FCII - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

„Co jsi zase provedl, synu?“ Otec stál ve vstupu do pracovny a mračil se na mě.

„Nic!“, odpověděl jsem rychle. Že vstoupil bez vyzvání, jsem ignoroval.

„Nic?“ Nupod zvedl obočí.

„Nic, otče.“ Trochu jsem se na židli ošil a čekal na jeho reakci. Tvář se mu rozzářila pobavením a tak jsem si oddechl.

„Opravdu nic? Kilaku, to samé jsi mi tvrdil před skoro čtyřiceti cykly. Tenkrát jsi mi štípl můj ceremoniální meč.“

„To byl Lator.“

„Jako tenkrát to svádíš na svého bratra.“ Otec se zasmál. „Teď už to na něj hodit nemůžeš. Proto zopakuji svou otázku: Co jsi provedl? Proč je Sonya tak naštvaná? Přiznej se!“

„Není tu co přiznávat. Sonya mi věnovala svou lásku. To mě neskutečně potěšilo, protože i já ji velmi miluji. Řekl jsem jí, že v otázce její bezpečnosti a bezpečnosti jejích děti bude lepší, když se podřídí mému vedení a bude se držet v pozadí. S Benem, Tinou, tím malým a svou technikou bude mít práce dost. Až bude mé postavení coby Regent pevně upevněno a ten vražedný zrádce zlikvidován, pak s radostí uznám Sonye její rovnoprávnost. Kvůli tomu dokonce podnítím sociální reformu. Místo vděku mi za to ta malá hurodská potvora dupla na nohu.“ Jmenovaná část těla ho ještě stále bolela. Potlačil nutkání si ho třít.

Během mé řeči si otec sedl naproti. Jeho skeptický výraz nevěstil nic dobrého.

„Sonya ti jen šlápla na nohu? U Moca, já bych tě nakopl, Kilaku! Politas má víc rozumu než ty, synu. Co jen jsem při tvé výchově zanedbal?“ Upíral na mě nevěřící pohled. „Odkud se u tebe bere tvé nanejvýš podivné chování k ženám? Ode mě určitě ne! Copak ses za ta léta vůbec nic nenaučil? Nebo aspoň za poslední dny?“

„Co tím přesně myslíš?“, zeptal se teď trochu nejistě. Otce jsem nechápal.

„Se ženami se musí jednat velmi opatrně. Jsou jako explozivní látky. Člověk nikdy neví, kdy vybuchnou!“

„Možná, otče, ale Sonya dělá, jakoby to byla všechno moje vina a já si to spiknutí snad vymyslel, jen abych ji otravoval.“

„To je u žen normální.“ Nupod se usmál. „Dokonce i ty nejlepší reagují iracionálně!“

„Co mám dělat? Prozraď mi to, když se tak chlubíš svou znalostí žen.“

„Samozřejmě ji poprosit o odpuštění! Přiznat, že jsi hlupák a všechno je tvá vina. Potom najdi nějaký kompromis! To je umění a nejlepší mužská taktika! Poté jsou dámy mnohem přístupnější. Eventuálně budeš moci prosadit to, čeho si přeješ dosáhnout! Vezmi veškerou vinu na sebe a popros Sonyu o odpuštění. To dělá úplné zázraky. Možná! Úspěch není vždy zaručen, bohužel“, dodal otec.

„Ne“, odporoval jsem vehementně. Všechno se ve mně bouřilo. „Já mám pravdu! Situace je kritická. Nemůžu odhalit Sonye víc, než je nutné. Momentálně je to příliš nebezpečné. Až bude bezpečněji, ať má tu svou rovnoprávnost!“

„Jsi nepoučitelný, Kilaku.“ Otec zakroutil hlavou. „Obávám, že se budeš muset poučit tím bolestivým způsobem. Asi je lepší, že ses dostal právě teď se Sonyou do konfliktu, který zaměstnává naši společnost už tak dlouho. To je osud!“ Hleděl skrze mne a zamířil pohledem do časů, které navždy zmizely v éteru času. „S Latorem jsme ohledně toho spřádali plány. Už by byly dávno uskutečněny, kdyby nám Bohové nevytyčili jinou cestu.“ Vrátil se pohledem ke mně.

Zmocnilo se mě nepříjemné tušení. „Čeho se týkaly ty vaše plány?“

Otec se lehce usmál. „Ptáš se stejným způsobem, jako když jsi byl malý capart, který mi nesahal ani k pasu, a ne obávaný velitel flotily.“ Nejdřív se zašklebil, ale poté okamžitě zvážněl. Před mýma očima se proměnil v mocného vladaře.

„V našem Svazu je mnoho národů, ras a společenských struktur. Většina z nich je založená, na rozdíl od nás Fasadů, na demokracii, rovnosti a toleranci. To zdůrazňuji, Kilaku. Humanoidní a nehumanoidní bytosti, živé formy různého druhu, muži a ženy, všichni jsou si rovni a mají ta samá práva. Není přijatelné, abychom my Fasadi trvali na starých tradicích. My, Dům Hanada, stojíme v jeho čele. Proto vydám „Edikt rovnoprávnosti“, který postaví na stejnou úroveň všechny bytosti, nezávisle na pohlaví či rase. Lator na něm pracoval už dlouho. Tato reforma už měla proběhnout dávno. Současně omezíme i privilegia šlechty. Zákony platí pro všechny. Nikdo už nebude stát nad někým jiným. Otroctví bude zrušeno. Daňová reforma bude následovat.“ Otec se spokojeně opřel do sedadla a čekal na mou reakci.

Proč mě rovnou nezastřelí? To vyjde nastejno! Má hlava byla jako vymetená. Přišlo mi, že to byla snad věčnost, než se mi vrátila schopnost myšlení.

„Otče“, začal jsem mluvit. Několikrát jsem si musel odkašlat.

Ušklíbl se.

„Otče, skvělé, že se bavíš. Já osobně se nebavím vůbec. Koneckonců jsi mi právě nesdělil, že ses do konce života vzdal alkoholu a míníš se usadit na pusté planetě jako poustevník.“

Otec se smál. „To by ti bylo milejší, co?“

„Samozřejmě. Ale ta záležitost je smrtelně vážná. Tady se nejedná o nějaký drobný zákon. Toto jsou závažné reformy. Fasadská společnost a celý Cluster se otřesou v základech. Myslel jsi na to?“

„Už se tak mělo stát dávno. Lator plánoval, že je vyhlásí už před měsíci. Bohužel zasáhla čepel osudu.“

„To je všechno hezké.“ Sebral jsem se. „Mnoho let vykonával Lator schopně svou roli následníka trůnu. Podílel se na sjednocení Clusteru. Tyto dalekosáhlé změny by prosadil s mnohem menší námahou. Ale jak jsem na tom já? Byl jsem na frontě.“ Odhodlaně jsem se postavil, zatnuté ruce v pěst opřel o stůl a naklonil se k otci. „Navíc máme na krku spiknutí, které sahá až k Onikadům! A ty chceš v této háklivé situaci převálcovat stovky let staré tradice a základní pilíře naší kultury? Žádná velká věc!“ Sotva jsem svůj vztek zvládal. „Zbláznil ses? Co bude se ctihodnými Domy?“

„Podřídí se. Nastal čas, Kilaku.“ Otec si založil ruce na prsou a uvolněně se opřel. Můj vztek jednoduše ignoroval. „Uvažuj: Ty reformy nám poskytnou skvělou příležitost k odlákání pozornost! Všichni se budou soustředit na změny a my zatím diskrétně posílíme své pozice a eliminujeme zrádce včetně jeho přívrženců. Přitom zjistíme, kdo nás podporuje, a odhalíme protivníky. Podle mě je to brilantní taktika!“

Záměrně pomalu jsem sundal ruce ze stolu. „To nemusí dopadnout dobře, otče. Domy se postaví otevřeně proti nám. Tvůj „Edikt rovnoprávnosti“ jim očeše privilegia. To nebudou akceptovat nikdy.“

„Odpad, všichni dohromady. Žijí v dekadenci a aroganci, zneužívají svou moc a blahobyt, který mají. Dokonce i za války neznají míru. A my, Dům Hanada, nic nepodnikáme. To od nás nebylo správné. To se musí změnit. Financovali jsme flotilu a všechny sjednotili, zatímco Domy smlouvaly o každé privilegium a bombardovaly nás s nesmyslnými požadavky a zdržováním jako roj meteoritů. Dosud nás příliš zaměstnával boj o sjednocení a válka. Je čas se šlendriánem a hýřivostí jednou provždy skoncovat.“

„Dovol mi ti odporovat, otče. Moc ctihodných Domů musíme zlomit s efektivní lstí, dobře promyšlenou a ne silou a rychlostí nekontrolovatelného granátu“, pronesl jsem důrazně. „Nebo jste na to měli spolu s Latorem nějaký plán? Pokud ano, tak jsem na něj zvědavý.“

„Ne, Kilaku, k tomu jsme se nedostali“, přiznal. „Ale ve všech Domech máme své lidi, jedno jestli nás aktivně podporují či ne. Dají nám vědět a my budeme moci podniknout odpovídající opatření.“

„A ta by byla jaká?“

„Vyvlastnění, vyšší daně, vězení a podobně.“ Otec se znovu uvolněně opřel.

„Myslíš, že to bude stačit?“, zeptal jsem se pochybovačně. „Jistě, mnoho z nich je nám věrných. Někteří ve své loajalitě vlají jako vlajka na stožáru. Ale někteří, jako například Domy Terul, Garim a Refo, mají odvahu nebo nerozum, se nám postavit otevřeně. A na Obchodní alianci si musíme také dát pozor.“

„Dobře, můj synu, udělal sis své domácí úkoly!“

„Ale tvůj plán, otče, se mi nelíbí, protože to žádný plán není. Z toho důvodu své spojenectví s Taralou nezveřejním. Atriv se jí s Démonem pověsí na paty. Planetoid má na palubě nejmodernější sledovací technologie.“ Vymýšlel jsem strategii za pochodu. „Přestoupíme na Hněv Fasadu, abychom se obklopili nejdůvěryhodnějšími lidmi a strážemi. Na Démona vyhlásím komunikační embargo. Všechna spojení ven budou zakázána. Hněv Fasadu pod velením Vyššího velitele Zulora stáhnu z hraniční zóny. Udělá si zastávku v loděnici a Zulora tam vysadí. Převezme velení na Meči Moca, našeho druhého planetoidu. Hněv Fasadu poletí dál a setká se s námi. Nalodíme se na něj i s naším doprovodem z Démona.“

„Výborně!“ Otec si mnul ruce. „Teď naplánujeme náš příjezd, ceremoniál dosazení na trůn a další postup. Navíc mě právě napadla kreativní myšlenka.“

„Velká Bohyně, stůj při nás. Tvé kreativní myšlenky uvrhnou celý Cluster do chaosu!“