TE - 14. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

„Ahoj, mami,“ pozdravím hned, jak vejdu do bytu.

„Ahoj, zlato.“

„Je Stella v posteli?“

„Jo, ale uložila jsem ji jen před chvílí. Nemyslím, že ještě spí.“

Vejdu do jejího pokojíčku a ona otevře oči.

„Mami.“ Zašeptá s úsměvem.

„Ahoj, zlato.“

Sednu si na okraj postele a obejmu ji.

„Jak šla tvá schůzka?“

„Moc dobře.“ Usměju se. „Teď běž spát. Zítra máš školu. Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

Políbím ji na čelo a vyjdu z pokoje. Jdu do kuchyně, popadnu láhev vína a skleničku si naliju.

„Co s tebou chtěl probrat?“

Zvednu skleničku ke rtům a upiju.

„Chce výlučně mě na dalších šest měsíců.“

„Cože?“ Spojí obočí dohromady. „Co to znamená?“

„Že nemůžu mít schůzky s jinými klienty. Jen s ním. A zaplatí mi osmdesát tisíc za měsíc.“

„Děláš si srandu?“

„Ne, nedělám.“

„A ty jsi souhlasila?“

„Ano, protože, když budu jen s ním, budu mít víc času pro Stellu. Navíc jde o osmdesát tisíc dolarů měsíčně a já budu muset platit vysoké školné, jestli nakonec přestoupí na Speyer.“

„Věříš tomu muži?“

Na okamžik na ni hledím a pak dopiju skleničku.

„Ano, věřím.“

***

Ráno vysadím Stellu ve škole a sejdu se se Sashou na kafe. Řeknu jí vše o dohodě s Cadenem.

„Nemůžu tomu uvěřit. Je žhavý svobodný miliardář, který může mít kteroukoli ženu zdarma. Kdyby byl ženatý, tak bych to chápala, ale on není.“

„Podle něj, se vztahy se ženami komplikují, protože vždycky chtějí víc. Ví, že se mnou tohle nehrozí.“

„Tak proč má takovou fobii ze vztahů?“

„Nevím, prostě řekl, že má své důvody.“

Zatímco spolu mluvím, zazvoní mi telefon, je to Caden.

„Halo?“

„Tady Caden. Volám ti, abych ti dal vědět, že smlouva je připravena. Můžeš teď přijít do mé kanceláře?“

„Jistě. Napiš mi adresu.“

„Uvidíme se brzy.“

Ukončím hovor a čekám, až mi přijde esemeska.

„Musím jít. Caden mě potřebuje v kanceláři. Smlouva je připravena.“ Mluvím se Sashou, zatímco popadnu kabelku.

„Myslím, že bych si měla zvyknout, že budeš skákat, jak on píská.“ Ušklíbne se.

„Zavolám ti později.“ Usměju se.

Vyjdu z kavárny a zamířím na určenou adresu. Jakmile vejdu do budovy, jsem okamžitě zastavena ochrankou.

„Můžu vám pomoct, slečno?“

„Mám schůzku s panem Chamberlainem.“

„Omlouvám se, ale pan Chamberlain není k dispozici.“

Lehce se usměju, najdu Cadenovu zprávu a strčím ji sekuriťákovi před obličej.

„Jeho zpráva říká něco jiného.“

„Okamžik prosím.“ Zvedne svůj telefon ze stolu. „Vaše jméno?“

„Brielle.“

„Brielle a dál?“

Bez přemýšlení mu sdělím i své příjmení.

„Winters.“

„Je tu paní Brielle Wintersová na schůzku s panem Chamberlainem.“

Do prdele.

„Výtahem vyjeďte až do nejvyššího patra.“

„Děkuju.“

Nastoupím do výtahu a stisknu tlačítko do sedmého patra. Dveře se otevřou a starší žena s černými krátkými moderně střiženými vlasy vzhlédne od stolu.

„Vy musíte být určitě Brielle. Jsem Louise, sekretářka pana Chamberlaina.“ Usměje se a natáhne ke mně ruku.

„Ráda vás poznávám, Louise,“ vložím ruku do její.

„Následujte mě, pan Chamberlain na vás čeká v zasedačce.“

Jdu za ní až na konec chodby, kde vejdeme do místnosti skrze dvoukřídlé dřevěné dveře.

„Brielle, pojď dál,“ vstane Caden ze židle.

Posadím se naproti němu, nalije mi sklenici vody a položí ji přede mě.

„Jak se dneska máš?“

„Dobře a ty?“

„Teď lépe, když už je kontrakt hotový a ty jsi tu, abys ho podepsala.“ Zakření se.

Zvednu smlouvu a pečlivě si ji pročtu.

„Musím být k dispozici kdykoli během dne, když zavoláš?“ Pozvednu obočí.

„Ano.“

„Můžeš být trochu konkrétnější?“

„Možná tě budu potřebovat ošukat během dne. Přijdeš, když zavolám.“

„Dáš mi aspoň vědět dopředu, že? Protože možná budu něco dělat a nebudu se moct k tobě dostat tak rychle, jak budeš potřebovat.“

„A co budeš dělat?“

Přimhouřím na něj oči.

„Víš, že mám i svůj život. Můžu být uprostřed nakupování potravin, nebo budu na střelnici.“ Nakrčím obočí a přitisknu rty k sobě.

„Následujících šest měsíců nebudeš potřebovat zbraň. Jsi se mnou v bezpečí a ty to víš.“

„Opravdu, Cadene?“

Opře se o opěrku a zírá na mě.

„Fajn, dám ti vědět.“

„Jestli to bude během dne, mám pokoj v hotelu Warwick, který využívám.“

„Vážně? Ty tam máš svůj vlastní pokoj?“

„Ano, je to můj způsob, jak si udržet kontrolu.“

„Mohl bych prostě přijít k tobě.“ Ušklíbne se.

„Ne, nikdy si domů klienty nevodím.“

„Tomu rozumím, ale jsem tvůj jediný klient a už znám tvé pravé já, Brielle Winters.“

Kurva.

„Řekla jsem ne, Cadene. Můj byt není k dispozici. Jestli s tím máš problém, můžeš si vzít svoji smlouvu zpět a celou tuhle dohodu odvoláme.“

„Co skrýváte, slečno Wintersová?“ Jedno oko stále zužuje.

„Nic neskrývám. Můj byt je můj domov a je pouze pro účely bydlení. Ne pro práci.“

„Dobře. Když na tom trváš, tak tedy hotel Warwick. Se vším ostatním souhlasíš?“

„Není tu žádná zmínka o tom, když budu mít menstruaci.“

„Přemýšlel jsem o tom. Jak dlouho obvykle trvá?“

„Asi tři dny.“

„Říkala jsi, že máš antikoncepci. Předpokládám tedy, že užíváš prášky.“

„Ano.“

„A začíná ti to každý měsíc stejně?“

„Ano.“

„Tak mi tedy pošli datum a já budu vědět, že ti nemám volat. Teď, všechno ostatní je v pořádku?“

„Jo.“

Podá mi pero.

Vezmu ho a přitisknu k papíru. Na okamžik zaváhám, položím pero a zadívám se na něj.

„Jsi si tím jistý?“

„Otázkou není, zda jsem si jistý. Otázka zní, jsi si jistá ty?“

Zhluboka se nadechnu, vezmu pero a podepíšu se na tečkovanou čáru.

„Hotovo,“ otočím smlouvu a posunu k němu.

Podepíše ji, vytáhne šek z kapsy a posune ho ke mně. Zvednu ho a podívám se na něj.

„Jak jsem řekl, šek obdržíš každý první den v měsíci.“ Stoupne si, přejde ke mně a prstem mi zvedne bradu.

„Mám nějaký čas před další schůzkou, rád bych si prohlédl tvůj pokoj v hotelu.“ Zakření se.

„Nejdřív se budu muset převléknout.“

„Proč?“ Zamračí se.

„Protože v hotelu mě znají pouze v přestrojení, za Emmu Pine.“

„Jak dlouho ti to bude trvat?“

„Všimla jsem si, že v hale máte koupelnu. Jen potřebuju poslat rychle textovku a hned tu budu mít věci.“

„Dobře, ale ať to netrvá moc dlouho.“

Vytáhnu telefon z kapsy a pošlu Benovi zprávu.

 

Potřebuju svoji tašku, a abys mi ji přivezl na tuto adresu. Pak potřebuju, abys mě s panem Chamberlainem odvezl do hotelu.

 

Jsem na cestě, budu tam za deset minut.

 

„Taška tu bude za deset minut a dalších deset potřebuju na převlečení. Před budovou bude zaparkovaný černý sedan. Napíšu ti, kdy můžeš sejít.“

„Černý sedan? Ty řídíš černý sedan?“

„Ne, ale můj řidič ano.“

„Ty máš řidiče?“ Pozvedne obočí.

„Ano, jmenuje se Ben a už je jím čtyři roky. Dává na mě pozor.“

„Co dalšího o tobě ještě nevím?“

„Nic.“

„Potřebuju si zavolat, napiš, až budeš připravená,“ řekne, než vyjde ze zasedačky.

Sjedu výtahem do haly, kde uvidím Bena procházet vstupními dveřmi.

„Vaše taška, madam, ale proč ji potřebuješ?“

„Protože trvá na tom, abychom šli do hotelu. Nemůžu se tam dost dobře ukázat takhle.“

„Chápu. Počkám v autě.“

Jdu do koupelny, kde si rychle obléknu černé šaty, podpatky a paruku. Nasadím si kontaktní čočky, nalepím falešné řasy a namaluju pusu na rudou. Poté si dám brýle a uvolněně vyjdu z koupelny a budovy a vlezu do auta.

 

Jsem připravena a čekám.

 

Už jdu.

 

Ben stojí venku a otevře dveře pro Cadena, který vklouzne vedle mě.

„Cadene, ráda bych ti představila svého řidiče Bena. Bene, tohle je Caden Chamberlain.“

„Rád vás poznávám, pane.“

„Já vás taky, Bene.“

Dorazíme do hotelu a dojdeme k recepci.

„Ach, dobré odpoledne Emmy.“

„Zdravím, Josephe. Ráda bych si vzala můj pokoj, prosím.“

„Samozřejmě. Zrovna jsem přemýšlel, že jsem vás nějakou dobu neviděl.“

Pohlédne na Cadena a usměje se.

„To protože byla se mnou a po dnešku tento pokoj už nebude třeba, není to tak, Emmy?“

„Nevím, to je něco, co musíme probrat v soukromí.“

„Tady jsou klíče.“ Podá mi je Joseph.

„Děkuji.“

„Užijte si pobyt, jako vždy.“

Lehce se na něj usměju, než zamířím k výtahu. Jakmile se dostaneme k pokoji, otevřu a vejdeme dovnitř.

„Takže tady se vše odehrává.“

„Kde se odehrává co?“

„Kde jsi šukala hodně chlapů.“

„To je ono.“ Sundám si lodičky.

„Poté, co tu skončíme, zruš tenhle pokoj. Už se sem nechci vracet a ty ho následujících šest měsíců nebudeš potřebovat. Takže je to jen plýtvání penězi.“

„Cítíš se tu nepříjemně?“ Sundám si kabát.

„Trochu. Nelíbí se mi pomyšlení, že v této posteli bylo tolik jiných mužů.“

„Ty jsi ten, kdo sem chtěl jít.“ Rozepnu mu košili.

„Protože jsem byl zvědavý. Jen abys věděla, nebudeme v té posteli šukat. Připíchnu tě ke zdi s tvýma nohama omotanýma kolem mého pasu,“ řekne a sundá mi šaty.