Evan - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Rose

„Je všechno podle vašich představ, slečno Haviland?“

Zvednu oči od svého organizéru a prohlížím si místnost. Je den před svatbou mé nejlepší kamarádky a já mám na starosti, aby bylo všechno perfektní.

„Všechno vypadá dobře,“ řeknu manažerovi hotelu. „I když nechybí nám tamhle jedno aranžmá? Kde je květinářka?“

„Aha,“ řekne a vidí, že i on má problém. „Hned se na to podívám. Omlouvám se.“

Vtom zaslechnu, jak se na chodbě ozývá mé jméno, a pak se k nám blíží pár spěšných kroků. Když se otočím, vidím, jak ke mně spěchá moje nejlepší kamarádka.

„Rose! Máme problém. Evan uvízl na letišti.“ Courtney má zarudlý obličej a mne si ruce. „Auto, které jsme poslali, se nikdy neukázalo.“

Evanovo jméno ve mně vyvolá lehké mrazení, ale ignoruju ho a organizér ve svých rukou zavírám s lusknutím. Obtočím Courtney ruku kolem ramen a odvedu ji od personálu jídelny, který se připravuje na dnešní zkušební večeři.

„Neboj se. Postarám se o to,“ slibuju jí. „Hele, neměla by sis teď jít na manikúru?“

„Mám? Sakra.“

Zvednu telefon a přejedu po něm prstem, okamžitě se mi objeví Courtneyin itinerář. „Jo, to máš. Pojď, doprovodím tě dolů.“

„Dobře. Děkuju.“ Obejme mě. „Nevím, co bych si bez tebe počala, holka. Ty sama řídíš celý tenhle cirkus. Jsi ta nejlepší kamarádka – a nejlepší družička, jakou si může dívka přát. Vážně.“

„Hej, to je to, co dělám.“ Pokrčím rameny, jako by o nic nešlo, ale uvnitř jsem tajně nadšená. Posledních pár let dělám svatební plánovačku a miluju to k zbláznění – ale nic není tak uspokojivé, jako pomáhat nejlepší kamarádce se svatbou, zvlášť když jste nejlepší kamarádky od třinácti let.

„Nevím, jak to děláš,“ pokračuje Courtney, když jdeme chodbou směrem k hotelovým lázním. „Jsi vážně nejorganizovanější člověk, jakého znám. Jsi neuvěřitelná.“

„Dobře, teď si jdeš pro hnědé body,“ řeknu a zasměju se.

Posmívá se mi. „Cože, to nemůžu pochválit svou nejlepší kamarádku?“

„Tady to máme. Tak jdeme na to.“ Strčím do dveří z matného skla do hotelových lázní a zamávám Courtney. Uvnitř měkká šedá a zelená okamžitě uklidní oči, zatímco nás obklopují zvuky jemně tekoucí vody.

„Aloha! Vítejte v lázních Blue Jade,“ říká mladý muž u recepce. „Jak vám mohu pomoci, dámy?“

„Dobrý den. Tohle je Courtney Simmons,“ řeknu a pobídnu ji dopředu. „Je objednaná.“

„Aha, jistě. Naše nevěsta.“ Příjemně se na Courtney usměje a pak gestem ukáže na chodbu. „Tudy, slečno Simmons. Jsme pro vás připraveni.“

„Ještě jednou děkuji, zlatíčko.“ Rychle mě obejme a zamíří do jasmínem provoněných zákoutí lázní.

„Zajistěte jí také masáž, prosím,“ řeknu recepčnímu. „Připište mi to na pokoj. 1409.“ Poděkuji recepčnímu a pak zamířím k hotelové recepci, abych zařídila vyzvednutí Courtneyina bratra z letiště.

Popravdě řečeno, jsem trochu nervózní z toho, že Evana uvidím.

Dobře… víc než jen trochu.

Už na střední škole jsem byla do Evana zamilovaná. A rozhodně jsem nebyla jediná, kdo se do něj zamiloval. Tehdy byl šíleně sexy: velký, sebevědomý chlapík s houštinou černých vlasů, které mu vlály nad čelem a které si věčně odháněl z očí pohybem hlavy. Přísahám, že pokaždé, když to udělal, bylo v jídelně slyšet, jak padají kalhotky.

Hádám, že na ženy dnes působí asi stejně – zvlášť teď, když je zpěvákem nadějné indie kapely.

Přestože je Evan starší bratr mé nejlepší kamarádky, naše cesty se nezkřížily už celou věčnost. Prostě k tomu nebyl důvod, nemluvě o tom, že je se svou kapelou často na turné. Takže tohle bude poprvé, co ho uvidím od… no, asi od společného maturitního večírku, který jsme s Courtney uspořádaly.

Ne že by záleželo na tom, že je tady na Havaji. Tehdy si mě nikdy nevšiml – mluvíme o klukovi, který byl tak populární, že si na maturitní ples vzal dvě zatracené holky – a pochybuju, že by si mě všiml teď.

Proč by si ho taky všímal, když teď míří ke slávě?

Kromě toho, i kdyby si mě všiml, nebyl by dobrý nápad ho pronásledovat. Nejenže je to Courtneyin bratr, ale Courtney v průběhu let pronesla nespočet poznámek, z nichž bylo jasné, že Evan je zaneprázdněný životem rockové hvězdy. Pořád vtipkuje o jeho fanynkách a o tom, že tam venku nejspíš pobíhá nějaký malý Evans, o kterém ani neví.

Takže… jo.

Rozhodně se do něčeho takového nezaplete.

 

O ČTYŘICET MINUT POZDĚJI jsem pohlcena posledními detaily dnešní zkušební večeře, když zaslechnu hluboký, rezonující hlas, který vysloví mé jméno.

„Ano?“ Zastrčím si pero za ucho a otočím se. „Mohu vám pomoci…“

Moje slova se zadrhnou, když vidím, kdo to je.

Přede mnou stojí Evan. Nejsem připravená na chtíč, který mě přepadne. Panebože, ten muž je nádherný. A taky pekelně svalnatý. Jak to, že je tak sexy?

„Myslel jsem, že jsi to ty,“ řekne Evan a usměje se na mě. Jedna strana úst se mu kření o něco víc než druhá a dodává mu to sexy, drzý výraz, který musí na jeho koncertech zabíjet. „Court mi říkala, že jsi pro ni vedla show.“

„Já, ehm… jo.“ Ježíši. Stačí pár vteřin v Evanově přítomnosti a je ze mě zase koktavá středoškolačka. Teď už jenom potřebuju, aby mi vyskočil pupínek, a bude vystaráno. „Jo.“

„Super. No, díky za poslání auta. Říkal jsem Court, že to opravdu není nutné, ale ona na tom trvala.“ S úsměvem zavrtí hlavou a rozhlédne se kolem. „Kde vlastně je?“

„Je v lázních.“

„Aha.“

Kývnu na něj a hlava se mi kýve nahoru a dolů jako jedna z těch houpacích hlaviček.

Dej se dohromady, Rose. Tohle není roztomilé.

„Takže…“ Evanův hlas se odmlčí, když se rozhlédne po hale. Nemůžu si pomoct, ale zírám, jak má silný krk. Jestli jsou svaly na jeho krku tak silné, dokážu si představit, jak je celý jeho zbytek nabušený.

Vyženu tu myšlenku z hlavy a pročistím si hrdlo. „Už tě ubytovali?“ Zeptám se a do hlasu vnesu profesionalitu. Jsem profesionální organizátorka svateb a budu se podle toho chovat, sakra.

I když mi hoří stehna.

„Jo, právě jsem mířil nahoru do svého pokoje.“ Mírně zvedne kufr.

„Dobře. Mimochodem, potřebuju se s tebou spojit ohledně přípravy svatební hostiny. Chápu to správně, že hraješ písničku na první tanec?“ Byla to změna na poslední chvíli, o které mě Courtney informovala před pár dny.

„To jsem jen já.“

„Jen ty co?“

„Jen já a moje kytara. Nepotřebuju žádnou přípravu.“

A já to pak vidím, stejně jako když jsme byli mladší, jako tehdy, když vystupoval před celou školou během talentové soutěže: Evan byl sám s kytarou, oči měl zavřené a zpíval oduševnělým a tichým hlasem.

To byla chvíle, kdy jsem se do něj těžce zamilovala. Okamžik, kdy jsem věděla, že se přes něj nikdy nepřenesu.

„Jasně,“ řeknu. „Dobře. Tak to je snadné.“

„Ještě něco?“ zeptá se.

Všechno. Chci od tebe všechno, Evane.

Zavrtím hlavou a pevně sevřu v rukou svůj plánovač.

„Ne,“ řeknu a věnuji mu svůj nejlepší profesionální úsměv.