Jack - 7. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Jack

Celý následující den trávíme s Claire společně, začínáme snídaní v jedné z jejích oblíbených jídelen a končíme další procházkou při měsíčku u vody. Každá minuta, kterou s ní strávím, mě jen utvrzuje v mých pocitech k ní.

Jsem do téhle ženy zamilovaný.

Naprosto zatraceně zamilovaný.

A jsem ochotný udělat cokoli, abychom mohli být spolu.

Po procházce se vracíme k mému autu z půjčovny a já ji odvážím do jejího bytu. Když tam dorazíme, vypnu motor a řeknu jí, že ji doprovodím ke dveřím. Tohle budou na nějakou dobu poslední chvíle, kdy budu s Claire osobně, a já s ní chci zůstat co nejdéle.

Když dojdeme ke dveřím, otočí se a usměje se na mě.

„Přála bych si, aby tenhle víkend byl mnohem delší,“ řekne.

„Možná bych mohl udělat pár telefonátů a zařídit to,“ zažertuju.

Zasměje se. „Jo? Přesvědčíš oba naše školní obvody, aby zítra vyhlásily prázdniny?“

„Vždyť kdo by odmítl prodloužený víkend?“ ptám se.

Znovu se zasměje a pak si povzdechne. „Říkal jsi, že ti to letí dneska v deset večer?“

Přikývnu.

„Dobře,“ řekne. „No… než odejdeš… chci, abys věděl, že jsem hodně přemýšlela o tom, co jsi říkal, a chci nám taky dát šanci. Myslím, že jsem se předtím před tou možností uzavřela, protože jsem si nechtěla dělat naděje a pak se zranit, když to nebude to, co jsi chtěl. Ale teď, když vím, že chceš vztah, a když jsme spolu strávili víc času… chci říct, že jsem z té věci na dálku nervózní. Ale chci to zkusit.“

Natáhnu k ní ruku. Zvednu si ji ke rtům. Políbím ji do dlaně.

„Zvládneme to, Claire,“ řeknu. „Budu sem jezdit každý víkend, jestli to bude potřeba.“

„Ach, Jacku. To po tobě nemůžu chtít.“

„Tak se přestěhuju dolů. Ať je to jednodušší.“

Claire se zasměje. „To jsem po tobě opravdu nemohla chtít.“

„Nemusíš se ptát. Já chci.“ Nechám její ruku jemně klesnout a přiblížím se k ní, vezmu její bradu do dlaní a skloním se, abych ji políbil na sladké rty. „Jsem do tebe zamilovaný, Claire.“

Nadechne se. „Opravdu?“

„Mmhmm.“ Znovu ji políbím. „Úplně.“

Tentokrát jí ze rtů unikne roztřesený dech. „Taky tě miluju.“

Náš další polibek je hlubší. Delší. Potřebnější. Když se Claire odtáhne, protáhne své prsty mými.

„Máš čas jít nahoru?“ řekne.

„Na tebe mám čas vždycky.“

„Myslím to vážně, Jacku. Nechci, abys zmeškal let.“

Volnou rukou vyhrabu z kapsy telefon, pak vytáhnu aplikaci budíku a nastavím si jeden za hodinu.

„Až to zazvoní, musím odejít,“ řeknu a zasunu telefon zpátky do kapsy. „Do té doby nikam nepůjdu.“

„Celou hodinu, co?“ Claire mi věnuje sexy úsměv. „Radši ji dobře využij.“

„Ty,“ řeknu, „bys měla jít nahoru a sundat si ty kalhotky.“

„Ano, pane,“ řekne Claire a táhne mě ke dveřím.