TDPSC - PROLOG

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Penny

Penny měla doma šestiměsíční dvojčata a hledala jen rychlé rozptýlení. Těsně předtím, než vyšla ven, se napumpovala a nehodlala vypít ani kapku alkoholu. Její spolubydlící, Katrina a nová dívka Hazel (která měla jakési diplomatické postavení, protože dům, v němž bydlely, byl horkým místem pro nově objevené draky), hlídaly Lisu a Marka. Bylo to poprvé, co je Penny nechala o samotě, kromě toho, že šla do práce.

Měla být pryč jen pár hodin.

Alespoň takový byl plán. Dokud si tmavovlasý cizinec s tmavýma očima nesedl vedle ní, nepodíval se na ni těma svýma bystrýma očima a nepokrčil na ni obočí. „Neznám tě odněkud?“

Penny se narovnala z místa, kde se hrbila nad sodovkou. Opravdu jí připadal matně povědomý. Zamračila se na něj. „Víš, myslím, že jsme se už potkali.“

„Myslel jsem, že jsi mi povědomá.“

Penny ho studovala a míchala bublinky ze své sodovky. Byl jí povědomý. Až bolestně povědomý. Silná čelist, tmavé oči, ostré lícní kosti. V jeho pohledu bylo něco znepokojivého, něco, co ji rozechvělo. Kdyby jen nebyla tak hrozná v rozpoznávání lidí! Trvalo jí skoro týden, než dokázala Hazel poznat v davu, a to měla ta druhá žena plamenně rudé vlasy. S rozpoznáváním tohoto muže byla beznadějná; mohla s ním pracovat ve své práci zdravotní sestry celé roky a stejně by jí byl jen matně povědomý.

„Omlouvám se, ale nemůžu si vzpomenout, kde jsem tě už viděla.“ Mírně se předklonila. „Pracuju v nemocnici, možná jsi mě tam viděl?“

„Pochybuju.“ Napil se whisky a usrkl z ní. „Do nemocnic nechodím. Stejně bych si pamatoval, kdybys mě ošetřovala.“ Mrkl na ni a pak se napil. Ani se nezachvěl. „Můžu ti něco nabídnout?“

Penny nechápavě zavrtěla hlavou. Ne, nehodlala se do toho zaplést… „Mám doma děti,“ vyhrkla. „Nemůžu nic pít, pořád kojím.“

„Aha.“ Uchechtl se pod nosem a mávl na barmana, když mu nabídl další whisky. „No, to to vysvětluje.“

„Co to vysvětluje?“

Cizincův pohled sklouzl do jejího odhaleného výstřihu. „Proč tak záříš. Takže je tvůj manžel hlídá?“

„Žádný otec není.“

Jeho pohled se rozžhavil.

Něco se v ní rozehřálo. Po zádech jí přeběhlo mravenčení a Penny najednou zatoužila, aby se jí dotýkal. Znala nebezpečí nechráněného, náhodného sexu. Byla zdravotní sestra, to samozřejmě věděla. Ale nikdy se nevyhýbala riziku. K čertu, její dvojčata pocházela ze sexu na jednu noc s chlapem, jehož tvář si sotva pamatovala. Celý život jí říkali, že není hezká, že není žádoucí, protože je tlustší než průměrná dívka.

Spát s kluky začala na střední škole. Šla na kliniku a předstírala, že je dospělá, aby dostala své první antikoncepční pilulky. Brzy si získala pověst „coury“ a nakonec ji kvůli této pověsti vyloučili ze školy. A to i přes její dobré známky a čistý rejstřík. Stačil jeden incident, kdy si odmítla vzít pod sukni ke kolenům těžké tepláky, které podle učitelů odváděly pozornost chlapců, a byla vyloučena.

Celý život věděla, že ji nikdo nechce, kromě sexu. A to jí nevadilo, protože když se tu a tam mohla cítit žádoucí, jaký v tom byl problém?

„Mám venku auto,“ řekla neznámému a zatlačila ramena dozadu, aby se jí prsa ještě víc zvětšila. V tomhle směru jich měla požehnaně už od střední školy a v dospělosti se jen zlepšovaly. „Nechceš se svézt?“

Cizinec plácl na pult nějaké peníze. „Pojďme.“

„Není to trochu rychlé?“

„Co na to říct?“ Mrkl na ní. „Jsem oportunista.“

Sklouzla ze stoličky, vzala ho za ruku a usmála se. Rozptýlení bylo přesně to, co potřebovala. Pravda, antikoncepci teď nebrala, ale kojila. To by mělo zabránit dalšímu těhotenství.

Kdyby věděla, že tomu tak nebude a že za devět měsíců bude mít dalšího syna, stejně by šla.