pondělí 22. srpna 2022

TE - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Klienti, kteří si mě najímají, mě vždy vidí jen v převleku. Dlouhé hnědé vlasy, smaragdově zelené oči a obličej se silnou vrstvou make-upu. Nikdy jsem nenechala žádného klienta vidět mé pravé já. Poslední, co potřebuju je, aby mě poznávali na ulici. Navíc je to tak bezpečnější. Také jsem jim nikdy neumožnila, aby znali mé pravé jméno Brielle Winters. Znají mne jen jako Emmy Pine. Když jste v takovém druhu podnikání jako já, máte kontakty. Kontakty, které mi umožnily získat falešnou občanku, kreditní karty a bankovní účty na mé jméno společnice.

***

„Buď hodná na babičku,“ odhrnu Stelle pramínek vlasů z tváře.

„Vždycky jsem,“ zazubí se.

„Miluju tě a uvidíme se za pár dní.“ Pevně ji obejmu.

„Taky tě miluju, maminko.“

„Přeji bezpečnou cestu, zlato.“ Řekne máma a obejme mě.

„Díky, mami.“

Vezmu kufr a kabelku, vyjdu ze dveří dolů do haly, kde na mě čeká Ben. V zadní části auta se nalíčím a nasadím si paruku. Pokaždé, když Stellu opouštím, bolí mě srdce.

„Bezpečný let, Brielle. Budu tu, až se vrátíš.“

„Díky, Bene, uvidíme se za pár dní.“ Usměju se, vylezu z auta a zabouchnu za sebou dveře.

Vejdu na letiště, odbavím se, projdu bezpečnostní kontrolou a posadím se na místo v první třídě, dárek od Dereka Willowa. Je to můj dlouhodobý klient. Čtyři roky, abych byla přesná. Je generální ředitel společnosti Willow Vineyards v Kalifornii. Poznali jsme se, když jsem tam byla s jiným klientem. Hodila jsem se mu a vídali jsme se jen, když cestoval. Je mu kolem padesáti, má sto pět a osmdesát centimetrů, perfektně udržované šedivé vlasy a hnědé oči. On a jeho žena Trisha jsou manželé pětadvacet let a mají čtyři děti. Byla jsem jeho únik. Něco, po čem zoufale toužil. Za ty čtyři roky jsme se stali blízkými přáteli. Mohl se mnou mluvit o věcech, o kterých nemohl se svojí ženou a dostat ze sebe trochu toho tlaku. To mi říkala většina klientů. Nebylo to vždy jen o sexu. Většinu času šlo o porozumění a prostě tu být, abych je vyslechla.

Jakmile dorazím do Texasu, čeká na mě auto, aby mě odvezlo do hotelu Turtle Creek v Rosewood Mansion. Když vejdu do lobby, najdu tam stát Dereka v tmavě modrém značkovém obleku.

„Ahoj, drahoušku,“ usměje se, vezme mě za ruku a políbí na tvář.

„Ahoj, Dereku,“ oplatím mu úsměv.

Vezme mi kufr a kabelku a jedeme výtahem do jeho pokoje.

„Pěkné,“ rozhlédnu se kolem. „Tak jak se má Trisha?“

„Je to Trisha,“ řekne, přejde k baru a nalije mi skleničku červeného vína. „Devon se odstěhoval, takže jsme v tom velkém domě zůstali jen sami dva. Takže si dokážeš představit, jak to vypadá. Je to, jako bychom se už ani neznali. Každopádně, jak se máš ty?“

„Jsem v pohodě,“ usměju se.

„Obchod jde dobře?“

„Ano, vlastně skvěle.“

„Dobře, to rád slyším. Dnešní událost je formální, takže jsem ti půjčil šaty, visí ve skříni s nějakými šperky, ty jsou na prádelníku.“

„Děkuji ti, Dereku.“

Vezme mi skleničku z ruky a odloží ji na stůl. Zvedne ruku k mé tváři a políbí mě na rty.

„Už je to docela dlouho, co jsem měl naposledy sex, takže jsem se na něj těšil od chvíle, kdy jsem si tě pronajal.“

Po našem dovádění v peřinách nám objednal pokojovou službu a povídali jsme si o tom, co se děje v jeho životě a podnikání, než jsme se začali připravovat na večírek.

Zatímco se sprchoval, opravila jsem si make-up a učesala si hnědé vlasy. Poté co jsem vklouzla do černých šatů bez ramínek visících ve skříni, Derek vytáhl z krabičky diamantový náhrdelník a zapnul mi ho kolem krku.

„Vypadáš stejně krásně, jako vždy, Emmy.“

„A ty zase stejně úžasně jako vždy.“ Usměji se, když mu upravuji kravatu.

Jde o to, že při těchto obchodních událostech nejsem jedinou společnicí v místnosti. Tyto typy mužů si s sebou vždy přivádí společnice, zatímco jejich ženy sedí doma. Mají takový chlapský kodex: neřeknu to, když ani ty ne.

Akce se koná venku v zahradě, která je neuvěřitelně krásná. Číšníci a servírky roznášejí na tácech šampaňské a studené předkrmy oblečeni v černých padnoucích oblecích. Kulaté stoly s osmi židlemi jsou zakryté bílým ubrusem a porcelánem.

„Dereku, tak rád tě vidím,“ řekne až ďábelsky pohledný muž, když se přiblíží.

„Cadene, jak se máš? Nevěděl jsem, že tu budeš.“

„Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli,“ řekne a sjede mě pohledem. „Ona je tu s tebou?“

„Ano, odpusť. Cadene tohle je Emmy. Emmy, tohle je Caden Chamberlain.“

„Je mi potěšením vás poznat.“ Potutelně se na mě usměje a natáhne ruku.

„Mě také těší, pane Chamberlaine.“

Jeho prsty se obalí kolem mé ruky, zatímco hledí do mých očí. O chvíli později jsou všichni vyzváni, aby zaujali svá místa.

„Sedíme u stolu čtrnáct,“ oznámí Derek.

„I já,“ zakření se Caden.

S Derekem se posadíme na naše místa a Caden si sedne po mé druhé straně. Nechci lhát a říkat, že se cítím pohodlně, protože ne. Protože díky panu Chamberlainovi se cítím dost nesvá. Nevím, jestli je to kvůli způsobu, jakým mě pozoruje, s intenzivním hladem v očích, nebo skutečností, že je zatraceně sexy chlap. Je mu asi třicet, je vysoký skoro sto devadesát centimetrů a hnědé vlasy jsou upravené do moderního střihu. Po stranách kratší a navrchu delší a učesané na stranu, což mu dodává nekonvenční vzhled.

Má ostře řezanou čelist, na které už začínají rašit vousy, vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Už jsem viděla během těch let spoustu mužů, ale žádný neupoutal moji pozornost tak, jako Caden Chamberlain.

Po večeři a předtím, než se začnou střídat řečníci, vstanu a zaběhnu si do hotelu na dámy. Jakmile skončím, nemůžu nikde najít Dereka, takže přejdu k baru pro pití.

„Co si dáte?“ Zeptá se mě barman.

„Dám si martini, čisté s citrónem.“

„Skvělá volba,“ uslyším vedle sebe.

Když se ohlédnu, uvidím Cadena opírat se o bar s úsměvem na tváři.

„Děkuji.“

„Dám si to samé až na ten citrón,“ řekne barmanovi.

„Neviděl jste náhodou Dereka, že?“

„Zvonil mu telefon, tak si ho odběhl vzít. Od té doby jsem ho neviděl. Najal si vás, abyste s ním strávila víkend?“

Barman nám přinese nápoje a já hned popadnu skleničky a přivedu si ji k ústům.

„To je něco, na co se ho budete muset zeptat sám.“

Stojí tam s drinkem v ruce a mračí se na mě.

„Nemusím se ho ptát. Už to vím, protože nikdo tak hezký jako vy by si nezačal nic s takovým páprdou, jako je on, pokud by za to nedostal zaplaceno.“