Leon - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Courtney

„Nevypadáte jako pan Torres.“

„To proto, že nejsem.“ Přimhouřím oči skrz dveře na zástěnu a podívám se na chlápka na schodech. Listuje svazkem papírů připevněných na deskách a za ním na příjezdové cestě vidím špinavý náklaďák s logem stavební firmy. Správně. Leon mi připomněl, že tenhle týden se u nás zastaví. „Určitě jste přišel, abyste nám udělal odhad na pergolu.“

„Jo. A je tu někde pan Torres?“

„Ne, není,“ řeknu bez přemýšlení. „Musel si odskočit.“

„Jo?“ Chlápek se jednou rukou opře o rám dveří a nakloní se blíž k zástěně, která nás dělí.

Po zádech mi zaleze nepříjemný pocit. To je další důvod, proč nemám ráda, když Leon tolik cestuje. Někdy se prostě ve velkém městě necítím sama stoprocentně bezpečně.

A v žádném případě si toho chlapa nepustím do domu. Ne, když je Leon pořád mimo město.

Vydám ze sebe nezávazný zvuk. „Každopádně jsem taky na odchodu. Prostě se pusťte na dvorek, změřte si to a nechte odhad ve schránce. My se ozveme.“

Nasadím falešný úsměv a zavřu dveře dřív, než stihne říct něco dalšího. Doběhnu ke dveřím na terasu, zatáhnu za ně a zamknu je právě ve chvíli, kdy vidím dodavatele za rohem. Rychle zatáhnu závěsy, než mě uvidí stát.

Podívám se na hodinky a rozhodnu se, že vyrazím dřív na oběd s Rose a Evanem.

„TADY JSTE!“ Řeknu, vstanu z boxu v restauraci a vlepím Rose pusu na tvář, než se otočím k Evanovi a obejmu ho. Pokaždé, když ty dva vidím, jsem znovu nadšená, že moje nejlepší kamarádka a bratr tvoří pár. Rose a Evan měli milostné spojení v Leonův a můj svatební den a teď je řada na nich, aby se vzali.

„Na, Rose,“ řeknu a postrčím k ní svou skleničku, když se všichni tři posadíme. „Tohle marocké mojito musíš ochutnat. Zelený čaj, máta, trocha růžové vody – je to vynikající.“

S tím strašidelným dodavatelem a obavami o stav mého manželství jsem se rozhodla, že si dám drink.

„Mmm,“ řekne Rose, polkne doušek a postaví nápoj zpátky přede mě. „Máš pravdu. Mňam.“

Rose a Evan se za pár měsíců vezmou a při tomto obědě máme probírat jejich svatební plány, ale jak jídlo postupuje, nemůžu na Leona přestat myslet. Mluvíme spolu každý večer po telefonu, zatímco on je mimo město, ale pořád to není to samé jako být spolu osobně. Jak dlouho nám to opravdu vydrží?

Snažím se potlačit své obavy a věnovat se své nastávající švagrové.

„…jako možnost pro bufet,“ říká Rose.

„Bufet?“ Asi jsem něco přehlédla, ztracená ve svých myšlenkách.

Evan na mě zvedne obočí. „Všechno v pořádku, ségra?“

„Jo. Promiň. Jen jsem si neměla dávat to pití na lačný žaludek. Co jsi říkala o bufetu?“ Tenhle oběd je celý o nich. Nechci si dělat starosti ani jednoho z nich a obtěžovat je vyprávěním o svých manželských trablech, když se sami chystají do toho jít, a tak se snažím soustředit na Roseina slova.

„Přemýšleli jsme, že bychom na koktejlovou hodinu uspořádali mezinárodní bufet. Jídlo bychom obstarali z několika místních restaurací. Zrovna jsem říkala, že tohle místo by mohlo být dobrou volbou.“ Rose se na mě usměje a strčí si do úst olivu z talíře s dipem.

„Myslím, že to zní jako skvělý nápad.“

„A pro sedací porci přemýšlíme, že bychom využili restauraci, ve které pracuje Leonův bratr.“

Přikývnu. Leonův bratr Julian je úžasný kuchař.

„Julian by se na tu práci skvěle hodil,“ řeknu. „Jeho jehněčí je vynikající.“

„Neseznámili jste se s Leonem v restauraci?“ zeptá se Evan, z palce mu kape lilkový dip.

„Přísahám, že jsi byl brindálek už od dětství.“ Hodím po bratrovi ubrousek. „A ne, ne tak docela. Potkali jsme se na festivalu food trucků.“

„Eh, to je stejný rozdíl.“

„Stál přede mnou ve frontě u cukrářského vozu a koupil si jejich poslední cronut. Když zjistil, že jsem ho taky chtěla, laskavě mi ho dal,“ říkám a směju se, když si vzpomenu na Leonův vyděšený pohled, když jsem zaklela, když jsem se dozvěděla, že ukořistil poslední cronut – cronut, na který jsem stála třicet minut ve frontě.

„S muži jsi to vždycky uměla,“ řekne Evan a usměje se.

„Hele, já jsem se o to s ním podělila!“ Řeknu. Usměju se a vzpomenu si, jak jsem na lepkavý ubrousek, který mi podal, napsala své číslo.

A jak vím, že ten ubrousek má pořád zastrčený v krabici od bot v rohu naší skříně.

„Jo, ty jsi broskvička.“ Evan, jako vždy starší bratr, mě lehce udeří do ramene. „Hned jsem zpátky.“ Odstrčí židli a zamíří přes restauraci, pravděpodobně hledat toalety.

„Tak jo, vyklop to,“ řekne Rose, jakmile je Evan z doslechu.

„O čem to mluvíš?“ Řeknu a vyhnu se jejím očím. Odstrčím talíř a chuť k jídlu mě přejde.

„To jsou kecy. Jsi mrzutá od chvíle, co jsme sem přišli.“ Rose na mě mlaskne jazykem.

„Fajn,“ řeknu a povzdechnu si. Před svou nejlepší kamarádkou nic neschovám. „Doma to, ehm… doma to není nic moc. Leon a já pořád cestujeme za prací. Zdá se, že se nám nedaří dát dohromady rozvrh, který by nám umožnil nějaký čas jen tak být spolu. Když jsem doma já, on je pryč a naopak. Začíná nás to unavovat, upřímně. Zdá se, že se stále častěji hádáme.“

„Zlato, proč jsi mi nic neřekla?“ Rose se nakloní dopředu a položí svou ruku na mou.

„Máš toho dost, plánuješ vlastní svatbu a tak. Nechtěla jsem tě obtěžovat. Nebo tě přesvědčit, že manželství za to nestojí.“ Pokrčím rameny a snažím se zabránit slzám, které mě píchají do očí.

„Musíš si o tom promluvit s Leonem, Courtney. Nemůžeš dopustit, aby se taková věc táhla. Čím déle to necháš být, tím hůř se z toho budeš dostávat zpátky.“

„Já vím, já vím,“ řeknu. „Chci ho jen podpořit v jeho kariéře. Mám pocit, že když něco řeknu, budu za otravnou manželku. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by po někom jiném chtěl, aby se kvůli mně vzdal svých snů. Jistě, Leon je hodně pryč, ale svou práci miluje.“

„Leon miluje tebe,“ řekne Rose pevně. „A vím, že by chtěl vědět, kdyby tě něco trápilo. Nespokoj se s něčím menším, než si zasloužíš.“

„Méně, než si zasloužíš?“ Evan se zeptá a posadí se zpátky na své místo.

„Méně dezertu,“ řeknu rychle. „Znám tě, a jakmile je přede mnou dezert, tvoje vidlička začne putovat tam, kde není vítaná. Drž se svého vlastního dezertu.“

„Víš co, budu ti za to držet palce. Vítěz dostane oba dezerty.“ Evan mi věnuje jeden ze svých otravných úsměvů velkého bratra.

„Ne na tvůj život. Ne s těma tvýma gorilími palci.“

Uhýbám před ubrouskem, který na mě letí.

S Evanem pokračujeme v sourozeneckém škádlení, Rose se směje a odmítá si vybrat stranu. Ale v hloubi duše pořád myslím na Leona a přemýšlím, jestli naše manželství přežije.