TDWB - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Misty

Z lehkého spánku ji probudilo Cařino žvatlání. Postel pod ní byla tvrdá a nepohodlná a ona zvedla hlavu, na okamžik zmatená z toho, kde je. Rychle se jí to vrátilo. Volcant. Jeho bláznivé žvanění. Vyhrožování jí.

Rozhlédla se kolem sebe, srdce až v krku, a zahlédla ho v křesle opodál. Hlavu měl skloněnou dopředu k hrudi, oči zavřené. Dýchal přerývaně, svaly mu škubaly. Misty ho chvíli pozorovala, aby se ujistila, že spí, než se uvolnila z postele. Cara se spokojeně zachichotala, když ji Misty zvedla, a pak se začala zmítat – bezpochyby proto, že měla nepříjemně plnou plenku.

Misty se vrhla do koupelny a tiše zavřela dveře. Nevěděla, jak dlouho tu ještě bude, ale potřebovala dát ostatním alespoň vědět, kde je. Ruce se jí třásly, když z kapsy vytahovala mobil. Celou dobu ji pálil na noze, ale neodvažovala se ho použít ze strachu, co by Volcant mohl udělat.

Bylo tam půl tuctu zmeškaných hovorů, takže Misty byla ráda, že ho dala na tichý režim. Vybrala Sylviino číslo, protože volala nejčastěji, a přiložila si telefon k uchu.

„Misty, kde sakra jsi?“ Sylvie na ni křikla, jakmile to zvedla.

Misty sebou trhla a ztlumila hlasitost. „Ne tak nahlas! Je tam Indulf ještě s Annou? Potřebuju s ním mluvit.“

„Co to…“

„Sylvie, prosím!“

Sylvie otráveně zafuněla, ale poslechla. O chvíli později se na lince ozval hlas dračího krále. Misty si úlevně povzdechla a rychle se pustila do vysvětlování, co se stalo. Indulf ji nepřerušoval. Jakmile skončila, rychle promluvil.

„Než jsem potkal Annu, byl jsem ženatý,“ řekl jí. „Moje žena byla zavražděna a dcera unesena. Ale to bylo před staletími.“

Misty vypískla a vzduch jí opustil plíce. Cařiny stížnosti byly stále hlasitější, její malé pěstičky mávaly na protest.

„Nevím, co se děje s Volcantem, ale zdá se, že s jeho vzpomínkami někdo manipuloval. Řekni mu, že…“

Co mu měla říct, se nikdy nedozvěděla. Protože v tu chvíli se dveře koupelny s trhnutím otevřely. Misty vykřikla, spíš ze šoku než z čehokoli jiného, a Cara se rozplakala. Volcant se na ni vrhl. Vytrhl jí telefon z ruky a hodil ho na podlahu. Praskl a pak ho rozdrtil pod patou. Jako by to nestačilo, pak ho vytrhl a hodil do záchodu.

Misty před ním couvla a přitiskla si Caru k hrudi. Nechtěla věřit, že by jí chtěl ublížit, ale jak si mohla být s tím jeho pohledem jistá? Ztěžka polkla, když se na ni zadíval.

„Voláš své přátele zabijáky, aby si pro mě přišli, že?“

Čím to, že měl dost paměti na to, aby věděl, jak fungují telefony a auta, ale ne dost na to, aby nevěděl, jak dávno se vraždy staly? Indulfův hlas jí zněl v uších. Bylo to před staletími. Volcant říkal něco o tom, že má dostát svému slibu. Tížil snad vinu celá staletí?

„Není ti dobře,“ zašeptala. „Volcante, prosím, vyslechni mě. Není ti dobře.“

Na okamžik mu klesla hlava a ona si myslela, že prozře. Ale pak znovu vzhlédl, oči mu plály a zuby měl vyceněné. „Řekni mi, jakou magii jsi na mě použila. V hlavě mám všechno špatně, řekni mi, co jsi mi udělala.“

Srdce se jí znovu sevřelo. Jak se z téhle situace měla dostat, když se choval takhle? Měl to v hlavě pomotané a ona neměla ponětí, jak ho napravit a dostat je odsud oba.

„Volcante, já nemám magii.“

„Lhářko.“

Vytáhl ji z koupelny. Otevřel ústa, ale Cara v tu chvíli hlasitě vykřikla, po tváři jí začaly stékat slzy, a on polekaně uskočil. Po tváři mu přeběhla lítost a beze slova ji vytáhl z pokoje. Nejdřív si myslela, že odjedou, ale on místo toho popadl tašku s plenkami a vtáhl ji zpátky do motelu. Poté, co prohledal tašku (pravděpodobně hledal zbraně), ji nechal, aby se postarala o Caru, zatímco on klesl zpátky do křesla.

„Práce pro zabijáky,“ zamumlal si pro sebe. „To musí být. Musím dostat princeznu zpátky… ale jak bez mága?“

Misty vyčistila Cařinu plenu a její dcera se vrátila ke své normální veselé povaze, jakmile bylo postaráno o její potřeby. Když si myla ruce, zahlédla se v zrcadle. Kulatý obličej, plná postava. Od porodu přibrala, většinu na bocích a stehnech. Jak si někdo mohl myslet, že je vražedkyně?

Možná ale musela hrát na tuhle strunu. Pokud nechtěl vidět rozum, pak ho možná musela pobavit.

Co by v takové situaci udělala její postava z D&D? No, zkusila by se z toho svést. To by se nestalo. Pokud by se jí to však nepodařilo… Vymyslela by plán, postavila by situaci na hlavu a využila ji ve svůj prospěch. Misty přikývla, když se vracela zpátky. Volcant stál nad postelí a hleděl na Caru s výrazem čistého soustředění ve tváři.

Misty se k němu rozběhla, odstrčila ho stranou a vzala si dítě do náruče. Bylo to riskantní, ale musela věřit, že někde ví, že není hrozbou, a neublíží jí.

Když vypustil vzteklé zafunění doprovázené obláčkem kouře, otočila se tak, aby před ním chránila Caru. Cara se zachmuřila, nelíbilo se jí, že je tak omezená.

„Pořád mluvíš o zabijácích. Jak mám vědět, že nejsi jedním z nich?“ vyjela na něj. „Chci důkaz, že pro ně nepracuješ, Volcante. Můžeš mi ho dát?“

Čelist se mu sevřela. „Mým důkazem je moje čest.“

„To je hodně platné, když jsi nájemný vrah,“ odpálila ho. Pak se přinutila uvolnit a nasadila lítostivý výraz. „I když mi asi nezbývá nic jiného než ti věřit. Ne, pokud chci dostat princeznu zpátky do paláce, aniž bych měla mága, který by otevřel časový portál.“

Volcantův pohled se stal podezíravým, ale v jeho očích se objevila jiskřička víry. Tohle by přece jen mohlo vyjít!

„Já a moje skupina pracujeme proti vrahům,“ řekla. „Nikdy jsme nebyli součástí paláce, ale doslechli jsme se o plánovaných útocích a infiltrovali jsme se do jejich skupiny, abychom je mohli zastavit… přišli jsme pozdě.“ Kdyby se hodně snažila, mohla by se rozplakat… Tady byly! „Nemohli jsme královnu zachránit. Ale podařilo se nám zachránit princeznu. Přišli jsme sem, abychom ji ochránili, ale vrazi po nás stále jdou.“

Volcantovi se sevřela čelist. „Kolik vás je?“

„Pět. Já a ostatní dívky se snažíme dostat Wildref,“ zakopla o jméno, „zpátky ke králi.“

„A moje vzpomínky?“

„O tom nic nevím. Schovávala jsem se. Páni si myslí, že princezna je mrtvá, a já jsem dostala za úkol zajistit, aby si to mysleli i nadále. Kdyby zjistili, že je naživu, dozvěděli by se o mně i o ostatních. Všechny by nás zabili a zabili by i ji. Takže musím zůstat v anonymitě. Prosím… musíš mi pomoct. Musíme se okamžitě dostat do bezpečného domu. Je tam mág, který může otevřít portály a umožnit nám vrátit se do Byrelmoru dřív, než nás mistři najdou.“

Volcant ji chvíli přemýšlel, než se usmál. Po zádech jí přeběhl mráz, a ne úplně nepříjemný. „Dobrý pokus. Skoro jsem ti to věřil. Až na to, že ses spletla.“

„Volcante, prosím…“

„Říkal jsi, že po tobě šli zabijáci, ale že ‚páni‘ si mysleli, že princezna je mrtvá. Nemůže to být obojí.“

Misty se sesunula na postel. Měla si hodit vyšší počet podvodů. V očích ji pálily slzy, i když s nimi bojovala. Dobře, takže to nevyšlo. Co teď měla dělat? Zamyslela se nad Volcantem a šokovaně si všimla, že se kymácí na nohou. Natáhla ruku, aby ho udržela, a on sebou trhl, aby se vzápětí zhroutil na kolena.

Zaplavily ji obavy a zahnala všechny myšlenky na to, že ji unesl. Posadila Caru do autosedačky a pak objala Volcanta kolem hrudníku a ztěžka ho zvedla.

„Co se děje?“ zeptala se ustaraně. Jeho kůže byla horká, horká víc, než když se milovali.

Při bližším pohledu viděla, že má propadlé tváře, jeho kůže byla papírovitá a cítila, jak mu v hrudi buší srdce. Ústa měl pootevřená, jak lapal po dechu, a jeho jazyk vypadal oteklý. Kolem dásní mu zuby obtékala krev. Do očí se mu vrátil ten skelný pohled.

„Ach,“ vydechla Misty. Ztěžka ho postavila na nohy a položila na postel, než odběhla do koupelny. Tam naplnila oba hrnky vodou a přinesla mu je. „Napij se.“

Volcant se na ni zadíval, ale poslechl. S téměř bolestným výrazem v očích vodu polkl. Misty se ujistila, že dopil alespoň jednu sklenici, než z tašky na pleny vytáhla balíček jablečné omáčky. Ať už se stalo cokoli, byl dehydrovaný a podvyživený. Možná dokonce dostal kurděje, pokud tomu nasvědčoval stav jeho dásní.

„Sněz to.“ Podala mu jablečnou omáčku. „No tak… musíš se najíst, než omdlíš.“

Volcant se zadíval na jablečnou omáčku a zavrtěl hlavou. „Otrávil jsi to.“

„Ach pro…“ Nasála konec, dostala trochu do úst a otevřela je, aby mu je ukázala, než polkla.

Prakticky jablečnou omáčku vypil. Jakmile dojedl, Misty ho i přes jeho protesty donutila lehnout si a posadila se vedle něj. V tašce na pleny měla ještě trochu jídla, ale budou ho potřebovat víc. Držela Volcanta za ruku a přemýšlela, jestli ho má nechat a dojít pro jídlo, nechat ho a dojít pro pomoc, nebo ho prostě donutit jít do auta, dokud je v tomto příjemnějším stavu.

Jeho oči se na ni krátce zúžily. „Možná přece jen nejsi vrah.“

„Řekla bych, že ne.“

„To nemůžu riskovat!“

Vyrazil vzhůru a strčil ji do křesla. Pak strhl držadlo z tašky na pleny a jednu ruku přivázal ke křeslu. Zatímco protestně křičela, strhl prostěradlo z postele a roztrhal ho na kusy. Zanedlouho byla ke křeslu přivázaná velmi pevně.

„Co to má znamenat?“ dožadovala se.

Neslyšel ji. Oči se mu stočily do týla a celé tělo se sesunulo na postel. Po chvíli bylo jasné, že omdlel. Misty se vzpírala poutům a vrčela si pod nosem. Ten kretén! Přivázal ji však příliš pevně a ona se zhroutila do křesla. Co teď sakra měla dělat?