TDBV - 1. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Sylvia

Dýka se jí stříbrně zaleskla na krku. Čepel byla zubatá a tupá a jejím středem se táhlo složité písmo. Sylvie se spokojeně usmála, když si ji třela po kůži sem a tam a ujišťovala se, že ji náhodou nepořeže. Tohle se ostatním dívkám bude líbit. Na dva kluky, kteří se k nim často přidávali při pátečních večerních hrách Dungeons and Dragons, to udělá menší dojem, ale to proto, že se zabývali skutečnými dýkami a meči.

Sylvie schovala nůž do kapsy, upravila si klobouk na hlavě a chystala se hrát za svou chraplavou, nevrlou postavu elfky-druidky. Věci se mohly změnit, co Anna a Misty, které se obě vdaly, to odhalení světu, že draci existují; pocházeli z kouzelného království z minulosti jménem Byrelmore a vypadali dost lidsky, až na to, že chrlili oheň a měnili se v obrovské okřídlené bestie.

„Čekáme na tebe, Sivvy,“ zavolala Anna.

Sylvie popadla svůj charakterový list a vyběhla do obývacího pokoje.

Jakmile tam dorazila, spatřila Volcanta a Indulfa, dva draky, jak si pohrávají s mikrovlnnou troubou, která před pár dny přestala fungovat. Bylo to k popukání, když uvážíme, že je to vůbec musel někdo naučit používat. Přesto se snažili dívkám ze všech sil pomoci. Ještě zábavnější bylo, že Indulf, který byl mnohem mladší než Volcant, byl z nich dvou otcovštější. Když Sylvie začala chodit na D&D zívající a vystresovaná z práce, byl to on, kdo jí nosil do domu víc ovoce a zeleniny a trval na tom, aby jedla zdravěji. A nevyznělo to jako „jsi moc tlustá“, což rady ohledně jídla často dělaly.

„Vezmeme ji k opraváři,“ povzdechla si Misty a houpala si malou Caru na koleni. „No tak, vy dva jste nejméně kvalifikovaní na to, abyste se pokusily tu věc opravit.“

Volcant i Indulf ze sebe vypustili otrávené zafunění, ale přistoupili ke stolu a posadili se. Anna podala Erika Indulfovi. Chlapeček si okamžitě položil hlavu na otcovo rameno, zívl a Sylvie pocítila v srdci malý záchvěv žárlivosti. Nemohla se dočkat dne, kdy se sama stane matkou. Povzdechla si, což přimělo Katrinu, další z jejích spolubydlících, aby se na ni podívala se zdviženým obočím.

„Co máš s tím protáhlým obličejem?“

Sylvie pokrčila rameny a posunula si brýle. „Prostě už je to věčnost, co jsme to dělaly. Mezi tím, co jsou Anna a Indulf král a královna, Volcant a Misty velvyslanci a řešením zjevení draků světu… Chybí mi mé Erikovo a Cařino tulení!“

Misty se tomu zasmála a protočila oči. „Jestli si ji chceš pochovat, stačí, když si řekneš.“

Okamžitě jí dítě podala. Sylvie usadila Caru do náruče a usmála se na ni. „Proč mě nemůžeš brát s sebou na všechny své cesty jako chůvu? Sotva bys věděla, že tam jsem.“

„Asi ano.“ Misty se na ni ušklíbla a Sylvie věděla, že přijde oplzlá poznámka. „Určitě by to mně a Volcantovi poskytlo víc příležitostí k nepřetržitému sexu. Chtěla jsem vyzkoušet tu polohu, se kterou přišla Anna při poslední hře, a…“

„Nemůžeme přestat mluvit o sexu?“ Sylvie prosila. Dost na tom, že musela opustit místnost pokaždé, když hra nabrala chlípný směr.

Anna její prosby ignorovala. „Jé, věř mi, to je dobrý. Jen se ujistěte, že se dobře držíte rámu postele, nebo…“

„Lásko.“ Indulf sklonil hlavu a v tmavých očích mu zajiskřilo. „Prosím. Vím, že se ráda chlubíš, ale ne… v současné společnosti.“

Podíval se na ni a na Katrinu. Sylvie při tom málem protočila oči. To, že nerada pořád mluvila o sexu, neznamenalo, že je nějaká křehká květinka. Tak se cítila, kdykoli Indulf začal říkat podobné věci. Jako by si myslel, že svobodné dívky jsou prostě příliš mladé na to, aby o tom slyšely, nebo tak něco.

Zavrtěla hlavou a byla příliš ráda, že rozhovor ustal, než aby Indulfa v tuhle chvíli okřikla. Rozhlédla se kolem stolu a uviděla Penny, jak se na Caru dívá se zvědavým výrazem ve tváři. Vypadala téměř úplně odtažitě, až na to, že se jí v očích mihl záblesk strachu. Sylvii se zkroutily vnitřnosti. Byl to stejný pohled, jaký měla Misty, když byla těhotná, ještě než se dala dohromady s Volcantem.

Penny vzhlédla a setkala se s jejím pohledem.

„Takže… chce ještě někdo něco oznámit?“ zeptala se Sylvie a teď se od Penny odvrátila. Pokud byla připravená to skupině sdělit, tohle jí k tomu poskytlo příležitost. Pokud ne, mohla prostě mlčet.

Všichni na ni pohlédli s překvapenými výrazy. Sylvie sebou pod jejich pohledem škubla. Normálně to byla ona, kdo se snažil zahnat řeč do kouta, aby mohli pokračovat v tažení. No, dřív to bývala Anna, ale od té doby, co se vdala, porodila dítě a celá vychladla, musel tuhle práci někdo převzít. Rozhlédla se po nich a pokrčila rameny.

„Pokud nikdo…“

„Jsem těhotná,“ vyhrkla Penny.

Sylvie si s úlevou oddechla, když se k ní všichni otočili a ve tvářích se jim mísilo překvapení. Začali Penny zasypávat otázkami, i když ji Katrina objala kolem ramen. Sylvie potlačila další povzdech, tentokrát protkaný žárlivostí, když si prohlížela své přátele. Jenže ona a Katrina teď nebudou mámy. Sylvia byla sice stále odhodlaná počkat se sexem nebo dětmi až do svatby, ale v těchto dnech měla pocit, že se to nikdy nestane.

Nemyslela si, že chtít někoho milého, starostlivého a uctivého je příliš. Zdálo se však, že skutečnost, že se chtěla zdržet až do svatby, vyřadila polovinu seznamek a druhá polovina skončila příliš nábožensky založená… Sylvie netoužila chodit každý týden do kostela nebo číst bibli či cokoli jiného. Z osobních důvodů byla stále panna, ne proto, že jí parta starců mávala před obličejem knihou napsanou muži.

„No, víš, že budu nablízku, abych pohlídala děti, kdykoli budu moct,“ řekla a vytrhla se z myšlenek, aby oslovila Penny.

Penny jí věnovala drobný úsměv. Byl to pohled, který sliboval, že si o tom bude muset ještě promluvit, až budou mít trochu soukromí. Jak se stalo, že otěhotněla, bylo pro Sylvii záhadou. Penny měla problém říkat lidem ne, ale zároveň byla dost stydlivá a Sylvie ani nevěděla, že se baví s kluky, natož s něčím jiným.

„Díky,“ zašeptala Penny a sklonila hlavu. „Bylo to jen pár opravdu těžkých měsíců.“

Misty ji konejšivě poplácala po zádech. „Já vím. Ale tyhle holky tady jsou úžasné. A Sylvie je zaříkávač dětí. Podívej, Cara u ní usnula za pět minut. To dítě nikdy nechce spát, ale…“

„Ale já jsem asi moc nudná,“ utrousila Sylvie. „Tak pojďme…“

Při zvuku zaklepání se jí zatočila hlava. Vážně? Právě všechno urovnali a byli připraveni hrát hru, když je někdo vyrušil? Sykla si pod nosem a trhla sebou, aby otevřela vchodové dveře. Jestli to byl nějaký podomní obchodník, tak si to pěkně odskáčou!

Nebyl to však žádný obchodník. Když Sylvie otevřela dveře a zjistila, že na druhé straně stojí Hendric, drak, kterého tu už párkrát viděla, nahrnula se jí do tváří krev. I když se hrbil, byl o dvacet cm vyšší než ona. Na rozdíl od obou draků v domě měl na sobě oblečení z Byrelmoru. Kožený suspenzor se šněrováním na bocích, přes volnou bílou košili a kalhoty, které byly tak akorát vypasované, aby ukázaly jeho vypracovaný zadek. Oči temné jako půlnoc na ni hleděly a stálo ji veškerou sílu, aby při pohledu na něj neomdlela.

„Omlouvám se, že ruším, slečno Sylvie,“ zabručel tím svým hlubokým, sexy hlasem jako melasa. „Potřebuji naléhavě mluvit se svým králem a lordem Volcantem.“

Sylvie věděla, že kdyby se pokusila něco říct, nakonec by si vykopala obrovskou jámu trapnosti, a tak jen přikývla a ustoupila. Když vešel Hendric a přivítal se se starostlivě se tvářícím Indulfem, její pohled klesl na jeho zadek. Tyhle kalhoty byly volnější než jeho běžné. Co by dala za to, kdyby se jí ve švech o centimetr nebo dva vzdálily!

„Anno?“ Indulf se otočil k Anně. „Obávám se, že to nepočká.“

Anna si povzdechla a mávla rukou. „Jen do toho. Počkáme půl hodiny a pak začneme bez tebe.“

Draci opustili místnost a vydali se do Anniny ložnice, zatímco Sylvie se odplížila zpět ke stolu. Posadila se a nespouštěla z Hendrika oči, dokud jí nezmizel z dohledu. Pak si povzdechla a podepřela si bradu v dlaních. Nestávalo se často, že by jejich hry byly přerušeny, ale už vůbec se nestávalo často, že by se všech pět původních spolubydlících dokázalo v pátek sejít pohromadě, natož aby se k nim přidali draci.

Katrina měla ve tváři stejně zklamaný výraz. „Víš, přála bych si, abych se nikdy nedozvěděla, že sis vzala krále.“ Obviňujícím způsobem na Annu zúžila oči. „Od té doby, co se světu ukázali draci, jako by naše hry někdo neustále přerušoval. A já si ani nemůžu stěžovat, protože jsou to všechno důležité věci.“

„Já vím.“ Anna se ustaraně zadívala na dveře. „Ale teď se toho děje hodně. Naše pokusy integrovat i tak jednoduché věci, jako jsou kamery v Byrelmore, nevychází moc dobře. Pořád se zkratují a my nevíme, čím je to způsobeno.“

Sylvie si odfrkla. „Není to v Byrelmore už tak dvě stě let, co ses vdala za Indulfa? Chceš mi říct, že jsi na to za těch dvě stě let nepřišla?“

„Tak jednoduché to není. Dvě stě let, to jo, ale nepřipadají mi stejné jako čas, který plyne tady.“ Anna se zamračila a zavrtěla hlavou. „Jako by tam i čas plynul pomaleji. Nedokážu to vysvětlit. Ale přestaňme být depresivní… Viděla jsem ty oči, které jsi věnovala Hendricovi.“ Po tváři se jí rozlil úsměv. „Tak co o něm chceš vědět?“

Sylvii se do tváře nahrnula horkost. Upravila si brýle, i když jí na obličeji stále dobře seděly. „Nechci o něm nic vědět!“

„Je to svobodný otec,“ pobídla ji Anna s mrknutím. S jeho synem jsem se několikrát setkala. Je rozkošný.“

Sylvie zavrtěla hlavou, nechtěla o tom mluvit.

„Možná bychom měli do kampaně zapojit nějakého sexy měniče draka,“ škádlila ji Misty a oči jí prakticky zářily. „Zařídit nějaký perverzní sex pro naši panenskou kamarádku.“

Dveře do ložnice se otevřely a tři draci vyšli ven. Sylvie si oddechla a dala si pozor, aby se tentokrát na Hendrika nepodívala. Až na to, když se jim znovu omluvil za vyrušení – pak se musela kradmo podívat na jeho svalnatá předloktí, když se ukláněl. Zůstal jí v mysli, i když už byl pryč. Svobodný otec, co? Přemýšlela, jaká je tam historka.