TE - 26. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Ležím v posteli a hlavu mám v Sashině klíně. Hladí mě po vlasech a slzy mi nepřestávají téct po tvářích.

„Nemůžu uvěřit, že tak reagoval. Měla jsi ho vidět. Byl tak naštvaný.“

„Neměl na to právo. Neudělala jsi nic špatného.“

„Co budu dělat, Sasho?“

„Dáš se dohromady a budeš pokračovat ve svém životě.“

„Tolik to bolí. Jsem do něj zamilovaná.“

„Já vím, že jsi, zlatíčko a je na prd, že je to takový kretén, ale ty jsi Brielle zasraná Wintersová a nenecháš žádného muže, aby tě pokořil.“

„Nikdy předtím jsem se tak necítila. Ani když odešel Daniel. Nikdy před Cadenem jsem ještě nebyla zamilovaná.“

„Nevím, co říct, Bri. Je mi líto, že ti tohle způsobil, ale je dobré, že se ukázalo, co je to za muže. Není dost dobrý ani pro tebe, ani pro Stellu. Musíš na něj zapomenout a jít dál.“

„Skončila jsem s eskortem. Nadobro. Už to nemůžu dělat.“

„A to je v pořádku. Máš našetřené peníze. Už nemusíš být společnice. Dej si na čas a popřemýšlej, co bys chtěla dělat a než se naděješ, Caden Chamberlain nebude nic jiného, než vzdálená vzpomínka.“

Poté, co odejde, si dám koupel, naliju si do ní pěnu s levandulí, vlezu do vany a potopím se až po krk. Fyzická bolest srdce je nesnesitelná, tak neuvěřitelná, že se nemůžu nadechnout. V hlavě mám zmatek a potřebuju se vzchopit. Možná bych měla vzít Stellu a odstěhovat se z New Yorku. Začít někde nový život. Možná někde u moře.

Vylezu z vany, osuším se a převléknu do pyžama. Jdu do kuchyně, naliju si sklenku vína a vezmu si ji společně s notebookem do ložnice. Zobrazím si mapu Spojených států. Florida? Ne. Jižní Karolína? Možná. Vermont? Třeba. Kdybych odešla, nechala bych tu svoji rodinu, přátele a vzala bych Stellu od své babičky. Nevím, jestli by si zvykla. Povzdechnu si, zavřu laptop a odložím ho na stranu. Zavřu oči a usnu.

Další den přivede máma Stellu domů.

„Ahoj sluníčko. Jaké bylo představení?“

„Skvělé. Přeju si, abys ho mohla vidět s námi.“

„Možná na něj někdy můžeme zajít.“

Odběhne do svého pokoje a máma mě obejme.

„Jak se máš?“

„Špatně, mami.“ Slzy mi začnou plnit oči. „Jsem do něj zamilovaná.“

„Uch, Brielle. Dostaneš se přes něj. To slibuju. Jsi obklopena rodinou a přáteli, kteří tě milují. Navíc máš malou holčičku a pro ni jsi celý svět. Na to nezapomínej.“

„Já vím.“ Otřu si oči.

„Bez něj ti bude lépe. Abych byla upřímná, jsem ráda, že se to stalo teď, než jsi s ním zašla dále. Není dobrý muž, zlatíčko, a dokázal ti to.“

„Já vím.“

Stella dojde k pianu a začne hrát.

„Musím jít. Zavolej mi později.“

„Zavolám, ještě jednou děkuji, mami.“

Přejdu k pianu, posadím se vedle Stelly a sleduju jí hrát.

„Proč jsi tak smutná?“ Zeptá se mě.

Má dcera je příliš chytrá a někdy ji podceňuju.

„Jsi smutná kvůli tomu muži z galerie?“

„Někdy dospělí jsou smutní, srdíčko. Obzvláště, když ztratí přítele.“

„Bylo to kvůli mně?“ Zeptá se a dál klouže prsty po klaviatuře.

„Ne, vůbec ne.“

„Řekl, že si přeje, aby tě nikdy nepoznal. To bylo ošklivé.“

Přitisknu rty k její hlavě.

***

Později toho dne přijde Sasha a vezme Stellu do Central parku, zatímco Ben mě zaveze na střelnici. Jsem plna bolesti a hněvu a potřebuju se nějak uvolnit.

„Dlouho jsme se neviděli.“ Řekne Jimmy ve chvíli, kdy vejdu do dveří.

„Život je teď trochu šílený, Jimmy.“

„Jsi v pořádku?“

„Ano jsem.“

Vezmu si tašku a zamířím na třetí dráhu. Vytáhnu zbraň, nabiju ji a začnu střílet do terče.

„Zatraceně, Brielle,“ řekne Jimmy, když si nechám dovést terč k sobě. „Mám dojem, že cíl je někdo, koho znáš. O co jde?“

„Zlomené srdce.“

„Úuu, bože, to mě mrzí.“ Zavěsí ruku za moji. „Chceš, abych ho pro tebe zastřelil?“

Nemůžu si pomoct a rozesměju se.

„Ne, ale díky. Pokud ho někdo zastřelí, tak to budu já.“ Ušklíbnu se.