TE - 28. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Šokovaně tu stojím a srdce mi prudce buší. Co tady sakra dělá? Zvednu telefon a pošlu mámě zprávu.

Poslala jsem Stellu dolů. Můžeš se s ní setkat u výtahu? Právě jsem vyšla ze sprchy a našla Cadena hrát na piano v mém bytě. Chce si promluvit.

Ježiši, Bri, jdu hned k výtahu. Zůstaň v klidu.

Díky.

„Babička na tebe čeká u výtahu, Stello.“

„Bylo hezké tě znovu potkat, Cadene.“ Usměje se. „Díky, že jsi mi něco zahrál.“

„Umm, nemáš zač.“

Jakmile vyjde ze dveří, zavřu je a otočím se k němu.

„Kdo si myslíš, že jsi, že ses tu takhle objevil?“

„Jsem tvrdohlavý stejně jako ty, věděl jsem, že bys můj hovor ne-přijala. Takže jsem opravdu neměl na výběr, než se objevit neohlá-šeně. Stella se zdá jako dobré dítě.“

„Je úžasná a vysoce inteligentní.“

„Je velmi vychovaná a zdvořilá na šestileté dítě. Odvedla jsi dob-rou práci při její výchově.“

„Díky, snažila jsem se.“

Přejdu do kuchyně a naliju si šálek kávy. Když se na něj dívám, bolí mě srdce ještě víc.

„Řekla mi, že nezná svého otce.“

„Ježíši Kriste, o čem jste si vy dva ještě povídali?“

„Co se s ním stalo?“

„Zkrácená verze příběhu. Zbouchnul mě a té noci, kdy jsem mu řekla, že jsem těhotná, odešel pro jídlo a už se nikdy nevrátil. Od té doby jsem ho neviděla ani o něm neslyšela.“

„Muselo to pro tebe být těžké.“

„Zpočátku bylo, ale pak jsem si uvědomila, že mi prokázal laska-vost.“

„Souhlasím. Jak jsi dělala společnici, když jsi byla těhotná?“

„V tu dobu jsem nedělala eskort.“ Posadím se ke stolu. „Když jsem poznala Daniela, skončila jsem s tím a dělala sekretářku v marketingové firmě. Neplatili moc. Určitě ne tak dobře, jako jsem vydělávala za eskort, ale dělala jsem, co jsem mohla. Když jsem byla na mateřské, firma ukončila činnost a já zůstala bez práce a pojiště-ní. Poté, co jsem měla Stellu, jsem pomalu utratila vše, co jsem mě-la našetřené. Nechtěla jsem, aby se minulost opakovala. Osamělý rodič s dítětem a bez peněz, kterými bych ho zaopatřila. Takže jsem se vrátila k eskortu. Byly to rychle a snadno vydělané peníze a moh-la jsem dát Stelle všechno, co potřebovala a ještě víc. Takže když ses mě ptal, jaký typ ženy s dítěte prodává své tělo, má odpověď je ta-ková, která myslí na své dítě a chce mu dát co možná nejlepší ži-vot.“

„Chápu to, jen si přeju, abys mi o ní řekla už na začátku.“

„Proč, Cadene? Co by na tom záleželo? Udržuji svůj soukromý a pracovní život oddělený. Vždycky musím chránit Stellu.“

„Přišel jsem sem, abych se omluvil za věci, které jsem řekl. Neu-leví se mi, dokud to neudělám. Takže se omlouvám.“

Jeho omluva je upřímná. A jde asi o nejupřímnější věc, kterou mi kdy řekl.

„Dobře. Přijímám tvoji omluvu.“

„Děkuji ti. Cením si toho. Vážně máš pěkný byt. Proč jsi mi neřek-la, že máš taky piano?“

„Jak bych mohla? Chtěl bys, abych něco zahrála, a já neumím hrát. Tak by ses mě zeptal, proč mám tedy piano.“ Usměju se.

„Pravda.“ Uchechtne se. „Poslouchej, asi bych měl jít. Zastavil jsem se jen, abych se omluvil.“

Stejně, jako chci, aby odešel, nedokážu to. Chci znovu cítit jeho rty na mých a jeho silné paže mě objímat, ale nejsem si jistá, zda to někdy může být jako dřív.

„Díky, že ses zastavil.“ Lehce se usměju.

„Žádný problém. Někdy se uvidíme.“

Přejde ke dveřím a položí ruku na kliku.

„Řekl jsi Stelle, že jí znovu zahraješ na piano. Nechtěla bych, aby byla zklamaná.“

Otočí ke mně hlavu a naše oči se střetnou.

„Jistě. Určitě někdy budu moct. Užij si zbytek dne.“

„Díky, ty taky.“

V okamžiku, kdy se dveře zavřou, pocítím nevolnost. Je to už mě-síc, co jsem ho viděla, nebo o něm slyšela. Myslela jsem si, že už se přes něj dostávám, ale teď, když jsem ho tu viděla, znovu rozvířil mé zlomené srdce.

***

Caden

Vlezu do limuzíny a zhluboka se nadechnu. V tuto chvíli se cítím víc naživu, než za poslední měsíc. Přijala moji omluvu, což bylo dob-ré, ale opravdu by mě chtěla znovu vidět poté, jak jsem s ní jednal? Kurva. Vytáhnu vizitku terapeuta, kterou mi dal Kyle. Je to ten samý, kterého využil on před pár lety, když si procházel nějakými sračkami ve firmě a chtěl pryč. Možná nebude bolet, když si s ním pro jednou pohovořím. Nikdo to nemusí vědět. Místo, abych šel do jeho ordina-ce, doktor Carlyle souhlasil, že přijde na sezení ke mně. Souhlasil poté, co jsem mu řekl, že ztrojnásobím jeho honorář. Každý má svou cenu.

Večer v sedm se otevřou dveře výtahu a objeví se doktor Carlyle.

„Vy musíte být Caden,“ natáhne ke mně ruku.

„Děkuji, že jste souhlasil se schůzkou, doktore. Cením si toho.“

„Bez problému. Kdo jsem, abych odmítl trojnásobek hodinové ta-xy?“ Usměje se.

„Mohu vám nabídnout skleničku?“

„Ne.“ Zvedne ruku. „Voda bude stačit.“

Naliju mu sklenici perlivé vody a sobě dvojitou skotskou. Budu ji potřebovat.

 Posadím se na gauč a on do křesla naproti mně. Řekl jsem mu všechno o Cassandře, o té noci a pak i o Brielle.

„Učinil jste první krok, když jste se jí omluvil. To je moc dobře, Cadene, ale budu k vám zcela upřímný, pokud si sám neodpustíte Cassandřinu smrt, nikdy se nebudete schopen posunout dál s někým jiným.“

„Jak si můžu odpustit? Byla to má chyba. Kdybych neřídil tak rychle v bouři a nahněvaný, nikdy by se to nestalo a Cassandra by dnes byla naživu.“

„To nemůžete vědět jistě a odpuštění je zásadní.“ Podívá se na hodinky.

„Náš čas vypršel. Chci vás vidět alespoň třikrát týdně, dokud se s tím nevyrovnáte. Co zítra večer? Stejný čas?“

„Jistě. Zítřek je v pohodě.“

Poté, co odejde, si naliju další skleničku, vezmu si ji na terasu a nakloním se přes zábradlí. Mluvit s doktorem nebylo tak těžké, jak jsem si myslel. Ve skutečnosti se cítím lehčeji. Nemůžu přestat mys-let na Brielle, a jak moc ji chci znovu vidět, ale potřebuju postupovat po dětských krůčcích, abych si získal zpět její důvěru. Navíc, pořád potřebuju další terapii.