby se Sylvie rozhlédla; byli v malé místnosti plné mužů, kouře a meče. Warmund a Hendric stáli bok po boku před těžce vypadající postelí. A Sylvie si uvědomila, že se ocitla uprostřed bitvy.

„Ach!“ vydechla.

Warmund zakousl vrčení a skočil dopředu. Jeho meč zasáhl muže, který ji držel; ten ji pustil a zablokoval Warmundův úder. Hendric se k nim přiblížil zezadu a stáhl Sylvii zpět. Vyvedl ji z rovnováhy a ona narazila do postele. S funěním se zhroutila na matraci. Portál za útočníkem byl stále otevřený, ale zdálo se, že to nikoho nezajímá, protože se vrátili k útoku na Warmunda a Hendrika.

Zpod postele se ozvalo zasténání. Meče se tříštily, blýskaly se tak rychle, že Sylvie nedokázala určit, kdo vyhrává, a klesla na podlahu. Oči se jí rozšířily, když tam uviděla Myleesu, schovanou pod postelí. Její obličej byl samá modřina, rty měla popraskané a krvácely. Bylo jasné, že potřebuje lékařskou pomoc. Sylvii se začaly třást ruce, když se také zavrtala pod postel.

„Co se děje?“ zasyčela na Myleesu, zatímco jí hmatala po zápěstí.

„Warmundův strýc,“ odtušila Myleesa. „To on posílal na Warmunda zabijáky. Nevíme proč.“

Sylvie zkoprněla, když se nad nimi ozval výkřik bolesti. Vlastní strýc? Co to bylo za svět, že strýcové útočili na své synovce?

Další výkřik bolesti. Sylvie se kousla strachem, i když jí hlavou prolétly obrazy Hendrika s podříznutým hrdlem. Objala Myleesu kolem ramen a začala ji tahat ven. Byli v přesile, bylo jen otázkou času, kdy je přemohou. Ale portál byl stále otevřený. Kdyby se jim podařilo jím projít, byly by opět v bezpečí.

Někdo na ni šlápl, když začala vylézat zpod postele. Tiše vykřikla a muž nad ní zavrčel. Otočila se a spatřila meč, který mu pronikal hrudí. Srdce se jí málem zastavilo, dokud si nevšimla, že meč drží Hendric.

„Proč to děláš?“ vykřikl Warmund. Bojoval s mužem o celou hlavu vyšším než on, s tvrdými, hranatými rysy, které Sylvii připomínaly Indulfa.

Vytáhla Myleesu zpod postele a položila ji na ni, zatímco Hendric bojoval s dalšími dvěma útočníky. Portál stále ještě burácel. Sylvie se zhluboka nadechla, podepřela se nohama a vymrštila ruce, zápěstí k sobě, prsty roztažené, jakmile se nadechla. Z rukou jí vyšlehl závan vzduchu, který zvedl útočníky a odhodil je na druhou stranu místnosti.

„Proč?“ zopakoval Warmund. Opřel se o svůj meč. „Strýčku…“

Sylvie obtočila ruku kolem Myleesina pasu a vytáhla ji do vzpřímené polohy. Všichni útočníci na ni teď upírali oči, vyceněné zuby a zuřivost v očích. S bolestným stiskem srdce poznala několik mužů, kterým předtím utekla. Začali se blížit k portálu.

„Proč?“ Vysoký, tvrdý muž si odplivl a zadíval se na Warmunda. „Protože jsem skončil s životem druhé kategorie. Čím si můj malý bratr zaslouží trůn, kromě toho, že náš debilní otec byl ženatý s jeho matkou?“

„Otec ti dal zemi a…“

„To je mi úplně jedno. Nechci půdu, pokud to není celé království, nechci titul, pokud to není král. Tvůj otec je slaboch. Dovolil si k tobě až příliš velkou náklonnost, chlapče.“

Sylvie přitáhla Myleesu o něco blíž k portálu. Jak dlouho ho baterie udrží? Muži, kteří se na ni stále upřeně dívali, zrcadlili její pohyby. Odvážila se pokusit se kolem nich projít?

„Jakmile budeš mrtvý, Indulf se stočí do spirály studny hanby a lítosti. Bude slabý ve svém žalu, a zatímco bude truchlit nad svým zrádným synem, já ho prostě zabiju, prohlásím jeho družku za svou a pak budu králem já.“

Nebyl čas se nad strýcovým prohlášením zděsit. Sylvie vyrazila vpřed, táhla Myleesu s sebou a hodila ji do portálu. Útočníci se vrhli vpřed. Sylvie uskočila, když jí na hlavu mířil meč, jen aby se jí kolem pasu ovinula silná paže. Hendric ji znovu odvrátil a zablokoval tři meče. Podklouzla mu noha a zachrčel. Warmund a jeho strýc znovu bojovali, jenže tentokrát se kolem Warmunda pohybovalo půl tuctu dalších mužů, kteří narušovali jeho soustředění.

Sylvie vykřikla a jednala instinktivně. Dupla jednou nohou a vymrštila ruce. Vyrazil z ní závan studeného vzduchu. Stěny pokryl led a plížil se po chodidlech. Všichni útočníci šokovaně vykřikli a začali led sekat, ale brzy se jim připlazil až ke kolenům. Hendric i Warmund chroptěli a také bojovali, aby se osvobodili.

Přiběhla k Hendricovi a položila ruce na led, představovala si oheň. Z jejích rukou vyšlehl plamen, až oba zaječeli, ale led roztál. Další výbuch ohně vyšlehl z Warmunda, když se napůl proměnil. Hendric se k němu natáhl, chytil ho za paži a jednou rukou ho hodil do portálu a druhou Sylvii.

Zezadu se ozval zuřivý výkřik. Sylvie vykřikla a natáhla se po Hendricovi, i když ji obklopil zvuk a zmatek portálu. Jednou rukou se držela brýlí, zatímco druhou ruku jí zaplnilo cosi teplého.

Když dopadla na zem, udýchaně se rychle vyškrábala na nohy. Myleesa stála u hromádky baterií a držela se jich, zatímco Warmund klopýtal stranou a Penny se vydala za ním. A v její ruce se objevila další ruka. Připevněná k ruce, která byla zase připevněná k…

„Hendric,“ vydechla a vrhla se k němu.

Polibek ji polil žárem, jako oheň v žilách. Jeho rty byly měkké na jejích, jeho jazyk byl náročný, když plenil její ústa. Sylvie zakňourala, když mu zabořila prsty do košile. Možnost, že by ho mohla ztratit, jí najednou připadala ještě reálnější a oči jí zalily slzy. Přitiskla se k němu pevněji, i když se jim do boků vrazilo něco malého.

„Tati,“ vzlykl Avas.

Hendric přerušil polibek, jen aby zvedl svého syna. Avas zabořil tvář do Hendrikova ramene a pevně se k němu přitiskl. Sylvie ho jemně třela po zádech, zatímco druhou rukou se držela Hendrika. Hleděli na sebe, oči jim vytékaly, zatímco nedaleko stojící Penny přiměla Warmunda, aby se posadil, a pak šla zkontrolovat Myleesina zranění.

Když to Sylvie viděla, neochotně opustila svého manžela a nevlastního syna. Rychle zkontrolovala, jestli Hendric nekrvácí, což se nestalo, a pak z auta vytáhla lékárničku. Portál se rozblikal, zda proto, že Myleesa něco provedla, nebo proto, že se vybily baterie, nevěděla.

„Myslela jsem, že jdu na špatné místo,“ zamumlala Myleesa, když jí Sylvie začala čistit rány. „Myslela jsem, že mě pošlou do vaší viktoriánské éry. Asi… asi ten portál takhle nefunguje.“

Zakolísala na místě a Sylvie ji chytila za ramena a podepřela ji. Byla ošklivě potlučená. Tep se jí prudce zrychlil, i když jí výplach vzteku a nenávisti sevřel a rozpálil hruď. Jak se opovažují takhle zacházet s lidmi? Ale bylo jasné, že se musí dostat do nemocnice.

„Pomozte mi ji dostat do auta,“ zavolala přes rameno.

Hendric byl v mžiku u ní. Snadno nabral Myleesu do náruče a zamířil k autu. Sylvie objala Avase kolem ramen, zatímco Penny naléhala na Warmunda, aby šel s nimi. Princ měl ve tváři zvláštní výraz, ale Sylvie měla o Myleesu příliš velký strach, než aby se ho snažila rozluštit. Společně došli k autu a nastoupili. Penny řídila s Warmundem na předním sedadle, Avas seděl Hendricovi na klíně z jedné strany Myleesy. Sylvie držela svého předka kolem ramen a srdce jí při jízdě bušilo.

„Bude to v pořádku,“ ujistila je všechny a snažila se, aby to znělo sebejistě. „Jsme v bezpečí. Bude to v pořádku.“