Ethan - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Victoria

O pět týdnů později

Od mé improvizované návštěvy Ethanova domu uběhl už více než měsíc a on nevynechal jedinou schůzku. Vlastně na všechny schůzky přišel brzy – a nejen to, během našich sezení byl neuvěřitelně soustředěný. Je zřejmé, že se věnoval i domácím cvičením. Jeho pokroky to dokazují.

„Plná pohyblivost,“ řeknu a srdce mi poskočí. Ethan se právě dostavil na schůzku pro tento týden a jsme ve cvičebně; momentálně máme prostor pro sebe. Pomáhám mu vytáhnout ruku nahoru a pak zase dolů a nevšímám si žádného napětí v jeho svalech. „Nějaká bolest nebo zánět?“

„Ne,“ řekne. „Nic.“

Na důkaz toho se postaví a začne volně otáčet paží.

„Jako nová,“ řekne a na tváři se mu objeví nenucený úsměv. Je úžasné, jak je teď jiný než při prvním setkání. Myslím, že tahle jeho stránka v něm byla celou dobu. Ne že by se úplně změnil – ne, pořád je to nesmlouvavý chlapík, stoický perfekcionista. Ale je v něm teď taková vřelost, která mě upřímně řečeno hřeje, kdykoli jsem v jeho blízkosti.

„No, Ethane,“ řeknu. „Myslím, že můžu s jistotou říct, že tohle bude naše poslední schůzka. Vlastně dnešní schůzku ani nemusíme dodržet.“

„To znamená, že tě místo toho můžu konečně vzít na to rande?“

Usměju se. „Dneska mám ještě další schůzky.“

„Zavolej jim. Přesunout na jiný termín.“

Podívám se na něj a kousnu se do úsměvu.

Lehce zabručí. „Dobře. Dobře. Počkáme do večera.“

Srdce mi udělá malý kotrmelec. I když jsme už jedno rande tak nějak měli – když se ohlédnu zpátky, ten večer u něj doma mi jako rande určitě připadal – vím, že dnešní večer bude jiný.

Ethan mi říká, že mě vyzvedne v sedm u mě doma. Řeknu mu, že to zní dobře, a doprovodím ho ke dveřím kliniky. Když se otočím a sleduju ho, jak odchází, setkám se s vědoucím úsměvem Rhody.

„Pozval tě na rande, že jo?“ řekne.

Rhondě jsem se o ničem nezmínila, ale nepřekvapuje mě, že to zachytila. Jsem si jistá, že se mi tvář rozzářila pokaždé, když Ethan přišel na kliniku. „To ano.“

„No a?“ Rhonda se zeptá a opře si bradu o ruce. „Kam tě odvádí?“

„Je to překvapení.“

„Ooh. Romantické. Víš, můj manžel mě taky vzal na rande s překvapením, když jsme spolu poprvé chodili. A podívej, jak dobře to pro nás dopadlo.“

Zasměju se a protočím oči. Ale něco se mi zachvěje v hrudi, když to Rhonda řekne. Vím, že dnes večer je moje první oficiální rande s Ethanem a že předbíhám, ale je těžké nemyslet na to, že by byl úžasný manžel.

 

JAKO HODINKY ZASTAVÍ PŘED mým bytovým domem v sedm hodin večer. Ještě jednou se rychle podívám do zrcadla, povzbudivě na sebe kývnu a vyrazím mu naproti. Když vyjdu z budovy, vidím Ethana stát u jeho auta.

„Ježíši, ty vypadáš…“ Otře si rukou bradu a rychle vydechne. „Neuvěřitelně.“

Mám na sobě černé šaty, které nejsou příliš ležérní, ale ani příliš elegantní – usoudila jsem, že je to dobrá volba, protože netuším, kam mě dnes večer vezme. Tyhle šaty jsem nenosila moc často, protože v nich mám tendenci cítit se trochu rozpačitě; látka se mi lepí na boky a lem sahá těsně nad polovinu stehen, a já nejsem zrovna štíhlá. Ale dnes večer, když jsem je měla na sobě pro Ethana, jsem se necítila ani trochu rozpačitě.

Zvlášť když se na mě teď dívá.

„Díky,“ řeknu a ve tvářích mi rozkvete teplo. „Ty taky nevypadáš špatně.“

Bílý propínací svetr obepíná jeho trup až příliš dokonale a kalhoty, které má na sobě, jsou… no, dělají ho ještě víc sexy, než už je. Otevře mi dveře spolujezdce a drží za mnou ochranitelsky ruku, když nastupuji.

Jeho řízení mi připomíná jeho osobnost – vypočítavé a sebejisté – ale jeho výběr místa je něco, co jsem nečekala. Když zastavujeme před akváriem, nemůžu se ubránit velkému úsměvu, který se mi rozlévá po rtech.

„Už jsem tu nebyla celou věčnost,“ řeknu, když procházíme vstupními dveřmi.

„Já taky ne,“ řekne, „ale myslel jsem, že to bude zábava.“

Když procházíme modře osvětlenými chodbami, kde nás od mant, vyder, žraloků a nekonečného množství pestrobarevných rybek dělí jen skleněné tabule, uvědomím si, jak dobře se vedle Ethana cítím. Naše ramena se tisknou k sobě, když stojíme a hledíme do podmořského světa; když se proplétáme davem, položí mi ruku na spodní část zad. Na klinice jsme si byli fyzicky blízcí už několik týdnů, ale teď je to o tolik jiné.

Po akváriu mě vezme do restaurace o pár bloků dál, do útulného a romantického podniku, kde jsem ještě nikdy nebyla. Když si prohlížíme jídelní lístky, zeptá se mě, co si dám, a když přijde číšník, objedná nám oběma. Připadá mi to tak gentlemansky ze staré školy, když to dělá. Je to úžasné.

„Víš, Ethane, připomínáš mi jednu knihu, kterou jsem četla,“ řeknu.

Položí si ubrousek do klína. „Doufám, že dobrou?“

„Je o nevrlém starci se zlatým srdcem.“ Ušklíbnu se a šťouchnu ho nohou pod stůl. „Promiň. Jen si tě dobírám. Už nejsi takový bručoun.“

„No, před tebou ne.“

Zasměju se. „Aha. Takže já mám sladkého Ethana a všichni ostatní mrzutého Ethana?“

„Tak nějak.“

„To mám štěstí.“

„To já mám štěstí, Victorie.“

Srdce mi divoce buší v hrudi, když se na sebe díváme. Kdyby mezi námi právě teď nebyl tenhle stůl, nepochybuju, že by si mě přitáhl do náruče a políbil mě.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem posledních pět týdnů nepřemýšlela o tom, jaké by to bylo Ethana políbit, a představa, že se to dnes večer skutečně – konečně – stane, mi připadá téměř neskutečná.

Ale nejdřív si musíme vychutnat večeři. A užíváme si ji. Potom si vezmeme zmrzlinu z malého stánku vedle a projdeme se po molu. Vyprávím mu o své rodině a on mi vypráví o svém synovi. Když se rozhostí vánek, přehodí mi přes ramena kabát a jdeme zpátky k jeho autu.

O patnáct minut později, když dorazíme k mému bytovému domu, mě doprovodí ke vchodovým dveřím.

„Dneska jsem se tak dobře bavila, Ethane,“ řeknu.

„Já taky,“ řekne a natáhne ruku, aby mi odhrnul pramen vlasů z obličeje.

Nervózně si pohrávám s klíči. Už je to tak dlouho, co jsem tohle dělala. „Hele, co se týče té knížky, o které jsem ti předtím říkala… Mám ji nahoře, kdyby sis ji chtěla půjčit.“

Přikývne. Myslím, že vidím, jak se snaží neusmívat. Srdce mi začne tlouct rychleji, když otevřu dveře do budovy a vedu ho dovnitř. Zdá se mi, že uplyne jen pár vteřin, než vejdeme do mého bytu, a pak mu řeknu, že se hned vrátím – chci si obléct něco víc sexy než obyčejné spodní prádlo, které mám na sobě – ale najednou mě jeho ruka chytne za tu mou a přitáhne si mě k sobě.

A pak se líbáme, konečně se líbáme a je to ještě lepší, než jsem mohla doufat. Jeho polibek je sladký, velitelský a smyslný zároveň. Od samého začátku má vše pod kontrolou a já nekladu žádný odpor.

Jsem zcela, naprosto jeho.

„Ložnice?“ zamumlá a stáhne ústa jen na centimetr od mých.

„Támhle,“ řeknu zasněně a pokynu mu přes celou místnost. Nabere mě do náruče a nese mě přes celý byt do ložnice. Postaví mě na kraj postele, pak si přede mě klekne a skloní hlavu, aby políbil jedno z mých holých kolen.

Instinktivně nechám nohy jemně roztažené. Šaty se mi vyhrnou nahoru, jak se mi rozkročí kolena. Pokračuje v líbání nahoru po mém stehně a mé pohlaví pulzuje potřebou, jak se přibližuje blíž a blíž. Když přitiskne rty na už tak vlhké místo na mých kalhotkách, z hrdla se mi vydere napůl sten, napůl vzlyk.

„Ethane…“

Znovu zasténám, když mi odhrne kalhotky na stranu. A pak už je jeho jazyk na mém naběhlém klitorisu, sleduje mé záhyby a zkoumá mé pohlaví tím nejintimnějším způsobem. Když najde mé nejcitlivější místo, hlasitě zalapám po dechu a sevřu v rukou prostěradlo.

„Bože,“ zasténám.

Ucítím malý výtrysk vlhkosti a tváře mi hoří zamlženými rozpaky, ale Ethan mě jen začne lízat silněji a vylívá můj krém. Nemůžu uvěřit tomu, jak moc mě zvlhčuje. Na druhou stranu jsem se ještě nikdy necítila s nikým tak omámená. Zavřu oči a nechám hlavu svěšenou dozadu, plně se poddávám rozkoši. Ano. Ach, Bože. Ano. Ano.

Pak do mě zasune prst a já už ani nedokážu myslet. Moje tělo je čistá rozkoš. Vymyká se mé kontrole. Třesu se a lapám po dechu, když přidává další prst a pumpuje je do mě a ze mě. Rty mi projde nespoutaný výkřik, když se udělám.

Jak vůbec může existovat tak dobrý pocit, jako je tenhle?

Zhroutím se na postel a místnost kolem mě víří. O pár vteřin později je nade mnou, a když se mu podívám do očí, víření ustane. Napínám se k polibku a on mi ho dává. Když znovu zvedne hlavu, zvedne obočí.

„Vyčerpal jsem tě?“

„Něco jsi mi udělal.“ Přejedu mu rukama po bicepsech. Nějak se mi teď zdají ještě mohutnější. „Ale já nejsem vyčerpaná.“

Políbí mě na krk. „Dobře.“

Svlékáme se navzájem, odhazujeme moje šaty a jeho košili a kalhoty stranou. Když mi rozepne podprsenku a vysypou se mi prsa, Ethan zasténá a políbí mě na bradavky, tělem mi znovu zabzučí elektřina. Stáhne si boxerky, já vyklouznu z promočených kalhotek a on se usadí svým obrovským tělem mezi mýma nohama. Srdce mi buší milion mil za minutu, když se natáhne mezi nás.

„Počkej…“ řeknu náhle a on ztuhne. Přejedu mu rukou po rameni. „Tvoje ruka, Ethane. Nechci, aby ses na ni namáhal.“

Zhluboka se zasměje. „Ty o tom teď vážně přemýšlíš?“

„Nemůžu si pomoct.“

„Dobře. Co tedy navrhuješ?“

„Nech mě být nahoře.“

Vytáhne ruku z prostoru mezi námi, obtočí mi ji kolem krku a znovu přiblíží má ústa ke svým, aby mě políbil. „Jak si dáma přeje.“

Převalí se na záda a posune se na posteli výš, takže sedí opřený o čelo postele. Jeho penis je tvrdý jako skála a hlavička je kluzká od preejakulátu. Kurva, je velký.

„Pojď sem, zlatíčko,“ řekne tichým a velitelským hlasem.

Přiblížím se k němu a obkročím ho kolem pasu. Najednou si uvědomím, jak mám silná stehna, jak mám měkké břicho, jak jsem pro něj vystavená na odiv. Jedna věc je, že si Ethan myslí, že jsem hezká, když mám na sobě roztomilé šaty, ale když jsem takhle…

Jako by mi četl myšlenky, smyslně mi hladí rukama stehna a břicho. „Jsi zatraceně nádherná, Victorie, víš to?“

Skoro se mi chce brečet. Tenhle muž. Ach, tenhle muž. Natáhnu se dolů, obtočím ruku kolem jeho tloušťky a začnu ho vést dovnitř.