OMT - 11. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Aria

ZÍRÁM Z VÝLOHY pizzerie a přemýšlím, jak je možné, že už je dnešní den tady. Ten večer, kdy jsme se viděli s tátou v baru, mi Tide řekl, že chce, abych s ním a s Olivií setkala na slavnostní večeři k jejím narozeninám. Tehdy mi to připadalo za hodně dlouho, ale poslední týden byl ve znamení vyřizování smluv, práce na nové sérii a trávení každé volné chvilky s Tidem. A vzhledem ke všemu, co se dělo, jsem neměla moc času na starosti. Ale teď, když tu sedím, jsem rozrušená.

„Jsem tak nervózní.“ Protřepu si ruce ve snaze přimět je, aby se přestaly klepat, a pak se otočím, abych se podívala na Giu, která se rozesmála. „Tohle není vtipné.“

„Je to trochu legrační.“ Zvedne Gina z nosítka, když se začne vztekat. „Taky je milé, že jsi nervózní ze setkání s Olivií, i když nepochybuju, že si tě na místě zamiluje. Je to hodné dítě.“

„Ale co když mě nebude mít ráda?“ Zeptám se a Gia se podívá na tucet růžových a zlatých balonků, které se mi vznášejí nad hlavou, a pak na velkou narozeninovou tašku, kterou jsem si přinesla s sebou a která leží na stole.

„Budeš se jí líbit.“

„Lásku si nekoupíš, Gio.“

„V tom máš pravdu, ale bude si myslet, že je milé, že jsi jí k narozeninám koupila balonky a dárek, i když jsi nemusela, a uvidí, jakou radost děláš jejímu tátovi, a bude tě mít ještě radši.“

„Nebo mě bude nenávidět, protože jsem s jejím tátou,“ zamumlám a ona si povzdechne.

„Nestresuj se kvůli věcem, které se nestaly. Jen počkej, až se s ní setkáš.“ Podá mi Gina a já sklopím bradu, abych se podívala na jeho roztomilý obličejík.

„Máš pravdu. Já jsem prostě vždycky byla člověk, který plánuje tu nejhorší variantu, a když to pak dopadne dobře, uleví se mi, a když špatně, nejsem zklamaná,“ přiznám, dotknu prstem Ginovo tváře, a on se usměje, jak se mě za prst chytne.

„To chápu,“ řekne a pak se tiše zeptá: „Chceš děti?“

„Ano.“ Zvednu hlavu, abych se jí podívala do očí.

„Pak bude všechno v pořádku.“ Když zazvoní zvonek nad dveřmi, podívá se na druhý konec místnosti a já udělám totéž a cítím, jak se mi srdce zastavuje v krku. Za posledních pár týdnů jsem viděla v Tideově telefonu desítky fotek Olivie, ale když ji vidím v jeho náručí, v nařasených šatech a punčocháčích, s natočenými vlasy, roztomilou korunkou na hlavě a širokým úsměvem na její krásné tváři, myslím, že jsem nikdy neviděla nic rozkošnějšího.

„Teto Gio.“ Olivia se zavrtí, aby ji táta postavil, a jakmile to udělá, rozběhne se ke Gie a skočí jí na klín.

„Všechno nejlepší k narozeninám, zlatíčko,“ řekne Gia, když se Tide skloní a políbí mě na tvář.

„Jsi v pořádku, zlato?“

„Jo.“ Usměju se na něj, cítím se uvolněněji, když je mi nablízku, pak se podívám na Coltona a podám mu Gina. „Budu hádat, že ho chceš.“

„Vždycky.“ Usměje se na mě.

„Andílku,“ zavolá Tide a Olivia se otočí a podívá se na tátu, zatímco moje srdce si povzdechne, když uslyší její přezdívku. „Pojď sem. Chci ti představit Ariu.“

Její oči se na mě upřou, když seskočí z Giina klína a jde k tátovi, vypadá trochu nervózně, ale ne vyděšeně, nebo otráveně, což je úleva. „Ahoj.“ Zvedne ke mně ruku a já ji chytím, protože bojuji s nutkáním ji obejmout.

„Je tak milé tě konečně poznat, Olivie. Tvůj táta mi o tobě tolik vyprávěl a ukázal mi milion fotek. Je na tebe moc pyšný.“

„Taky mi ukazoval tvoje fotky. Jsi opravdu krásná.“

„Děkuju.“ Usměju se, když natáhnu ruku a dotknu se její narozeninové korunky. „Máš zatím dobré narozeniny?“ Dneska měla školu, takže Tide šel s ní a její třídou na dortíky, a protože ji má Anna na víkend a pořádá pro ni oslavu, dovolila mu vzít si ji dnes večer. Vím, že po škole měl v plánu dovézt ji k prarodičům, než se tady všichni sejdeme, a hádám, že někde po cestě nabral Coltona, který musel někoho sehnat, aby za něj zaskočil v baru.

„Ano.“ Podívá se na tátu. „Pořád jdeme po pizze na bowling?“

„Jdeme.“

„Chceš být v mém týmu?“ zeptá se mě.

Bože, já se rozbrečím.

„To bych moc ráda, ale myslím, že bych ti měla říct, že mi bowling moc nejde.“

„To je v pořádku.“ Usměje se. „Dostaneme nárazníky, takže stejně vyhrajeme.“

„Podvodník,“ zamumlá Tide a podívá se na mě a pokrčí jedním ramenem, což mě rozesměje. „Tak jo, průšviháři, co kdybychom si objednali pizzu?“

„Dobře, tati,“ souhlasí, ale brzy o mě ztratí zájem a rozhodne se, co si dá, načež Gino se začne smát, když na něj dělá legrační obličeje.

„Říkala jsem ti, že to bude v pohodě,“ řekne Gia a já na ni protočím oči, což ji přiměje k úsměvu. Opřu se o Tideův bok a sleduju jeho dceru s Ginem, představuju si ji s vlastním bratříčkem, nebo sestřičkou a přemýšlím, jestli Tide chce další děti. O tom jsme ještě nikdy nemluvili. Ještě se nestalo, že by na téma dětí přišla řeč, ale poté, co jsem ho viděla s Olivií, vím, že to teď bude něco, na co budu myslet.

„Má tě ráda,“ zašeptá mi Tide do ucha a já se otočím, abychom stáli tváří v tvář.

„Myslím, že je to nejspíš ten typ dítěte, které má rádo každého, což znamená, že jsi s ní odvedl dobrou práci.“

„Ne, ona má ráda tebe. Normálně se při setkání s novými lidmi dost stydí. Prostě pozná dobré lidi, když je potká.“

„Ty vždycky víš, co říct.“

Oči mu padnou k mým ústům a já si olíznu rty, než se odvrátím, abych si vzala jídelní lístek, a nechci se nechat zlákat k polibku, k čemuž jsem vždycky v pokušení, když je blízko.

 

„ALE NO TÁK!“ VYKŘIKNU, když se moje bowlingová koule odrazí od nárazníku a skončí ve škarpě na opačné straně dráhy. Nebylo by to tak zlé, kdyby se to stalo poprvé, ale tohle je počtvrté, co jsem na bowlingu, a počtvrté, co mám kouli ve žlabu od doby, co jsme začali. A co hůř, celkem jsem srazila jen sedm kuželek. Otáčím se na bowlingových botách, otočím se čelem k Olivii a vyhodím ruce do vzduchu. „Promiň.“

„To je v pořádku.“ Zasměje se a zvedne kouli. „Pořád vyhráváme.“ Plácnu si s ní, když prochází kolem mě, a pak sleduju, jak jako profesionálka kutálí kouli doprostřed dráhy, sráží všechny kuželky a získává další strike. Tleskám a tančím kolem a je mi jedno, že vypadám jako pitomec, protože ona se směje a mně se ten zvuk jejího štěstí líbí.

„Skvělá práce.“ Podívám se na výsledkovou tabuli a usměju se, protože poráží všechny dospělé a vlastně ani nepotřebuje nárazníky. Jen si myslím, že jí dodávají větší sebevědomí. „Hlasuju pro to, abych byla v tvém týmu pokaždé, když budeme hrát bowling.“

„Hlasuju pro to, abychom příště byli v dívčím týmu,“ řekne Gia a posměšně se podívá na své spoluhráče, zatímco si nese kouli až na okraj dráhy a pak ji drží mezi oběma rukama a hází ji jako malé dítě. Když srazí všechny kuželky kromě tří, rozhodnu se, že to příště zkusím házet jako ona, a kupodivu to vyjde, protože srazím deset kuželek, což znamená, že nakonec zase tancuju. Otočím se a čekám, že najdu Olivii stejně nadšenou jako já, ale můj tanec skončí a žaludek se mi sevře, když uvidím Annu, jak stojí s Olivií, Tidem a Coltonem v horním patře uličky.

Odtrhnu od nich oči a podívám se na Giu a sleduju, jak tiskne rty k sobě a vrtí hlavou. Nevím, co mám dělat, a tak jdu k místu, kde sedí s Ginem, a posadím se vedle ní. „Je všechno v pořádku?“

„Právě se objevila, Tide si jí všiml, tak jí s Coltonem šli naproti a Olivia je následovala hned za nimi.“ Znovu se na ně podívám a uvědomím si, proč si Tide vybral Annu. Hodí se k sobě, oba jsou vysocí a krásní, což není překvapivé, protože z nich vzniklo stejně roztomilé dítě jako Olivia. „Hej,“ řekne Gia a šťouchne se ramenem do mého. „Nemáš se čeho bát, pokud jde o ni a o něj. Ta loď už dávno odplula.“

„Ale hodí se k sobě. Nebo ne?“

„Samozřejmě, že ne, protože spolu nejsou.“

„Asi máš pravdu,“ souhlasím a připomínám si, že mi řekl, abych mu věřila. „Mám tam jít?“ Obě se podíváme tím směrem.

„Chceš jít nahoru?“

„Ani ne.“

„Já bych taky nechtěla.“ Slyším v jejím hlase zamračený výraz, když Anna chytne Tida za biceps. „Proč to ženy dělají?“

„Co?“ Zaryju si nehty do dlaní, jak se mi žaludek svírá žárlivostí.

„Bojují o muže, kterého v minulosti měly, ale nikdy za něj nebojovaly. Jen ve chvíli, když už vědí, že ten muž jde dál.“ Otočí se a podívá se na mě. „Coltonova bývalá udělala to samé a já to prostě nechápu.“

„Možná si uvědomují, o co všechno přijdou.“

„Nebo možná…“ Zakryje Ginovi uši. „Jsou to prostě krávy.“

„Možná.“ Nemůžu si pomoct, ale usměju se.

„Zlato.“ Tideův hluboký hlas mě zaskočí a já zakloním hlavu, abych se na něj podívala, když se postaví přede mě s Olivií po boku. „Olivia se chystá domů s mámou.“

„Aha.“ Snažím se skrýt zklamání, když mi podává ruku, aby mi pomohl vstát. „Je všechno v pořádku?“

„V pořádku. Anna byla v okolí a řekla si, že nám ušetří cestu domů a prostě se pro ni zastaví tady.“

Na jazyku mám milion věcí, které bych chtěla říct, ale zadržím je, protože vím, že mi teď nepomohou. A podle toho, jak mu cuká čelist, to jen zhorší. Podívám se na Olivii a vezmu ji za ruku. „Bylo mi s tebou tak dobře.“

„Mně taky.“ Ohlédne se přes rameno a já se podívám tím směrem a vidím Annu, jak stojí nahoře na schodech s rukama zkříženýma na hrudi a dívá se na Coltona, který jí zřejmě blokuje cestu. „Tvoje balonky a dárek jsou v tátově autě. Chceš si je vzít s sebou?“

„Dám jí je, až je budu vyprovázet,“ odsekne Tide a stiskne mi ruku.

Správně. Soustředím se na Olivii. „Brzy se uvidíme.“

„Ahoj, Ario.“ Rychle mě obejme kolem boků, a než jí stihnu objetí oplatit, odběhne za mámou. Zakloním hlavu a podívám se na jejího tátu, jsem si jistá, že je naštvaný, a ještě jistější, že s tím nemůžu nic dělat.

„Počkám tady s Giou.“

„Za chvíli jsem zpátky.“ Skloní se, aby se otřel rty o mé, a pak zamíří po schodech nahoru a ignoruje, ať už Anna říká cokoli, místo toho se soustředí na Olivii. Dívám se, jak odcházejí, a pak pomáhám Gie zapnout Gina do nosítka a naložit tašku s plenkami. Poté, co vrátíme boty, zamíříme před bowlingovou hernu, abychom počkaly na kluky, a nakonec si všimneme jiskřivě modrého jednorožce, který visí na zdi v herně a kterého, jak se shodneme, Gino, potřebuje. Když vidíme, že nám stačí pět set bodů, zkusíme štěstí ve hře, Zabij ropuchu, nebo jak se to jmenuje. Člověk by si myslel, že dvě dospělé ženy budou dobré ve vyřazování nějakého předmětu, který vyskočí z díry, ale jak s Giou prohráváme jednu hru za druhou, rychle zjistíme, že to není pravda. Každá z nás se střídá v držení Gina, který je fascinován, světly a hudbou, a házíme do automatu peníze, přičemž s každou prohrou jsme odhodlanější. Ani když se Tide a Colton vrátí a najdou nás, se nevzdáváme.

„Budete s Giou kvůli téhle nové závislosti potřebovat odvykačku?“ zeptá se mě Tide u ucha, zatímco mě objímá kolem pasu, což způsobí, že se zavrtím a netrefím jednu z ropuch v okamžiku, kdy vyskočí, takže nakonec hru prohraju.

„Kvůli tobě jsem prohrála sto bodů,“ postěžuju si a on se na mě usměje, když mi bere z ruky bopper, a pak nakrmí automat deseti dolary.

„Ustup a sleduj mistra.“

Zkřížím ruce na prsou a sleduju, jak hraje a během pár minut prohraje, což by mě nemělo těšit, ale těší.

„Páni.“ Zatleskám. „To bylo úžasné. Myslím, že jsem nikdy neviděla nic působivějšího. Ty jsi vážně mistr.“ Směju se, když mě objímá kolem ramen, okusuje mi krk a nutí mě se chichotat.

„Nech mě to zkusit,“ řekne Colton, a já se usměju na Giu, když do automatu vloží dvacetidolarovou bankovku, zatímco ona protočí oči. „Kolik peněz jste do toho daly vy dvě, než jsme přišli dovnitř?“ ptá se Colton, když prohraje šestkrát za sebou.

„Nejspíš dvacet dolarů, možná o něco víc.“ Pokrčím rameny.

„Takže jsme do toho dali padesát dolarů, zatímco jsme se snažili vyhrát plyšáka, jehož výroba pravděpodobně stála jeden dolar?“ Zavrtí hlavou. „Měl bych se podívat, jestli by mi tu zatracenou věc prostě neprodali.“

„To ale potom není žádná legrace.“ Gia mi podá Gina a vezme si od manžela hopsadlo dřív, než stihne hru ukončit.

„Máš to mít,“ řeknu jí a přesunu se k ní. Nevím, jestli je to frustrací nebo čím, ale nakonec trefí každou žábu a vyhraje každou hru, dokud nedojdou peníze. Popadneme lístky, které vyjedou z automatu a neseme o obsluze. Jsme si jisté, že jsme získali potřebných pět set. Ale když je starší žena za přepážkou projede počítacím zařízením, chce se mi smát, protože se na obrazovce objeví celkový součet bodů, který ani zdaleka nedosáhne na naši vysněnou výhru. Naše možnosti jsou buď sladkosti, nebo nějaké malé plastové drobnosti. Vybíráme si bonbony, odcházíme z bowlingu, cpeme si do pusy hrsti Skittles a smějeme se jako hyeny, přičemž se oba naši kluci pochechtávají, jak jsme směšné.

Jakmile dorazíme na parkoviště, obejmu Giu a připomenu jí, že se zítra uvidíme při nákupu šatů, a zamávám Coltonovi na rozloučenou. Když Tide otevře dveře, nasednu na sedadlo spolujezdce. Usměju se na něj a poděkuji. V tom okamžiku on vstoupí do mého prostoru, položí mi ruku na tvář a pak mě políbí, jemně a pomalu, nespěchá. Když se odtáhne, zamžikám a nejsem si jistá, proč mi tenhle polibek připadal jiný… sladší než všechny ostatní, které jsme spolu sdíleli.

„Připoutej se, zlato,“ nařídí, ustoupí a zabouchne dveře. Sedím v autě a dívám se, jak přechází k místu řidiče, zatímco si zapínám bezpečnostní pás, a pak čekám, až nasedne za volant.

„Tenhle večer byl zábavný.“

„Byl,“ souhlasí, vezme mě za ruku a přetáhne si ji na klín. „Škoda, že se objevila Anna.“

„Jo, ale předtím jsem si užívala čas strávený s Olivií.“

„Ona si to taky užila. Příští týden, až ji budu mít, naplánujeme nějaké společné akce, abyste se vy dvě lépe poznaly.“

„To by se mi moc líbilo.“

„Byla jsi někdy na kánoi?“

„Když jsem byla mladší, ale od té doby ne.“

„Mám jednu. Můžeme všichni tři vyrazit na jezero a pak někam na piknik. V tuhle roční dobu je tam krásně, když se mění listí.“

„To by byla zábava.“ Stisknu mu stehno a jeho ruka zakryje tu mou.

Když se ponoříme do spokojeného ticha, dívám se z okna, zatímco nás veze městem, a přemýšlím o všech věcech, kterými jsem v životě prošla. I když je těžké si to přiznat, vím, že bez prožité bolesti, kterou jsem si prošla, bych nedokázala plně ocenit prosté štěstí, které mám teď. Hodně toho štěstí má co do činění s mužem po mém boku.