OMT - 12. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Tide

„KURVA, ARIO,“ zasténám, odtrhnu ústa od jejích a jemně ji zatlačím zpátky na postel, když se postavím. „Sundej si tričko, zlato.“ Posadí se, přetáhne si volné triko přes hlavu, upustí ho na postel vedle sebe a pak se natáhne za záda, aby si rozepnula podprsenku. Když si lehne na záda, pokrčí kolena a podepře si prsa, můj penis pulzuje.

Rozepnu si knoflík u poklopce a stáhnu si džíny přes boky, zatímco ji hltám očima. Nikdy jsem nepotkal ženu, která by byla oduševněle krásnější než ona, nikdy by mě nenapadlo, že se nechám ovládnout ženou jako ona. Kleknu si jedním kolenem na postel, položím jí ruku na holeň, pak jí přejedu po koleni a usměju se, když ucítím, jak se zachvěje. Sjedu jí rukou po vnitřní straně stehna a palcem vklouznu pod okraj tmavé krajky, která ji zakrývá.

„Jsi v pořádku?“ Zeptám se, když se zvedne na loktech.

„Jo… jo,“ vykoktá, když skloním obličej a vypustím teplý dech. „Bože.“ Padne zpátky na postel a pokouší se sevřít stehna.

„Ne.“ Zabořím prsty do její hebké kůže a přikryju ji ústy, hluboce saju přes tenkou látku, zatímco druhá ruka mi sklouzne dolů, palcem lehce pohladím její klitoris, než do ní vstoupím. Chci ji celou, nepřemýšlím; strhávám jí kalhotky z těla, ignoruju její výkřik, když jí rukama chytnu pod zadkem a zvedám si ji ke svým ústům. Požírám ji jako vyhladovělý muž, vzrušuje mě každé zasténání a zakňučení, které se ozve z jejích krásných úst, když ji vedu blíž k orgasmu. Jakmile se její prsty zachytí mých vlasů, vtáhnu si její klitoris do úst, usilovně ho saju a nepolevím, dokud nevykřikne mé jméno. Když její tělo ochabne, políbím ji těsně nad kundičkou, zašimrám ji na břiše a pak se přesunu nahoru, abych se dostal nad ní. Její dlouhé řasy se roztřepí a ruka se mi opře o tvář.

„Ahoj.“ Tiše se zasměje, což mě přiměje k úsměvu.

„Máš se dobře?“

„Ano.“ Zvedne nohy a obejme mě kolem boků, zatímco její ruce mě jemně hladí.

„Dobře.“ Spustím svá ústa k jejím a lehce ji políbím, než ji začnu líbat na krku až k vrcholkům jejích prsou. „Už jsem ti říkal, jak dokonalá máš prsa?“

„Ne.“ Slyším v jejím hlase úsměv, a tak zvednu hlavu, abych ho viděl.

„Mají perfektní velikost.“ Jedno z nich si pohladím a jemně stisknu. „Perfektně mi padnou do rukou.“ Políbím ho a sleduji, jak jí tvrdne bradavka. „Zdá se, že se jim líbím i já.“

„Líbíš se jim.“ Prohýbá se, když si hrot vtáhnu do úst, kroužím jazykem kolem její bradavky a jemně ji okusuju, pak ji s mlasknutím pustím.

„Nechci, aby se moje druhá kamarádka cítila odstrčená,“ řeknu jí a usměju se, když vidím její úsměv. Stejnou péči věnuji i jejímu druhému prsu, zatímco rukou sjíždím po břiše a zastavuji se mezi jejíma nohama. Boky se jí zvedají v očekávání a já jí před naplněním přejedu jedním prstem po klitorisu a pak druhým.

„Bože.“ Nehty se mi zarývá do kůže, zatímco její stěny se svírají kolem mých prstů. Chci ji cítit, jak se kolem mě stahuje, a tak si obtočím ruku kolem svého penisu. Pomalu se zasunu ho do jejího vlhka, a jak se do toho ráje ponořím, musím zatnout zuby.

Nakloním se, abych se mohl dívat, jak v ní mizím. Polknu kletbu, když zvedne boky a donutí mě, abych se do ní ponořil jedním plynulým přírazem. „Chceš mě zabít?“

„Potřebuju tě.“ Kurva, ta věta mě dostala a já se přestal ovládat. Buším do ní, zatímco ona mi zarývá nehty do bicepsů, bere si všechno, co jí dávám, vychutnává si každý příraz, každé plesknutí kůže. Její ruka se pohybuje mezi námi a já se nakláním dozadu, abych viděl, jak si hraje s klitorisem, prohýbá se a sténá.

„Jsi tak těsná a vlhká, zlato, přál bych si, abys cítila přesně to, co cítím, když jsem hluboko v tobě.“ Nakloním se dopředu a kousnu ji do spodního rtu, pak jí strčím jazyk do úst a vnímám, jak kolem mě pulzuje. Je blízko, tak zatraceně blízko, že jí pustím ústa. „Musíš si pospíšit a udělat se, Ario, protože to dlouho nevydržím.“

„Prosím, silněji,“ zasténá, až se málem neudržím a zakleju. Rychle z ní vyjedu, pak ji převrátím na břicho a zvednu jí boky. Ani jí nedám šanci se přizpůsobit, než se do ní znovu zabořím a plácnu ji po zadku, jak ji tvrdě šukám. Hlava jí odletí dozadu, pak se jí ruce natáhnou před sebe. Když vidím otisk své ruky na jejím zadku, plácnu ji dvakrát silně do druhé půlky a pošlu ji tím do orgasmu, zatímco ona ze mě tahá ten můj. Zatmí se mi před očima, můj penis pulzuje a zároveň cítím její stahy. Nakonec zesláblý a úplně vyčerpaný ji přikryju svým tělem, zatlačím ji do postele a pak nás přetočím na bok, nechci ztratit naše spojení.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se a zvedne mi ruku, aby spočinula mezi jejími ňadry, zní to udýchaně a spokojeně.

„Nikdy jsem nebyl šťastnější.“

Souhlasně zabručí a já ji stisknu, potom se odtáhnu a vystoupím z ní. Slyším, jak protestuje, když mě ztrácí, ale hned si ji hned otočím čelem ke mně.

„Co tvůj zadek?“ Zvednu se na lokti a opřu si hlavu do dlaní, zatímco volnou rukou kloužu po jejím zadečku.

„Teplý.“ Zčervená, což mě přiměje k úsměvu, a já se nakloním dopředu, abych ji políbil. „Co takhle sprcha? Vím, že musíš brzy odjet za Giou.“

Při zmínce o jejích plánech na dnešní den si všimnu, že její oči ztratily něco ze šťastného světla, které tam bylo před chvílí. „Co se děje?“

„Myslím, že bychom na ten večírek neměli jít,“ vyhrkne a moje ruka spočívající na jejím boku se napne. „V první řadě jsem tam vůbec nechtěla jít, takže netuším, proč jsem s tím vůbec souhlasila.“ Mávne rukou mezi námi. „Teda vím proč, ale neměla jsem to dělat.“

Pozorně si ji prohlížím a vidím, jak se snaží skrýt obavy, nakloním se dopředu a krátce se opřu rty o její čelo. „Jestli nechceš jít, tak mi to nevadí, zlato, ale musíš mi věřit, že si s tvými rodiči a bývalým poradím.“

„Věřím ti. Já jen…“ Olízne si rty a přitom se mi podívá přes rameno. „Mám strach.“

„Kvůli čemu?“ Pohladím ji po tváři a její oči se vrátí ke mně.

„Že se nedokážu ovládnout, když se k tobě budou chovat špatně,“ přizná a já cítím, jak mi měkne tvář. „Vím, že to vypadá šíleně, protože jsme spolu noví, ale já…“ Přeruší se, chvíli si okusuje spodní ret a pak zašeptá: „Vybrala bych si tebe místo nich.“

Zhluboka se nadechnu, obejmu ji kolem ramen, převalím se na záda a rukou jí přejedu po vlasech a sjedu po zádech. „Nechci, aby ses musela rozhodnout, Ario.“

„Kéž by moji rodiče byli normální.“ Bolest v jejím hlase mě pálí na srdci.

„Přál bych si, abych měl moc to přání splnit.“ Políbím ji na temeno hlavy, přitisknu ji k sobě a tiše řeknu: „Uděláme, co budeš chtít. Jestli nechceš jít na oslavu k rodičům, podnikneme něco jiného. Jestli chceš jít, půjdeme. Nemusíš se rozhodovat hned teď.“

„Děkuji.“ Zvedne se, položí mi ruce na hruď a bradu na ně a studuje mě. „Jedna moje část chce jít, jen abych mohla všem vmést do tváře, jak jsem šťastná.“

„Všem, jako tvému bývalému?“ Ušklíbnu se.

„Ano.“ Zasměje se. „Vím, že je to nedospělé, ale vždycky to vypadalo, že je to moje chyba, že ani jeden z nás není šťastný, a i když jsem věděla, že to není pravda, byly chvíle, kdy jsem se stresovala a snažila se, abych ze sebe udělala takovou, jakou mě chtěl mít v naději, že se to mezi námi zlepší.“

„Ve vztahu jsou vždycky dva lidé. Někdy to prostě nefunguje.“

„A mezi tebou a Annou to prostě nefungovalo?“ zeptá se starostlivě a já jí prsty prohrábnu vlasy u hlavy.

„Náš rozchod byl nevyhnutelný. Od začátku našeho vztahu jsme se hádali kvůli kravinám, které znamenaly prd. Olivia byla lepidlo, které nás drželo pohromadě déle, než jsme měli.“

„Aspoň sis uvědomil, že byste spolu neměli být, než jsi strávil život nešťastný.“

Zhluboka se nadechnu a řeknu jí pravdu. „Možná jsem věděl, že to nebude fungovat a že to, co jsme měli, není zdravé, ale nikdy bych se toho nevzdal. Nechtěl jsem přijít o čas strávený s Olivií.“

„Je mi to líto.“ Natáhne ruku a špičkami prstů mi sleduje čelist, v jejích očích, které bloudí po mé tváři, není žádný odsudek ani hněv.

Vezmu ji za ruku, políbím ji do dlaně a pak si ji přitisknu na hruď nad srdce. „Pořád je to na nic, ale jak Olivia dospívá, je to snazší. A teď, když se o péči dělíme půl na půl, nemám pocit, že bych o tolik přicházel.“

„Jsi skvělý táta a ona tě zbožňuje.“

„Snažím se být, ale jsem si jistý, že mi jednoho dne řekne, co všechno jsem podělal. Na druhou stranu, to je rodičovství. Nikdo neví, co sakra dělá. Musíš prostě doufat v to nejlepší.“

„Asi máš pravdu.“ Spustí z mých očí oči.

Položím jí prsty pod bradu a zvednu je, až se její oči setkají s mými. „Vím, že s rodiči nemáš nejlepší vztah, zlato, ale děláš to, co je pro tebe nejlepší, pokud jde o jednání s nimi. Máš právo stanovit si hranice, abys ochránila sebe samu.“

„Já vím, ale to, co jsi řekl, mě nutí přemýšlet, jestli se na věci nemám dívat jinak, jestli od nich nemám přestat očekávat, že budou takoví, jaké je chci mít, a prostě je přijmout takové, jací jsou.“

„To by asi neškodilo,“ souhlasím, než ji přetočím na záda a nakloním se nad ni. „Mám přátele a rodinu, kteří mi znovu a znovu ukazují, jací jsou to skvělí lidé, a nic z toho, co dělají nebo říkají, mě už nepřekvapí. Někdy, ale musíš lidi odstřihnout, aby ti neublížili.“

„Jsi velmi chytrý.“

„Ne.“

„Ale jsi.“ Zvedne dlaň k mé tváři a zastaví mě, když se skloním, abych ji políbil. „I kdybychom se nedali dohromady, pořád bych byla šťastná, že tě můžu považovat za kamaráda.“

„Nikdy bychom nemohli být kamarádi, Ario.“ Řeknu jí to upřímně a ona svraští obočí.

„Proč ne?“

„Protože bych neustále vymýšlel, jak se ti dostat do kalhotek.“

„Jsi idiot.“ Zasměje se.

„Je to pravda.“ Zabořím obličej mezi její krk a rameno, okusuju jí kůži, což ji rozesměje, a pak se zakloním, abych se podíval na její usměvavou tvář.

„Teď se vážně musíme osprchovat. Ty máš plány s Giou a já se musím sejít s mámou, abych jí pomohl vytáhnout z půdy všechny halloweenské krámy.“

„Tvoje máma ještě pořád zdobí dům na Halloween?“ Usměje se.

„Moje máma zdobí každý zasraný svátek, ale Halloween miluje. Vždycky je to nejoblíbenější dům v bloku, protože všem dětem rozdává bonbony.“

„To se mi líbí. V San Francisku jsem dělala to samé. Bude mi chybět, že letos neuvidím všechny ty děti v roztomilých kostýmech.“

„Na Halloween mám Olivii. Zůstaneme u mámy a pak s ní půjdeme koledovat po okolí. Takže o nic nepřijdeš.“

„Vážně?“ Její krásné oči se rozzáří. „Nosíš kostým?“

„Když jsem ji měl naposledy na Halloween, šel jsem za Pascala a Olivia za Rapunzel z filmu Popletená.“

„Panebože, prosím tě, řekni mi, že máš fotky.“ Zachichotala se.

„Večer ti je ukážu.“ Rychle ji políbím, pak ji vytáhnu z postele a jdu rovnou do sprchy.

 

STOJÍM V MÁMINĚ kuchyni, když zazvoní, vytáhnu z kapsy mobil a usměju se, když vidím, že volá Aria.

„Ahoj, zlato,“ odpovím a ignoruju mámu, když se na mě přes celou místnost usměje.

„Ahoj,“ řekne tiše. „Mluvila jsem o všem s Giou a ona si myslí, že bychom měly jít na oslavu k mým rodičům; takhle můžu říct, že jsem se snažila, a kdyby se něco pokazilo, můžeme odejít dřív a zajít na večeři.“ Ztiší hlas. „Opravdu si myslím, že chce jen důvod, aby si mohla vzít ty šaty, které našla.“

„To není pravda!“ Gia v pozadí vykřikne, čímž mě rozesměje.

„Jsi si jistý, že ti nevadí jít?“ zeptá se mě a zní nejistě.

„Jak už jsem ti říkal, zlato, nevadí mi, cokoli chceš.“

„Děkuju.“ Zní to, jako by se jí ulevilo. „Uvidíme se za pár hodin u mě doma?“

„Jo, a cestou vyzvednu večeři, jen mi dej vědět, na co máš chuť.“

„Co kdybyste si dneska vy dva dali večeři tady?“ zeptá se máma, čímž dokazuje, že odposlouchává, a já povytáhnu obočí. „Nedívej se na mě takhle. Chci se s ní konečně seznámit.“

„Řekla ti teď máma, že chce, abych přišla na večeři?“ zeptá se Aria a zní nervózně, což mě překvapuje, protože s mojí mámou nejednou mluvila po telefonu a ony dvě mají tendenci klábosit o všem pod sluncem.

„Řekla.“

„Dobře, tak se sejdeme u tvých rodičů.“

„Zlato, to nemusíš,“ řeknu a máma se na mě přes celou místnost zadívá.

„Já chci. Sejdeme se za pár hodin u tvých rodičů.“

S povzdechem zavrtím hlavou. „Sejdeme se u tebe doma a pak společně přijedeme sem.“

„Jsi si jistý? Už jsi tam?“

„Po večeři se domů bez tebe nevrátím.“

„Dobře.“ V jejím hlase slyším úsměv. „V tom případě se uvidíme.“

„Tak zatím, zlato.“

„Ahoj.“ Zavěsí a já si strčím telefon do zadní kapsy.

„Miluješ ji, viď?“

Zamračím se a soustředím se na mámu, když položí otázku.

„Cože?“ Začnu vrtět hlavou.

„Tváříš se stejně, kdykoli mluvíš s Olivií.“ Přeruší mě, zvedne ruku a její tvář změkne. „To je milé.“ Zvedne jednu z tašek, které jsme přinesli z podkroví. „Každopádně,“ začne ji nést směrem ke vchodu do domu a přes rameno vykřikne: „Vezmi si krabici s netopýry. Máš spoustu práce, než budeš muset odejít vyzvednout Ariu.“

Zavrtím hlavou, prohledávám krabice a hledám tu, kterou chce, a v duchu si znovu a znovu přehrávám její prohlášení. Snažím si sám sobě namluvit, že se mýlí, že mi na Arii záleží a užívám si každou minutu, kterou s ní strávím, ale že ji nemiluju. Ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc vím, že má pravdu. Nějak jsem se do ní zamiloval, aniž bych o tom věděl. Na druhou stranu si myslím, že jsem se do ní začal zamilovávat ve chvíli, kdy otevřela dveře a vypadala rozkošně rozcuchaně, a city, které k ní chovám, se od té doby jen prohlubují.

Teď už jen musím přijít na to, co s tímhle odhalením udělám.