TDBV - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Hendric

Soudce se tvářil podezřívavě, když k němu Hendric přišel a oznámil mu, že se Sylvií nebudou uzavírat manželství na tomto místě. Přesto jim dovolil odejít. Hendric za to byl vděčný. Být se Sylvií o samotě, dokonce i v „úchylné“ místnosti, v něm vyvolávalo hukot ohňů. Touha v něm proudila už jen tím, že byl v její blízkosti. Kdyby si nedal pozor, chystal se ji požádat, aby si s ním lehla a zpečetila tenhle sňatek. Bylo by mnohem těžší se rozvést, než jakmile by se vrátili do paláce, nechat prostě zrušit neuzavřené manželství.

A ona byla panna, která chtěla, aby její první sňatek byl s někým, na kom jí záleží. Hendric nepochyboval o tom, že by oba dokázali podlehnout touze. Viděl jí to na očích. To by však vedlo jen k bolestem srdce. Existoval důvod, proč už neměl náhodný sex.

Vrátili se do Warmundovy chatrče, kde si s úlevou oddechl. Byla to jen jedna místnost. Žádná pokušení tu nebyla.

Warmund se hned vrátil do své postele a znovu si přetáhl přikrývky přes hlavu. Avas zívl a Hendric ho přiměl, aby si lehl a položil hlavu na otcovo koleno, aby si mohl odpočinout. Oba brzy oddechovali hlubokým, rovnoměrným spánkem. Sylvie zívla, opřela se o zeď vedle něj a zvedla ruku, na níž jí modře zářil prsten.

„Co se stane, když je hodíme do ohně?“ zeptal se.

Hendric zahučel. „Magie by je ochránila. Aby se to pouto přerušilo, budeme muset požádat mága, aby to kouzlo rozluštil.“

„Takže jsme vlastně manželé? Nemusíme podepisovat smlouvy nebo tak něco? Mohli by se lidé vzít, kdyby na ně mág seslal manželské kouzlo, aniž by o to stáli?“

„Ne. Kouzlo vyžaduje souhlas obou stran.“

Sylvie se na okamžik zamračila, než přikývla, spokojená s touto odpovědí. „Dovedu si představit, jak by se tvářila moje rodina, kdybych se objevila doma s tím, že jsem se vdala. Neméně pomocí kouzel. Všichni by dostali infarkt. Hlavně moje nejstarší sestra. Od té doby, co se vdala, je opravdu odsuzující.“

Hendric se k ní otočil a nepřítomně pohladil Avase po vlasech. „Ty máš sestru?“

„Tři. A pět bratrů.“

Devět dětí? Hendric na ni zíral. „Chudák tvoje matka. Copak vy lidé nemáte metody, jak zabránit těhotenství?“

„Ano,“ řekla Sylvie pomalu. „Ale náboženská kultura, ve které žije moje rodina… oslavuje velké rodiny. Nechci se pouštět do politiky, ale jejich důraz na to, že všechny ženy musí být matkami a že je to jejich nejvyšší poslání, je velkým důvodem, proč jsem tu církev opustila. Chci být matkou,“ řekla rychle. „A myslím si, že mateřství je krásná věc. Ale je také super těžké a není pro každého. To je v pořádku. Ne všechny ženy jsou přirozené pečovatelky a mít kulturu, kde se klade obrovský důraz na genderové role a říká se, že ženy jsou přirozené pečovatelky, dělá obrovskou paseku ženám, které takové nejsou. Nehledě na to, že jsem pevně přesvědčená, že lidé, kteří děti nechtějí, by neměli být do jejich pořízení tlačeni. Není to vůči dětem fér.“

Hendric vážně přikývl. „Souhlasím s tebou. Já –“

Dveře se rozrazily. Avas se s výkřikem probudil, když do místnosti vtrhli čtyři muži s obnaženými čepelemi. Warmund i Hendric byli během několika vteřin na nohou. Sylvie popadla Avase a odtáhla ho na opačnou stranu chatrče, zatímco Hendric se pohnul. Jeden z mužů na něj zaútočil, ale všichni tři zbývající se vrhli na Warmunda.

Muž, který se na něj řítil, ho švihl do obličeje, ale Hendric úder snadno zablokoval vlastním mečem. Muž zavrčel a rozmáchl se, aby se pokusil o jiný úhel. Hendric úder odvrátil a přivolal v břiše žhavé ohně. Po kůži se mu rozprostřely šupiny a ztvrdly jako diamant. Když se po něm muž znovu ohnal, zablokoval úder paží. Šupiny se mu promáčkly a několik se jich rozlétlo vzduchem, ale čepel neprořízla. Hendric sekl mečem a hrot přejel muži po krku. Do vzduchu vystříkla krev a Hendric sebral meč, když jeho nepřítel padl.

„Avasi,“ zvolal a hodil synovi svou vlastní, lehčí zbraň.

Avas čepel chytil a držel ji před sebou, připravený bránit se, kdyby to bylo nutné.

Do chatrče se nahrnuli další čtyři muži. Hendric se otočil a zhluboka se nadechl, aby na příchozí dýchl oheň. Na kůži jim naskákaly šupiny, jak si chránili oči. Hendric si našel chvilku na zaklení, než jednoho z mužů útočících na Warmunda probodl. Princovy oči zaplály. Jeho tmavá kůže byla hladká, čelist otevřená, ale v ústech žádný oheň. Tančil a točil se kolem útočníků. Jeho pohyb byl plynulý a ladný, když odvrátil a zablokoval tři údery najednou a následoval sek přes břicho jednoho muže, který vykřikl a padl na vlastní meč.

Hendric se vrhl doleva, aby jednomu z mužů zabránil v cestě za Avasem a Sylvií. Další se postavil mezi Hendrika a Warmunda. Zbytek se soustředil na prince a pomalu ho zatlačoval do kouta.

Hendricův žaludek sevřel záchvěv strachu a zchladil jeho plameny. Tohle nebyl náhodný útok – tohle byl pokus o vraždu.

Warmund klopýtl, pomalu blokoval úder na své srdce. Odrazil meč, ale ostrá čepel mu proťala sval na žebrech. Hendric vydal ze sebe výkřik, když se prodral přes dva muže, kteří ho drželi zpátky, a jediným rychlým úderem setnul dvěma útočníkům hlavu. Ramenem mu projela ohnivá bolest a on se zkroutil. Meč mu pronikl masem a prokousl kost.

„Tati!“ Avas vykřikl, když vykřikla i Sylvie.

Hendric se otočil, udeřil mečem stranou a proklál útočníkovi hruď. Přikrčil se a znovu přivolal své ohně, znovu se pokryl šupinami, když odrazil zbraň druhého útočníka. Jeden z mužů za ním udeřil a meč mu přesekl mělkou čáru přes ruku. Warmund vydal tiché bolestné zachrčení.

A pak ho oslepil výbuch bíle žhavého světla. Něco ho udeřilo do hrudi, zvedlo ho a odhodilo na zeď. Sylvie znovu vykřikla, tentokrát to znělo spíš překvapeně než vyděšeně.

Co se to sakra stalo?

Když si promnul hvězdy z očí, uviděl Warmunda, jak se potácí na nohou. Avas se k němu vrhl, popadl Hendrika za paži a začal ho tahat.

„Vstávej, tati! Vstávej!“

Hendric se postavil na nohy. Plíce ho pálily a na hrudi měl pocit, jako by ho praštil dospělý obr, ale opřel se o meč. Sylvie přiběhla, vpletla se Warmundovi pod paži a táhla ho ke vchodu do chatrče. Hendric se potácel za nimi a hlavou mu vířila chuť květů máslovníku, která ho pálila na jazyku. Sylviina vůně dýně se mu zavrtala do nosu a donutila ho kýchnout.

„Pospěš si!“ Jakmile se Sylvie ocitla venku, pustila Warmunda, ten se zapotácel a spěchala zpátky k Hendricovi a Avasovi. Skoro ho táhla ven.

To už se vrahům podařilo vzpamatovat. Několik z nich se opíralo o stěny, bledí ve tváři, zatímco ostatní vypadali zmateně a vyděšeně.

Jeden z nich namířil na Sylvii a volnou rukou zvedl meč. Brýle jí sklouzly z nosu a ona si je strčila zpátky na obličej. Hendrikův meč šlehl vzhůru, když vyskočil dopředu. Než se však stačil postavit mezi Sylvii a zabijáky, vyrazil vpřed další výbuch světla. Tentokrát viděl, že vychází ze Sylvie a vyzařuje z její hrudi s kudrlinkami zlata v bílém světle. Znovu vrazil do zabijáků a odhodil je zpět na zem.

„Jak?“ zalapala po dechu a couvla dozadu.

Hendric ji jednou rukou chytil za paži, druhou si zasunul meč do pochvy a chytil Avase. „Pojď,“ křikl přes rameno na Warmunda, když je táhl pryč. „Hned!“

Warmund ještě zlomek vteřiny zíral na vrahy v chatrči, než se otočil na patě a vydal se za nimi.

***

„Měl jsem je zabít,“ odplivl si Warmund.

Hendric se na něj zadíval, zatímco Sylvie se tvářila zděšeně. Zavrtěla hlavou. „Byli v bezvědomí a…“

„A oni po mně půjdou znovu a znovu, dokud nezemřou.“ Warmund dokončil čištění čepele a položil ji vedle pochvy, kterou před nedávnem opláchl v potoce.

Všichni čtyři seděli v malém hájku mezi stromy a třásli se, jak se prohlubovala chladná noc. Měsíc, obrovský a jasný na obloze, dostatečně osvětloval okolí. Nechtěli riskovat oheň, zatím ne. Hendric změnil polohu a jednou rukou objímal Avase, aby ho utěšil i zahřál. V srdci se mu zračila pýcha, když si uvědomil, že si jeho chlapec za ty dvě hodiny, co putovali tmou pryč od města, ani jednou nestěžoval.

Nebyl způsob, jak o tom dát vědět Indulfovi. Poselský jestřáb, kterého vzal s sebou, byl právě na cestě do paláce a nesl poslední novinky, které mu Hendric poslal.

Což znamenalo, že je na něm, aby je odsud bezpečně dostal. Kdyby byla temnější noc, mohli by letět jako draci, ale s vrahy, kteří by jim byli v patách, by to nedokázali. Jejich dračí podoby by si příliš snadno všimli a při tak jasném měsíci by na ně zespodu snadno zaútočili, než by si vůbec uvědomili, co je zasáhlo.

Takže by se museli vydat po svých. S vrahy v patách a bez pomoci na cestě.

„Aspoň že máme na své straně mága,“ zabručel Hendric a strhl na sebe pozornost. Pohlédl na Sylvii a na rtech se mu objevil úsměv. „Zdá se, že magie ve vašem světě přece jen existuje. Přinejmenším máš magii v kostech.“

„To je poprvé, co o ní vím.“ Sylvie se podívala na své ruce a zachvěla se. „Co se to sakra stalo? Magie v mém světě neexistuje, dokonce vám brání v proměně, když jste tam moc dlouho. Tak proč…?“

„Na to přijdeme,“ slíbil Hendric. Vzal ji za ruku a podíval se jí do širokých, vyděšených očí. „Přijdeme na to.“