Evan - 3. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Rose

Vynahradit mi to? Co tím myslí, že mi to vynahradí?

Dobře, asi tím myslel, že si se mnou o víkendu popovídá nebo tak něco. Přesto jsem měla pocit, že v jeho slovech je ještě něco jiného… něco sugestivního. Něco sexy. Něco oplzlého.

Uff. Vážně se musím dát dohromady.

Rozrušená se znovu posadím ke stolu vedle Courtney, která se vidličkou noří do právě servírovaného dezertu.

„Panebože,“ řekne a zasténá kolem sousta dortu v ústech. „Tohle je k sežrání. Mezi vrstvami je dokonce čerstvý ananas.“

„Doufám, že z tebe zítra večer dostanu takové zvuky,“ zažertoval její snoubenec Leon. Courtney ho loktem udeří do žeber a Leon se zhluboka zasměje. Zatímco se k ní vrhá, aby ji políbil, odvrátím od nich pohled a sleduji Evana, jak si ukusuje z dezertu.

Srdce mi buší tak rychle a silně, že to nejspíš slyší až na tom konci stolu.

„…potom, Rose?“ Říká mi Courtney. „Opravdu si zasloužíš pauzu.“

„Promiň,“ řeknu a otočím se k ní. „Na chvilku jsem se zamyslela. Co jsi říkala?“

Zavrtí hlavou a zasměje se. „Říkala jsem, že musíme brzy vyrazit na dámskou jízdu. Zasloužíš si odpočinek.“

„Jasně. To zní skvěle.“ Když se setkám s jejíma očima a usměju se, projede mnou čerstvý pocit viny. Sakra. Co to dělám, že si dovolím myslet na jejího bratra? Courtney by to nikdy neschválila. A hlavně nemůžu dopustit, aby se něco stalo zrovna o jejím svatebním víkendu.

Ne, nikdy bych nemohla udělat nic, co by ohrozilo můj vztah s ní. Je to moje nejlepší kamarádka už od střední školy.

Něco takového se nezahazuje.

„Naplánujeme si to, až se vrátíš z líbánek,“ řeknu jí. Courtney a Leon zůstanou na Havaji ještě dva týdny po svatbě a svůj pobyt si rozdělí na všechny ostrovy. „Tedy pokud se mi podaří vás dva od sebe odtrhnout.“

Courtney i Leon se zasmějí, a když se na sebe podívají, vypadají znovu zamilovaně a závratně.

Nemůžu se dočkat, až to zažiju taky – tedy jednoho dne. V šestadvaceti si zatím s hledáním manžela nedělám příliš velké starosti, ale ani na to nemyslím. Při všem tom svatebním plánování, které dělám, se nedá vyhnout myšlenkám na to, jak bude jednou vypadat moje vlastní svatba a manželství. Líbí se mi představa, že budu mít životního partnera a že s ním založím rodinu. Díky tomu by byly ty hezké části života sladší a ty těžké o něco snazší.

Právě teď se ale musím soustředit na Courtneyinu svatbu, a ne na tu svou imaginární. A tak se vracím ke zkušební večeři. Zbytek večera uteče jako voda, a než se naděju, loučím se s posledními hosty. Potřebuji si na chvíli odpočinout, a tak se zavěsím do haly a svalím se na lavičku.

Bože, jak mě bolí nohy. Tyhle podpatky mě zabijí.

Zkřížím jednu nohu přes druhou, sundám si botu a hnětu si chodidlo. Právě si s úlevou oddechnu, když se ke mně někdo přiblíží.

Když vzhlédnu, stojí Evan přímo přede mnou.

„Můžu se posadit?“

„Hm… jistě. Jen do toho.“

Posadí se na lavičku vedle mě. „Tvrdě jsi pracovala, starala ses o všechny.“

„To je součást práce,“ řeknu a lehce pokrčím rameny. „Baví mě to.“

„Ale kdo se stará o tebe?“

„Ach, já nepotřebuju…“ Má slova se zadusí, když natáhne ruku a odhrne mi z tváře pramen vlasů. Na zlomek vteřiny mě jeho ruka obejme po tváři a mně se v hrudi rozbuší srdce. Nevěřícně na něj zírám, když jeho oči klesnou na nohu, kterou mám překříženou přes druhou. Ježíši. Mrazí mě z něj. Dělá mě… vlhkou.

„Můžu?“

Polknu. „Co můžeš?“

„Viděl jsem, jak si třeš nohu. Musí to bolet.“

Představa jeho rukou, jak mi masíruje chodidla, mi mezi nohama vyvolá další vlnu chtíče.

„Myslím, že to není dobrý nápad, Evane.“

„Mít někoho, kdo se o tebe stará, není dobrý nápad?“

„Ty a já nejsme dobrý nápad. Jsi bratr mé nejlepší kamarádky.“

„A?“

Vstanu. „Promiň. Musím jít něco zkontrolovat.“

„Co přesně potřebuješ zkontrolovat?“

Kurva. Ví, že blafuju.

„Jen… něco.“ Otočím se a začnu odcházet, než udělám něco, čeho budu litovat.

„Rose, počkej.“

Když se natáhne a chytne mě za ruku, nebráním se. Nechám ho, aby mě otočil. Nechám ho, aby mě zatáhl do malé postranní chodby, kde můžeme být sami.

Je teď tak blízko u mě, že cítím borovicovou vůni jeho mýdla.

„Omlouvám se,“ řekne a jeho výraz je vážný. „Jde o to, že mi něco děláš. Od té doby, co jsem tě ráno viděl, na tebe nemůžu přestat myslet.“

Srdce se mi zastaví. Na vteřinu, přísahám, se prostě zastaví.

„Já na tebe taky pořád myslím,“ řeknu a můj hlas zní skoro jako šepot. Jeho blízkost mi zamotává jazyk a kroutí všechny myšlenky v mém mozku. Chci mu říct, že se na nás Courtney bude zlobit, že mě před ním varovala, ale chci jen jeho. Chci jeho ruce a jeho rty na sobě.

A musím to prozradit ve tváři, protože najednou jsou jeho rty na mých a jeho ruce se rozprostírají po mých bocích a posouvají mi šaty nahoru. Jeho koleno je mezi mýma nohama a tlačí mi stehna od sebe.

Hrozí mi reálné nebezpečí, že se udělám přímo tady, v téhle chodbě, dřív než Evanovy prsty vůbec dosáhnou na moje kalhotky.

Někde poblíž bouchnou dveře a ten zvuk mě vytrhne z mého chtíčem naplněného oparu. Odtrhnu své rty od Evanových a pevně přitisknu ruce na jeho hruď, snažím se ho k sobě znovu nepřitáhnout.

„Ublížil jsem ti?“ zeptá se, jeho hlas je plný obav.

„Ne. Ale to nemůžeme, Evane. Ne tento víkend. Nikdy.“

A pak vyklouznu mezi Evanem a stěnou a spěchám pryč.