TE - 30. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

„Můžu ti nalít další skleničku vína?“ Zeptám se ho.

„Zůstaň tady. Udělám to.“

Vidět ho hrát se Stellou na piano mě zahřálo u srdce a zrušilo. Přijde ke mně s lahví vína, nalije mi a trochu i sobě.

„Jsem překvapený, že jsi dnes večer doma. Myslel jsem si, že budeš možná s klientem.“

„Skončila jsem. Už tuhle práci nedělám.“

„Ne? Proč?“ Zeptá se překvapeně.

„Je načase. Obzvláště, když Stella dospívá.“

„Dobrý nápad.“ Na rtech mu přeběhne úsměv. „Už ses rozhodla, co jiného budeš dělat?“

„Přemýšlela jsem, že skutečně začnu s marketingem na volné noze.“

„Myslím, že je to skvělý nápad. Jsi chytrá a dobrá v obchodě. Už jsi vybudovala jeden svůj úspěšný podnik, takže tohle by měla být hračka.“

„Myslíš?“

„Já to vím.“

„Jsem připravená do postele!“ Vykřikne Stella a běží k nám.

„Řekni Cadenovi dobrou noc a do postele. Hned tam budu, abych tě uložila.“

„Dobrou, Cadene.“ Ovine své malé ručky kolem jeho krku.

„Dobrou noc, andílku.“ Zakření se na ni. „Hezky se vyspi.“

„Dobře.“ Zachichotá se. „Doufám, že si spolu zase brzy zahrajeme na piano.“

„Rozhodně.“ Mrkne na ni.

Jakmile uložím Stellu, vrátím se zpět do obývacího pokoje a posadím se vedle Cadena.

„Přemýšlel jsem. Rád bych tebe a Stellu vzal zítra večer na večeři ke Kyleovi. Co říkáš?“

„Myslím, že bude Stella moc ráda.“ Usměju se.

„A co ty?“

„Já také.“

„Dobře, tak já vás vyzvednu o půl sedmé. Měl bych jít. Mám brzy ráno schůzku.“

„Och, jasně.“

Oba vstaneme z gauče a já jdu s ním ke dveřím. Naše oči se upírají jeden na druhého, když zvedne ruku a hřbetem mě jemně pohladí po tváři.

„Ještě jednou děkuju za večeři.“

„Nemáš zač.“

Jeho dotek mě rozechvěje. A mám pocit, že na něj nikdy nezapomenu.

„Užij si zbytek večera.“ Řekne a otevře dveře.

„Ty taky.“

Vyjde ven a zavře za sebou. Na okamžik zavřu oči a na tváři se mi rozlije úsměv.

***

Caden

Jsem neuvěřitelně šťastný, když opouštím její byt. Stále je mezi námi přítomna chemie a je ještě silnější než kdy dřív a vím, že to cítila stejně jako já. Vytáhnu telefon a vytočím Kylea.

„Čau, brácho. Co se děje?“

„Potřebuju si na zítřek na sedm zarezervovat stůl pro tři.“

„Pro tři? A kdo budou ty další dvě osoby mimo tebe?“

„Brielle a její dcera Stella.“

„Vážně?“

„Jo. Je to problém?“

„Ne, vůbec ne. Vlastně mě velmi těší, že to slyším. Takže stůl pro tři na zítřejší večer, všichni dostanete speciální zacházení. Jsem za tebe šťastný, Cadene. Opravdu šťastný.“

„Díky, Kyle, ale je to jen večeře.“

„Dětské krůčky, brácho. Dětské krůčky. A doufejme, že první z mnoha.“

Usměju se a ukončím hovor.

***

Poté, co opustím kancelář, zamířím domů, převléknu se a jedu k ní. Po zaklepání se dveře pomalu otevřou, stojí v nich Stella v růžových šatech a světle modré oči upírá na mě.

„Dobrý večer, madam.“ Pokloním se jí. „Jste připravena jít na večeři?“

„Ano.“ Zachichotá se. „Pojď dál. Máma je skoro hotová.“

„Ještě není připravená?“

Naznačí mi prstem, abych se sklonil, takže si kleknu a ona mi zašeptá do ucha.

„Chce se ujistit, že bude vypadat perfektně.“

„Vážně?“ Taky zašeptám.

„Ano.“ Přikývne. „Ale nemyslím, že bych ti to měla říkat.“

„Bude to naše malé tajemství. A jen abys věděla, myslím, že vždycky vypadá perfektně.“ Mrknu na ni.

„O čem si to tam vy dva špitáte?“ Usmívá se Brielle, zatímco vchází do pokoje.

„Nic. Wau, vypadáš –“

„Perfektně, mami.“

„Jak řekla.“ Usměju se.

„Oběma moc děkuju, ale mám hlad, takže bychom měli radši jít.“

Když přijedeme do restaurace, jsme okamžitě usazeni ke stolu a já řeknu hostesce, aby informovala bratra, že jsme dorazili. O chvilku později dorazí k našemu stolu.

„Brielle, tak rád tě zase vidím. Vypadáš nádherně.“ Skloní se a políbí ji na tvář.

„Děkuji ti. Taky tě ráda vidím.“

„Brácho,“ usměje se a potřese mi rukou.

„Kyle, rád bych ti představil Stellu, Briellinu dceru. Stello, tohle je můj bratr Kyle.“

„Jaká krásná mladá dáma.“ Usměje se a natáhne k ní ruku. „Je mi potěšením se s tebou setkat, Stello.“

„Taky tě ráda poznávám.“ Vloží malou ruku do jeho. „Vypadáš jako Caden.“

„Ale jsem mnohem hezčí.“ Mrkne na ni.

„Jen ve svých snech.“ Protočím oči.

Pošle nám láhev svého nejlepšího šampaňského a Stelle jahodovou limonádu. Poté, co si objednáme, se omluvím a jdu do kuchyně.

„Je to krásná holčička.“ Řekne Kyle.

„Jo, je docela skvělá. Poslouchej, může po večeři Stella zahrát na klavír?“

„Cože?“ Svraští obočí. „Dnes máme plno. Nejsem si jistý, že mí zákazníci budou chtít večeřet při poslechu bouchání šestiletého dítěte do kláves.“

„Nebude do nich bouchat.“

„To není dobrý nápad, Cadene. Nepotřebuju žádné stížnosti.“

„Dobře, jen jsem si myslel, že se nejdřív zeptám.“ Zašklebím se.

Po hlavním chodu a před dezertem se podívám na Stellu.

„Viděla jsi, co je támhle?“ Ukážu.

„Piano.“ Zakření se. „Už jsem ho viděla.“

„Jak by se ti líbilo zahrát něco pro lidi v restauraci?“

„Cadene, nemyslím –“

„To je v pořádku, mami. Chci hrát. Prosím.“

Brielle se podívá na mě a pokrčí rameny.

„Jsi si jistý, že to nebude Kyleovi vadit?“

„Ne, vůbec ne.“

Vezmu Stellu za ruku a vedu ji k pianu.

„Co chceš hrát?“ Zeptám se jí, když se posadí.

„Myslím, že zahraju Mozarta.“

„Dobrý nápad.“ Usměju se na ni.

Restaurace je hlučná, lidé konverzují a smějí se. V okamžiku, kdy Stella položí ruce na klaviaturu a začne hrát, všichni utichnou. Stojím vedle piana se založenýma rukama a úsměvem.

„Co to krucinál je!“ Vykřikne Kyle a vyjde zezadu.

„Říkal jsem ti, že nebude bouchat do kláves.“

„Můj bože, Cadene, je skvělá.“

„Já vím.“ Směju se. „Má dar. Máma by ji milovala.“

„Jo, to jo. Je lepší než my.“

„Prosím tě. Nesaháme jí ani po paty.“

„Pravda.“

Jakmile Stella dohraje skladbu, všichni v restauraci začnou tleskat. Potlesk, který zdá se bude trvat navždy. Vstane ze sedátka a ukloní se. Vezmu ji za ruku a vedu zpět ke stolu.

„Byla jsi úžasná, sluníčko.“ Usměje se Brielle a obejme ji.

„Díky, mami. Můžeme teď dostat dezert?“

„Můžeš dostat všechny dezerty, co chceš.“ Poplácám ji po hlavě.