TDKP - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Indulf

Místnost, ve které se nacházela, byla na hony vzdálená celám, ve kterých byla dosud držena. Byla docela velká, i když ne tak velká jako Indulfovy komnaty. Byla vybavena velkou postelí, lavicí u okna, kožešinami kolem krbu a nízkým stolkem obklopeným polštáři. Vedle ní se nacházel soukromý pokoj, v němž byl komorní nočník. Byla velmi rozpačitá, když ji služebná poprvé přišla uklidit, ale neměla jinou možnost než ho použít.

Byla technicky vzato stále vězeňkyní? Nebyla si jistá. Její mysl se na tuto možnost nechtěla soustředit. Místo toho se stále vracela k jistému polibku, který se stal.

Dobrý, řekla by, co to vlastně bylo. Líbala se s dračím králem. S ní! Obyčejná Anna, ta, na kterou se nikdo nedíval, šprtka s příliš velkými křivkami a pro ně nedostatečnou výškou. A Indulf, král, drak, muž, který měl všechno, ji chtěl…

Možná ne všechno, pomyslela si smutně, když si vzpomněla na bolest v jeho očích, když jí řekl, že ho jeho syn zradil. Jaký to musí být pocit, když se někdo, koho miluješ, od tebe takhle odvrátí? Věděla, že v tom příběhu je víc, než věděla, ale stejně. Bylo zřejmé, jak moc ho to ranilo. V hrudi ji pálila touha jít za ním a utěšit ho, ale jak to měla udělat?

Záblesk horka, jeho ústa na jejích, jí vyrazil dech. Když ji políbil, všechno ostatní zmizelo. Na jeho jazyku ucítila kouř a měla pocit, že se v ní rozhořel oheň. Pod kůží se jí rozhořel žár, v krvi jí vybuchl ohňostroj. I teď, když si na to vzpomněla, jí mezi nohama pulzovala potřeba.

Se zasténáním se vrhla na postel a přemýšlela, jestli se o to bude muset postarat sama jako vždycky. Než se stačila rozhodnout, jestli jí to stojí za to, aby se kvůli tomu rozptýlila od polibku, ozvalo se zaklepání na dveře. Vyskočila a urovnala si peřinu, než se vrhla ke dveřím.

Na druhé straně stál Indulf. Srdce jí poskočilo, dokud si nevšimla, že je oblečený v plné zbroji. Při pohledu na něj se jí rozšířily oči. Brnění bylo z tuhé kůže, na trupu měl náprsní plát, na předloktích škorně. Nejdřív se divila, proč nenosí kov, ale pak si vzpomněla, že je drak. Potřeboval prostor pro proměnu a spálená kůže by mu způsobila menší škodu než roztavený kov.

„V-vstup,“ vykoktala, chladná ruka jí stiskla vnitřnosti.

Indulf přikývl a vstoupil dovnitř. Ruku měl položenou na hlavici meče. Snažil se ji naučit, jak s ním zacházet, ale ona to s používáním správných technik nemyslela dost vážně. Teď si přála, aby tomu tak bylo.

„Co se děje?“ zeptala se a objala se kolem pasu.

„Warmund shromáždil na svou stranu několik mých strýců a bratrů. Nabídli mu boj. Pokud nepřijmu, riskuji, že budou pochodovat na naše města. Škody by byly… katastrofální.“ Prohrábl si rukou tmavé vlasy a přešlápl na místě. S jeho tmavou pletí si nemohla být jistá, ale skoro to vypadalo, že se… červená.

Nebyla si jistá, proč by se měl za něco takového stydět. Znělo to hrozně. „Bojujete jako draci?“

„Ano, když je to potřeba. Je však etiketa snažit se řešit věci bez takové míry násilí. Takže pro začátek meč a štít. Vzhledem k tomu, že Warmund se mě nutně nesnaží sesadit, věřím, že v této bitvě nebude proměna potřeba.“

V jeho očích se zableskly jakési nevyslovené emoce a Anna se přistihla, že postupuje vpřed. „Vypadáš… nervózně.“

Indulf se na okamžik zatvářil vyděšeně, než sklonil hlavu a vzal ji na vědomí. „Je to už přes tři sta let, co jsem naposledy bojoval, a tehdy byli všichni moji bratři na mé straně. Teď jsme rozděleni na dvě části. Netušil jsem, že to takhle cítí…“

Anna přikývla. Chtěla ho nějak uklidnit, ale v hlavě se jí honily myšlenky. I když si byla vědoma toho, kolik mu je let, a spokojeně se ujišťovala, že jsou, co se týče fyzické vyspělosti, technicky vzato zhruba stejně staří, připomínka jí vyrazila dech. Koneckonců nebyl jen starý. Byl to král, drak, a v této fázi svého života toho viděl víc než ona za celý svůj život. Nebo alespoň víc, než čekala, než sem přišla.

„Já… já vím, že to není…“ Indulf si znovu prohrábl vlasy a klopýtl o slova. „Vím, že je to, ehm, neobvyklé, vzhledem k tomu, jak… když jsme se viděli naposledy, odstrčil jsem tě…“

Do tváří se jí nahrnula horkost, ale dokázala se na něj usmát. „To je v pořádku. Vím, že to pro tebe musí být, ehm, složitější, když jsi král a tak.“

Indulf jí věnoval drobný úsměv. „Tak to bych to mohl rovnou říct. Tady je zvykem, že se válečník před odchodem do bitvy uklidní v teplé posteli…“

„A tou teplou postelí myslíš…“ Oči se jí rozšířily. Tváře jí zalilo horko a mezi nohama jí začalo hluboce pulzovat. Chtěla se mu vrhnout do náruče, ale zadržela se. „Na co se mě vlastně ptáš?“

„Žádám o čest tvého lůžka… o to, abych si vzal sílu z tvého těla před touto bitvou. Ale jestli nechceš…“

„O to nejde,“ řekla rychle a pak polkla. Opravdu? Nespouštěla oči z jeho tváře, ačkoli toužila si ho prohlédnout. Byl to tak pohledný muž. Šla by tak daleko, že by ho nazvala krásným. Svaly všude, ta silná čelist, plné rty, ocelové oči. Rty ji chvěly touhou přitáhnout si ho k sobě a úplně zapomenout na postel. Kožešiny u krbu vypadaly dostatečně měkce. Ale bylo toho víc, co potřebovala vědět. Zhluboka se nadechla. „Jak moc je pravděpodobné, že zemřeš?“

Indulfovy oči se rozšířily, pak se usmál. „To je to, čeho se obáváš? Dovol mi tedy, abych tě uklidnil. Draci v bitvě umírají jen zřídka. Je to jen projev odvahy a oddanosti věci. A ujišťuji tě, že jsem se svými bratry ani strýci nikdy neměl výrazné problémy. Žádný z nich nebude usilovat o mou krev.“

Zaplavila ji úleva – tohle nebyla žádná situace s posledním přáním. Nebylo to tak, že by ho viděla naposledy. Mohla svobodně odmítnout, pokud to chtěla. Ale nechtěla. Ani náhodou. S drobným úsměvem k němu natáhla ruku.

„Pak jsem poctěna, že sis vybral mě, a ráda bych… ehm… to formálně… přijala?“ Byla si jistá, že má tvář červenou jako rajče.

Indulf se tiše zasmál a přijal její ruku. Políbil ji a pak vytáhl ze skryté kapsy malý kožený váček. „Neboj se, mám ochranu. Nemusíš se bát, že bys měla dítě.“

„Ach! Na to jsem… na to jsem ani nepomyslela. Draci a lidé mohou mít spolu děti?“

„Děti,“ zopakoval. „Jestli myslíš děti, a ne kůzlata, tak ano, můžeme. Ale ujišťuji tě, že si s tím nebudeš muset dělat starosti. Máme druhé kůže, které mohou nosit lidé, vyrobené z…“

„Nepotřebuji vědět, z čeho jsou vyrobeny.“ Přistoupila blíž a zvedla svá ústa k jeho.

Políbil ji dychtivě, chtivě. Tělem jí projelo horko, když na něm znovu ochutnala kouř. Uniklo jí potěšené zaúpění, když Indulf na tento žár odpověděl vlastní ohnivou vášní. S vrčením ji přitlačil ke zdi a přišpendlil ji tam. Brnění mezi nimi bylo tvrdé a mačkalo jí ňadra. Rukama po něm přejížděla a snažila se najít přezku nebo šňůrku, kterou by mohla rozepnout.

Indulf se jí zachechtal do úst. „Dovol mi to.“

Vzal její ruku a vedl ji k přezce na svém boku. Když se jí ji nepodařilo rozepnout jednou rukou, cvrnkl do ní. Začala s přezkou na druhé straně, ale jakmile byla otevřená první, Indulf si jen zvedl zbroj nad hlavu. Anna neztrácela čas, strhla mu košili a nechala své ruce lačně zkoumat hladké obrysy jeho svalů.

„Jsi nádherný,“ vzdychla a Indulf se jí zabořil do krku.

Její kůže syčela všude, kde se jí dotýkal, jeho ruce byly stejně nenasytné jako její. Cestovaly po jejích zádech, kolem pasu, dolů po zádech. Zalapala po dechu a prohnula se k němu. Jeho zuby ji škrábaly podél klíční kosti. Nedokázala zabránit tomu, aby se jí boky nevrhly dopředu a netřely se na něj. Ucítila, jak je tvrdý, i když měli mezi sebou oblečení, a trochu mu zatlačila na břicho, aby se dostala k jeho opasku.

Odpovědělo jí vrčení, hluboké a prvotní. Znovu se k ní přitiskl a zachytil obě její ruce. Indulfovi se zablýsklo v očích, když ustoupil a přitiskl jí ruce ke zdi za ní. Po tváři se mu rozlil zlý úsměv a odhalil perleťově bílé zuby.

„Teď, teď. Pro dnešní noc jsi moje. A já se postarám o to, co je moje, než dovolím takové nesmysly.“

Anně se sevřel dech v hrudi a srdce se jí téměř zastavilo. Ještě nikdy nezažila, že by jí muž chtěl poskytnout rozkoš dřív, než dostane tu svou. Pokorně dovolila Indulfovi, aby ji dovedl k posteli. Jakmile se tam však ocitla, přepadla ji zlá touha, prudce se otočila a strhla ho na záda, než se na něj rozkročila. Indulfovi se rozšířily oči a ona mu přitiskla ruce k hlavě.

„Ne,“ vydechla. „Dnes v noci jsi můj.“

Indulf se při jejích slovech pomalu uculil. Nebránil se jejímu sevření, když začala kroutit boky a brousit se proti němu. Z jejího úhlu jí přeběhl mráz po zádech, když ucítila, jak ztvrdl. Zanedlouho už lapala po dechu a drtila se do něj mezi jejich oblečením ještě silněji. Zvedl ruce, ale ona mu zatlačila svou vahou na zápěstí a připomněla mu, že je tu hlavní.

Když už to nemohla vydržet, pustila ho. S radostí jí okamžitě stáhl kalhoty. Ruka jí vklouzla mezi stehna, když zápasila s jeho páskem. Touha způsobila, že její prsty byly neohrabané. Cítila, jak mu prsty kloužou, což vypovídalo o tom, jak už je vlhká. Pak ho znovu chytila za ruce a znovu mu je přišpendlila. Sklouzla po jeho těle a vzala ho do úst.

Indulf překvapeně zachrčel, ale brzy se to změnilo v plný sten. Usilovně sála a líbil se jí pocit, jak se prodlužuje a tvrdne. Její nitro naplnilo pálení a musela si vsunout ruku mezi nohy, jak na něm pracovala. Indulf se držel na loktech a pozoroval ji. Vjel jí prsty do vlasů, stále tak jemně.

Pulzování v jejím nitru dosáhlo bodu bolesti a její vlastní dotek už nestačil. Zalapala po dechu, když se po něm znovu plazila. Podal jí sáček a ona z něj vytáhla něco, co vypadalo jako kondom, jenže vyrobený z měkké béžové kůže, nikoli z latexu. Ruka se jí skutečně třásla, když ho vedla do polohy a klesla dolů, hlava se jí zaklonila, když ji naplnil. Indulfovy ruce jí sjížděly po stehnech, tak lehce a něžně. Jeho prsty se napjaly na jejích kolenou, když se začala pohybovat. Jejím tělem se rozhořelo horko a odráželo se v jeho lesklých očích. Zalapal po dechu spolu s ní, její výkřiky byly o něco hlasitější než jeho, ale nebyly osamocené. Její ruce se přitiskly na jeho hruď a obě se společně pohybovali v ustáleném rytmu. Její kůže byla příliš napjatá, každou chvíli měla explodovat. Indulf zasyčel. Jeho paže se jí ovinuly kolem pasu a stáhly ji přes sebe dolů. Jeho ústa si našla její, hladová a nenasytná.

Všechno se rozvázalo. Rozkoš jí projela, opojná a vzrušující, a najednou je převalil. Dračí král ji pevně držel, zatímco přirážel silněji a silněji a udržoval její rozkoš na takovém vrcholu, že se zmohla jen na to, aby znovu a znovu vydechla jeho jméno. Nikdy nechtěla, aby to skončilo.

A když ji Indulf políbil s jejím jménem na rtech, téměř věřila, že se to nikdy nestane.