River - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Leah

„To je šílené, Leah,“ říká moje kamarádka Felicity, když si přidává smetanu do kávy. „Jak se z toho všeho cítíš?“

Když jsem Felicity řekla o Riverovi a o možnosti, že je dárcem spermatu, s nímž jsem počala Annu, okamžitě mi řekla, ať si jdu k ní domů, abychom si o tom mohly promluvit. Teď s Felicity sedíme u jejího jídelního stolu nad šálky kávy, zatímco si Anna hraje s Felicityinou roztomilou roční dcerkou. Obě dvě jsou v obýváku, viditelné z místa, kde sedíme já a Felicity, ale mimo doslech.

„Já nevím,“ řeknu a otřu si palec o okraj šálku s kávou. „Na jednu stranu mi přijde směšné přestat s ním kvůli tomu chodit. Ale taky nechci, aby se mnou zůstal jen proto, že by měl, víš? Je to jako… kdybychom spolu dál chodili, vždycky bych se ptala, jestli je tam jen proto, že je to tak správně.“

Felicity přikývne. „Myslíš, že je to její biologický otec?“

„Myslím tím, že je určitě velmi reálná šance, že je. Všechno tomu nasvědčuje.“ Povzdechnu si a podívám se na naše dcery. Anna dělá legrační obličeje pro Felicityinu dceru, která se pořád chichotá jako blázen.

Otočím se zpátky k Felicity. „Nepochybuji o tom, že by byl Anně skvělým tátou. A že by byl i skvělý manžel. Ale…“

„Ale?“

„Právě jsme se potkali. Právě jsme spolu začali chodit. I když je pro mě a pro Annu dokonalý, neznamená to, že je pro mě méně zdrcující řešit něco takového tak brzy.“

„Zlatíčko.“

Povzdechnu si a usměju se. „Díky, že jsi mě vyslechla. Jsi dobrá kamarádka.“

„Vždycky jsem tu pro tebe.“ Felicity se natáhne a stiskne mi ruku. „A vy na to přijdete. Jsem si tím jistá.“

„Díky.“ Napiju se kávy a snažím se dilema prozatím vytěsnit z hlavy. „Každopádně. Pojďme si promluvit o něčem jiném. Jak se máš?“

„Dobře. Mám práci. Jako obvykle.“

„A Holt?“ Holt je Felicityin manžel; oni dva jsou ten nejrozkošnější pár.

„Je v pohodě. Pracuje na novém domě. Musím ti ukázat novou spíž. Holt tam právě dal spoustu nových polic. Vím, že je hloupé být z něčeho takového tak nadšená, ale…“

„Ne, nová spíž je rozhodně důvod k oslavě,“ řeknu se smíchem, zvednu se ze židle a následuju ji do kuchyně.

 

ANNA VYKŘIKNE, když vítr vykopne jejího draka vysoko na oblohu. River stojí vedle ní a drží provázek pro případ, že by ho pustila. Drak se potápí a kroutí proti bezmračné obloze a Anna skáče nahoru a dolů, když River zatahá za provázek a přiměje draka, aby poletoval ve velkých smyčkách.

Studuji je, jak stojí vedle sebe. Určitě by to mohl být její biologický táta. Mají úplně stejný odstín hnědých vlasů a jejich profily se navzájem připomínají.

Hledám cokoli dalšího, nějaký manýrismus nebo zvláštnost, která by byla dalším potvrzením toho, že Anna je Riverova dcera. Pak si uvědomím, co dělám, a vytřesu ty myšlenky z hlavy.

Proč to dělám? Na tom nezáleží. Už jsem se rozhodla.

Řeknu Riverovi, že je naprosto v pořádku, pokud se chce rozejít. Nechci, aby si myslel, že je mi z nějakého důvodu zavázán, zvlášť ne z tak velkého důvodu, jako je tenhle.

Když mu nedám možnost odejít, budu si vždycky říkat, jestli jsem to měla udělat.

Podívám se na hodinky a zavolám na ně. „Hej, vy dva. Musíme jít. Musím otevřít obchod.“

Anna se na mě trochu nakrčí a cestou zpátky ke mně zadupe do písku. Ale nijak neodmlouvá. Balím jí plážovou tašku a pomáhám jí nazout sandály.

„Doprovodím tě do obchodu,“ řekne River. Do jedné ruky vezme plážovou tašku a do druhé Annu, což je gesto, ze kterého mě rozbuší srdce. Anna ke mně natáhne volnou ruku a já ji vezmu.

Jdeme spolu přes pláž, Anna zakotvená mezi námi. Opravdu je to tak správné být takhle s Riverem. Cítíme se jako rodina, my tři.

Ale může být něco tak dobrého opravdu skutečné?

Otevřu dveře cukrárny a šoupnu Annu dovnitř do kanceláře, aby se převlékla z plavek do svého oblečení. Když se vrátím, Gabby stojí za pultem, bradu si opírá o pěst a dívá se na Rivera.

„Svařování pod vodou? To je super.“

„Gabby, nevadilo by ti doprovodit Annu do květinářství a vybrat kytici do obchodu?“ Řeknu.

„Jo. Jasná věc, šéfko.“ Gabby se otočí a pronese ústy Ach můj bože, on je tak sexy. Podívám se na ni a ona se zasměje a odejde pro Annu na pochůzku.

Když Gabby s Annou odejdou, ucítím, jak se Riverova ruka dotýká mých zad; v příštím okamžiku mi vtiskne polibek na spánek.

Na okamžik zavřu oči, cítím se tak rozervaná, že se mi chce brečet.

„Můžeme si promluvit?“ Řeknu.

„Samozřejmě,“ odpoví.

Sedáme si k jednomu ze stolů u okna. Chci to ze sebe dostat a mít to za sebou. Čím rychleji mu řeknu, že může jít, tím rychleji odejde a tím dřív se budu moct začít vyrovnávat se svým zlomeným srdcem.

„Nechci, abys se mnou zůstal, protože je to správné, Rivere,“ řeknu. „Nic mi nedlužíš. Už dávno jsem se rozhodla, že budu svobodná matka, a věděla jsem, do čeho jdu.“

„Cože? Leah, já nikam nejdu. Říkal jsem ti, že nikam nepůjdu.“

„Anna se to nikdy nemusí dozvědět. Neřeknu jí to.“

River zavrtí hlavou. „Ne. Povinnost s tím nemá nic společného. Ty jsi důvod, proč chci být s tebou. A jestli to znamená, že budu taky táta tvé neuvěřitelné holčičky, tak je to jen bonus.“

Polknu. „To myslíš vážně?“

„Slibuju ti, že to myslím vážně.“

Několik vteřin nic neříkám, opět mě přemáhá, jak je to všechno intenzivní.

„Je toho moc, River,“ řeknu tiše. „Připadá mi to příliš dobré na to, aby to byla pravda.“

Natáhne se přes stůl, chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Posadí si mě na klín, vezme můj obličej mezi dlaně a hluboce se na mě zadívá.

„Není to tak dobré, aby to byla pravda. Je to osud. Leah, vím, že jsme si souzeni. A já cítím v srdci, že jsem Annin biologický táta. Ale taky nezáleží na tom, jestli je to pravda, nebo ne. Protože chci, abychom my tři byli rodina bez ohledu na to. Miluju tě, Leah. Jsem do tebe zamilovaný.“

Zatají se mi dech.

„Ale to neznamená, že musíme něco uspěchat,“ pokračuje. „Můžeme na to všechno jít pomalu. Můžeme si vzít tolik času, kolik budeš potřebovat.“

Oči se mi naplní slzami. Vděčné slzy. Najednou už mi intenzita toho všeho nepřipadá tak zdrcující. Možná ještě nejsem úplně připravená říct Riverovi, že ho miluju, ale můj instinkt mi říká, že se k tomu brzy dostanu.

„Jsi,“ řeknu a prohrábnu mu rukama vlasy, „ten nejúžasnější muž, jakého jsem kdy potkala.“

Spustím ústa k jeho zároveň s tím, jak si mě k sobě přitáhne. Náš polibek je hluboký, dlouhý a jemný.

Nikdy, nikdy nechci, aby skončil.

Ale najednou se kousek od nás ozve odkašlání, přestaneme se líbat a podíváme se na Gabby a Annu, jak stojí v obchodě a Gabby rukama zakrývá Anně oči.

„Vážně, lidi?“ řekne Gabby.

River i já se smějeme, když Anna odstrčí Gabbyiny ruce a běží k nám. Moje sladká dcera má v rukou obrovskou kytici květin a hrdě mi ji předkládá.

„To jsou super krásné květiny, zlato,“ řeknu a skloním hlavu, abych se nadechla jejich voňavé vůně. „Děkuji, že jsi je vybrala.“

„Vy dva jste se líbali?“ zeptá se Anna a podezřívavě se podívá ze mě na Rivera a zpátky na mě.

„Jen trochu,“ řekne River.

Poslední, co slyším, je Gabbyino zavrčení, když se otočí a odchází do kuchyně.