Dean - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Zoey

„Zoey! Zoey!“ křičí sbor hlasů. „Tady! Udělej nám kotrmelec!“

Udělám rychlou otočku, usměju se, když se kolem mě rozzáří blesky fotoaparátů, a pak dám Deanovi rychlou pusu na tvář. Ve chvíli, kdy to udělám, explodují od postranní čáry blesky desítek a desítek fotoaparátů, bílá barva je téměř tak silná, že přehluší jasně červenou z koberce.

„Jak se vyrovnáváte se vším tím úspěchem?“

„Chcete se podělit o nějaké historky ze svatby?“

„Budete vy dva spolupracovat na dalším projektu?“

Valí se na nás tolik otázek a přicházejí tak náhle, že ani nevím, kam se obrátit. Hlavní herečky jsou na takovou kontrolu zvyklé, ale já ne. Jsem obyčejná kaskadérka a nikdy by mě nenapadlo, že moje jméno bude známé i mimo branži.

Ještě teď se snažím přijmout fakt, že se procházíme po červeném koberci, což je výsada, která se těm, kdo dělají kaskadéry, obvykle nedostává. Ale Williamův film – který studio příznačně pojmenovalo Road Flames – byl u kritiků obrovským hitem, a jak většina z nich rychle zdůraznila, bylo to hlavně díky vzrušující kaskadérské práci.

Někteří dokonce tvrdí, že by se mělo prosadit, aby se na Oscarech vypisovala kategorie pro kaskadérské kousky.

Toho všeho si vážím. Ale nakonec všechna ta zářivá chvála bledne ve srovnání s radostí, kterou mám z toho, že jsem s Deanem. Jsme manželé už několik měsíců, a jakkoli to může znít zamilovaně, náš vztah je opravdu stále lepší a lepší. Netuším, jak je to možné, ale právě to se děje. Dean změnil můj život k lepšímu, díky němu se moje nejistoty a obavy rozplynuly ve vzduchu a ukázal mi, jak mocná může být opravdová láska.

„Nějaký nápad, co by mohl být tvůj další projekt?“ zeptá se reportérka a její hlas prořízne všechny ostatní. S vědomím, že na tuhle otázku dokážu snadno odpovědět, protáhnu svou ruku Deanovou a jdu ke stojanům lemujícím červený koberec.

Ani ne o vteřinu později mi před obličejem stojí tucet mikrofonů.

„Vlastně si dáváme krátkou přestávku od kaskadérských kousků,“ odpovím a nedokážu se ubránit pohledu na Deana. Dělá, co může, aby nevyprskl smíchy. „Chceme trochu cestovat.“

„Cestovat? Kam?“ zeptá se reportér. „Máte na mysli nějakou destinaci?“

Porodnice, chci říct, a musím odolat nutkání přetáhnout si jednou rukou rostoucí břicho. Moje bříško ještě není patrné, ale hluboko uvnitř už cítím záři nového života.

Jo – Dean a já se staneme rodiči, proto ta pauza od kaskadérské práce. I když máme svou práci rádi, nic se nevyrovná tomu, když přivedeme na svět nový život.

„Ještě se rozhodujeme,“ řeknu reportérovi a pak Deana odtáhnu s sebou, než reportér stihne položit další otázku. Ještě jsme se o mém těhotenství nepodělili s Deanovou rodinou a já nechci, aby se o tom dozvěděli z nějakých pomlouvačných webových stránek.

Pózujeme pro pár dalších fotek. Když na konci koberce zastaví limuzína, aby vysadila pár hvězd, využijeme rozptýlení a vydáme se do kina.

Ještě pořád hledáme svá místa, když si všimnu, že jeden z herců ve filmu stojí stranou a s někým se baví. Okamžitě v ní poznávám Beccu, mladou ženu, která musela Deanovi v jeho poslední scéně uskočit z cesty.

Trochu Becce zamávám, čehož si nevšimne, a pak zaslechnu útržek jejího rozhovoru.

„Tolik jsem se nadřela,“ říká se smutným tónem v hlase. „Já to prostě nechápu. Zdálo se, že mě má režisér rád. Dostala jsem jen pozitivní zpětnou vazbu. A přesto mě z filmu vyškrtli. Jistě, nebyla jsem v tolika scénách. Ale tohle jsem nečekala.“

Nemůžu si pomoct.

„Dej mi chvilku,“ řeknu Deanovi a vysmeknu se mu z ruky. Zamířím přímo k Becce a poklepu jí na rameno. Otočí se a obě obočí jí vystřelí vzhůru, jak mě pozná.

„Nemohla jsem nezaslechnout tvůj rozhovor,“ řeknu jí. „To už se mi taky stalo, že mě vystřihli z filmu. Poprvé se mi to stalo, když jsem si během natáčení skutečně zlomil pár žeber, a ta scéna se ani nedostala do střihu.“

„Au.“ Becca se zamračí.

Položím jí ruku na paži a trochu ji stisknu. „Jde jen o to, aby ses toho držela. Jsi skvělá herečka, Becco. Jen se dál snaž. Jednou se ti něco povede.“

Přikývne a na rtech se jí pomalu rozhostí úsměv.

„Děkuju,“ řekne. „Vážím si toho, že jsi sem přišla a řekla mi to.“

„Jen si mě nezapomeň najmout jako kaskadérku, až to dotáhneš daleko,“ škádlím ji, což ji přiměje rozšířit úsměv. V tu chvíli začnou světla nad hlavou pohasínat, což signalizuje, že film právě začíná. Popřeju Becce hodně štěstí a omluvím se.

„Co to bylo?“ Dean mi pošeptá, když se posadím vedle něj.

„Jen jsem ji trochu povzbuzovala,“ řeknu. „Vypadala, že to potřebuje.“

„Hm,“ řekne. V očích se mu objeví záblesk. „Víš co?“

„Co?“

„Budeš zatraceně dobrá matka, Zoey.“

„Proč? Protože rozdávám rady začínajícím herečkám?“

„Ne,“ řekne a nakloní se, aby mě políbil. „Protože máš zlaté srdce.“

Naše rty se dotknou přesně ve chvíli, kdy začíná film, a já ten okamžik dokážu popsat jen jedním slovem. Je jednoduché, ale zároveň je to slovo, které prořízne všechen ten šum a vykreslí tu scénu tím nejdokonalejším způsobem.

Tím slovem je štěstí.

 

Konec 9. dílu…